ECLI:CZ:NSS:2005:4.AS.45.2004
U S N E S E N Í
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Turkové
a soudců JUDr. Dagmar Nygrínové a JUDr. Petra Průchy v právní věci žalobce:
MVDr. V. K., zast. JUDr. Alešem Ondrušem, advokátem, se sídlem v Brně, Těsnohlídkova 9,
proti žalované: Komora veterinárních lékařů ČR, se sídlem v Brně, Palackého 1 – 3, o
kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 13. 8. 2003, č. j. 30
Ca 190/2003 – 17,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Žalobou podanou u Krajského soudu v Brně dne 2. 6. 2003 se žalobce domáhal
přezkoumání rozhodnutí žalované Komory veterinárních lé kařů ze dne 21. 12. 2002, jímž byl
shledán vinným tím, že porušil ustanovení §15 odst. 4 zákona č. 381/1991 Sb.,
přičemž mu bylo uloženo disciplinární opatření podle §3 písm. a) disciplinárního řádu
- písemné napomenutí. Podle dalšího výroku rozhodnutí žalované byl žalobce shledán vinným
podle §7 odst. 1 disciplinárního řádu a byla mu uložena pořádková pokuta ve výši 5000 Kč.
V podané žalobě se žalobce domáhal zrušení výše uvedeného rozhodnutí s tím,
aby řízení bylo zastaveno nebo aby byla věc vrácena správnímu úřadu s právním názorem
směřujícím k zastavení řízení.
Krajský soud v Brně usnesením ze dne 13. 8. 2003, č. j. 30 Ca 190/2003 – 17, řízení
zastavil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. V odůvodnění
rozhodnutí uvedl, že dne 2. 6. 2003 byla soudu doručena žaloba proti rozhodnutí žalované
ze dne 21. 12. 2002 (bez č. j.). Soudní poplatek z návrhu, kterým je ve věci správního
soudnictví žaloba, je splatný vznikem poplatkové povinnosti, tedy podáním návrhu (§2
odst. 2, §4 odst. 1 písm. a/, §7 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích,
ve znění pozdějších předpisů). Protože žalobce při podání žaloby tuto poplatkovou povinnost
nesplnil, byl soudem vyzván k zaplacení soudního poplatku ve výši 2000 Kč (podle položky
č. 14a bod 2 písm. a/ Sazebníku soudních poplatků, přílohy k zákonu č. 549/1991 Sb.)
a zároveň byl upozorněn, že řízení bude zastaveno, jestliže do deseti dnů od doručení výzvy
soudní poplatek nezaplatí. Výzva k zaplacení soudního poplatku byla žalobci doručena dne
1. 8. 2003. Protože žalobce soudní poplatek ve stanovené lhůtě nezaplatil, soud řízení
o žalobě ve smyslu ustanovení §9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích,
ve znění pozdějších předpisů, zastavil.
Proti tomuto usnesení podal včas kasační stížnost žalobce (dále jen „stěžovatel“).
V kasační stížnosti uvedl pouze to, že „bohužel, vzhledem k nedostatečné komunikaci
mezi advokátní kanceláří a klientem během letních dovolených nebyl uhrazen příslušný
soudní poplatek ve výši 2000 Kč. Specifikovaný soudní poplatek je proto uhrazen vylepením
kolkových známek na této stížnosti. Věříme, že tímto způsobem je dostatečně a dodatečně
zajištěno pokračování řízení o přezkoumání rozhodnutí správního orgánu ze dne
21. 12. 2002.“
Krajský soud v Brně usnesením ze dne 31. 10. 2003, č. j. 30 Ca 190/2003 – 20, vyzval
stěžovatele, aby do deseti dnů ode dne doručení tohoto usnesení doplatil soudní poplatek
ve výši 1000 Kč za řízení o kasační stížnosti, který činí podle položky č. 15 Sazebníku
soudních poplatků 3000 Kč, a to v kolkových známkách na spodní straně tohoto usnesení.
