ECLI:CZ:NSS:2005:6.AZS.529.2004
sp. zn. 6 Azs 529/2004 - 76
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohuslava
Hnízdila a soudců JUDr. Brigity Chrastilové a doc. JUDr. Petra Průchy, CSc., v právní věci
stěžovatele: M. S., zastoupen JUDr. Pěvou Skýbovou, advokátkou, se sídlem nám. 28. října
17, Brno, a dalšího účastníka: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, poštovní
přihrádka 21/OAM, Praha 7, v řízení o kasační stížnosti stěžovatele proti usnesení Krajského
soudu v Brně ze dne 12. 10. 2004, č. j. 55 Az 687/2003 - 50,
takto:
I. Kasační stížnost se za mítá .
II. Ministerstvu vnitra se ne př i zná vá právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti.
III. Ustanovené zástupkyni stěžovatele, advokátce JUDr. Pěvě Skýbové,
se ne př i znává odměna za zastupování v řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Rozhodnutím Ministerstva vnitra (dále též „žalovaný“) ze dne 10. 5. 2003,
č. j. OAM - 1185/VL - 19 - ZA08 - 2003, nebyl stěžovateli udělen azyl podle §12, §13
odst. 1, 2 a §14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii
České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“), a dále bylo
rozhodnuto, že na cizince se nevztahuje překážka vycestování ve smyslu §91 zákona o azylu.
Proti tomuto rozhodnutí podal stěžovatel žalobu ke Krajskému soudu v Brně,
jíž se domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného. O této žalobě bylo rozhodnuto usnesením
Krajského soudu v Brně ze dne 28. 6. 2004, č. j. 55 Az 687/2003 - 37, tak, že podání
stěžovatele ze dne 2. 6. 2003 bylo odmítnuto a dále bylo vysloveno, že žádný z účastníků
nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Proti tomuto usnesení krajského soudu podal stěžovatel dne 2. 8. 2004 kasační
stížnost, jíž se domáhal zrušení rozhodnutí Krajského soudu v Brně a vrácení věci tomuto
soudu k dalšímu projednání. Stěžovatel zároveň uvedl, že si je vědom toho, že musí mít
zástupce z řad advokátů, na kterého ale nemá peníze, a proto ve smyslu §30 o. s. ř.
s odvoláním na §138 o. s. ř. požádal o ustanovení bezplatného zástupce z řad advokátů.
Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 12. 10. 2004, č. j. 55 Az 687/2003 - 50, byl
návrh stěžovatele na ustanovení právního zástupce zamítnut. V odůvodnění svého usnesení
krajský soud uvedl, že stěžovatel byl vyzván k předložení vyplněného formuláře potvrzení
o osobních, majetkových a výdělkových poměrech ve lhůtě 15 dnů, přičemž tato výzva mu
byla doručena fikcí podle §46 odst. 4 o. s. ř. dne 20. 9. 2004. Protože stěžovatel do dne
rozhodnutí soudu výzvu nesplnil a nedoložil tedy, že jsou u něj dány předpoklady
pro osvobození od soudních poplatků, resp. pro ustanovení zástupce, bylo rozhodnuto tak,
že se jeho návrh na ustanovení zástupce zamítá.
Proti uvedenému usnesení podal stěžovatel dne 5. 11. 2004 kasační stížnost,
v níž uvedl, že krajský soud nezjistil přesně a úplně skutkový stav věci před vydáním usnesení
a v důsledku toho i nesprávně právně posoudil jeho žádost. Dále namítl, že důkazy,
které si soud opatřil pro rozhodnutí, nebyly úplné, došlo opětovně k porušení zákona a soud
nemohl správně usuzovat na skutkové a právní otázky, které pro své rozhodnutí potřebuje
zodpovědět. Konečně uvedl, že rozhodnutí nevyplývá ze zjištěných podkladů, tj. není
zde logická vazba mezi rozhodnutím a podkladem pro ně.
Pokud jde o zaslaný tiskopis pro zjištění osobních a majetkových poměrů, uvedl,
že tato písemnost byla uložena na poště a tak mu byla „doručena“. On se o tom vůbec
nedozvěděl, pošta jej o tomto uložení neuvědomila, takže zmeškal lhůtu k zaslání a činí
tak až nyní náhradním tiskopisem. Navrhl proto, aby usnesení krajského soudu bylo
pro nezákonnost zrušeno.
Nejvyšší správní soud zkoumal nejprve formální náležitosti kasační stížnosti
a konstatoval, že kasační stížnost je podána včas. Jde o rozhodnutí, proti němuž je kasační
stížnost přípustná.
