ECLI:CZ:NSS:2005:2.AZS.345.2004
sp. zn. 2 Azs 345/2004 - 46
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše
Doškové a soudců JUDr. Vojtěcha Šimíčka a JUDr. Karla Šimky v právní věci žalobkyně:
M. K., zastoupené JUDr. Alexanderem Belicou, advokátem se sídlem Ostrava - Moravská
Ostrava, Smetanovo nám. 7, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Praha 7,
Nad Štolou 3, pošt. schránka 21/OAM, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku
Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. 4. 2004, č. j. 59 Az 147/2003 - 23,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalovanému se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení
o kasační stížnosti.
III. Odměna advokáta JUDr. Alexandera Belici se u r č u je částkou 1075 Kč.
Tato částka bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 60 dnů
od právní moci tohoto rozhodnutí.
Odůvodnění:
Kasační stížností podanou v zákonné lhůtě se žalobkyně jako stěžovatelka
domáhá zrušení shora uvedeného rozsudku Krajského soudu v Ostravě, kterým byla
zamítnuta její žaloba proti rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 14. 11. 2003,
č. j. OAM-5795/VL-07-11-2003. Tímto rozhodnutím byla její žádost o udělení azylu
zamítnuta jako zjevně nedůvodná podle §16 odst. 1 písm. g) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu
a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů
(dále jen zákon o azylu). Rozsudek krajského soudu vycházel ze skutečnosti, že rozhodnutí
žalovaného bylo vydáno v souladu se zákonem, na základě dostatečně zjištěného skutečného
stavu věci a bylo přesvědčivě odůvodněno.
Stěžovatelka proti tomu v kasační stížnosti uplatňuje důvody uvedené v §103 odst. 1
písm. a) až d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále též „s. ř. s.“). Konkrétně
však pouze namítá, že krajský soud posoudil uvedenou věc v rozporu s platným právním
řádem, zejména v rozporu se zákonem o azylu, a že shledává vážná pochybení v řízení
u všech dosavadních orgánů. Vzhledem k tomu navrhuje, aby Nejvyšší správní soud
napadený rozsudek Krajského soudu v Ostravě zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení
a současně žádá o přiznání odkladného účinku této kasační stížnosti s odůvodněním,
že se obává návratu na Ukrajinu, kde jí údajně hrozí vážné nebezpečí z politických důvodů.
Žalovaný ve svém vyjádření uvedl, že se ke kasační stížnosti s ohledem na její obsah
vyjadřovat nebude, a odkázal na správní spis. Pokud jde o odkladný účinek, tak jeho přiznání
nepodporuje.
Nejvyšší správní soud nejprve vážil nezbytnost rozhodnutí o žádosti o odkladný
účinek kasační stížnosti. Dospěl k závěru, že o ní není třeba rozhodovat tam, kde je
žadatel chráněn před důsledky rozsudku krajského soudu režimem pobytu za účelem strpění
podle §78b odst. 1, 2 zákona o azylu (cizinec má nárok na udělení víza za účelem strpění
pobytu mj., pokud žádost doloží dokladem o podání kasační stížnosti proti rozhodnutí
soudu o žalobě proti rozhodnutí ministerstva ve věci azylu a návrhu na přiznání odkladného
účinku - takové vízum opravňuje cizince k pobytu na území po dobu platnosti víza,
která je 365 dnů; na žádost cizince odbor cizinecké a pohraniční policie platnost víza
prodlouží, a to i opakovaně) - ze zákona platnost uvedeného víza zaniká právní mocí
rozhodnutí o kasační stížnosti. Pozitivní rozhodnutí o žádosti o odkladný účinek by
tedy nemělo z hlediska ochrany stěžovatele žádný význam, negativní by před rozhodnutím
o kasační stížnosti bránilo řádnému soudnímu řízení. Při rozhodnutí o kasační stížnosti
pak je rozhodnutí o odkladném účinku nadbytečné, neboť obecně může přiznání odkladného
účinku kasační stížnosti přinést ochranu jen do doby rozhodnutí o této stížnosti.
