ECLI:CZ:NSS:2004:KONF.97.2003:19
sp. zn. Konf 97/2003-19
USNESENÍ
Zvláštní senát zřízený dle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých
kompetenčních sporů, rozhodl ve složení: předseda JUDr. Karel Podolka a soudci JUDr.
Michal Mazanec, JUDr. Roman Fiala, JUDr. Pavel Pavlík, JUDr. Petr Příhoda a JUDr. Marie
Žišková, o návrhu Okresního soudu v Klatovech na rozhodnutí kompetenčního sporu mezi
Okresním soudem v Klatovech a Nejvyšším správním soudem, za účasti žalobců: A) K., a. s.,
zastoupeného JUDr. Jiřím Štanclem, advokátem v Klatovech, Čs. legií 172/I., 339 01
Klatovy, a B) Ing. P. R., a žalovaných: 1) Úřadu průmyslového vlastnictví, Antonína Čermáka
2a, 160 68 Praha 6 – Bubeneč, a 2) K. K., ve věci žaloby o výmaz užitného vzoru vedené u
Okresního soudu v Klatovech pod sp. zn. 6 C 214/2003,
takto:
I. Příslušný vydat rozhodnutí o žalobě proti rozhodnutí předsedy
Úřadu průmyslového vlastnictví ze dne 29. 2. 2000, sp. zn. PUV
474-93, ve věci částečného výmazu užitného vzoru s názvem „N. b.
r. k. s. s. r.“, je soud ve správním soudnictví.
II. Usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 6. 2003, 7 A
75/2000-28, se zrušuje.
Odůvodnění:
Návrhem došlým zvláštnímu senátu pro rozhodování některých kompetenčních sporů
dne 12. 11. 2003 obrátil se na tento senát Okresní soud v Klatovech a požádal, aby zvláštní
senát rozhodl spor o věcnou příslušnost, vzniklý ve smyslu §1 odst. 1 písm. b) zákona č.
131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů (v dalším textu „kompetenční
spor“), mezi Nejvyšším správním soudem a Okresním soudem v Klatovech ve věci u
okresního soudu zapsané pod sp. zn. 6 C 214/2003.
Z předložených spisů vyplynuly tyto pro rozhodnutí podstatné skutečnosti:
Úřad průmyslového vlastnictví (v textu též „Úřad“) dne 28. 4. 1993 zapsal do rejstříku
užitný vzor s názvem „N. b. r. k. s. s. r.“ s právem přednosti od 4. 3. 1993. Výmazu užitného
vzoru, jehož majitelem je žalovaný 2), se domáhal žalobce návrhem ze dne 22. 5. 1998. Úřad
dne 22. 4. 1999 vydal rozhodnutí o částečném výmazu tohoto užitného vzoru; v odůvodnění
odkázal na §17 odst. 1 písm. a) zákona č. 478/1992 Sb., o užitných vzorech, s tím, že řešení
uvedené v 2. nároku užitného vzoru není nové a nelze jej tedy užitným vzorem chránit.
Nicméně řešení uvedená v 1. a 3. nároku užitného vzoru splňují podmínky kladené na
technická řešení, která jsou obecně užitnými vzory chráněná. Žalobce podal proti tomuto
rozhodnutí rozklad; o něm rozhodl předseda Úřadu dne 29. 2. 2000 tak, že jej zamítl a
napadené rozhodnutí potvrdil.
Žalobce napadl toto rozhodnutí předsedy úřadu dne 27. 4. 2000 žalobou ve správním
soudnictví (§247 a násl. o. s. ř. ve znění tehdy účinném) u Vrchního soudu v Praze, kde byla
věc zapsána pod sp. zn. 7 A 75/2000. Vrchní soud však řízení do konce roku 2002
nedokončil a neskončenou věc převzal k dalšímu řízení nově zřízený Nejvyšší správní soud (§
132 soudního řádu správního).
