ECLI:CZ:NSS:2005:5.AZS.57.2005
sp. zn. 5 Azs 57/2005 - 44
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava
Novotného a soudkyň JUDr. Ludmily Valentové a JUDr. Lenky Matyášové v právní věci
žalobkyň: a) A. H., b) nezl. A. I., zast. žalobkyní ad a) jako zákonnou zástupkyní, zast.
právně Mgr. Romanem Seidlerem, advokátem se sídlem v Plzni, Na Jíkalce 13, 301 17, proti
žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, v řízení o kasační
stížnosti žalobkyň proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 8. 12. 2004, č. j. 55 Az
936/2003 – 18,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Žalobkyně (dále jen „stěžovatelky“) napadají včas podanou kasační stížností usnesení
Krajského soudu v Brně shora označené, kterým byla podle §46 odst. 1 písm. a) zákona
č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), odmítnuta jejich žaloba
proti rozhodnutí žalovaného č. j. OAM - 5042/VL - 19 – ZA09 - 2003 ze dne 14. 11. 2003.
Tímto rozhodnutím žalovaného nebyl stěžovatelkám udělen azyl pro nesplnění podmínek
uvedených v §12, §13 odst. 1, 2 a §14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a změně zákona
č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon
o azylu“), přitom bylo zároveň rozhodnuto, že se na stěžovatelky nevztahuje překážka
vycestování podle §91 zákona o azylu.
Nejvyšší správní soud přezkoumal kasační stížností napadené rozhodnutí Krajského
soudu v Brně v mezích důvodů uplatněných ve smyslu ust. §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s.
a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
Krajský soud v Brně odůvodnil odmítnutí žaloby tím, že v daném případě žaloba tak,
jak byla u soudu uplatněna, neobsahovala vůbec žádnou z náležitostí, které požaduje ust. §37
odst. 2 a 3 zákona č. 150/2002 Sb. soudní řád správní (s. ř. s.) ani náležitosti vymezené
v ust. §71 odst. 1 písm. a) až f) s. ř. s., když z listiny bylo možné přiznat pouze ohlášení
nesouhlasu s napadeným rozhodnutím ve lhůtě stanovené zákonem. Dále pak opírá
se rozhodnutí o lhůtu uvedenou v §72 odst. 1 a 4 s. ř. s. a poukazuje také na ust. §71 odst. 2
věta druhá a třetí, podle níž žalobce může kdykoli za řízení žalobní body omezit, avšak
rozšířit žalobu na dosud nenapadené výroky rozhodnutí, nebo rozšířit o další žalobní body
může právě jen ve lhůtě pro podání žaloby.
V podané kasační stížnosti pak žalobkyně uvádí, že vyjádřily co zamýšlí daným
procesním úkonem a co je jeho obsahem a jestliže toto podání mělo nedostatky, což nelze
popřít, pak měl krajský soud stěžovatelky vyzvat k odstranění těchto vad a poučit
je o následku nevyhovění takové výzvě; nic z toho však soud I. stupně neučinil. Takovýto
postup je třeba od soudu očekávat nejen z toho důvodu, že je to požadavek zákona, ale také
proto že stěžovatelky jsou cizinky, které neznají právní řád České republiky a pro něž čeština
není mateřským jazykem. Navrhují pak, aby usnesení krajského soudu bylo zrušeno a věc
vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení. Současně také požadovaly přiznání odkladného
účinku kasační stížnosti.
Nejvyšší správní soud se žádostí o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti
nezabýval z toho důvodu, že věc rozhodoval přednostně (§56 odst. 2, §120 s. ř. s.).
V daném případě soud upomíná na ust. §72 odst. 1 s. ř. s., podle něhož žalobu lze
podat do 2 měsíců poté, kdy rozhodnutí, bylo žalobci oznámeno doručením písemného
vyhotovení nebo jiným zákonem stanoveným způsobem, nestanoví-li zvláštní zákon lhůtu
jinou. Lhůta je zachována, byla -li žaloba ve lhůtě podána u správního orgánu, proti jehož
rozhodnutí směřuje.
Tímto jiným zákonem je především zákon č. 325/1999 Sb., o azylu, který ve znění
platném ke dni vydání napadeného rozhodnutí v ust. §32 stanoví zvláštní lhůtu pro podání
žaloby proti rozhodnutí ministerstva ve věci azylu, a to lhůtu 15 dnů ode dne doručení
rozhodnutí.
Z obsahu správního spisu je patrné, že rozhodnutí správního orgánu bylo předáno
do vlastních rukou dne 2. 12. 2003 a žaloba byla u krajského soudu uplatněna osobně dne
následujícího, totiž dne 3. 12. 2003.
Délku lhůty k opravě nebo odstranění vad podání podle §37 odst. 5 s. ř. s. (resp. vad
žaloby podle §72 odst. 1 s. ř. s.) zákon nestanoví; určí ji soud tak, aby byla přiměřená
okolnostem konkrétního případu, tj. aby v ní podatel mohl vady podání odstranit nebo opravit.
Nejvyšší správní soud se vyjádřil k této otázce již ve svém rozhodnutí 2 Azs 9/2003
tak, že v důsledku přísné dispoziční zásady v řízení o žalobách proti rozhodnutím správního
orgánu musí žaloba obsahovat žalobní body, z nichž musí být patrno, z jakých skutkových
a právních důvodů považuje žalobce napadené výroky rozhodnutí za nezákonné nebo nicotné
[§71 odst. 1 písm. d) s. ř. s.]. Přitom zákon stanoví, že žaloba musí vždy obsahovat alespoň
jeden žalobní bod (viz věta druhá ustanovení §71 odst. 2 s. ř. s.). Pokud žádný žalobní bod
neobsahuje, může být tento nedostatek podmínek řízení odstraněn, a to ve lhůtě pro podání
žaloby, jak vyplývá z ustanovení §71 odst. 2 s. ř. s. Není však dána zákonná povinnost soudu
v těchto případech vždy vyzývat žalobce k odstranění těchto vad ve smyslu ustanovení §37
odst. 5 s. ř. s., neboť takto široce pojímaná povinnost soudu by zjevně odporovala zmíněné
zásadě dispoziční a rovněž zásadě koncentrace řízení, v souladu s nimiž je tento typ řízení
koncipován. Proto je právně nevýznamné, že soud 1. stupně se věcí začal zabývat dne
14. 1. 2004, tedy poté, kdy již uplynula lhůta pro odstranění vad podání. V daném
případě žaloba neobsahuje kromě označení rozhodnutí správního orgánu a pojmenování
podání jako „žaloba proti rozhodnutí Ministerstva vnitra ČR“ vůbec žádný žalobní důvod,
dokonce ani bližší označení správního rozhodnutí, pouze jména a adresy účastníků řízení.
Nejvyšší správní soud tak uzavírá, že kasační stížnost není důvodná, a proto ji podle
ust. §110 odst. 1 s. ř. s. zamítl.
Stěžovatelky, které neměly v tomto soudním řízení úspěch, nemají právo na náhradu
nákladů řízení (§60 odst. 1 s. ř. s.) a žalovanému, který byl v řízení úspěšný, náklady řízení
nevznikly, resp. žádné neúčtoval, proto soud rozhodl, že se mu náhrada nákladů řízení
o kasační stížnosti nepřiznává.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné (§53 odst. 3,
§120 s. ř. s.).
V Brně dne 27. května 2005
JUDr. Václav Novotný
předseda senátu