ECLI:CZ:NSS:2005:1.AZS.119.2004
sp. zn. 1 Azs 119/2004 - 52
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Žiškové
a soudců JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Josefa Baxy v právní věci žalobce: V. T.,
zastoupeného JUDr. Miroslavem Svobodou, advokátem se sídlem Praha 10,
Hradešínská 977/5, proti žalovanému Ministerstvu vnitra, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3,
o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 11. 2003, č. j. OAM-5787/VL-07-04-2003,
v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě
ze dne 9. 3. 2004, č. j. 59 Az 109/2003–16,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Odměna advokáta JUDr. Miroslava Svobody se u r č u je částkou 2 558,50 Kč,
která bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 60 dnů od právní moci
tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Rozhodnutím ze dne 12. 11. 2003, č. j. OAM-5787/VL-07-04-2003, žalovaný zamítl
žalobcovu žádost o udělení azylu jako zjevně nedůvodnou podle §16 odst. 1 písm. g) zákona
č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky,
ve znění pozdějších předpisů (zákon o azylu).
V žalobě ze dne 18. 11. 2003 proti rozhodnutí žalovaného žalobce citoval řadu
ustanovení správního řádu, která správní orgán v řízení porušil a namítl, že splnil zákonné
podmínky pro udělení azylu dle §12 zákona o azylu. Ke skutkovým důvodům odkázal
na žádost o udělení azylu, protokol o pohovoru a další spisový materiál. Navrhl, aby soud
rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Krajský soud rozsudkem ze dne 9. 3. 2004 žalobu zamítl dle §78 odst. 7 s. ř. s.
Proti tomuto rozsudku podal žalobce (dále též „stěžovatel“) včas kasační stížnost
založenou na důvodech dle §103 odst. 1 písm. a) až d) s. ř. s. Konkrétně uvedl, že krajský
soud posoudil uvedenou kauzu v rozporu s platným právním řádem. Lze shledat vážná
pochybení všech orgánů v řízení o udělení azylu. Krajský soud projednal věc v rozporu
se zákonem o azylu. Navrhl, aby Nejvyšší správní soud zrušil napadený rozsudek krajského
soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Dále požádal o osvobození od soudních poplatků,
o ustanovení právního zástupce a tlumočníka a o přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti.
Usnesením ze dne 6. 5. 2004, č. j. 59 Az 109/2003-29, krajský soud ustanovil žalobci
zástupcem pro řízení o kasační stížnosti advokáta JUDr. Miroslava Svobodu.
Usnesením ze dne 7. 6. 2005, č. j. 59 Az 109/2003-35, byl stěžovatel vyzván,
aby ve lhůtě jednoho měsíce ode dne doručení tohoto usnesení doplnil kasační stížnost
tak, aby uvedl v jakém rozsahu a z jakých konkrétních právních a skutkových důvodů
dle §103 odst. 1 s. ř. s. je rozhodnutí napadáno a uvedl datum, kdy mu bylo napadené
rozhodnutí doručeno. Stěžovatel byl poučen o tom, že nebude-li kasační stížnost ve stanovené
lhůtě doplněna a v řízení nebude možno pro tento nedostatek pokračovat, bude kasační
stížnost odmítnuta. Usnesení bylo stěžovatelovu advokátovi řádně doručeno dne 10. 6. 2005.
V podání ze dne 7. 7. 2005 stěžovatel uvedl, že předmětný rozsudek napadá ohledně
výroku, kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí žalovaného. Jako důvody podání
kasační stížnosti pak označil §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. – nezákonnost spočívající
v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení s tím, že nebyly
naplněny důvody pro zamítnutí žádosti jako zjevně nedůvodné podle §16 odst. 1 písm. g)
zákona o azylu a naopak byly splněny zákonné podmínky pro udělení azylu dle §12 zákona
o azylu, a dále §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s. – vady řízení spočívající v tom, že při zjišťování
skutkové podstaty, z níž správní orgán v napadeném rozsudku vycházel, byl porušen zákon
v ustanoveních o řízení před správním orgánem takovým způsobem, že to mohlo ovlivnit
zákonnost, a pro tuto důvodně vytýkanou vadu soud, který ve věci rozhodoval, napadené
rozhodnutí správního orgánu měl zrušit. K tomuto bodu citoval §3 odst. 3, 4, §32 odst. 1
a §46 správního řádu, které správní orgán porušil.
Takovou kasační stížnost nelze věcně projednat a bylo třeba ji odmítnout.
Kasační stížnost je mimořádným opravným prostředkem proti pravomocnému
rozhodnutí krajského soudu ve správním soudnictví, jímž se účastník řízení, z něhož toto
rozhodnutí vzešlo, nebo osoba zúčastněná na řízení domáhá zrušení soudního rozhodnutí.
