ECLI:CZ:NSS:2005:2.AZS.338.2004
sp. zn. 2 Azs 338/2004 - 57
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Šimíčka
a soudců JUDr. Miluše Doškové a JUDr. Karla Šimky v právní věci žalobkyně: L. T., proti
žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, PP 21/OAM, Praha 7, o kasační
stížnosti žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. 7. 2004,
č. j. 9 Az 90/2003 - 44,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Ministerstvu vnitra se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení
o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) včas podanou kasační stížností brojí proti shora
označenému usnesení Městského soudu v Praze, kterým byl zamítnut její návrh na ustanovení
zástupce pro řízení o kasační stížnosti proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne
10. 3. 2004, č. j. 9 Az 90/2003 - 32. Citovaným rozsudkem soud zamítl žalobu stěžovatelky
proti rozhodnutí Ministerstva vnitra (dále jen „žalovaný“) ze dne 19. 12. 2002,
č. j. OAM-476/VL-02-P11-2001, kterým jí nebyl udělen azyl pro nesplnění podmínek
podle §12, §13 a §14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu.
Stěžovatelka v kasační stížnosti uplatňuje důvod obsažený v ustanovení §103 odst. 1
písm. d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), když namítá vady
řízení spočívající v tom, že krajský soud nezjistil před vydáním rozhodnutí přesně a úplně
skutkový stav, neopatřil si potřebné důkazy a jeho rozhodnutí nevychází ze zjištěných
podkladů.
Stěžovatelka připomíná, že nemá peníze na nezbytného právního zástupce,
neboť nemá žádný příjem, o čemž byla připravena poskytnout důkazy. Očekávala tedy zaslání
formuláře Potvrzení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech. Ten však neobdržela
a místo tohoto obdržela až usnesení, že je její návrh na ustanovení zástupce z řad advokátů
zamítnut, neboť na výzvu soudu nezaslala vyplněný formulář. Vzhledem k tomu,
že stěžovatelka dle svých slov tento formulář vůbec nedostala, žádá, aby Nejvyšší správní
soud zrušil napadené usnesení Městského soudu v Praze.
V souzené věci Nejvyšší správní soud z předmětného soudního spisu především zjistil,
že stěžovatelka podala kasační stížnost proti výše označenému rozsudku městského soudu
ze dne 10. 3. 2004. V této kasační stížnosti mimo jiné požádala o ustanovení právního
zástupce pro řízení o této kasační stížnosti. V reakci na to jí městský soud poslal
pod č. j. 9 Az 90/2003 - 40 formulář „Potvrzení o osobních, majetkových a výdělkových
poměrech“. Tento formulář jí zaslal na adresu M. 1002/1, P. 10 a zásilka byla dne 13. 5. 2004
uložena na poště, neboť stěžovatelka nebyla zastižena. Vzhledem k tomu, že si tuto zásilku
stěžovatelka nevyzvedla ani v úložní době, vrátila se městskému soudu.
V reakci na toto jednání stěžovatelky vydala předsedkyně senátu městského soudu
usnesení ze dne 7. 7. 2004 napadené nyní posuzovanou kasační stížností. V něm uvedla,
že výzva s formulářem potvrzení byla stěžovatelce doručena dnem 24. 5. 2004 uložením
na poště. Ve stanovené lhůtě stěžovatelka na výzvu nezareagovala, soudem zaslaný formulář
městskému soudu vyplněný nepředložila a ani jinak nedoložila, že jsou u ní dány předpoklady
pro osvobození od soudního poplatku a tím naplněna první z podmínek ustanovení
§35 odst. 7 s. ř. s., a proto žádost stěžovatelky o ustanovení právního zástupce zamítla.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené usnesení Městského soudu v Praze
v rozsahu kasační stížnosti a v rámci uplatněných důvodů (§109 odst. 2, 3 s. ř. s) a dospěl
k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
Nejvyšší správní soud nejprve zkoumal, zda není na závadu řízení o této kasační
stížnosti skutečnost, že ani v řízení o ní není stěžovatelka zastoupena advokátem,
jakkoliv se tato podmínka vztahuje podle §105 odst. 2 s. ř. s. obecně na všechna řízení
o kasačních stížnostech. Zdejší soud vyšel ze své dosavadní judikatury a konstatoval,
že toto obecné pravidlo se na nyní posuzovaný případ nepoužije. Vyplývá to zejména