Krajský soud v Brně dalším usnesením ze dne 15. 12. 2003, č. j. 30 Ca 190/2003 – 24,
vyzval stěžovatele, aby ve lhůtě jednoho měsíce ode dne doručení tohoto usnesení doplnil
kasační stížnost ze dne 22. 9. 2003 tak, že uvede označení stěžovatele, a proti komu
jeho kasační stížnost směřuje. Dále uvede, v jakém rozsahu a z jakých důvodů kasační
stížnost podal, a čeho se kasační stížností domáhá. Současně vyzval stěžovatele, aby ve stejné
lhůtě zaslal soudu plnou moc udělenou advokátovi k zastupování ve věci podané kasační
stížnosti. Současně stěžovatele poučil, že nebude -li této výzvě ve stanovené lhůtě vyhověno,
soud řízení o tomto podání odmítne. V odůvodnění usnesení uvedl, že Krajskému soudu
v Brně byla doručena dne 23. 9. 2003 kasační stížnost proti usnesení tamního soudu ze dne
13. 8. 2003, č. j. 30 Ca 190/2003 – 17. Tato kasační stížnost však nemá všechny náležitosti,
a proto soud vyzval stěžovatele podle §108 odst. 1 s. ř. s. k doplnění kasační stížnosti
a poučil jej o procesních následcích v případě, že nebude této výzvě ve stanovené lhůtě
vyhověno. Soud dále v odůvodnění rozhodnutí uvedl, že pokud jde o rozsah a důvody kasační
stížnosti, je nutno uvést, které části usnesení zdejšího soudu kasační stížnost napadá, a o který
důvod ustanovení §130 odst. 1 s. ř. s. se opírá. Dále upozornil na to, že podle §104 odst. 4
s. ř. s. není kasační stížnost přípustná, opírá-li se jen o jiné důvody, než které jsou uvedeny
v §103 s. ř. s., nebo o důvody neuplatněné stěžovatelem v řízení završeném napadeným
rozhodnutím, ač být uplatněny mohly.
Stěžovatel na uvedenou výzvu reagoval podáním ze dne 2. 2. 2004, v němž uvedl,
že kasační stížnost byla podána, neboť v usnesení soudu o zastavení řízení spatřuje stěžovatel
nedostatek důvodů pro takové rozhodnutí. Dále uvedl, že soudní poplatek, byť s jistou
prodlevou, byl zaplacen 22. 9. 2003 vylepením kolkových známek na kasační stížnosti
v hodnotě 2000 Kč. Jako takový byl i označen (uvedeno bylo – specifikovaný soudní poplatek
je proto uhrazen vylepením kolkových známek na této stížnosti). Soudem byl však stáhnut
jako soudní poplatek za kasační stížnost s následnou výzvou k doplacení 1000 Kč v souladu
se Sazebníkem soudních poplatků. Stěžovatel dále uvedl, že objektivní příčiny,
které zapříčinily pozdější úhradu soudního poplatku, byly specifikovány stížností. Výzva
k zaplacení soudního poplatku nebyla žalobci doručena dne 1. 8. 2003, jak je tvrzeno
v příslušném usnesení. Již 16. 7. 2003 byl totiž žalobce MVDr. K. právním zástupcem vyzván
k úhradě soudního poplatku doporučeným dopisem. Tento však nebyl žalobci doručen a
vzniklá prodleva v úhradě soudního poplatku je předmětem tohoto řízení. Žádal, aby kasační
stížnosti bylo vyhověno s tím, že usnesení o zastavení řízení ze dne 13. 8. 2003 o žalobě
ze dne 2. 6. 2003 se ruší. K tomuto podání připojil plnou moc.
Poté byla věc předložena Krajským soudem v Brně k rozhodnutí o kasační stížnosti
s poznámkou soudu, že kasační stížnost není přípustná.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené usnesení krajského soudu a dospěl
k závěru, že kasační stížnost není přípustná.
