ECLI:CZ:NSS:2005:2.AZS.50.2005
sp. zn. 2 Azs 50/2005 - 51
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše
Doškové a soudců JUDr. Vojtěcha Šimíčka a JUDr. Karla Šimky v právní věci žalobce: V. L.,
zastoupeného Mgr. Romanem Seidlerem, advokátem se sídlem v Plzni, Na Jíkalce 13, proti
žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, pošt. schránka 21/OAM,
v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 9. 12. 2004,
č. j. 55 Az 959/2003 - 22,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalovanému se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti.
Odůvodnění:
Kasační stížností podanou v zákonné lhůtě se žalobce jako stěžovatel domáhá zrušení
shora uvedeného usnesení Krajského soudu v Brně, kterým byla odmítnuta jeho žaloba proti
rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 15. 12. 2003, č. j. OAM-5040/VL-19-ZA05-2003.
Tímto rozhodnutím nebyl stěžovateli udělen azyl z důvodu nesplnění podmínek
uvedených v §12, §13 odst. 1, 2 a §14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu
a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů
(dále jen zákon o azylu) a bylo rozhodnuto že se na něho nevztahuje překážka vycestování
podle §91 citovaného zákona. Krajský soud žalobu odmítl podle §46 odst. 1 písm. a)
zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále též „s. ř. s.“), neboť podání stěžovatele
neobsahovalo zákonem požadované náležitosti a v řízení nebylo možno pro tento nedostatek
dále pokračovat. Současně se jednalo o nedostatek již neodstranitelný s ohledem na uplynutí
lhůty pro podání žaloby.
Ve včas podané kasační stížnosti stěžovatel uplatňuje důvody uvedené v §103 odst. 1
písm. e) s. ř. s., tedy nezákonnost rozhodnutí o odmítnutí návrhu. Konkrétně namítá,
že mu nebyla doručena výzva podle §37 odst. 5 s. ř. s., ačkoli tomu tak být mělo. Nesouhlasí
totiž s názorem soudu, že vady žaloby nešlo odstranit. Stěžovatel ve včas podané žalobě
vyjádřil svůj nesouhlas s rozhodnutím žalovaného a vyjádřil tak nepochybně, co tímto
procesním úkonem zamýšlí. Vzhledem k tomu, že jeho podání mělo určité nedostatky, krajský
soud měl stěžovatele vyzvat k jejich odstranění a poučit o následcích nevyhovění takové
výzvě. Pokud tak neučinil, došlo k porušení stěžovatelova práva na spravedlivý proces;
v daném případě tím spíše, neboť stěžovatel je cizinec, který nezná právní řád České
republiky a pro něhož není čeština mateřským jazykem. Navrhuje proto, aby Nejvyšší správní
soud napadené usnesení Krajského soudu v Brně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení;
rovněž požádal o přiznání odkladného účinku této kasační stížnosti.
Žalovaný ve svém vyjádření navrhl zamítnutí kasační stížnosti. Podle jeho názoru jsou
totiž obě rozhodnutí (tedy jak jeho, tak krajského soudu) vydána v souladu s právními
předpisy.
Nejvyšší správní soud nejprve vážil nezbytnost rozhodnutí o žádosti o odkladný
účinek kasační stížnosti. Dospěl k závěru, že o ní není třeba rozhodovat tam, kde je žadatel
chráněn před důsledky roz hodnutí krajského soudu režimem pobytu za účelem strpění podle
§78b odst. 1, 2 zákona o azylu (cizinec má nárok na udělení víza za účelem strpění pobytu
mj., pokud žádost doloží dokladem o podání kasační stížnosti proti rozhodnutí
soudu o žalobě proti rozhodnutí ministerstva ve věci azylu a návrhu n a přiznání odkladného
účinku - takové vízum opravňuje cizince k pobytu na území po dobu platnosti víza,
která je 365 dnů; na žádost cizince odbor cizinecké a pohraniční policie platnost víza
prodlouží, a to i opakovaně) – ze zákona platnost uvedeného víza zaniká právní mocí
rozhodnutí o kasační stížnosti. Pozitivní rozhodnutí o žádosti o odkladný účinek
by tedy nemělo z hlediska ochrany stěžovatele žádný význam, negativní by před rozhodnutím
o kasační stížnosti bránilo řádnému soudnímu řízení. Při rozhodnutí o kasační stížnosti
pak je rozhodnutí o odkladném účinku nadbytečné, neboť obecně může přiznání odkladného
účinku kasační stížnosti přinést ochranu jen do doby rozhodnutí o této stížnosti.
Důvodnost kasační stížnosti posoudil Nejvyšší správní soud v mezích jejího rozsahu
a uplatněných důvodů (§109 odst. 2, 3 s. ř. s.).
