ECLI:CZ:NSS:2005:2.AZS.25.2005
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše
Doškové a soudců JUDr. Vojtěcha Šimíčka a JUDr. Karla Šimky v právní věci žalobkyně:
I. V., zastoupena JUDr. Zdeňkem Svobodou, advokátem se sídlem Cheb, Žižkova 4, proti
žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, v řízení o kasační
stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. 11. 2004,
č. j. 59 Az 125/2004 - 21,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalovanému se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti.
Odůvodnění:
Kasační stížností podanou v zákonné lhůtě se žalobkyně jako stěžovatelka domáhá
zrušení shora uvedeného rozsudku Krajského soudu v Ostravě, kterým byla podle §78 odst. 7
zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen s. ř. s.) zamítnuta její žaloba
proti rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 9. 6. 2004 č. j. OAM-304/LE-01-VL-06-204,
kterým byla podle §16 odst. 1 písm. g), zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona
č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon
o azylu) zamítnuta její žádost o udělení azylu jako zjevně nedůvodná. Rozsudek krajského
soudu vycházel ze skutečnosti, že rozhodnutí žalovaného je vydáno v souladu se zákonem,
neboť stěžovatelka přichází z bezpečné země původu a neuvedla žádný důvod,
pro který by jí mohl být azyl udělen a nebylo zjištěno ani porušení procesních předpisů
ve správním řízení.
Stěžovatelka proti tomu v kasační stížnosti namítá v prvé řadě kasační důvod uvedený
v §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s., neboť soud nesprávně posoudil právní otázku. Soud podle
jejího názoru podcenil nebezpečí jejího pronásledování na Ukrajině a nedostatek ochrany
ze strany státních orgánů. Věřitelé, neznámí muži, by ji jistě ohrožovali i v případě návratu;
proto má za to že splňuje podmínky dané ust. §12 písm. a, b), resp. §14 zákona o azylu.
Stěžovatelka sice měla ve správním řízení možnost vyjádření, ale je možné, že něco opomněla
nebo že došlo k nepřesnému tlumočení. V důsledku toho zřejmě nebyly podchyceny
v protokole její obavy o zdraví a život a správní orgán i soud se jimi zabývaly jen okrajově.
Nesouhlasí také s tvrzením o dostatečném zajištění podkladů k rozhodnutí o důvodnosti
její žádosti a namítá nedostatek posouzení všech jí uvedených důkazů. Proto navrhuje zrušení
rozsudku krajského soudu a vrácení k dalšímu řízení a současně žádá o přiznání odkladného
účinku této kasační stížnosti.
Žalovaný v písemném vyjádření ke kasační stížnosti označil kasační stížnost
za nedostatečnou, neboť nesměřuje proti postupu podle §16 odst. 1 písm. g) zákona o azylu
a tvrzení o nedostatku důkazů nijak nekonkretizuje. Stěžovatelka ve správním řízení žádný
azylově relevantní důvod neoznačila, stejně tak ani v žalobě. Nebude-li kasační stížnost
označena za vadnou, je nedůvodná. Proto navrhuje její zamítnutí.
Nejvyšší správní soud nejprve vážil nezbytnost rozhodnutí o žádosti o odkladný
účinek kasační stížnosti. Dospěl k závěru, že o ní není třeba rozhodovat tam, kde je žadatel
chráněn před důsledky rozsudku krajského soudu režimem pobytu za účelem strpění
podle §78b odst. 1, 2 zákona o azylu (cizinec má nárok na udělení víza za účelem strpění
pobytu mj., pokud žádost doloží dokladem o podání kasační stížnosti proti rozhodnutí
soudu o žalobě proti rozhodnutí ministerstva ve věci azylu a návrhu na přiznání odkladného
účinku - takové vízum opravňuje cizince k pobytu na území po dobu platnosti víza,
která je 365 dnů; na žádost cizince odbor cizinecké a pohraniční policie platnost víza
prodlouží, a to i opakovaně) – ze zákona platnost uvedeného víza zaniká právní mocí
rozhodnutí o kasační stížnosti. Pozitivní rozhodnutí o žádosti o odkladný účinek
by tedy nemělo z hlediska ochrany stěžovatelky žádný význam, negativní
by před rozhodnutím o kasační stížnosti bránilo řádnému soudnímu řízení. Při rozhodnutí
o kasační stížnosti pak je rozhodnutí o odkladném účinku nadbytečné, neboť obecně může
přiznání odkladného účinku kasační stížnosti přinést ochranu jen do doby rozhodnutí
o této stížnosti.
K upozornění žalovaného na vady kasační stížnosti, které podle jeho názoru brání
věcnému projednání, je třeba uvést, že kasační stížnost proti rozsudku lze podle §103 odst. 1
s. ř. s. podat z důvodů tvrzené nezákonnosti, vad řízení, zmatečnosti či nepřezkoumatelnosti.