Náležitosti kasační stížnosti jsou stanoveny v §106 odst. 1 s. ř. s., pokud je podání
nemá, musí být podle odstavce 3 téhož ustanovení doplněny ve lhůtě jednoho měsíce
od doručení usnesení vyzývajícího k odstranění vad. Předmětná kasační stížnost neobsahovala
tvrzení, z jakých důvodů stěžovatel rozsudek napadá. Přičemž kasační stížnost lze podat
jen z důvodů výslovně uvedených v §103 s. ř. s. Důvody uvedenými v kasační stížnosti
je Nejvyšší správní soud vázán (§109 odst. 3 s. ř. s.). Kasační stížnost tedy vždy musí
obsahovat tvrzení nezákonnosti napadeného rozsudku, a to po skutkové i právní stránce.
Požadavek na uplatnění některého z důvodů taxativně vypočtených v §103 odst. 1 s. ř. s.
je přitom třeba vykládat v souladu se zásadou, že procesní právní úkon účastníka řízení
(zde: kasační stížnost) se posuzuje podle jeho obsahu. Na jedné straně tedy sice postačí,
že ze znění kasační stížnosti jsou seznatelné důvody, které zákonným kasačním důvodům
odpovídají a není rozhodující, že sám stěžovatel tyto důvody jednotlivým ustanovením
nepodřadil (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 1. 2004,
č. j. 2 Afs 7/2003-50, publikovaný pod č. 161/2004 Sb. NSS). Na straně druhé ale není
dostačující, jestliže stěžovatel v kasační stížnosti pouze uvede některé z písmen §103 odst. 1
s. ř. s., ale nekonkretizuje vady v řízení či vady v právním úsudku, jichž se soud podle něho
dopustil.
V daném případě stěžovatel pouze označil jako důvody pro podání kasační stížnosti
§103 odst. 1 písm. a) až d) s. ř. s. [v doplnění kasační stížnosti uvedl a citoval již jen písmena
a) a b) uvedeného ustanovení] a obecně konstatoval, že krajský soud posoudil uvedenou
kauzu v rozporu s platným právním řádem a se zákonem o azylu, a že lze shledat vážná
pochybení všech orgánů v řízení o udělení azylu. V doplnění kasační stížnosti pouze obecně
namítl porušení §12 zákona o azylu a §3, §32 a §46 správního řádu. Taková tvrzení
bez uvedení konkrétních skutečností, tedy jakou právní otázku soud v předcházejícím řízení
nesprávně posoudil, resp. jakých vad řízení, které mohly mít vliv na zákonnost rozhodnutí
o věci samé se soud dopustil, v čem případně spočívala zmatečnost řízení před soudem,
nebo jakých vad řízení se dopustil žalovaný, jsou však stižena nemožností jejich přezkoumání
kasačním soudem. Jde o námitky jen formální, opakující slova zákona, bez věcného obsahu.
Obecně namítané vady nemůže ani Nejvyšší správní soud namísto stěžovatele sám aktivně
vyhledávat, protože vymezení rozsahu kasační stížnosti a specifikace jejích důvodů leží
na stěžovateli v důsledku dispoziční zásady, která ovládá i řízení o kasační stížnosti.
Podání stěžovatele tedy zákonné náležitosti neobsahovalo, krajský soud
ho proto správně vyzval k odstranění vad a stanovil k tomu lhůtu odpovídající zákonu. Výzva
k doplnění kasační stížnosti byla jasná a srozumitelná. Neodstranění vad podání (chybějící
kasační důvody) brání věcnému vyřízení kasační stížnosti. Jedná se o nedostatek podmínek
řízení, který přes výzvu soudu nebyl odstraněn a v řízení proto nelze pokračovat.
Z těchto důvodů Nejvyšší správní soud kasační stížnost podle §46 odst. 1 písm. a)
ve spojení s §120 s. ř. s. odmítl.
Za této procesní situace se Nejvyšší správní soud z důvodu nadbytečnosti již samostatně
nezabýval návrhem na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti ani dalšími návrhy
stěžovatele.
O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle §60 odst. 3 ve spojení s §120 s. ř. s.,
podle nějž nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační stížnost
odmítnuta.
Žalobci byl pro řízení o kasační stížnosti ustanoven zástupcem advokát; v takovém
případě platí hotové výdaje a odměnu za zastupování stát (§35 odst. 7, §120 s. ř. s.).
Výše odměny byla stanovena podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu,
a to za dva úkony právní služby spočívající v převzetí a přípravě právního zastoupení
a v písemném podání týkajícím se věci samé ze dne 7. 7. 2005, a náhrady hotových výdajů,
tedy ve výši 2 x 1 000 Kč a 2 x 75 Kč [§7, §9 odst. 3 písm. f), §11 odst. 1 písm. b), d), §13
odst. 3 citované vyhlášky], celkem 2 150 Kč. Protože ustanovený advokát je plátcem daně
z přidané hodnoty, zvyšují se náklady řízení o částku 408,50 Kč, odpovídající dani,
kterou je advokát povinen z odměny za zastupování a z náhrad hotových výdajů odvést
podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (§57 odst. 2 s. ř. s.). Ustanovenému
advokátovi tedy byla přiznána náhrada nákladů v celkové výši 2 558,50 Kč.
Tato částka bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do šedesáti dnů
od právní moci tohoto rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 18. října 2005
JUDr. Marie Žišková
předsedkyně senátu