ECLI:CZ:NSS:2005:2.AZS.455.2004
sp. zn. 2 Azs 455/2004 - 41
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše
Doškové a soudců JUDr. Vojtěcha Šimíčka a JUDr. Karla Šimky v právní věci žalobce:
N. V. H., zastoupen JUDr. Petrem Pustinou, advokátem se sídlem Říčany u Prahy,
Olivova 116, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3,
v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne
20. 8. 2004, č. j. 11 Az 43/2004 - 7,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalovanému se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti.
Odůvodnění:
Kasační stížností podanou v zákonné lhůtě se žalobce jako stěžovatel domáhá zrušení
shora uvedeného usnesení Městského soudu v Praze, kterým byla odmítnuta jeho žaloba
proti rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 7. 5. 2004, č. j. OAM-1103/VL-10-P17-2004.
Tímto rozhodnutím nebyl stěžovateli udělen azyl podle §12, §13 odst. 1, 2 a §14 zákona
č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky,
ve znění pozdějších předpisů (zákon o azylu) a bylo rozhodnuto, že se na něho nevztahuje
překážka vycestování podle §91 citovaného zákona. Městský soud žalobu odmítl podle
§37 odst. 5 s. ř. s., neboť stěžovatel přes výzvu soudu neodstranil vady podání a jednalo
se o takové vady, pro které nebylo možno v řízení pokračovat.
Stěžovatel proti tomu v kasační stížnosti výslovně uvádí, že uplatňuje důvody uvedené
v §103 odst. 1 písm. a) – tedy nezákonnost spočívající v nesprávném posouzení právní otázky
městským soudem, písm. d) – nedostatek důvodů rozhodnutí a písm. e) s. ř. s. – nezákonnost
rozhodnutí o odmítnutí návrhu. Konkrétně však pouze namítá, že usnesení ze dne 30. 6. 2004,
jímž byl stěžovatel vyzván k doplnění žaloby, mělo být doručeno nejen zmocněnému
advokátovi, ale též stěžovateli do vlastních rukou. Stěžovatel tak navrhuje, aby Nejvyšší
správní soud napadené usnesení Městského soudu v Praze zrušil a věc mu vrátil k dalšímu
řízení a současně žádá o přiznání odkladného účinku této kasační stížnosti. Podáním ze dne
6. 6. 2005 stěžovatel soudu sdělil a příslušnými listinami doložil, že dne 23. 3. 2005 uzavřel
manželství s občankou České republiky. Podle jeho názoru by tato skutečnost mohla mít vliv
na rozhodnutí soudu o kasační stížnosti.
Žalovaný ve svém vyjádření k podané kasační stížnosti uvedl, že považuje napadené
usnesení městského soudu za vydané v souladu se zákonem a navrhuje, aby Nejvyšší správní
soud kasační stížnost jako nedůvodnou zamítl.
Nejvyšší správní soud nejprve vážil nezbytnost rozhodnutí o žádosti o odkladný
účinek kasační stížnosti. Dospěl k závěru, že o ní není třeba rozhodovat tam, kde je žadatel
chráněn před důsledky rozhodnutí krajského soudu režimem pobytu za účelem strpění podle
§78b odst. 1, 2 zákona o azylu (cizinec má nárok na udělení víza za účelem strpění
pobytu mj., pokud žádost doloží dokladem o podání kasační stížnosti proti rozhodnutí
soudu o žalobě proti rozhodnutí ministerstva ve věci azylu a návrhu na přiznání odkladného
účinku - takové vízum opravňuje cizince k pobytu na území po dobu platnosti víza,
která je 365 dnů; na žádost cizince odbor cizinecké a pohraniční policie platnost víza
prodlouží, a to i opakovaně) – ze zákona platnost uvedeného víza zaniká právní mocí
rozhodnutí o kasační stížnosti. Pozitivní rozhodnutí o žádosti o odkladný účinek by tedy
nemělo z hlediska ochrany stěžovatele žádný význam, negativní by před rozhodnutím
o kasační stížnosti bránilo řádnému soudnímu řízení. Při rozhodnutí o kasační stížnosti
pak je rozhodnutí o odkladném účinku nadbytečné, neboť obecně může přiznání odkladného
účinku kasační stížnosti přinést ochranu jen do doby rozhodnutí o této stížnosti.
Důvodnost kasační stížnosti posoudil Nejvyšší správní soud v mezích jejího rozsahu
a uplatněných důvodů (§109 odst. 2, 3 s. ř. s.).
Stěžovatel sice výslovně uvádí, že uplatňuje důvody uvedené v §103 odst. 1 písm. a),
d) a e) s. ř. s., konkrétně však namítá toliko pochybení soudu při doručování usnesení,
jímž byl vyzván k odstranění vad podání. Uplatňuje tak pouze důvody uvedené
v §103 odst. 1 písm. d), případně e) s. ř. s., tedy vadu řízení před soudem, která vyústila
v nezákonné rozhodnutí o odmítnutí návrhu.
K tomu ze soudního spisu vyplynulo, že stěžovatel, zastoupený na základě plné moci
advokátkou, podal dne 8. 6. 2004 žalobu proti rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne
7. 5. 2004, č. j. OAM-1103/VL-10-P17-2004. Zde pouze uvedl, že proti uvedenému
rozhodnutí podává žalobu, kterou zdůvodní v době co nejkratší. Přílohou byla plná moc
udělená stěžovatelem advokátce JUDr. Ireně Strakové k zastoupení ve věci žaloby proti
rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 7. 5. 2004, č. j. OAM-1103/VL-10-P17-2004.
