ECLI:CZ:NSS:2005:5.AZS.147.2005
sp. zn. 5 Azs 147/2005 - 53
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily
Valentové a soudců JUDr. Václava Novotného a JUDr. Lenky Matyášové v právní věci
v právní věci žalobce: D. S., zastoupený Mgr. Romanem Seidlerem, advokátem se sídlem
v Plzni, Na Jíkalce 13, proti žalovanému Ministerstvu vnitra, Nad Štolou 3, Praha 7,
o udělení azylu, v řízení o kasační stížnosti žalobce ze dne 12. 11. 2004 proti rozsudku
Krajského soudu v Praze ze dne 8. 9. 2004, č. j. 48 Az 29/2004 - 32,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Kasační stížností se žalobce (dále jen „stěžovatel“) domáhá zrušení shora označeného
rozsudku Krajského soudu v Praze, kterým byla zamítnuta žaloba stěžovatele
proti rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 19. 1. 2004, č. j. OAM-4975/VL-03-be-02-2003.
Tímto rozhodnutím žalovaný dle ustanovení §25 písm. a) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu
a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů
( dále jen „zákon o azylu“) zastavil řízení o udělení azylu s odůvodněním, že stěžovatel vzal
žádost o udělení azylu zpět.
Ze spisu vyplývá, že výše uvedený rozsudek Krajského soudu v Praze, ve kterém byl
stěžovatel řádně poučen o možnosti podat do dvou týdnů od doručení rozsudku k Nejvyššímu
správnímu soudu v Brně kasační stížnost, byl právnímu zástupci stěžovatele
Mgr. Alexandru Vaškevičovi, jenž stěžovatele v řízení před krajským soudem zastupoval
na základě plné moci ze dne 3. 2. 2004, doručen dne 15. 10. 2004.
Dle §106 odst. 2 zák. č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen s. ř. s.) musí
být kasační stížnost podána do dvou týdnů po doručení rozhodnutí, a bylo-li vydáno opravné
usnesení, běží tato lhůta znovu od doručení tohoto usnesení. Zmeškání lhůty pro podání
kasační stížnosti nelze prominout.
Dle §40 odst. 1 s. ř. s. lhůta stanovená tímto zákonem, výzvou nebo rozhodnutím
soudu počíná běžet počátkem dne následujícího poté, kdy došlo ke skutečnosti určující
její počátek.
Dle §40 odst. 2 s. ř. s. lhůta určená podle týdnů, měsíců nebo roků končí uplynutím
dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty. Není-li takový den
v měsíci, končí lhůta uplynutím posledního dne tohoto měsíce.
Lhůtou se rozumí časový úsek, vymezený počátkem a koncem, přičemž pro lhůty
určené dle týdnů platí pro jejich počítání následující pravidla. Počátek lhůty, určené
podle týdnů, je dán dnem, který následuje po události, jež je rozhodující pro její počátek.
Konec lhůty, určené dle týdnů připadá na den, jež se pojmenováním shoduje se dnem,
na který připadla skutečnost, od níž se lhůta počítá.
V daném případě dnem určujícím počátek běhu lhůty ve smyslu §40 odst. 1 s. ř. s.
byl den doručení písemného vyhotovení rozsudku Krajského soudu v Praze stěžovateli
– tj. pátek 15. října 2004. Ve smyslu §40 odst. 1 s. ř. s. den následující po dni doručení
je považován za první den běhu dvoutýdenní lhůty pro podání kasační stížnosti ve smyslu
§106 odst. 2 s. ř. s.. Konec lhůty pro podání kasační stížnosti ve smyslu ust. §40 odst. 2
s. ř. s. pak v návaznosti na výše uvedené připadl na den, který se svým pojmenováním
shodoval se dnem určujícím počátek běhu lhůty - tj. dnem doručení, a to na pátek
29. října 2004.
Ve smyslu ustanovení §106 odst. 2 a §40 s. ř. s. tak posledním dnem pro podání
kasační stížnosti, tj. pro předání této stížnosti soudu nebo její zaslání prostřednictvím držitele
poštovní licence, popř. zvláštní poštovní licence anebo předání orgánu, který má povinnost
ji doručit, byl v daném případě pátek 29. 10. 2004. Podal-li stěžovatel k poštovní přepravě
kasační stížnost dne 12. 11. 2004, učinil tak zjevně po uplynutí zákonné lhůty.
Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že předmětná kasační stížnost byla podána
opožděně a jako takovou by mu nezbylo, než ji podle §46 odst. 1 písm. b) a §120 s. ř. s.
odmítnout.
Nejvyšší správní soud je však nucen podanou kasační stížnost odmítnout především
z důvodu naplnění zákonných podmínek zakotvených v ustanovení §46 odst. 1 písm. a)
s. ř. s. za použití §120 s. ř. s. Ve smyslu tohoto ustanovení soud usnesením odmítne návrh,
jestliže soud o této věci již rozhodl nebo o téže věci již řízení u soudu probíhá nebo nejsou-li
splněny jiné podmínky řízení a tento nedostatek je neodstranitelný nebo přes výzvu soudu
nebyl odstraněn, a nelze proto v řízení pokračovat.
V daném případě byla krajskému soudu před podáním této kasační stížnosti doručena
v zákonné lhůtě dne 29. 10. 2004 kasační stížnost stěžovatele datovaná dne 25. 10. 2004.
Ohledně této vede Nejvyšší správní soud řízení pod č. j. 5 Azs 25/2005.
O nákladech řízení bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením §60 odst. 3 a §120
s. ř. s., podle kterých nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační
stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné (§53 odst. 3,
s. ř. s.).
V Brně dne 27. června 2005
JUDr. Ludmila Valentová
předsedkyně senátu