Podle ustanovení §102 s. ř. s. je kasační stížnost opravným prostředkem
proti pravomocnému rozhodnutí krajského soudu ve správním soudnictví, jímž se účastník
řízení, z něhož toto rozhodnutí vzešlo, nebo osoba zúčastněná na řízení
(dále jen „stěžovatel“), domáhá zrušení soudního rozhodnutí. Kasační stížnost je přípustná
proti každému takovému rozhodnutí, není-li dále stanoveno jinak.
Podle ustanovení §103 odst. 1 lze kasační stížnost podat pouze z důvodu tvrzené
a) nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím
řízení, b) vady řízení spočívající v tom, že skutková podstata, z níž správní orgán
v napadeném rozhodnutí vycházel, nemá oporu ve spisech, nebo je s nimi v rozporu,
nebo že při jejím zjišťování byl porušen zákon v ustanoveních o řízení před správním
orgánem takovým způsobem, že to mohlo ovlivnit zákonnost, a pro tuto důvodně vytýkanou
vadu soud, který ve věci rozhodoval, měl napadené rozhodnutí správního orgánu zrušit;
za takovou vadu řízení se považuje i nepřezkoumatelnost rozhodnutí správního orgánu
pro nesrozumitelnost, c) zmatečnosti řízení před soudem, spočívající v tom, že chyběly
podmínky řízení, ve věci rozhodoval vyloučený soudce, nebo byl soud nesprávně obsazen,
popř. bylo rozhodnuto v neprospěch účastníka v důsledku trestného činu soudce,
d) nepřezkoumatelnosti spočívající v nesrozumitelnosti nebo v nedostatku důvodů rozhodnutí,
popř. v jiné vadě řízení před soudem, mohla-li mít taková vada za následek nezákonné
rozhodnutí o věci samé, e) nezákonnosti rozhodnutí o odmítnutí návrhu nebo o zastavení
řízení.
Podle ustanovení §104 odst. 2 s. ř. s. kasační stížnost, která směřuje jen proti výroku
o nákladech řízení nebo proti důvodům rozhodnutí soudu, je nepřípustná.
Podle ustanovení §104 odst. 4 s. ř. s. kasační stížnost není přípustná, opírá-li
se jen o jiné důvody, než které jsou uved eny v §103, nebo o důvody, které stěžovatel
neuplatnil v řízení před soudem, jehož rozhodnutí má být přezkoumáno, ač tak učinil mohl.
Podle dosavadní judikatury Nejvyššího správního soudu, např. podle usnesení
Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 11. 2004, č. j. 1 Afs 47/2004 – 74 I., není důvodem
kasační stížnosti ve smyslu §103 odst. 1 s. ř. s., cituje-li stěžovatel toliko zákonný text tohoto
ustanovení nebo jeho část, aniž by jej v konkrétní věci specifikoval, a nekonkretizuje-li vady
řízení či vady v právním úsudku, jichž se soud podle stěžovatele dopustil. Podle usnesení
Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 3. 2004, č. j. 1 As 7/2004 – 47, tvrzené důvody
kasační stížnosti soud posuzuje podle jejich obsahu a nikoliv podle formálního označení.
Tyto důvody musí být svým obsahem podřaditelné pod některý z důvodů, které soudní řád
správní v ustanovení §103 odst. 1 jako důvody kasační stížnosti vymezuje. Pokud takové
obsahové podřazení není možné, jedná se o důvody jiné, v §103 odst. 1 s. ř. s. neuvedené
(§104 odst. 4 s. ř. s.). Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 1. 2004,
č. j. 2 Afs 7/2003 – 50 II. (uveřejněno pod č. 161/2004 Sb. rozhodnutí Nejvyššího správního
soudu), pokud jsou ze znění kasační stížnosti její důvody seznatelné a odpovídají zákonným
kasačním důvodům (§103 odst. 1 s. ř. s.), není rozhodující, že stěžovatel sám své důvody
nepodřadil k jednotlivým zákonným ustanovením, či tak učinil nepřesně. Je-li v kasační
stížnosti uvedeno, jaké konkrétní vady v řízení či v úsudku se měl soud dopustil, a z čeho je
stěžovatel dovozuje, kasační stížnost obstojí. Přitom argumentace proti právnímu posouzení
jistě musí vycházet z důvodu napadeného rozsudku; hodnotí-li stěžovatel v takovém případě
důvody rozsudku, neznamená to, že se jedná o kasační stížnost nepřípustnou podle §104
odst. 2 s. ř. s.