Usnesením ze dne 30. 6. 2004 (pozn. soudu: v usnesení je nesprávně uvedeno datum
30. 6. 2003) byl stěžovatel vyzván, aby ve lhůtě 14 dnů od doručení tohoto usnesení doplnil
svoje podání ze dne 8. 6. 2004 tím, že uvede, čeho se podání týká, co navrhuje, kdy mu bylo
napadené rozhodnutí doručeno, označí výroky, které napadá, a žalobní body, ze kterých musí
být patrno z jakých skutkových a právních důvodů považuje napadené rozhodnutí
za nezákonné nebo nicotné. Rovněž byl vyzván, aby k žalobě připojil opis napadeného
rozhodnutí a poučen o tom, že nebude-li žaloba ve stanovené lhůtě doplněna a opravena, soud
ji odmítne. Uvedené usnesení bylo doručeno zástupkyni stěžovatele dne 7. 7. 2004. Vzhledem
k tomu, že žaloba ve stanovené lhůtě doplněna nebyla, městský soud podání usnesením ze dne
20. 8. 2004 odmítl podle §37 odst. 5 s. ř. s.
Jediná relevantní námitka uplatněná stěžovatelem v kasační stížnosti brojí
proti postupu soudu, který usnesení vyzývající stěžovatele k odstranění vad podání, doručil
pouze jeho zástupkyni a nikoli i jemu.
Při posouzení této námitky vyšel Nejvyšší správní soud ze znění §42 odst. 2 s. ř. s.,
který upravuje doručování v případě, že je účastník řízení zastoupen zástupcem.
Podle tohoto ustanovení se písemnosti určené zastoupenému účastníkovi doručují pouze
jeho zástupci, vyjma případů, kdy má účastník něco osobně vykonat. V takovém případě
se doručí i jim. Osobně v řízení něco vykonat znamená, že úkon k němuž je účastník vyzván,
nemůže být proveden nikým jiným, než právě účastníkem. Takovým úkonem je např. výslech
účastníka. V žádném případě jím však není doplnění podání tak, aby splňovalo náležitosti
žaloby podle s. ř. s. a bylo tak věcně projednatelné; tedy úkon k němuž si stěžovatel neznalý
českého právního řádu zástupce přímo najal a udělil mu plnou moc. Městský soud tak
postupoval v souladu se zákonem, když usnesení vyzývající stěžovatele k odstranění vad
podání doručil pouze jeho zástupkyni. Rovněž postupoval správně, když po marném uplynutí
stanovené lhůty, žalobu stěžovatele odmítl podle §37 odst. 5 s. ř. s. , neboť žaloba skutečně
neobsahovala náležitosti požadované §37 odst. 3 a §71 s. ř. s. a bez jejich doplnění nemohla
být meritorně projednána. Zejména pokud jde o absenci tzv. žalobních bodů [odst. 1 písm. d)
naposled cit. ustanovení], z nichž musí být patrno z jakých skutkových a právních důvodů
považuje žalobce napadené výroky rozhodnutí za nezákonné. Význam co nejpřesnějšího
uvedení žalobních bodů v žalobě vyplývá ze zásady dispoziční, kterou je řízení o žalobách
ve správním soudnictví ovládáno a která znamená, že soud se při přezkumu správního
rozhodnutí (s výjimkou taxativně stanovených případů) omezuje pouze na posouzení
existence důvodů nezákonnosti správního rozhodnutí, které žalobce dovozuje. Pokud není
v žalobě uveden řádným způsobem žádný žalobní bod, není v souladu s dispoziční zásadou
možné takové podání ve správním soudnictví projednat a meritorně o něm rozhodnout,
neboť soud není povinen ani oprávněn za žalobce chybějící důvody dovozovat
(viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 10. 2004,
č. j. 4 Azs 149/2004 - 52, uveřejněný ve Sbírce Nejvyššího správního soudu pod číslem
488/2005). Naplnění důvodů uvedených v §103 odst 1 písm. d) a e) s. ř. s. tak nebylo
shledáno.
Pokud stěžovatel upozorňuje na to, že v mezidobí uzavřel sňatek s českou státní
občankou, tak nelze jinak, než uvést, že tato skutečnost nemůže žádným způsobem ovlivnit
probíhající řízení o kasační stížnosti; navíc není ani azylově relevantní. Nejvyšší správní soud
může stěžovatele v daném případě pouze odkázat na režim zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu
cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (§65 a násl. citovaného
zákona).
Vzhledem k tomu, že Nejvyšší správní soud nezjistil naplnění žádného z tvrzených
důvodů kasační stížnosti, kasační stížnost jako nedůvodnou zamítl (§110 odst. 1 s. ř. s.).
Stěžovatel, který neměl v tomto soudním řízení úspěch, nemá právo na náhradu
nákladů řízení a úspěšnému žalovanému náklady řízení nevznikly. Proto soud rozhodl,
že se žalovanému právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává
(§60 odst. 1, §120 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 20. července 2005
JUDr. Miluše Došková
předsedkyně senátu