Nejvyšší správní soud pak – již podle právních předpisů účinných od 1. 1. 2003 –
o původní správní žalobě věcně nerozhodl a usnesením ze dne 18. 6. 2003 ji pod čj. 7 A
75/2000-28 odmítl s poukazem na ustanovení §46 odst. 2 s. ř. s. K vlastním důvodům
tohoto rozhodnutí viz dále; poučil současně žalobce o tom, že může ve věci do jednoho
měsíce od právní moci usnesení podat v téže věci žalobu podle části páté občanského
soudního řádu (ve znění účinném po datu 1. 1. 2003) k místně příslušnému okresnímu soudu,
a o tom, že při dodržení této lhůty mu zůstávají účinky dosud učiněných procesních úkonů
zachovány.
Žalobce se tímto poučením řídil a podal u Okresního soudu v Klatovech ve zmíněné
lhůtě žalobu proti Úřadu. Petitem žaloby se domáhal výroku o tom, že užitný vzor se zcela
vymazává z rejstříku užitných vzorů. Samostatným podáním žalobce poté navrhl, aby okresní
soud vyvolal kompetenční spor a věc předložil zvláštnímu senátu zřízenému zákonem č.
131/2002 Sb. Dovozoval, že v zápisném řízení Úřad zkoumá veřejnoprávní podmínky
týkající se zápisné způsobilosti daného technického řešení a nerozhoduje o soukromém
právu. Jsou proto splněny podmínky §2 zákona č. 150/2002 Sb. a z toho důvodu je dána
věcná příslušnost soudů ve správním soudnictví.
Okresní soud poté podal zvláštnímu senátu v úvodu označený návrh, neboť se ztotožnil
se žalobcem v tom, že věc náleží do působnosti správních soudů.
Při řešení vzniklého sporu o pravomoc mezi soudem v občanském soudním řízení a
soudem ve správním soudnictví se zvláštní senát řídil následující úvahou:
Součástí reformy správního soudnictví, účinné od 1. 1. 2003, bylo také obnovení
obecného principu, kdy všude tam, kde zákon svěří správnímu orgánu rozhodování ve
věcech soukromého práva, může se ten, kdo s takovým rozhodnutím není spokojen, obrátit
na soud rozhodující ve věcech občanskoprávních, který bude rozhodovat v kontradiktorním
sporu o věci samé (§244 a násl. o. s. ř). Naopak rozhodoval-li správní orgán věc veřejného
práva, náleží přezkoumání zákonnosti takového rozhodnutí soudům činným ve správním
soudnictví v řízení podle soudního řádů správního. Podrobný výklad k otázce rozhraničení
působnosti soudů správních a soudů rozhodujících v občanskoprávním řízení a k otázce
právního dualismu zvláštní senát zaujal v usnesení ze dne 6. 1. 2004, čj. Konf 93/2003-5
(publikováno pod č. 276/2004 Sb. NSS). V těchto obecných otázkách se zvláštní senát pro
stručnost odkázal na uvedené usnesení a rovnou přikročil ke zkoumání charakteru rozhodnutí
o výmazu užitného vzoru.
Užitnými vzory se chrání technická řešení, která jsou nová, přesahují rámec pouhé
odborné dovednosti a jsou průmyslově využitelná (§1 zákona č. 478/1992 Sb., o užitných
vzorech). Byť jsou tu rozdíly v požadavcích týkajících se invenční úrovně, podmínek, rozsahu
a délky ochrany, mají užitné vzory něco společného s vynálezy, které jsou chráněny patentem.
V obou směrech totiž jde o novou tvůrčí myšlenku, jíž má být docíleno určitého technického
efektu. Patent byl přitom původně panovnickým privilegiem, kterým se vynálezci dostávalo
monopolu na hospodářské využití jeho vynálezu. Libovůle při udílení patentů byla od konce
18. století postupně omezována, až se konečně počátkem 20. století prosadila zásada, že
vynálezce má po splnění zákonem předepsaných náležitostí vůči státu právní nárok na
ochranu svého vynálezu.