Stěžovatel musí takové důvody tvrdit, přitom nesmí jít o důvody nepřípustné. Takové tvrzení
kasační stížnost obsahuje, namítá nesprávné právní posouzení ve smyslu §103 odst. 1
písm. a) s. ř. s., které spatřuje v tom, že u ní nebyly shledány důvody pro udělení azylu
(a contrario, že nebyl důvod k zamítnutí její žádosti jako zjevně nedůvodné), uvádí
i v čem je spatřuje. Dále namítá nedostatek skutkových zjištění a hodnocení provedených
důkazů - zde lze dovodit kasační důvod odpovídající §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s. Zda jde
o kasační tvrzení doložená či důvodná je otázkou úspěšnosti kasační stížnosti.
Z těchto důvodů Nejvyšší správní soud kasační stížnost věcně projednal. Přitom
ji posuzoval v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů (§109 odst. 2, 3 s. ř. s.).
Ke kasačním tvrzením ze správního spisu vyplynulo, že stěžovatelka v žádosti o azyl
ze dne 13. 5. 2004 uvedla, že si půjčily s kamarádkou peníze, byly ovšem podvedeny
a z obavy před vyhrožováním věřitelů musely odjet z Ukrajiny. Ve vlastnoručně psaných
důvodech uvedla, že je jí na Ukrajině vyhrožováno fyzickou likvidací, a proto má strach
se tam vrátit. Při pohovoru dne 2. 6. 2004 doplnila, že si s kamarádkou půjčily každá
5000 USD od známých na nákup zboží, objednaly zboží, ale byly podvedeny. Věřitel
požadoval vrácení peněz, a poté, co se pokusily splacení oddálit, jim začal vyhrožovat
a také ji fyzicky napadl. Nic neoznámila, ani nežádala nikoho o pomoc, a odcestovala
ze země. Poté, kdy ztratila v Aši pas, koupila si litevský, za to byla uvězněna a na radu
spoluvězeňkyň požádala o azyl. V případě návratu se obává jednání věřitele.
Žalovaný rozhodnutím ze dne 9. 6. 2004, č. j. OAM-304/LE-01-VL-06-204 podle
§16 odst. 1 písm. g) zákona o azylu zamítl žádost jako zjevně nedůvodnou. V rozhodnutí
zhodnotil tvrzení stěžovatelky se závěrem, že nejde o důvody azylově relevantní. Proti tomu
stěžovatelka v žalobě namítala porušení správního řádu v řízení a poukázala na důvody,
které uvedla v žádosti a při pohovoru. Krajský soud v rozsudku podrobně rozebral veškerá
tvrzení stěžovatelkou v řízení uplatněná a uzavřel, že nejde o důvody, pro které by bylo
možno azyl udělit. Stejně tak uvážil o dodržení procesních předpisů v řízení, zde ovšem
v obecné poloze z důvodů nekonkrétnosti žalobních námitek.
K námitce porušení procesních předpisů žalovaným lze obecně uvést, že je povinností
správního orgánu respektovat základní pravidla řízení, vyplývající z §3 správního řádu
vyjadřující v obecné formě hlavní zásady správního řízení, rozvedené a konkretizované
v dalších zákonných ustanoveních. V řízení o azylu je rozhodující pro posouzení naplnění
zákonných podmínek, ale i pro rozsah dokazování, uvedení důvodů žadatelem v žádosti,
při pohovoru, nebo v jiných podáních učiněných do vydání rozhodnutí. Je to žadatel,
který se domáhá udělení azylu, který tvrdí určité skutečnosti, na jejichž základě by mu mělo
být vyhověno. K zajištění možnosti úplného vyjádření má podle §22 odst. 1 zákona o azylu
účastník řízení právo jednat v řízení o udělení azylu v mateřském jazyce nebo v jazyce,
ve kterém je schopen se dorozumět. Za tím účelem ministerstvo účastníkovi poskytne
bezplatně tlumočníka na celou dobu řízení. V daném případě bylo toto právo zajištěno
a stěžovatelka měla možnost řádného uvedení všech důvodů i návrhu důkazů. Tvrzení
uvedená v protokole odpovídají tvrzením ve vlastnoručně psané žádosti a ostatně i v kasační
stížnosti. Nelze tak dospět k závěru o nemožnosti řádného vyjádření v průběhu správního
řízení či o nepřesnosti překladu stěžovatelčiných tvrzení. Pokud stěžovatelka, jak tvrdí, mohla
při pohovoru opomenout některé důvody, měla možnost je uplatnit později
a neučinila tak. Žadatel o azyl má jistě ztíženou situaci při navrhování nebo předkládání
důkazů, ovšem v daném případě k posouzení naplnění azylových podmínek stačilo samotné
tvrzení vylučující podřazení pod podmínky pro azyl stanovené. Za takové situace by jakékoliv
doplnění dokazování z iniciativy správního orgánu bylo nadbytečné. Nejvyšší správní soud
proto neshledal naplnění kasačního důvodu podle §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s., tedy vadu
řízení, spočívající v tom, že skutková podstata z níž správní orgán v napadeném rozhodnutí
vycházel, nemá oporu ve spisech nebo je s nimi v rozporu, nebo že při jejím zjišťování
byl porušen zákon v ustanoveních o řízení před správním orgánem takovým způsobem,
že to mohlo ovlivnit zákonnost, a pro tuto důvodně vytýkanou vadu měl soud, který ve věci
rozhodoval, napadené rozhodnutí správního orgánu zrušit. Navíc je třeba uvést, že porušení
předpisů o správním řízení lze účinně namítat v žalobě, kdy předmětem soudního přezkumu
je právě rozhodnutí správního orgánu. Podle §75 odst. 2 s. ř. s. zkoumá soud rozhodnutí
jen v mezích žalobních bodů. Žalobce je povinen v žalobě tvrdit porušení zákonnosti, uvést
skutkové i právní důvody pro které rozhodnutí považuje za nezákonné [§71 odst. 1 písm. d)
s. ř. s.]. Stěžovatelka v žalobě obecně namítla porušení procesních předpisů,
aniž by např. konkretizovala, jaký důkaz nebyl proveden, krajský soud pak v rozsudku
provedl hodnocení dodržení všech namítaných ustanovení správního řádu se závěrem,
že k jejich porušení nedošlo. Jeho závěry odpovídají zjištěním ze správního spisu
a lze na ně odkázat.
