ECLI:CZ:NSS:2005:5.AZS.92.2005
sp. zn. 5 Azs 92/2005 - 65
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily
Valentové a soudců JUDr. Václava Novotného a JUDr. Lenky Matyášové v právní věci
žalobkyně: H. R., proti žalovanému Ministerstvu vnitra, Nad Štolou 3, Praha 7, o udělení
azylu, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne
10. 8. 2004, č. j. 8 Az 169/2003 - 54,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Kasační stížností podanou v zákonné lhůtě se žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“)
domáhá zrušení shora označeného usnesení Městského soudu v Praze, jehož výrokem I. byla
zamítnuta její žádost o ustanovení advokáta zástupcem v řízení o kasační stížnosti
proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. 1. 2004, č. j. 8 Az 169/2003 - 34. Tímto
rozsudkem byla zamítnuta její žaloba proti rozhodnutí Ministra vnitra ze dne 9. 5. 2003,
č. j. OAM-2758/AŘ-2001, jímž byl zamítnut stěžovatelkou podaný rozklad proti rozhodnutí
Ministerstva vnitra ČR ze dne 9. 7. 2001, č. j. OAM-6285/VL-11-12-2001, kterým byl
zamítnut návrh na zahájení řízení o udělení azylu stěžovatelky jako zjevně nedůvodný
dle ustanovení §16 odst. 1 písm. e) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona
č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky.
Městský soud v Praze žádost o ustanovení advokáta zástupcem v řízení o kasační
stížnosti zamítl, neboť žalobkyně neprokázala, že jsou u ní předpoklady pro to, aby byla
osvobozena od soudních poplatků a nesplnila tak podmínku stanovenou v §35 odst. 7 zákona
č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“). Výrokem II. napadeného usnesení
byla stěžovatelka vyzvána, aby si pro řízení o kasační stížnosti zvolila zástupce z řad
advokátů a to ve lhůtě 15 dnů.
Proti tomu podala stěžovatelka kasační stížnost, ve které namítala, že s usnesením
městského soudu nesouhlasí, protože se v průběhu azylového řízení několikrát změnil azylový
zákon a stěžovatelka s ohledem na špatnou znalost českého jazyka neměla možnost tyto
změny prostudovat. Proto navrhuje, aby Nejvyšší správní soud napadené usnesení zrušil
a žádá o ustanovení právního zástupce.
V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel podle §105 odst. 2 s. ř. s. zastoupen
advokátem. V dané věci stěžovatelka zastoupena advokátem není a sama rovněž nemá
právnické vzdělání. Povaha rozhodnutí, proti němuž kasační stížnost směřuje, však vylučuje,
aby v posuzované věci bylo možno nedostatek podmínky povinného zastoupení považovat
za překážku, jež by bránila o kasační stížnosti věcně rozhodnout. Jak již totiž uvedl Nejvyšší
správní soud ve svém rozsudku ze dne 28. 4. 2004, č. j. 6 Azs 27/2004 – 41. „Za situace,
kdy předmětem přezkumu je rozhodnutí, jímž nebylo vyhověno žádosti účastníka
o ustanovení zástupce z řad advokátů, by trvání na podmínce povinného zastoupení vedlo
k vlastnímu popření cíle, jenž účastník podáním žádosti sledoval a k popření vlastního smyslu
řízení o kasační stížnosti, v němž má být zkoumán závěr o tom, že účastník právo
na ustanovení zástupce nemá.“ Nejvyšší správní soud proto posuzoval kasační stížnost, aniž
by stěžovatelka byla zastoupena advokátem. O opakované žádosti stěžovatelky o ustanovení
zástupce krajský soud nerozhodoval, neboť o ní již bylo rozhodnuto, a to právě napadeným
usnesením.
Žalovaný se k podané kasační stížnosti nevyjádřil.
Nejvyšší správní soud se musel nejprve zabývat tím, zda je kasační stížnost přípustná.
Pouze přípustná kasační stížnost může být soudem projednána věcně. Stěžovatelka v kasační
stížnosti neuvedla proti kterému z výroků napadeného usnesení kasační stížnost směřuje
a proto ji bylo třeba posoudit jako stížnost proti oběma výrokům.