Úvodem se ještě sluší připomenout jedna zásada, a to že každému, kterému se pomocí
jeho osobních schopností a píle podaří přispět k obohacení společnosti – ať už na poli
hospodářském či kulturním – náleží za to odměna. Ta v prvé řadě spočívá ve veřejném
uznání. Nicméně pokud již toto obohacení nabude pro společnost konkrétní praktické formy,
tj. zejména pokud se nové řešení nabízí k hospodářskému využití, je obecně žádoucí, aby
dříve, než začne z tohoto nového řešení těžit užitky celá společnost, z něho mohl po určitou
dobu těžit především sám jeho původce. Tuto záruku však může poskytnout jen
vrchnostenská autorita (veřejná moc).
V dnešních podmínkách může tedy stát stanovit podmínky, za kterých se původce
nového, průmyslově využitelného technického řešení, které přesahuje rámec pouhé odborné
dovednosti, může domoci rozhodnutí správního úřadu, které zajistí ochranu tomuto jeho
řešení. Úřad tedy musí do rejstříku užitný vzor zapsat, jsou-li splněny zákonné podmínky
registrace (§11 odst. 1 zákona o užitných vzorech), a není-li tomu tak, musí naopak přihlášku
zamítnout. Zapsaný užitný vzor pak Úřad musí z rejstříku vymazat, jestliže zjistí – sám, či k
návrhu kohokoliv – že nastala situace, kterou předpokládá zákon (§17 odst. 1 zákona o
užitných vzorech).
Nejvyšší správní soud tvrdí, že užitný vzor je sám o sobě statkem nemajetkové povahy,
přičemž vlastnost být předmětem soukromoprávních vztahů se mu dostává prostřednictvím
zcizitelnosti uděleného majetkového práva, jež je formálně vyjádřeno v osvědčení o zápisu
užitného vzoru do rejstříku.
Nejvyšší správní soud má nepochybně pravdu v tom, že původce se zápisem užitného
vzoru do rejstříku stává jeho majitelem. S tímto svým majetkem pak může v každém směru
volně nakládat jak mezi živými, tak pro případ smrti; může jej např. zcizit či dát do zástavy.
Nelze však opomenout, že samotný akt udělení tohoto práva je výlučně aktem veřejné
moci, kterým se rozhodně neupravuje právní vztah mezi subjekty stojícími v rovném
postavení. Předmětem řízení o registraci takový vztah není, jeho předmětem je toliko vztah
mezi přihlašovatelem, který o zápis do veřejného rejstříku žádá (resp. majitelem užitného
vzoru), a úřadem, který o zápisu (výmazu) rozhoduje. Stát reprezentovaný Úřadem a
přihlašovatel tu tedy stojí v postavení vertikálním, na jedné straně je tu nositel veřejného
oprávnění a na straně druhé je tu adresát veřejnoprávního působení. Výsledkem řízení je pak
zápis či výmaz užitného vzoru.
Ze shora uvedeného vyplývá, že rozhodné pro určení, zda věc bude projednávat soud
správní či soud v občanském soudním řízení, je vždy soukromoprávní nebo veřejnoprávní
povaha aktu udělení (omezení) majitelského práva k užitnému vzoru, nikoli samotná povaha
tohoto práva. Samotný zápis (výmaz) užitného vzoru tedy není soukromoprávní věc a je
nerozhodné, že zápisem (výmazem) vznikají nebo zanikají soukromoprávní nároky. Žádná
soukromá osoba, se kterou je přihlašovatel (majitel) v rovném postavení, mu nemůže užitný
vzor zapsat ani vymazat. To může učinit jenom správní úřad, který k tomu má zákonnou
kompetenci, a může to udělat jen tak, že o tom vydá vrchnostenský správní akt.