Důvodnost kasační stížnosti posoudil Nejvyšší správní soud v mezích jejího rozsahu
a uplatněných důvodů (§109 odst. 2, 3 s. ř. s.).
Stěžovatelka v kasační stížnosti uplatňuje důvody uvedené v §103 odst. 1 písm. a)
až d) s. ř. s., konkrétně však pouze namítá nezákonnost napadeného rozsudku a vážná
pochybení v řízení jak před krajským soudem, tak před žalovaným.
K tomu ze správního a soudního spisu vyplynulo, že dne 4. 11. 2003 stěžovatelka
podala žádost o udělení azylu, kde uvedla, že o azyl žádá proto, že na Ukrajině nemá
kde bydlet, protože se z „trvalého místa bydlení“ odhlásila. Z protokolu o pohovoru
k důvodům její žádosti vyplynulo, že do České republiky jezdila od roku 1996 za prací.
Naposledy přijela s cílem získat trvalý pobyt a zůstat v České republice na trvalo. Od roku
2003 zde žije bez povolení a na radu advokáta se pokouší svůj pobyt zlegalizovat azylovým
řízením. Žalovaný pak rozhodnutím ze dne 14. 11. 2003, č. j. OAM-5795/VL-07-11-2003,
její žádost o udělení azylu zamítl jako zjevně nedůvodnou podle §16 odst. písm. g) zákona
o azylu. Proti tomu podala stěžovatelka žalobu, kde uvedla, že s napadeným rozhodnutím
nesouhlasí a na podporu svého tvrzení zopakovala důvody uplatněné v řízení před správním
orgánem.
Stěžovatelka předně namítá důvod uvedený v §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.,
tedy nezákonnost spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v přecházejícím
řízení. Nesprávné posouzení právní otázky spočívá v tom, že je na správně zjištěný skutkový
stav aplikován nesprávný právní závěr, popřípadě je aplikován správný právní názor, který je
však nesprávně vyložen. Podle §12 zákona o azylu se azyl cizinci udělí, bude-li v řízení
o udělení azylu zjištěno, že cizinec: a) je pronásledován za uplatňování politických práv
a svobod, nebo b) má odůvodněný strach z pronásledování z důvodu rasy, náboženství,
národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických
názorů ve státě, jehož občanství má. Stěžovatelka v průběhu správního řízení ani řízení
před krajským soudem nikdy neuvedla, že by byla pronásledována za uplatňování politických
práv a svobod, ani že má obavu z pronásledování z důvodů uvedených v §12 písm. b) zákona
o azylu. Naopak vždy tvrdila, že do České republiky odešla za prací a azylovým řízením
si zde chce zlegalizovat pobyt. Nejvyšší správní soud již opakovaně judikoval, že ekonomické
problémy žadatele o azyl v zemi původu nejsou azylově relevantním důvodem
(např. rozsudek ze dne 31. 10. 2003, č. j. 4 Azs 23/2003 - 65, kde soud uvedl, že ekonomické
problémy žadatele o azyl v zemi původu, nejsou bez dalšího důvodem pro udělení azylu
dle §12 zákona o azyl nebo rozsudek ze dne 27. 8. 2003, č. j. 5 Azs 3/2003 - 54, kde bylo
konstatováno, že obtíže žadatele o azyl stran obživy či možností seberealizace nelze
bez přistoupení dalších okolností hodných zvláštního zřetele vnímat jinak, nežli jako důvody
ekonomické). Postup žalovaného, který žádost stěžovatelky o udělení azylu zamítl jako zjevně
nedůvodnou podle §16 odst. písm. g) zákona o azylu, neboť stěžovatelka neuváděla
skutečnost svědčící o tom, že by mohla být vystavena pronásledování podle §12 zákona
o azylu, byl tak v souladu se zákonem. Krajský soud pak nepochybil, když rozhodnutí
žalovaného pro tuto námitku stěžovatelky nezrušil. Nejvyšší správní soud nezjistil naplnění
tvrzeného důvodu kasační stížnosti uvedeného v 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.
