ECLI:CZ:NSS:2005:4.AZS.340.2004
sp. zn. 4 Azs 340/2004 - 46
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar
Nygrínové a soudců JUDr. M ilana Kamlacha a JUDr. Petra Průchy v právní věci žalobce: A.
R., zast. JUDr. Irenou Strakovou, advokátkou, se sídlem Praha 1, Žitná 45, proti žalovanému:
Ministerstvo vnitra, Nad Štolou 3, Praha 7, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti
rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 24. 6. 2004, č. j. 56 Az 45/2004 - 23,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádnému z účastníků se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení
o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Žalobce (dále jen „stěžovatel“) včas podanou kasační stížností napadá shora označený
rozsudek Krajského soudu v Brně, kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí
žalovaného ze dne 27. 3. 2004, č. j. OAM-1003/VL-11-04-2004. Tímto rozhodnutím byla
žádost stěžovatele o udělení azylu zamítnuta jako zjevně nedůvodná podle §16 odst. 1 písm.
g) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České
republiky, ve znění pozdějších předpisů (zákon o azylu).
Stěžovatel současně s kasační stížností požádal o přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti.
Proti rozhodnutí žalovaného podal stěžovatel v zákonné lhůtě žalobu, ve kterém
zejména namítal, že rozhodnutí nebylo vydáno na základě řádně zjištěného stavu věci,
resp. bylo vydáno bez možnosti uváděná tvrzení doložit; stěžovatel v žalobě dále uvedl,
že při ústním jednání soudu doloží označená tvrzení. Požadoval zrušení napadaného
rozhodnutí.
V následném rozsudku Krajský soud v Brně shrnul podstatné skutečnosti
vyplývající ze správního spisu a zejména uvedl, že z důvodu absence žalobních bodů,
které by konkretizovaly nezákonnost napadaného rozhodnutí, žalobu jako nedůvodnou podle
ustanovení §78 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „s. ř. s.“) zamítl.
V kasační stížnosti podané Proti tomuto rozsudku podal stěžovatel kasační stížnost,
ve které jako stížnostní důvod uvedl důvod vymezený v §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s.
Stěžovatel v kasační stížnosti nejprve zrekapituloval rozhodnutí Krajského soudu v Brně,
konkrétně pak namítal, že z důvodu, že neovládá český jazyk očekával, že veškerá rozhodnutí,
jakož i úkony budou přeloženy do ruského jazyka; stejně tak rozsudek Krajského soudu
v Brně. Dále výslovně uvedl, že s ohledem na skutečnost, že označený rozsudek takový
překlad neobsahuje, došlo k porušení základní premisy řízení, tj. že účastník řízení má právo
na komunikaci ve své mateřštině.
Na základě výše uvedených skutečností pak stěžovatel požaduje, aby byl napadený
rozsudek zrušen a vrácen k dalšímu projednání.
Žalovaný podal ke kasační stížnosti stručné vyjádření, ve kterém zejména uvedl,
že popírá oprávněnost podané kasační stížnosti, neboť se domnívá, že jak správní rozhodnutí,
tak i rozsudek soudu, byly vydány v souladu s právními předpisy; odkázal na správní spis.
Navrhl proto zamítnutí kasační stížnosti, resp. s odkazem na absenci platného, povinného
údaje v kasační stížnosti, kterým je podle žalovaného údaj o adrese, na kterou je stěžovateli
možno doručovat (stěžovatel uváděl adresu, na které se již nezdržuje), odmítnutí kasační
stížnosti.
Napadené soudní rozhodnutí Nejvyšší správní soud přezkoumal v souladu s §109
odst. 2 a 3 s. ř. s., vázán rozsahem a důvody, které stěžovatel uplatnil v kasační stížnosti.
Nejvyšší správní soud přitom neshledal vady podle §109 odst. 3 s. ř. s., k nimž by musel
přihlédnout z úřední povinnosti.
Po přezkoumání kasační stížnosti Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační
stížnost není důvodná.
