ECLI:CZ:NSS:2005:5.AZS.3.2005
sp. zn. 5 Azs 3/2005 - 38
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava
Novotného a soudkyň JUDr. Ludmily Valentové a JUDr. Lenky Matyášové v právní věci
žalobce: D. V. V., zast. JUDr. Danuší Koldovskou, advokátkou se sídlem v České Lípě, nám.
TGM. 169, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, v řízení
o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. 9. 2004, č. j.
24 Az 417/2004 – 14,
takto:
Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. 9. 2004, č. j. 24 Az 417/2004 – 14,
se zrušuje a věc se mu vrací k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Rozhodnutím žalovaného ze dne 23. 6. 2004, č. j. OAM-2036/VL-10-05-2004, nebyl
žalobci udělen azyl podle §12, §13 odst. 1, 2 a §14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu
a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii ČR, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon
o azylu). Současně bylo rozhodnuto o tom, že se na cizince nevztahuje překážka vycestování
ve smyslu §91 téhož zákona.
Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce žalobu ke Krajskému soudu v Ostravě ze dne
24. 6. 2004, doručenou Krajskému soudu v Ostravě dne 25. 6. 2004, a to na předtištěném
českém formuláři s rukou doplněnými patrně vietnamskými údaji, přičemž z podání je patrné
pouze, komu je adresováno, kdo jej činí, označení žalovaného, označení rozhodnutí
proti němuž směřuje. Další údaje jsou již psány rukou žalobce, a to patrně v jeho mateřštině,
s uvedením data a podpisu.
Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 1. 7. 2004, č. j. 24 Az 417/2004 – 11, vyzval
žalobce, aby ve lhůtě 1 měsíce od doručení usnesení odstranil vady podání a předložil překlad
svého podání ze dne 24. 6. 2004 do českého jazyka, který je úředním jazykem, uvede
označení výroků rozhodnutí, které napadá, žalobní body, z nichž musí být patrno, z jakých
skutkových a právních důvodů považuje napadené výroky rozhodnutí za nezákonné nebo
nicotné, jakých konkrétních pochybení se žalovaný podle jeho názoru dopustil při zjišťování
skutkového stavu nebo při právním posouzení věci, popřípadě jakých konkrétních vad řízení
se žalovaný dopustil. Současně poučil žalobce o tom, že nebude-li podání v uvedené lhůtě
doplněno a v řízení nebude možno pro tento nedostatek pokračovat, soud řízení o takovém
podání usnesením odmítne.
Žalobce výzvu převzal dne 26. 7. 2004, přesto žalobu nedoplnil.
Krajský soud v Ostravě z tohoto důvodu usnesením ze dne 17. 9. 2004,
č. j. 24 Az 417/2004 – 14, podání žalobce odmítl.
V kasační stížnosti, jež je podána z důvodů uvedených v §103 odst. 1 písm. a) a b)
s. ř. s., stěžovatel uvádí, že rozhodnutí soudu mu sice bylo doručeno, nebyl však pořízen
překlad, a tak se stalo, že stěžovatel nerozuměl tomu, že má doplnit žalobu a jak má toto
doplnění vypadat. Za těchto okolností mu bylo upřeno právo jednat před soudem ve své
mateřštině, neboť českému jazyku nerozumí vůbec. Krajský soud dle názoru stěžovatele
jednal formálně a pro jazykovou bariéru mu bylo upřeno právo domáhat se projednání žaloby.
Za těchto okolností stěžovatel žádá, aby Nejvyšší správní soud rozhodnutí Krajského soudu
v Ostravě zrušil a vrátil mu věc k dalšímu řízení.
Žalovaný ve svém vyjádření ke kasační stížnosti popřel její oprávněnost a uvedl,
že podle rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 5 Azs 52/2004 ze dne 29. 7. 2004 z
žádného právního předpisu nelze dovozovat povinnost soudu zasílat účastníkovi řízení
překlad rozhodnutí do jiného jazyka, než ve kterém byl vyhotoven. Právo na tlumočníka má
účastník, který neovládá jazyk, jímž se vede jednání, při ústním jednání před soudem.