Na tom, co bylo právě uvedeno, nic nemění ani to, že v posuzované věci řízení (a později
i řízení před soudem) iniciovala osoba třetí (navrhovatel výmazu). Návrh na výmaz užitného
vzoru může podat kdokoli a Úřad provede výmaz, jestliže technické řešení není způsobilé k
ochraně podle §1 a §3 zákona č. 478/1992 Sb., jestliže předmět užitného vzoru je již
chráněn patentem s účinky na území České republiky či užitným vzorem s dřívějším právem
přednosti nebo jestliže předmět užitného vzoru jde nad rámec původního podání přihlášky
užitného vzoru. Podstatou návrhu tedy jsou námitky, že nemělo být uděleno veřejné
subjektivní právo majiteli užitného vzoru, protože nebyly splněny zákonné podmínky zápisu,
či zápisu brání jiné veřejné subjektivní právo dříve vzniklé (registrace patentu nebo užitného
vzoru s dřívějším právem přednosti). To, že se celá věc navenek představuje při zběžném
nahlédnutí jako soukromý spor, ještě z takového sporu nečiní věc soukromoprávní. Stále jde
o řízení vyvolané k tomu legitimovaným subjektem, který tvrdí, že úřad neměl užitný vzor
zapsat, neboť tomu brání např. lepší veřejné subjektivní právo navrhovatele výmazu. Situace
je tu obdobná jako u námitky souseda proti stavbě rodinného domu, tvrdící, že pozemek, na
kterém se staví nebo stavět má, není k tomu územním plánem určen. I zde zpravidla bude
v pozadí nebo jevově spor mezi dvěma osobami soukromého práva, ale žaloba souseda proti
vydanému stavebnímu povolení nebude žalobou ve věci soukromoprávní.
Nejvyšší správní soud argumentuje také tím, že podstatou právní úpravy užitných vzorů
je poskytnutí dostatečné ochrany soukromým zájmům majitele užitného vzoru, což implikuje
použití takových prostředků ochrany, které jsou typické pro soukromoprávní vztahy. Lze
přisvědčit, že právní úprava užitných vzorů také řeší ochranu soukromých zájmů majitele
užitných vzorů; jde např. o otázky práva na užitný vzor, spolumajitelských vztahů, licenčních
smluv k využití předmětu chráněného užitným vzorem, převodů užitných vzorů apod. Shora
však již bylo uvedeno, že s těmito otázkami má zápis (výmaz) užitného vzoru jen málo
společného.
Odůvodnění:
lze pak pro úplnost uzavřít poznámkou, že rozhodnutí předpokládaná
jednotlivými zákony na ochranu průmyslového vlastnictví přesně rozlišují, která rozhodnutí
ve věci přísluší činit Úřadu a která soudu (v občanském soudním řízení). Ve věci patentů (a
také užitných vzorů s ohledem na obdobné použití ustanovení zákona o vynálezech,
průmyslových vzorech a zlepšovacích návrzích např. v otázkách licenčních smluv) jsou
v pravomoci soudů např. rozhodnutí o tom, komu svědčí právo na patent, stanovení výše
odměny za právo na patent, výše licenčních poplatků v případě poskytnutí nucené licence,
porušení práv z patentů; ostatní rozhodnutí jsou v kompetenci Úřadu. I takovéto rozdělení –
navíc za situace, kdy zákonodárce ani neupravil mechanismus, jímž by se vůbec mohlo
dosáhnout zápisu ve veřejných knihách bez toho, že by taková povinnost byla soudem
uložena Úřadu, který v řízení podle §244 o. s. ř. není účastníkem řízení – představovalo pro
zvláštní senát jen další podpůrný argument pro toto usnesení.
Z vyložených důvodů proto zvláštní senát vyslovil podle §5 odst. 1 zákona č. 131/2002 Sb., že rozhodovat o žalobě proti rozhodnutí Úřadu o částečném výmazu užitného vzoru
náleží soudu ve správním soudnictví.
V důsledku tohoto rozhodnutí pak zvláštní senát dále zrušil podle §5 odst. 3 téhož
zákona usnesení Nejvyššího správního soudu, jímž byla pravomoc Nejvyššího správního
soudu popřena, a odstranil tak překážku věci rozhodnuté.
Pravomocné rozhodnutí zvláštního senátu je podle §5 odst. 5 zákona č. 131/2002 Sb.
závazné pro strany kompetenčního sporu, účastníky řízení, v němž spor vznikl, pro správní
orgány [§4 odst. 1 písm. a) s. ř. s.] i soudy. Dále bude tedy Nejvyšší správní soud pokračovat
v původním řízení o podané správní žalobě.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 1. prosince 2004
JUDr. Karel Podolka
předseda zvláštního senátu