z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 4. 2004, sp. zn. 6 Azs 27/2004
(publ. pod č. 486/2005 Sb. NSS): „V řízení u Nejvyššího správního soudu o kasační stížnosti
proti usnesení krajského soudu o zamítnutí návrhu na ustanovení zástupce
žalobců není důvodem pro odmítnutí kasační stížnosti nedostatek právního zastoupení
(§105 odst. 2 s. ř s.).“
Pohledem své judikatury posoudil zdejší soud i samotnou otázku neustanovení
zástupce stěžovatelce pro řízení o kasační stížnosti. K limitům práva na zákonného zástupce
se Nejvyšší správní soud ve vztahu k obdobné situaci vyjádřil ve svém rozsudku ze dne
27. 2. 2004, sp. zn. 7 Ads 24/2003 (nepublikováno), kde uvedl: „Právo na právní pomoc
v řízení před soudy podle čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod
není právem absolutním. Toto právo lze realizovat jen za zákonem stanovených
podmínek; nelze tedy považovat za nezákonný postup soudu, který zamítne žádost účastníka
o ustanovení zástupce z důvodu, že účastník řízení neprokázal předpoklady pro osvobození
od soudních poplatků stanovené v ustanovení §35 odst. 7 s. ř. s.“
V daném případě bylo jasně prokázáno, že stěžovatelka neprokázala předpoklady
pro osvobození od soudního poplatku stanovené v ustanovení §35 odst. 7 s. ř. s., zejména
soudu nezaslala vyplněný formulář „Potvrzení o osobních, majetkových a výdělkových
poměrech“. Stěžovatelka sice tvrdí, že tento formulář vůbec neobdržela, zdejší soud
však po prostudování soudního spisu konstatuje, že ani v otázce doručování tohoto formuláře
a posouzení následků toho, že si jej stěžovatelka v úložní době nevyzvedla, městský soud
nepochybil.
Vzhledem k tomu, že s. ř. s. neobsahuje komplexní úpravu doručování,
je na posuzovaný případ třeba využít odkazu na použití občanského soudního řádu
dle §42 odst. 5 s. ř. s., podle nějž se má občanský soudní řád obdobně použít pro způsob
doručování. Podle §46 odst. 4 občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2004
pak platí, že nebyl-li adresát písemnosti, která má být doručena do vlastních rukou, zastižen,
ačkoli se v místě doručení zdržuje, písemnost se uloží a adresát se vhodným způsobem vyzve,
aby si písemnost vyzvedl. Nevyzvedne-li si adresát zásilku do deseti dnů od uložení, považuje
se poslední den této lhůty za den doručení, i když se adresát o uložení nedozvěděl. Městský
soud tedy postupoval v souladu s tímto ustanovením občanského soudního řádu a konstatoval
v napadeném usnesení, že byl stěžovatelce tento formulář doručen první pracovní den
po uplynutí deseti dnů po uložení, tedy v pondělí dne 24. 5. 2004. Adresu, na niž bylo
stěžovatelce doručováno, je přitom nutno pokládat za adresu, kde se zdržuje, neboť ji uvedla
jako adresu svého pobytu na první kasační stížnosti směřující do meritorního rozsudku
městského soudu a konečně i na druhé kasační stížnosti směřující do nyní posuzovaného
usnesení.
Lze tak uzavřít, že městský soud nepochybil, když konstatoval, že stěžovatelka
na předmětnou řádně provedenou výzvu nezareagovala a soudem zaslaný formulář
městskému soudu vyplněný nepředložila. Postupoval tedy správně i v tom, že žádost
stěžovatelky o ustanovení právního zástupce zamítl s ohledem na takto vzniklou situaci,
kdy mu nemohlo být známo, zda stěžovatelka splňuje podmínky pro ustanovení právního
zástupce.
Lze proto uzavřít, že Nejvyšší správní soud v daném případě neshledal naplnění
namítaného důvodu kasační stížnosti ve smyslu ustanovení §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.,
neboť - jak vyplývá ze shora uvedeného – v souzené věci nebyly shledány tvrzené vady řízení
před městským soudem.
Ze všech těchto důvodů Nejvyšší správní soud dospěl po přezkoumání
kasační stížnosti k závěru, že kasační stížnost není důvodná, a proto ji zamítl (§110 odst. 1
s. ř. s.).
Stěžovatelka, která neměla v tomto soudním řízení úspěch, nemá právo na náhradu
nákladů řízení (§60 odst. 1 s. ř. s.) a Ministerstvu vnitra náklady řízení nevznikly. Proto soud
rozhodl, že se Ministerstvu vnitra nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 14. července 2005
JUDr. Vojtěch Šimíček
předseda senátu