Nejvyšší správní soud napadené soudní rozhodnutí přezkoumal v souladu
s ustanovením §109 odst. 2, 3 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“),
vázán rozsahem a důvody, které stěžovatel uplatnil ve své kasační stížnosti. Nejvyšší správní
soud přitom neshledal vady podle §109 odst. 3 s. ř. s., k nimž by musel přihlédnout z úřední
povinnosti.
Kasační stížnost není důvodná.
Stěžovatel podal kasační stížnost z důvodu, který lze podřadit pod §103 odst. 1
písm. d) s. ř. s., tj. z důvodu nepřezkoumatelnosti spočívající v nesrozumitelnosti
nebo nedostatku důvodů rozhodnutí, popř. v jiné vadě řízení před soudem, mohla-li mít
taková vada za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé. Takovou nezákonnost Nejvyšší
správní soud nezjistil, neboť z obsahu spisu vyplývá, že stěžovatel nesplnil krajským soudem
uloženou povinnost doložit své osobní, majetkové a výdělkové poměry ve lhůtě stanovené
soudem. Ustanovení zástupce účastníku řízení přitom ve smyslu §35 odst. 7 s. ř. s. připadá
v úvahu u navrhovatele, u něhož jsou předpoklady, aby byl osvobozen od soudních poplatků,
a je-li to třeba k ochraně jeho práv. V tomto případě však stěžovatel neprokázal předpoklady
pro osvobození od soudních poplatků stanovené v §35 odst. 7 s. ř. s., když k výzvě soudu
nedoložil své osobní, majetkové a výdělkové poměry, krajský soud proto postupoval správně,
pokud z tohoto důvodu jeho žádost o ustanovení zástupce zamítl.
K otázce doručení „Potvrzení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech
k žádosti o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce“ lze uvést následující:
Uvedená výzva krajského soudu ze dne 3. 9. 2004 byla stěžovateli doručována
do vlastních rukou na adresu, kterou uvedl v kasační stížnosti jako adresu svého pobytu.
Podle §45 odst. 1, 4 a 5 o. s. ř., ve znění účinném do 31. 12. 2004, ve spojení s §42 odst. 5
s. ř. s. fyzické osobě lze doručit písemnost v bytě, v místě podnikání, na pracovišti
nebo kdekoliv bude zastižena. Nebyl-li adresát písemnosti, která má být doručena
do vlastních rukou, zastižen, ačkoliv se v místě doručení zdržuje, písemnost se uloží a adresát
se vhodným způsobem vyzve, aby si písemnost vyzvedl. Nevyzvedne-li si adresát zásilku
do 10-ti dnů od uložení, považuje se poslední den této lhůty za den doručení, i když se adresát
o uložení nedozvěděl. Není-li zjištěn opak, má se za to, že se adresát v místě doručení
zdržoval.
Při doručování v bytě, kde se stěžovatel podle vlastních údajů v kasační stížnosti
zdržoval jako na adrese svého bydliště, nebyl stěžovatel zastižen, ačkoliv nepopírá,
že se v místě doručení zdržoval. Doručovaná písemnost byla proto uložena na poště (dne
8. 9. 2004) a stěžovateli bylo doručovatelkou O. P. téhož dne uložení zásilky oznámeno.
Všechny tyto skutečnosti jsou seznatelné ze zvláštní obálky s modrým pruhem, jejíž součástí
je i doručenka, která má všechny náležitosti vymezené právním předpisem, konkrétně
ustanovením §50e o. s. ř., ve znění účinném v době doručování, a ustanoveními §47 odst. 3
písm. a) a §46 odst. 3 vyhlášky č. 28/2001 Sb., kterou se stanoví poštovní podmínky
základních služeb a základní požadavky kvality při jejich zajišťování držitelem poštovní
licence (vyhláška o základních službách držitele poštovní licence), jež byla účinná v době
doručování. Doručenka, jež je součástí obálky, byla jak odesilatelem při odesílání,
tak poštovním doručovatelem při doručování řádně a úplně vyplněna, resp. rozhodné údaje
byly uvedeny na vrácené obálce jako takové, od níž doručenka nebyla oddělena,
takže doručenka má povahu veřejné listiny (§50e odst. 4 o. s. ř. ve znění účinném v době
doručování).