Dále stěžovatelka namítá nezákonnost rozhodnutí soudu spočívající v nesprávném
posouzení právní otázky. Výslovně tvrdí, že v jejím případě jsou dány podmínky pro udělení
azylu podle §12, event. §14 zákona o azylu.
Podle §12 zákona o azylu se azyl cizinci udělí, bude-li v řízení o udělení azylu
zjištěno, že cizinec: a) je pronásledován za uplatňování politických práv a svobod, nebo b) má
odůvodněný strach z pronásledování z důvodu rasy, náboženství, národnosti, příslušnosti
k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů ve státě,
jehož občanství má. Podle §2 odst. 5 zákona o azylu se za pronásledování pro účely
tohoto zákona považuje ohrožení života nebo svobody, jakož i opatření působící psychický
nátlak nebo jiná obdobná jednání, pokud jsou prováděna, podporována či trpěna úřady
ve státě, jehož je cizinec státním občanem, nebo státu posledního trvalého bydliště v případě
osoby bez státního občanství nebo pokud tento stát není schopen odpovídajícím způsobem
zajistit ochranu před takovým jednáním. K tomu, aby vůbec přicházelo v úvahu posouzení,
zda udělení azylu je na místě, musela by stěžovatelka ve správním řízení existenci některé
z uvedených skutečností alespoň tvrdit. Tak tomu ovšem nebylo. Jak je výše konstatováno,
stěžovatelka jako jediný důvod uváděla obavy před věřitelem, což není důvod azylově
relevantní. Podle §16 odst. 1 písm. g) zákona o azylu lze žádost oddělení azylu zamítnout
jako zjevně nedůvodnou, jestliže žadatel neuvádí skutečnosti svědčící o tom, že by mohl být
vystaven pronásledování z důvodů uvedených v §12 zákona. Podle konstantní judikatury
Nejvyššího správního soudu (např. rozsudek č. j. 4 Azs 5/2003 - 51, č. j. 4 Azs 7/2003 - 60)
nemohou být důvodem pro udělení azylu problémy se soukromými osobami (tzv. mafií)
spočívající ve vydírání či výhrůžkách s výjimkou případů, kdy státní moc domovského státu,
u nichž se žadatel domáhal ochrany, není schopna ji poskytnout. V daném případě není
splněna podmínka, že stěžovatelčiny potíže jsou pronásledováním a že jsou prováděny,
podporovány či trpěny úřady ve státě, neboť stěžovatelka se na úřady o pomoc neobrátila.
Pokud jde o důvody pro udělení azylu podle §14, ty lze zkoumat jen pokud v řízení
o azylu nebyly zjištěny důvody podle §12 zákona o azylu a na udělení azylu z humanitárního
důvodu není právní nárok. V daném případě však důvody podle §12 zákona o azylu jednak
nebyly zkoumány, jednak je tato kasační námitka nepřípustná podle §104 odst. 4 s. ř. s.,
neboť nebyla uplatněna před krajským soudem. Tomu nelze vytýkat, že nehodnotil něco,
co nebylo předmětem žaloby.
Není proto naplněn ani kasační důvod podle §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s, protože soud
právní otázku v předcházejícím řízení posoudil správně.
Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že není dán žádný kasační stížností uplatněný
důvod pro zrušení napadeného rozsudku, a proto kasační stížnost žalobkyně jako nedůvodnou
podle ustanovení §110 odst. 1 věty druhé s. ř. s. zamítl.
Stěžovatelka, která neměla v tomto soudním řízení úspěch, nemá právo na náhradu
nákladů řízení a úspěšnému žalovanému náklady řízení nevznikly. Proto soud rozhodl,
že se žalovanému právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává
(§60 odst. 1, §120 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 3. srpna 2005
JUDr. Miluše Došková
předsedkyně senátu