ECLI:CZ:NSS:2005:6.AZS.90.2005
sp. zn. 6 Azs 90/2005 - 42
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Milady
Tomkové a soudců JUDr. Bohuslava Hnízdila a JUDr. Brigity Chrastilové v právní věci
žalobce: O. K., zastoupen JUDr. Martou Čihákovou, advokátkou, se sídlem Ústí nad Labem,
Masarykova 43/1120, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Praha 7,
Nad Štolou 3, o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem
č. j. 14 Az 398/2004 - 18 ze dne 3. 11. 2004,
takto:
I. Kasační stížnost se za mítá .
II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení ne př i z ná v á.
III. Ustanovené zástupkyni žalobce, advokátce JUDr. Martě Čihákové, se odměna
za zastupování ne př i z ná v á .
Odůvodnění:
Žalobce (dále jen „stěžovatel“) napadá kasační stížností usnesení Krajského soudu
v Ústí nad Labem č. j. 14 Az 398/2004 - 18 ze dne 3. 11. 2004, kterým byla odmítnuta jeho
žaloba proti rozhodnutí žalovaného č. j. OAM - 4073/VL - 11 - P08 - 2003 ze dne 30. 6. 2004,
kterým stěžovateli nebyl udělen azyl.
Stěžovatel ve své kasační stížnosti namítá, že krajský soud posoudil případ v rozporu
s platným právním řádem, přitom sám specifikuje kasační důvody podle §103 odst. 1 písm. a)
až d) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen
„s. ř. s.“). Stěžovatel navrhuje zrušení napadeného usnesení (nesprávně přitom hovoří
o „rozsudku“, kterým byla jeho žaloba „zamítnuta“) a vrácení věci krajskému soudu
k dalšímu řízení.
Žalovaný své věcné vyjádření k obsahu kasační stížnosti nepodal.
Z obsahu soudního spisu Nejvyšší správní soud zjistil, že stěžovatel napadl shora
označené rozhodnutí žalovaného žalobou „formulářového“ typu, ve věcech soudního
přezkumu rozhodnutí žalovaného o neudělení azylu i jinak hojně používanou, v níž uvedl,
že podává proti rozhodnutí žalovaného žalobu, přitom v místech, kam do předem
předtištěného textu bývají vpisovány konkrétní žalobní důvody, byl vepsán text psaný
azbukou v tom smyslu, že stěžovatel je z Ukrajiny a prosí o vyřízení jeho azylové věci.
Krajský soud žalobu odmítl s poukazem na její neodstranitelný nedostatek, který měl spočívat
v absenci žalobního bodu. Usnesení krajského soudu bylo stěžovateli doručeno dne
29. 11. 2004.
Stěžovatel byl účastníkem řízení, z něhož napadené usnesení krajského soudu vzešlo
(§102 s. ř. s.), a kasační stížnost je tak podána osobou oprávněnou. Kasační stížnost byla
podána včas (§106 odst. 2 s. ř. s.). Pokud jde o důvody, o které stěžovatel svoji kasační
stížnost opírá, pak podle obsahu kasační stížnosti o nich Nejvyšší správní soud uvážil
takto:
stěžovatel tvrdí, že krajský soud posoudil případ v rozporu s platným právním řádem, kromě
toho sám stěžovatel uvádí výčet kasačních důvodů podle §103 odst. 1 písm. a) až d) s. ř. s.;
odmítl-li krajský soud stěžovatelovu žalobu, pak jediným skutkovým důvodem kasační
stížnosti fakticky může být nezákonnost usnesení o odmítnutí žaloby. V takovém případě jde
o kasační důvod podle §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. - tedy o jediné v úvahu přicházející
ustanovení, které stěžovatel ve svém výčtu neuvedl. Nejvyšší správní soud vyšel z toho,
že kasační stížnost byla stejně jako žaloba podáním „formulářového“ typu (soud se tak
záměrně nezabýval nepřesnostmi pramenícími z „univerzální použitelnosti“ předem
připraveného textu), stěžovatel jím nepochybně napadal dle jeho mínění nesprávnost
odmítnutí jeho žaloby, přitom tak mohl činit toliko z toho důvodu, že pro odmítnutí nebyly
splněny podmínky. Nejvyšší správní soud tedy přistoupil až na samu hranici příznivosti
posouzení obsahu kasační stížnosti a dovodil, že stěžovatel skutečně míří na nedostatek
podmínek pro odmítnutí jeho žaloby. Kasační stížnost tak Nejvyšší správní soud se zřetelnou
dávkou velkorysosti považuje za přípustnou.