Pokud jde o výrok I., tak kasační stížnost směřující proti rozhodnutí o zamítnutí
žádosti o advokáta je obecně přípustná. Podle §103 odst. 1 s. ř. s. je však možno kasační
stížnost podat pouze z vymezených důvodů, přičemž důvod, o který se kasační stížnost opírá,
musí stěžovatel v kasační stížnosti uvést (§106 s. ř. s.).
Důvody kasační stížnosti jsou uvedeny v §103 odst. 1 s. ř. s. a směřují vůči postupu
soudu: stěžovatel tak může napadat nezákonnost spočívající v nesprávném posouzení právní
otázky soudem [§103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.], popřípadě může tvrdit, že správní řízení trpělo
takovými vadami, že to mohlo ovlivnit zákonnost, a proto měl soud takové rozhodnutí zrušit
[§103 odst. 1 písm. b) s. ř. s.], dále s. ř. s. považuje za důvody kasační stížnosti zmatečnost
řízení před soudem [písm. c) citovaného ustanovení], vady soudního řízení, pokud mohly mít
za následek nezákonnost rozhodnutí ve věci samé [písm. d) citovaného ustanovení] a konečně
může být důvodem kasační stížnosti též tvrzená nezákonnost rozhodnutí o odmítnutí žaloby
nebo o zastavení řízení [písm. e) citovaného ustanovení].
Podle ustanovení §104 odst. 4 s. ř. s. kasační stížnost není přípustná, opírá-li se jen
o jiné důvody, než které jsou uvedeny v §103 s. ř. s.
V posuzované věci stěžovatelka v kasační stížnosti namítá, že se nemohla seznámit
se změnami azylového zákona a to kvůli špatné znalosti českého jazyka. Takto uvedenou
námitku nelze podřadit pod žádný důvod kasační stížnosti obsažený v §103 odst. 1 s. ř. s.
Navíc, pokud stěžovatelka brojí proti rozhodnutí soudu o zamítnutí její žádosti o ustanovení
advokáta zástupcem, je zákon o azylu v dané věci zcela bezpředmětný. Stěžovatelka tak
v kasační stížnosti uvádí důvod, který nesměřuje proti pravomocnému soudnímu rozhodnutí,
neuvádí, v čem spočívalo pochybení soudu, které by mělo být důvodem, jehož oprávněnost by
měl Nejvyšší správní soud posuzovat.
Jestliže stěžovatelka směřuje svoji námitku do změn zákona o azylu a její
obeznámenosti s nimi, což vůbec nebylo předmětem soudního rozhodnutí, uvádí jiné důvody,
než které připouští §103 odst. 1 s. ř. s. a kasační stížnost proti výroku I. napadeného usnesení
je podle §104 odst. 4 s. ř. s. nepřípustná.
Pokud jde o výrok II. napadeného usnesení, kterým byla stěžovatelka vyzvána,
aby si pro řízení o kasační stížnosti zvolila zástupce z řad advokátů, a to ve lhůtě 15 dnů,
tak je třeba poukázat na §104 odst. 3 písm. b) s. ř. s., který stanoví, že kasační stížnost
je nepřípustná proti rozhodnutí, jímž se pouze upravuje vedení řízení.
Rozhodnutí, jimiž se pouze upravuje vedení řízení, jsou v zásadě usnesení vydaná
v průběhu řízení, která nemají vliv na rozhodnutí o věci samé. Jedná se tak o rozhodnutí,
u kterých odnětí možnosti brojit proti nim kasační stížností stěžovatele v jeho právech
účastníka řízení nikterak nezkracuje. V daném případě tak bylo výrokem II. upravováno
vedení řízení a kasační stížnost proti tomuto výroku je rovněž nepřípustná [§104 odst. 3
písm. b) s. ř. s.].
Nejvyšší správní soud také nezjistil žádné důvody, které by měly vést k užití §109
odst. 3 s. ř. s., jenž upravuje situace, kdy soud není vázán důvody kasační stížnosti (nicotnost
rozhodnutí správního orgánu, zmatečnost řízení soudního, nepřezkoumatelnost rozhodnutí
soudu) a proto podle §46 odst. 1 písm. d), §120 s. ř. s. kasační stížnost odmítl jako
nepřípustnou.
Podle §60 odst. 3, §120 s. ř. s. nemá při odmítnutí žádný z účastníků právo
na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 15. dubna 2005
JUDr. Ludmila Valentová
předsedkyně senátu