Nejvyšší správní soud nejprve posoudil formální náležitosti kasační stížn osti
a konstatoval, že kasační stížnost je podána včas a jde o rozhodnutí, proti němuž je kasační
stížnost přípustná. Stěžovatel je zastoupen advokátkou .
Před samotným posouzením věci považuje Nejvyšší správní soud za nutné předeslat,
že v řízení o kasační stížnosti není jeho úkolem znovu posuzovat, zda měl být stěžovateli azyl
udělen, nýbrž je jeho úkolem pouze posoudit, zda předchozí řízení naplňuje důvody
vymezené v §103 odst. 1 s. ř. s., specifikované stěžovatelem.
Z kasační stížnosti vyplynulo, že stěžovatel uplatňuje důvod uvedený v ustanovení
§103 odst. 1 pod písm. b) s. ř. s.
Podle ustanovení §103 odst. 1 písm. b) lze kasační stížnost podat z důvodu tvrzené
vady řízení spočívající v tom, že skutková podstata, z níž správní orgán v napadeném
rozhodnutí vycházel, nemá oporu ve spisech nebo je s nimi v rozporu, nebo že při jejím
zjišťování byl porušen zákon v ustanoveních o řízení před správním orgánem takovým
způsobem, že to mohlo ovlivnit zákonnost, a pro tuto důvodně vytýkanou vadu soud, který
ve věci rozhodoval, napadené rozhodnutí správního orgánu měl zrušit; za takovou vadu řízení
se považuje i nepřezkoumatelnost rozhodnutí správního orgánu pro nesrozumitelnost.
Nejprve je třeba se vyjádřit k významu jednotlivých částí tohoto důvodu. K významu
první části („došlo k vadě řízení spočívající v tom, že skutková podstata, z níž správní orgán
v napadeném rozhodnutí vycházel, nemá oporu ve spisech nebo je s nimi v rozporu“) je třeba
podle Nejvyššího správního soudu uvést, že skutková podstata je se spisy v rozporu, pokud
skutkový materiál, jinak dostačující k učinění správného skutkového závěru, vedl k jiným
skutkovým závěrům, než jaký učinil rozhodující orgán. Skutková podstata dále nemá oporu
ve spisech, chybí-li ve spisech skutkový materiál pro skutkový závěr učiněný rozhodujícím
orgánem, přičemž tento materiál je nedostačující k učinění správného skutkového závěru.
Význam další části označeného ustanovení („při zjišťování skutkové podstaty byl porušen
zákon v ustanoveních o řízení před správním orgánem takovým způsobem, že to mohlo
ovlivnit zákonnost a pro tuto vytýkanou vadu měl soud napadané rozhodnutí zrušit“)
se zakládá na faktu, že intenzita porušení řízení před správním orgánem byla v přímé
souvislosti s následnou nezákonností tohoto rozhodnutí. K poslednímu možnému porušení
(„rozhodnutí správního orgánu je nepřezkoumatelné pro nesrozumitelnost“) Nejvyšší správní
soud uvádí, že jeho možný dopad je třeba posuzovat vždy ve spojení se zněním konkrétního
rozhodnutí. Žádnou z označených vad řízení však Nejvyšší správní soud v souzené věci
neshledal.
Stěžovatel zejména konkrétně namítal, že očekával, že veškerá rozhodnutí,
jakož i úkony budou přeloženy do ruského jazyka, stejně tak rozsudek Krajského soudu
v Brně. S ohledem na skutečnost, že označený rozsudek takový překlad neobsahuje,
dovozoval že k porušení základní premisy řízení, tj. že účastník řízení má právo na řízení
ve své mateřštině.
V souzené věci Nejvyšší správní soud z předmětného soudního spisu přitom zjistil,
že žalobu proti označenému správnímu rozhodnutí podal stěžovatel v jazyce českém, přitom
byl zastoupen shora označenou právní zástupkyní, JUDr. Irenou Strakovou. Proti rozsudku
Krajského soudu v Brně podal stěžovatel (opět prostřednictvím své zástupkyně) kasační
stížnost, a to opět v jazyce českém.