Nejvyšší správní soud po posouzení věci dospěl k závěru, že kasační stížnost tak,
jak byla formulována, neobsahuje náležitosti ve smyslu ustanovení §106 odst. 1 s. ř. s.,
a to i přesto, že stěžovatel byl ve výzvě k jejímu doplnění řádně poučen o tom, jak má
doplnění kasační stížnosti provést.
Předmětem řízení o kasační stížnosti je usnesení Krajského soudu v Brně ze dne
13. 8. 2003, č. j. 30 Ca 190/2003 – 17, jímž bylo řízení o žalobě stěžovatele ze dne 2. 6. 2003,
podané proti rozhodnutí žalované ze dne 21. 12. 2002 (bez č. j.), zastaveno pro nezaplacení
soudního poplatku podle ustanovení §9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb. Jako kasační důvod
přicházel v úvahu především důvod uvedený v ustanovení §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s.,
podle něhož bylo možno namítat nezákonnost rozhodnutí o odmítnutí návrhu nebo zastavení
řízení. I kdyby stěžovatel zvolil jiný kasační důvod, tak byť by byl tento důvod výslovně
neoznačil ve smyslu §103 odst. 1 s. ř. s., měly by jeho námitky směřovat
proti pravomocnému usnesení krajského soudu o zastavení řízení, což znamená,
že by se stěžovatel měl zabývat právě tímto usnesením, které svým opravným prostředkem
napadl. Tak tomu však v posuzované věci nebylo.
V kasační stížnosti ze dne 22. 9. 2003 není usnesení krajského soudu o zastavení řízení
nikterak napadeno. Je zde pouze objasňováno, že vzhledem k nedostatečné komunikaci
mezi advokátní kanceláří a klientem během letních dovolených nebyl uhrazen příslušný
soudní poplatek, který je proto uhrazen vylepením kolkových známek na této stížnosti.
Uvedené tvrzení stěžovatele tedy nic nevypovídá o důvodech, pro které je usnesení krajského
soudu napadáno. Přestože byl pak dále stěžovatel usnesením Krajského soudu v Brně ze dne
15. 12. 2003 vyzván k tomu, aby kasační stížnost doplnil, a to tak, že musí být uvedeno,
o který důvod ustanovení §103 odst. 1 s. ř. s. se kasační stížnost opírá (s tím, že podle §104
odst. 4 s. ř. s. není kasační stížnost přípustná, opírá-li se jen o jiné důvody, než které jsou
uvedeny v §103 odst. 1 s. ř. s., nebo o důvody neuplatněné stěžovatelem v řízení završeném
napadeným rozhodnutím, ač být uplatněny mohly), stěžovatel v doplnění kasační stížnosti
uvádí, že kasační stížnost byla podána pro nedostatek důvodů rozhodnutí. Ustanovení §103
odst. 1 s. ř. s. však důvod spočívající v „nedostatku důvodů rozhodnutí“ neupravuje.
To by však nemuselo být stěžovateli přičítáno k tíži, jestliže by uvedl, v čem „nedostatek
odůvodnění rozhodnutí“ spatřuje. Stěžovatel však k tomuto důvodu rozvedl pouze to,
že soudní poplatek byl s jistou prodlevou zaplacen 22. 9. 2003, avšak soudem byl vztáhnut
jako soudní poplatek za kasační stížnost s následnou výzvou k doplnění částky 1000 Kč
v souladu se Sazebníkem soudních poplatků.