K tomu, aby mohla být vyvrácena správnost údajů o doručení obsažených
v doručence, musí účastník řízení především tvrdit skutečnosti, jež vedou k závěru, že údaje
v doručence nejsou pravdivé. Jde-li o tzv. náhradní doručení písemnosti určené do vlastních
rukou účastníka, jsou tvrzeními, jež v případě, že jsou prokázána, mohou vyvrátit závěr
o doručení dokladovaném doručenkou, zásadně jen tvrzení, že se nezastižený adresát v době
pokusu o doručení písemnosti v místě doručení nezdržoval, případně tvrzení, že pošta
při doručování zásilky nedodržela postup předepsaný občanským soudním řádem a jinými
předpisy o doručování. Ani jedno z toho však stěžovatel netvrdí. Vhodným způsobem výzvy
k vyzvednutí písemnosti ve smyslu §46 odst. 4 o. s. ř., ve znění účinném v době doručování,
bylo i písemné uvědomění (oznámení) o uložení zásilky na poště, vhozené poštovním
doručovatelem do poštovní schránky adresáta. Toto uvědomění (oznámení) bylo, jak je patrné
z doručenky, jež je veřejnou listinou, doručovatelem provedeno. Případná ztráta písemného
uvědomění o uložení zásilky na poště, bylo-li doručeno do sféry ovládané adresátem,
a tedy např. do jeho poštovní schránky, jde (za jinak splněných podmínek náhradního
doručení) na vrub adresáta, tedy stěžovatele. Lze tedy uzavřít, že stěžovateli byla výzva
krajského soudu doručena náhradním způsobem desátý den od uložení zásilky podle §46
odst. 4 věty druhé o. s. ř., ve znění účinném v době doručování, neboť podle tohoto
ustanovení nastávají účinky doručení (za splnění zákonem předepsaných podmínek) i tehdy,
kdy se adresát o uložení písemnosti nedozvěděl. Při náhradním doručování byly dodrženy
ústavní kautely pro použití výjimečného nástroje, tzv. doručování fikcí, jak byly formulovány
např. v nálezu Ústavního soudu ze dne 16. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 451/03, neboť byly beze
zbytku naplněny všechny striktní podmínky a právní náležitosti pro uplatnění účinku
náhradního doručení stanovené v §46 odst. 4 ve spojení s odst. 5 o. s. ř., ve znění účinném
v době doručování. Skutečnost, že své poměry stěžovatel doložil po vydání napadeného
usnesení, nemohla na rozhodnutí krajského soudu již ničeho změnit.
Nejvyšší správní soud proto dospěl k závěru, že se Krajský soud v Brně napadeným
usnesením nedopustil nezákonnosti spočívající v odmítnutí návrhu ve smyslu §103 odst. 1
písm. d) s. ř. s. Z těchto důvodů dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že kasační stížnost
není důvodná, a proto ji zamítl (§110 odst. 1 s. ř. s.).
Stěžovatel, který neměl v tomto řízení úspěch, nemá právo na náhradu nákladů řízení
(§60 odst. 1 s. ř. s.). Žalovaný žádné náklady neuplatňoval a Nejvyšší správní soud ani žádné
mu vzniklé náklady ze spisu nezjistil, a proto bylo rozhodnuto tak, že Ministerstvu vnitra
se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 9. 11. 2004, č. j. 55 Az 687/2003 - 61, byla
stěžovateli pro toto řízení ustanovena zástupcem JUDr. Pěva Skýbová, advokátka, se sídlem
v Brně. Uvedená advokátka v podání ze dne 6. 12. 2005 požadovala náhradu nákladů řízení
za jeden úkon právní pomoci spočívající v převzetí a přípravě zastoupení, a to ve výši
1000 Kč spolu s režijním paušálem v částce 75 Kč. Současně doložila, že je plátcem daně
z přidané hodnoty a požadovala přiznání této daně ve výši 204 Kč. Podle §11 odst. 1 písm. b)
vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování
právních služeb (advokátní tarif), mimosoudní odměna náleží za úkon právní služby
spočívající v první poradě s klientem včetně převzetí a přípravy zastoupení nebo obhajoby,
je-li klientovi zástupce nebo obhájce ustanoven soudem. V daném případě byla advokátka
stěžovateli ustanovena soudem, a podmínkou přiznání odměny podle §11 odst. 1 písm. a)
advokátního tarifu je první porada s klientem. Tuto první poradu s klientem však
JUDr. Skýbová ani netvrdí (natož aby ji doložila), nelze jí proto z tohoto důvodu
požadovanou odměnu přiznat. Nejvyššímu správnímu soudu proto nezbylo, než rozhodnout
tak, že ustanovené zástupkyni stěžovatele se odměna za zastupování v řízení o kasační
stížnosti nepřiznává.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nej sou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 28. prosince 2005
JUDr. Bohuslav Hnízdil
předseda senátu