Povinnost soudu obstarat překlad všech dalších písemností, které budou stěžovateli
zasílány do mateřského jazyka, za výše uvedené situace, tedy za situace, kdy byl stěžovatel od
počátku zastoupen právní zástupkyní hovořící českým jazykem, by tak podle Nejvyššího
správního soudu kladla na soud nepřiměřené nároky a byla tak ve zjevném rozporu se zásadou
hospodárnosti.
K tomu je nutno dále uvést, že s. ř. s. neupravuje způsob, jakým má soud komunikovat
s účastníkem řízení, jehož mateřským jazykem je jiný, než český jazyk. Na takové situace
je nicméně pamatováno v §64 s. ř. s., podle kterého, nestanoví-li tento zákon jinak, použijí
se pro řízení ve správním soudnictví přiměřeně ustanovení prvé a třetí části
občanského soudního řádu. Podle ustanovení §18 o. s. ř., v návaznosti na ustanovení čl. 37
odst. 4 Listiny základních práv a svobod, mají účastníci řízení právo jednat před soudem ve
své mateřštině a soud ustanoví účastníku, jehož mateřštinou je jiný než český jazyk,
tlumočníka, jakmile taková potřeba vyjde v řízení najevo. Nejvyšší správní soud se domnívá,
že v projednávané věci nebyla splněna podmínka tohoto ustanovení, neboť taková potřeba
v řízení nevyvstala.
Nejvyšší správní soud odkazuje rovněž na svou judikaturu, ze které např. vyplývá,
že pokud vyrozumění pošty o uložení soudní zásilky nebylo psáno v mateřském jazyce
žadatelky o azyl, ale v češtině, nejedná se o vadu řízení; soud ani držitel poštovní licence není
povinen s účastníky soudního řízení písemně komunikovat jinak, než v jazyce českém
(rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 3. 2004, č. j. 4 Azs 34/2003) nebo
na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 11. 2003, č. j. 7 Azs 17/2003, ze kterého
vyplývá, že skutečnost, že účastníkem řízení je cizí státní příslušník, sice může být podle
konkrétních okolností předpokladem, že soud bude povinen přistoupit k poučení účastníka
o jeho právu jednat ve své mateřštině, sama o sobě bez dalšího mu však povinnost poučit
účastníka o uvedeném právu nezakládá.
Ze žádného právního předpisu nelze rovněž dovodit povinnost soudu, či správního
orgánu zasílat vyhotovovat rozhodnutí v jiném jazyce. Nejvyšší správní soud odkazuje rovněž
na svou konstantní judikaturu i v této otázce, ze které vyplývá, že jedním ze znaků suverenity
České republiky je užití českého jazyka. Proto i rozsudky soudů, jakož i rozhodnutí jiných
státních orgánů, jsou důsledně vyhotovovány a účastníkům řízení doručovány v českém
jazyce. Jen toto („úřední“) znění je závazné a způsobilé vyvolat právní účinky (rozsudek
Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 11. 2004, č. j. 1 Azs 90/2004).
Nejvyšší správní soud tak shrnuje, že v označených námitkách stěžovateli nepřisvědčil
a neshledal tak naplnění označeného stížnostního důvodu, tedy §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s.
Ze všech shora uvedených důvodů Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační
stížnost není důvodná, a proto ji jako takovou zamítl (§110 odst. 1 s. ř. s.).
Vzhledem ke skutečnosti, že Nejvyšší správní soud o kasační stížnosti rozhodl
neprodleně po jejím obdržení a po nezbytném poučení účastníků řízení o složení senátu,
se z důvodu nadbytečnosti již samostatně nezabýval návrhem na přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti.
O nákladech řízení rozhodl Nejvyšší správní soud podle §60 odst. 1 s. ř. s. Protože
žalovaný žádné náklady neuplatňoval a Nejvyšší správní soud ani žádné mu vzniklé náklady
ze spisu nezjistil, rozhodl tak, že žádnému z účastníků se právo na náhradu nákladů řízení
nepřiznává.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou přípustné opravné prostředky.
V Brně dne 21. dubna 2005
JUDr. Dagmar Nygrínová
předsedkyně senátu