Z výše uvedeného plyne, že stěžovatel „nedostatek důvodů rozhodnutí“ spatřoval
ve skutečnostech, které nastaly až po jeho vydání. Z kasační stížnosti lze tedy zjistit pouze to,
že soudní poplatek nebyl zaplacen ve lhůtě soudem stanovené pro n edostatečnou komunikaci
mezi zástupcem a stěžovatelem, bez jakékoliv návaznosti na vydané rozhodnutí,
které je kasační stížností napadáno.
Stěžovatel dále v doplnění kasační stížnosti namítá, že výzva k zaplacení soudního
poplatku nebyla žalobci doručena dne 1. 8. 2003, aniž by však vysvětlil, z jakých skutečností
pro toto své tvrzení vychází. Za situace, kdy stěžovatel doručení výzvy k zaplacení soudního
poplatku nikterak nezpochybňuje, a navíc podotýká, že již 16. 7. 2003 byl žalobce právním
zástupcem vyzván k úhradě soudního poplatku doporučeným dopisem, který však nebyl
žalobci doručen, jeví se tato námitka ne zcela srozumitelnou a lze ji za této situace považovat
maximálně za námitku podanou proti důvodům rozhodnutí, ovšem bez bližšího vysvětlení
a bez vazby na výrok napadeného usnesení.
Nejvyšší správní soud tedy uzavírá, že kasační stížnost, která neobsahuje označení
důvodů ve smyslu §103 odst. 1 s. ř. s. a konkrétně uváděné důvody, nelze svým obsahem
podřadit pod některý z důvodů, které soudní řád správní v ustanovení §103 odst. 1
jako důvody kasační stížnosti vymezuje, není přípustná podle §104 odst. 4 s. ř. s. Nejvyššímu
správnímu soudu proto nezbylo, než kasační stížnost podle ustanovení §104 odst. 4 s. ř. s.
odmítnout. Přitom Nejvyšší správní soud zdůrazňuje, že stěžovatel byl ve výzvě obsažené
v usnesení krajského soudu ze dne 15. 12. 2003, č. j. 30 Ca 190/2003 – 24, vyčerpávajícím
způsobem poučen o tom, jak má kasační stížnost doplnit, a to i ve vztahu k ustanovení §104
odst. 4 s. ř. s., a byl současně poučen i o následcích neodstranění vad tohoto podání.
Nad rámec výše uvedeného Nejvyšší správní soud podotýká, že podle rozsudku
Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 9. 2003, č. j. 5 Afs 4/2003 – 29, publikovanému
pod č. 69/2004 Sb. soudních rozhodnutí, věty druhé, ustanovení §9 odst. 7 zákona
č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, umožňuje i ve správním soudnictví zaplatit soudní
poplatek po vydání usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení poplatku, pokud toto usnesení
ještě nenabylo právní moci. Je-li poplatek takto zaplacen, zruší usnesení o zastavení řízení
pro nezaplacení poplatku soud, který jej vydal.
V posuzované věci usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení poplatku nabylo právní
moci dne 9. 9. 2003, soudní poplatek však byl zaplacen až dne 22. 9. 2003.
Nejvyšší správní soud dále upozorňuje na to, že o vrácení soudního poplatku v částce
2000 Kč, který je podle žalobce soudním poplatkem z podané žaloby, a o případném vrácení
soudního poplatku v částce 1000 Kč za podanou kasační stížnost, rozhodne se zřetelem
k ustanovení §3 odst. 4 a §10 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., v platném znění, Krajský soud
v Brně.
Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení §60 odst. 3 ve spojení s §120 s. ř. s.,
podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti,
jestliže byla kasační stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 27. června 2005
JUDr. Marie Turková
předsedkyně senátu