Stěžovatelka dále obecně namítala, že shledala vážná pochybení v řízení
před správním orgánem i soudem bez toho, aby uvedla jakákoli bližší upřesnění.
Proto také Nejvyšší správní soud, který je vázán uplatněnými důvody kasační stížnosti,
posoudil tyto její námitky jen v obecné rovině.
Co se týče řízení před správním orgánem, je povinností správního orgánu respektovat
základní pravidla řízení, vyplývající z §3 správního řádu vyjadřující v obecné formě hlavní
zásady správního řízení, rozvedené a konkretizované v dalších zákonných ustanoveních.
V řízení o azylu je rozhodující pro posouzení naplnění zákonných podmínek, ale i pro rozsah
dokazování, uvedení důvodů žadatelem v žádosti, při pohovoru, nebo v jiných podáních
učiněných do vydání rozhodnutí. Je to žadatel, který se domáhá udělení azylu, který tvrdí
určité skutečnosti, na jejichž základě by mu mělo být vyhověno. Správní orgán není povinen
seznamovat žadatele o azyl s důvody, pro které by mohlo být jeho žádosti vyhověno.
V dané věci však stěžovatelka domnělá pochybení správního orgánu vůbec v řízení
před krajským soudem nenamítala, ačkoli tak učinit mohla. Podle §104 odst. 4 s. ř. s.
se tak Nejvyšší správní soud tvrzeným důvodem uvedeným v §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s.
nemůže zabývat.
Pokud jde o rozhodování soudu, ten kromě skutečností uplatněných v průběhu
správního řízení musel vycházet i ze žaloby a z důvodů v ní uvedených. Nejvyšší správní
soud na základě soudního spisu dospěl k závěru, že se krajský soud v napadeném rozsudku
řádně vypořádal se všemi žalobními námitkami a i jinak postupoval v daném řízení zcela
v souladu se zákonem; k naplnění důvodu kasační stížnosti uvedeného v §103 odst. 1
písm. d) s. ř. s. tak nedošlo.
Rovněž tak neobstojí stěžovatelkou tvrzený důvod kasační stížnosti uvedený
v §103 odst. 1 písm. c) s. ř. s., neboť stěžovatelka neuvedla žádné skutečnosti svědčící pro to,
že řízení před krajským soudem bylo zmatečné, a ani Nejvyšší správní soud nezjistil,
že by v řízení před krajským soudem chyběly podmínky řízení, ve věci rozhodoval vyloučený
soudce nebo byl soud nesprávně obsazen, popřípadě bylo rozhodnuto v neprospěch účastníka
v důsledku trestného činu soudce.
Ze shora uvedených důvodů Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační
stížnost není důvodná, a proto ji zamítl (§110 odst. 1 s. ř. s.).
Stěžovatelka, která neměla v tomto soudním řízení úspěch, nemá právo na náhradu
nákladů řízení a úspěšnému žalovanému náklady řízení nevznikly. Proto soud rozhodl,
že se žalovanému právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává
(§60 odst. 1, §120 s. ř. s.).
Stěžovatelce byl pro řízení o kasační stížnosti ustanoven zástupcem advokát;
v takovém případě platí hotové výdaje a odměnu za zastupování stát (§35 odst. 7,
§120 s. ř. s.). Soud proto určil odměnu advokáta částkou 1x 1000 Kč za jeden úkon právní
služby - převzetí a příprava věci a 1x 75 Kč na úhradu hotových výdajů, v souladu
s §9 odst. 3 písm. f), §7, §11 odst. 1 písm. b), §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění
pozdějších předpisů, celkem 1075 Kč. Tato částka bude vyplacena z účtu Nejvyššího
správního soudu do šedesáti dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 4. května 2005
JUDr. Miluše Došková
předsedkyně senátu