ECLI:CZ:NSS:2005:1.AZS.82.2005
sp. zn. 1 Azs 82/2005 - 46
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Baxy
a soudkyň JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Marie Žiškové v právní věci žalobce: Y. Y.,
zastoupeného JUDr. Alenou Lasotovou, advokátkou se sídlem Ostrava 1, Přívozská 10,
proti žalovanému Ministerstvu vnitra, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, o žalobě
proti rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 1. 2004, č. j. OAM-6568/VL-10-08-2003, v řízení
o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. 5. 2004,
č. j. 61 Az 15/2004–20,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Zástupkyni žalobce se odměna za zastupování nepřiznává .
Odůvodnění:
Rozhodnutím ze dne 11. 1. 2004, č. j. OAM-6568/VL-10-08-2003, žalovaný zamítl
žalobcovu žádost o udělení azylu jako zjevně nedůvodnou podle §16 odst. 1 písm. g) zákona
č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky,
ve znění pozdějších předpisů (zákon o azylu).
V žalobě ze dne 19. 1. 2004 proti rozhodnutí žalovaného žalobce citoval řadu
ustanovení správního řádu, která správní orgán v řízení porušil a trval na tom,
že splnil zákonné podmínky pro udělení azylu dle §12, §14 zákona o azylu, resp. minimálně
pro vztažení překážky vycestování ve smyslu §91 zákona o azylu. Ke skutkovým důvodům
odkázal na žádost o udělení azylu, protokol o pohovoru a další spisový materiál.
Dále též konkretizoval své problémy v zemi původu. Navrhl, aby soud rozhodnutí žalovaného
zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Krajský soud rozsudkem ze dne 17. 5. 2004 žalobu zamítl dle §78 odst. 7 s. ř. s.
Proti tomuto rozsudku podal žalobce (dále též „stěžovatel“) včas kasační stížnost
založenou na důvodech dle §103 odst. 1 písm. a) až d) s. ř. s. Konkrétně uvedl,
že krajský soud posoudil uvedenou kauzu v rozporu s platným právním řádem. Lze shledat
vážná pochybení všech orgánů v řízení o udělení azylu. Krajský soud projednal věc v rozporu
se zákonem o azylu. Navrhl, aby Nejvyšší správní soud zrušil napadený rozsudek krajského
soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Dále požádal o ustanovení právního zástupce,
tlumočníka a o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
Usnesením ze dne 20. 9. 2004, č. j. 61 Az 15/2004-36, krajský soud ustanovil žalobci
zástupkyní pro řízení o kasační stížnosti advokátku JUDr. Alenu Lasotovou.
Protože kasační stížnost neobsahovala veškeré náležitosti, které s. ř. s. pro kasační
stížnost vyžaduje (§106 odst. 1 s. ř. s.), byl stěžovatel usnesením krajského soudu
ze dne 4. 1. 2005, č. j. 61 Az 15/2004-40, vyzván, aby ve lhůtě jednoho měsíce
ode dne doručení tohoto usnesení doplnil kasační stížnost tak, aby uvedl v jakém rozsahu
a z jakých důvodů kasační stížnost podává a uvedl datum, kdy mu bylo napadené rozhodnutí
doručeno. Stěžovatel byl poučen o tom, že nebude-li podání ve stanovené lhůtě doplněno,
může být kasační stížnost odmítnuta. Usnesení bylo stěžovateli (jeho advokátce)
řádně doručeno dne 24. 1. 2005, ve stanovené lhůtě však vady podání neodstranil.
Takovou kasační stížnost nelze věcně projednat a bylo třeba ji odmítnout.
Kasační stížnost je mimořádným opravným prostředkem proti pravomocnému
rozhodnutí krajského soudu ve správním soudnictví, jímž se účastník řízení,
z něhož toto rozhodnutí vzešlo, nebo osoba zúčastněná na řízení domáhá zrušení soudního
rozhodnutí.