S usnesením soudu, ve kterém byla shledána vada podání, se žalovaný ztotožňuje.
Nejvyšší správní soud napadené usnesení přezkoumal v souladu s ustanovením §109
odst. 2 a 3 s. ř. s., vázán rozsahem a důvody, které stěžovatel uplatnil ve své kasační stížnosti.
Po přezkoumání věci dospěl k závěru, že kasační stížnost je důvodná.
Především Nejvyšší správní soud posoudil důvody kasační stížnosti a dle smyslu celé
kasační stížnosti dovodil, že stěžovatel uplatňuje kasační důvod uvedený v §103 odst. 1
písm. e) s. ř. s, nikoli odkazované ustanovení §103 odst. 1 písm. a) a b) s. ř. s. Podle
ustanovení §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. kasační stížnost lze podat pouze z důvodu tvrzené
nezákonnosti rozhodnutí o odmítnutí návrhu nebo o zastavení řízení.
V posuzované věci Nejvyšší správní soud konstatuje, v důsledku přísné dispoziční
zásady v řízení o žalobách proti rozhodnutí správního orgánu musí podle současné platné
právní úpravy žaloba obsahovat podle §71 odst. 1 s. ř. s. kromě obecných náležitostí podání
a) označení napadeného rozhodnutí a den jeho doručení nebo jiného oznámení žalobci,
b) označení osob na řízení zúčastněných, jsou-li žalobci známy, c) označení výroku
rozhodnutí, které žalobce napadá, d) žalobní body, z nichž musí být patrno, z jakých
skutkových a právních důvodů považuje žalobce napadené výroky rozhodnutí za nezákonné
nebo nicotné, e) jaké důkazy k prokázání svých tvrzení žalobce navrhuje provést, f) návrh
výroku rozsudku.
Za důvodnou však soud shledal námitku stěžovatele, že byla porušena jeho zákonná
práva v řízení o žalobě před soudem prvního stupně, když nebyla umožněna faktická účast
v tomto řízení.
Ve smyslu ust. §36 odst. 1 s. ř. s. má soud povinnost zachovávat rovné postavení
účastníků, zejména poučením o jejich procesních právech a povinnostech. Explicitní
vyjádření principu rovného postavení účastníků řízení, kde zpravidla stojí proti sobě fyzická
nebo právnická osoba a správní orgán, považuje soud ve správním soudnictví za zvlášť
důležité. Tato povinnost soudu je výrazem ústavně zaručeného práva na soudní a jinou právní
ochranu zakotveném v čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Uvedené ustanovení
zakládá právo na právní pomoc v řízení před soudy, a to již od počátku řízení. Při své
poučovací povinnosti má tedy soud vycházet z okolností případu a volit takové prostředky
a způsob, aby účastník nebyl na svých ústavně zaručených právech krácen (srov. publik. 5
Azs 5/2003). Obdržel-li stěžovatel výzvu soudu, v níž byly sděleny skutečnosti rozhodné k
uplatnění jeho práv v řízení před soudem bez dalšího v jazyce, kterému nerozuměl, tudíž mu
nebyl znám její obsah, dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že soud prvního stupně
nedostál své povinnosti stanovené v ustanovení §36 s. ř. s a vůči stěžovateli nepostupoval
v souladu s čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod; z obsahu správního spisu je
přitom patrné, že veškerá jednání proběhla ve vietnamštině.
Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že rozhodnutí soudu v prvním stupni trpí
nepřezkoumatelností z důvodu vady řízení před soudem, která mohla mít za následek
nezákonné rozhodnutí o věci samé, a proto podle ustanovení §110 odst. 1 s. ř. s. zrušil
rozhodnutí krajského soudu a vrací věc k dalšímu řízení.
V dalším řízení se soud prvního stupně zaměří na nápravu vytýkaného pochybení.
O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti soud prvního stupně ve svém novém
rozhodnutí (§110 odst. 2 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné (§53
odst. 3, §120 s. ř. s.).
V Brně dne 10. května 2005
JUDr. Václav Novotný
předseda senátu