ECLI:CZ:NSS:2005:5.AZS.113.2005
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava
Novotného a soudkyň JUDr. Ludmily Valentové a JUDr. Lenky Matyášové v právní věci
žalobkyně: P. T. T. N., zast. JUDr. Danuší Koldovskou, advokátkou se sídlem nám. T. G. M.
169, 470 01 Česká Lípa, proti žalovanému Ministerstvu vnitra, se sídlem Praha 7, Nad
Štolou 3, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne
7. 1. 2005, č. j. 46 Az 97/2004 - 15,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) napadá včas podanou kasační stížností usnesení
Krajského soudu v Praze shora označené, kterým byla podle §46 odst. 1 písm. a) zákona
č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), odmítnuta její žaloba proti rozhodnutí
žalovaného č. j. OAM-354/LE-15-07-2004 ze dne 25. 10. 2004. Tímto rozhodnutím
žalovaného nebyl stěžovatelce udělen azyl pro nesplnění podmínek uvedených v §12, §13
odst. 1, 2 a §14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii
České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“), přitom bylo
zároveň rozhodnuto, že se na stěžovatelku nevztahuje překážka vycestování podle §91
zákona o azylu.
Nejvyšší správní soud přezkoumal kasační stížností napadené rozhodnutí Krajského
soudu v Praze v mezích důvodů uplatněných ve smyslu ust. §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s.
a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
Krajský soud v Brně odůvodnil odmítnutí žaloby tím, že v daném případě žaloba tak,
jak byla u soudu uplatněna, neobsahovala vůbec žádnou z náležitostí, které požaduje ust. §37
odst. 2 a 3 zákona č. 150/2002 Sb. s. ř. s. ani náležitosti vymezené v ust. §71 odst. 1 písm. a)
až f) s. ř. s., když z listiny bylo možné seznat pouze ohlášení nesouhlasu s napadeným
rozhodnutím ve lhůtě stanovené zákonem. Dále se rozhodnutí opírá o lhůtu uvedenou v §72
odst. 1 a 4 s. ř. s. a poukazuje také na ust. §71 odst. 2 věta druhá a třetí, podle níž žalobce
může kdykoli za řízení žalobní body omezit, avšak rozšířit žalobu na dosud nenapadené
výroky rozhodnutí, nebo rozšířit o další žalobní body může právě jen ve lhůtě pro podání
žaloby.
V podané kasační stížnosti žalobkyně uvádí, že má důvod podle §103 odst. 1 písm. a)
a b) s. ř. s., /které by samy o sobě ovšem případné pro tuto věc nebyly, neboť přichází
do úvahy pouze důvod podle písm. e) cit. ustanovení/. Krajský soud se nezabýval tím,
zda stěžovatelka je schopna žalobu doplnit a nepřihlédl k tomu, že jde o cizinku, která nezná
české zákony ani český jazyk. Tím byla zkrácena její práva a nemohlo být jednáno ve věci
samé.
Nejvyšší správní soud se připojenou žádostí o přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti nezabýval z toho důvodu, že věc rozhodoval přednostně (§56 odst. 2, §120 s. ř. s.).
V daném případě soud upomíná na ust. §72 odst. 1 s. ř. s., podle něhož žalobu
lze podat do 2 měsíců poté, kdy rozhodnutí bylo žalobci oznámeno doručením písemného
vyhotovení nebo jiným zákonem stanoveným způsobem, nestanoví-li zvláštní zákon lhůtu
jinou. Lhůta je zachována, byla-li žaloba ve lhůtě podána u správního orgánu,
proti jehož rozhodnutí směřuje. Tímto jiným zákonem je především zákon č. 325/1999 Sb.,
o azylu, který ve znění platném ke dni vydání napadeného rozhodnutí v ust. §32 stanoví
zvláštní lhůtu pro podání žaloby proti rozhodnutí ministerstva ve věci azylu, a to lhůtu 15 dnů
ode dne doručení rozhodnutí.
Z obsahu správního spisu je patrné, že rozhodnutí správního orgánu bylo předáno
stěžovatelce do vlastních rukou dne 1. 11. 2004 a žaloba u krajského soudu napadla dne
5. 11. 2004 v tom znění, že se odvolává proti rozhodnutí žalovaného, které řádně označila
s tím, že své odvolání později doplní. Tak se ovšem nestalo.
Nejvyšší správní soud se vyjádřil k této otázce již ve svém rozhodnutí 2 Azs 9/2003
tak, že v důsledku přísné dispoziční zásady v řízení o žalobách proti rozhodnutím správního
orgánu musí žaloba obsahovat žalobní body, z nichž musí být patrno, z jakých skutkových
a právních důvodů považuje žalobce napadené výroky rozhodnutí za nezákonné nebo nicotné
[§71 odst. 1 písm. d) s. ř. s.]. Přitom zákon stanoví, že žaloba musí vždy obsahovat
alespoň jeden žalobní bod (viz věta druhá ustanovení §71 odst. 2 s. ř. s.). Pokud žádný
žalobní bod neobsahuje, může být tento nedostatek podmínek řízení odstraněn, a to ve lhůtě
pro podání žaloby, jak vyplývá z ustanovení §71 odst. 2 s. ř. s. Není však dána zákonná
povinnost soudu v těchto případech vždy vyzývat žalobce k odstranění těchto vad ve smyslu
ustanovení §37 odst. 5 s. ř. s., neboť takto široce pojímaná povinnost soudu by zjevně
odporovala zmíněné zásadě dispoziční a rovněž zásadě koncentrace řízení, v souladu
s nimiž je tento typ řízení koncipován. Proto je právně nevýznamné, že soud 1. stupně se věcí
začal zabývat dne 10. 11. 2004, tedy před tím, než uplynula lhůta pro odstranění vad podání;
stěžovatelka sama uvedla, že žalobu doplní, a proto nebylo nutné ji k tomuto úkonu vyzývat.
V daném případě žaloba neobsahuje kromě označení rozhodnutí správního rozhodnutí
a pojmenování podání vůbec žádný žalobní důvod. Ústavní souladnost tohoto přístupu byla
potvrzena v usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 7. 1. 2004, sp. zn. IV. ÚS 613/03, jímž byla
odmítnuta ústavní stížnost proti zmíněnému rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne
23. 10. 2003 pro nepřípustnost z důvodu nevyčerpání všech právních prostředků k ochraně
práva, přičemž toto nevyčerpání shledal Ústavní soud v „nedbání o ochranu vlastních práv“
stěžovatele, jenž proti rozhodnutí Ministerstva vnitra brojil pouze podáním neobsahujícím
žalobní body obdobně jako v případě nyní posuzovaném.
Nejvyšší správní soud tak uzavírá, že kasační stížnost není důvodná,
a proto ji podle ust. §110 odst. 1 s. ř. s. zamítl.
Stěžovatelka, která neměla v tomto soudním řízení úspěch, nemá právo na náhradu
nákladů řízení (§60 odst. 1 s. ř. s.) a žalovanému, který byl v řízení úspěšný, náklady řízení
nevznikly, resp. žádné neúčtoval, proto soud rozhodl, že se mu náhrada nákladů řízení
o kasační stížnosti nepřiznává.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné (§53 odst. 3,
§120 s. ř. s.).
V Brně dne 19. července 2005
JUDr. Václav Novotný.
předseda senátu