Náležitosti kasační stížnosti jsou stanoveny v §106 odst. 1 s. ř. s., pokud je podání
nemá, musí být podle odstavce 3 téhož ustanovení doplněny ve lhůtě jednoho měsíce
od doručení usnesení vyzývajícího k odstranění vad. Předmětná kasační stížnost neobsahovala
tvrzení, z jakých důvodů stěžovatel rozsudek napadá. Přičemž kasační stížnost lze podat
jen z důvodů výslovně uvedených v §103 s. ř. s. Důvody uvedenými v kasační stížnosti
je Nejvyšší správní soud vázán (§109 odst. 3 s. ř. s.). Kasační stížnost tedy vždy musí
obsahovat tvrzení nezákonnosti napadeného rozsudku, a to po skutkové i právní stránce.
Požadavek na uplatnění některého z důvodů taxativně vypočtených v §103 odst. 1 s. ř. s.
je přitom třeba vykládat v souladu se zásadou, že procesní právní úkon účastníka řízení
(zde: kasační stížnost) se posuzuje podle jeho obsahu. Na jedné straně tedy sice postačí,
že ze znění kasační stížnosti jsou seznatelné důvody, které zákonným kasačním důvodům
odpovídají a není rozhodující, že sám stěžovatel tyto důvody jednotlivým ustanovením
nepodřadil (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 1. 2004,
č. j. 2 Afs 7/2003-50, publikovaný pod č. 161/2004 Sb. NSS). Na straně druhé
ale není dostačující, jestliže stěžovatel v kasační stížnosti pouze uvede některé z písmen
§103 odst. 1 s. ř. s., ale nekonkretizuje vady v řízení či vady v právním úsudku, jichž se soud
podle stěžovatele dopustil.
V daném případě stěžovatel pouze označil jako důvody pro podání kasační stížnosti
§103 odst. 1 písm. a) až d) s. ř. s. a obecně konstatoval, že krajský soud posoudil uvedenou
kauzu v rozporu s platným právním řádem a se zákonem o azylu, a že lze shledat vážná
pochybení všech orgánů v řízení o udělení azylu. Takové tvrzení bez uvedení konkrétních
skutečností, tedy jakou právní otázku soud v předcházejícím řízení nesprávně posoudil,
resp. jakých vad řízení, které mohly mít vliv na zákonnost rozhodnutí o věci samé se soud
dopustil, v čem případně spočívala zmatečnost řízení před soudem, nebo jakých vad řízení
se dopustil žalovaný, je však stiženo nemožností jejich přezkoumání kasačním soudem.
Jde o námitky jen formální, bez věcného obsahu. Obecně namítané vady nemůže ani Nejvyšší
správní soud namísto stěžovatele sám aktivně vyhledávat, protože vymezení rozsahu kasační
stížnosti a specifikace jejích důvodů leží na stěžovateli v důsledku dispoziční zásady,
která ovládá i řízení o kasační stížnosti.
Podání stěžovatele tedy zákonné náležitosti neobsahovalo, krajský soud
ho proto správně vyzval k odstranění vad a stanovil k tomu lhůtu odpovídající zákonu.
Neodstranění vad podání (chybějící kasační důvody) brání věcnému vyřízení kasační
stížnosti. Jedná se o nedostatek podmínek řízení, který přes výzvu soudu nebyl odstraněn
a v řízení proto nelze pokračovat.
Z těchto důvodů Nejvyšší správní soud kasační stížnost podle §46 odst. 1 písm. a)
ve spojení s §120 s. ř. s. odmítl.
Za této procesní situace se Nejvyšší správní soud z důvodu nadbytečnosti
již samostatně nezabýval návrhem na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti
ani dalšími návrhy stěžovatele.
O náhradě nákladů řízení Nejvyšší správní soud rozhodl v souladu s §60 odst. 3
ve spojení s §120 s. ř. s., podle nějž nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení,
byla-li kasační stížnost odmítnuta.
Podle §35 odst. 7 ve spojení s §120 s. ř. s. zástupci stěžovatele, jež mu byl soudem
ustanoven, hradí hotové výdaje a odměnu za zastupování stát. V předmětné věci soud
ustanovené zástupkyni odměnu za zastupování nepřiznal, neboť z obsahu soudního spisu
vyplývá, že nevykonala žádný úkon právní služby, za který odměna náleží (§11 vyhlášky
č. 177/1996 Sb.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 17. srpna 2005
JUDr. Josef Baxa
předseda senátu