Stěžovatel namítá nezákonnost rozhodnutí o odmítnutí návrhu [§103 odst. 1
písm. e) s. ř. s.], neboť se domnívá, že soud pochybil, když mu nezaslal výzvu k odstranění
vad podání podle §37 odst. 5 s. ř. s.
K tomu ze soudního a správního spisu vyplynulo, že dne 29. 12. 2003 stěžovatel
obdržel rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 12. 2003, č. j. OAM-5040/VL-19-ZA05-2003,
a téhož dne podal ke Krajskému soudu v Brně podání nazvané jako „žaloba proti rozhodnutí
Ministerstva vnitra“, které kromě uvedení data a stěžovatelova podpisu obsahovalo pouze
označení žalobce a žalovaného. Přílohu tohoto podání pak tvořila fotokopie shora citovaného
rozhodnutí Ministerstva vnitra. Krajský soud tuto žalobu odmítl podle §46 odst. 1
písm. a) s. ř. s., neboť podání stěžovatele neobsahovalo zákonem požadované náležitosti
a v řízení nebylo možno pro tento nedostatek dále pokračovat. Současně se jednalo
o nedostatek již neodstranitelný s ohledem na uplynutí lhůty pro podání žaloby.
Při posouzení důvodnosti kasační stížnosti Nejvyšší správní soud především vycházel
z ustanovení §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s., podle něhož soud usnesením odmítne návrh,
jestliže nejsou splněny jiné podmínky řízení a tento nedostatek je neodstranitelný
nebo přes výzvu soudu nebyl odstraněn a nelze proto v řízení pokračovat. V důsledku přísné
dispoziční zásady v řízení o žalobách proti rozhodnutím správního orgánu musí žaloba
obsahovat žalobní body, z nichž musí být patrno, z jakých skutkových a právních důvodů
považuje žalobce napadené výroky rozhodnutí za nezákonné nebo nicotné [§71 odst. 1
písm. d) s. ř. s.]. V souzené věci je však zřejmé, že žaloba stěžovatele žádné žalobní body
neobsahovala a že stěžovatel tuto žalobu v zákonné lhůtě pro její podání v tomto směru
ani nijak nedoplnil (stěžovatel obdržel napadené rozhodnutí dne 29. 12. 2003 a lhůta k podání
žaloby uplynula v úterý 13. 1. 2004 - §72 odst. 1 s. ř. s., §32 odst. 1 zákona o azylu). Přitom
zákon stanoví, že žaloba musí vždy obsahovat alespoň jeden žalobní bod (viz druhá věta
§71 odst. 2 s. ř. s.). Pokud žádný žalobní bod neobsahuje, může být tento nedostatek
podmínek řízení odstraněn, a to ve lhůtě pro podání žaloby, jak vyplývá z citovaného
ustanovení §71 odst. 2 s. ř. s. Není však dána zákonná povinnost soudu v těchto
případech vždy vyzývat žalobce k odstranění těchto vad ve smyslu ustanovení
§37 odst. 5 s. ř. s., neboť – takto široce pojímaná – povinnost soudu by zjevně odporovala
zmíněné zásadě dispoziční a rovněž zásadě koncentrace řízení, v souladu s nimiž je tento typ
řízení koncipován. Tento právní závěr Nejvyšší správní soud prezentoval ve svých
rozhodnutích již opakovaně (viz např. rozsudek č. j. 2 Azs 9/2003 - 40 ze dne 23. 10. 2003,
publikováno pod 113/2004 Sb. NSS) a prošel i testem ústavnosti (Usnesení Ústavního soudu
ze dne 7. 1. 2004 sp. zn. IV. ÚS 613/03). Ústavní soud přisvědčil argumentaci Nejvyššího
správního soudu s tím, že formálně podaná žaloba bez podstatných náležitostí, nenaplňuje
podmínku vyčerpání procesního prostředku určeného zákonem k ochraně práva. Nejvyšší
správní soud proto dospěl k závěru, že se Krajský soud v Brně napadeným usnesením
nedopustil nezákonnosti ve smyslu ustanovení §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s., když žalobu
stěžovatele podle ustanovení §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. odmítl, aniž jej předtím vyzval
k odstranění nedostatku podmínky řízení, neboť dospěl k závěru, že po marném uplynutí lhůty
k podání žaloby se zcela absentující žalobní body stávají neodstranitelným nedostatkem
podmínky řízení. Tvrzený důvod kasační stížnosti uvedený v §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s.
tak nebyl naplněn.
Ze všech shora uvedených důvodů Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační
stížnost není důvodná a proto ji zamítl (§110 odst. 1 s. ř. s.).
Stěžovatel, který neměl v tomto soudním řízení úspěch, nemá právo na náhradu
nákladů řízení a úspěšnému žalovanému náklady řízení nevznikly. Proto soud rozhodl,
že se žalovanému právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává
(§60 odst. 1, §120 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 8. září 2005
JUDr. Miluše Došková
předsedkyně senátu