Nejvyšší správní soud tedy napadené usnesení krajského soudu přezkoumal v rozsahu
kasační stížnosti a v mezích uplatněného kasačního důvodu (§109 odst. 3 s. ř. s.) a dospěl
k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
Nejvyšší správní soud ve svých rozhodnutích již opakovaně uvedl, že neexistuje
zákonná povinnost soudu v případech, kdy žaloba neobsahuje žádný žalobní bod, vyzývat
žalobce k odstranění těchto vad ve smyslu ustanovení §37 odst. 5 s. ř. s., neboť takto široce
pojímaná povinnost soudu by odporovala zásadě dispoziční a zásadě koncentrace řízení,
v souladu s nimiž je řízení o žalobě koncipováno (viz např. rozsudek č. j. 2 Azs 9/2003 - 40
ze dne 23. 10. 2003, judikát publikovaný pod 113/2004 Sb. NSS). Nejvyšší správní soud
zároveň považuje za rozhodné, že ustanovení §71 odst. 2 věta třetí s. ř. s. stanoví lhůtu pouze
pro rozšíření žaloby na dosud nenapadené výroky rozhodnutí nebo o další žalobní body,
a tedy v souladu s konstantní judikaturou i pro doplnění žalobního bodu do podání,
které dosud žádný žalobní bod neobsahovalo, nikoli však na odstranění jiných vad žaloby.
Vady žaloby jsou přitom odstranitelné postupem podle §37 odst. 5 s. ř. s., podle kterého
předseda senátu usnesením vyzve podatele k opravě nebo odstranění vad podání a stanoví
k tomu lhůtu. Nejde-li tedy o situaci, kdy podání neobsahuje žádný žalobní bod, a jde-li
naopak o situaci, kdy žalobní bod je formulován nedostatečně přesně a podrobně, popř.
chybí-li v žalobě jiné náležitosti než žalobní body či vymezení rozsahu napadení správního
rozhodnutí, je soud povinen postupovat podle ustanovení §37 odst. 5 s. ř. s. a usnesením
vyzvat podatele k opravě nebo odstranění vad podání tak, aby mohlo být věcně projednáno.
Pouze v případě, že podání není ve stanovené lhůtě doplněno nebo opraveno a v řízení není
možno pro tento nedostatek pokračovat, odmítne soud usnesením řízení o takovém podání,
přičemž o tomto následku musí být podatel ve výzvě poučen.
Nejvyšší správní soud tedy považoval za klíčovou otázku, zda v žalobě byl uveden
žalobní bod či nikoli, neboť pouze v druhém případě se takový nedostatek žaloby stane
po uplynutí lhůty stanovené v ustanovení §71 odst. 2 věta třetí s. ř. s. neodstranitelným
a krajský soud by tak postupoval správně, pokud žalobu odmítl. Pokud žaloba obsahovala
toliko stěžovatelovo prohlášení, že „... podává žalobu ...“ a že navrhuje zrušení napadeného
rozhodnutí žalovaného a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení, pak takové stěžovatelovo
podání obsahovalo toliko ohlášení žaloby, v němž za situace, kdy takto ohlášená žaloba
nebyla stěžovatelem doplněna ve lhůtě podle §71 odst. 2 věty třetí s. ř. s., žalobní bod
skutečně absentoval. Krajskému soudu tedy za této situace nelze ničeho podstatného
vytknout, odmítl-li stěžovatelovu žalobu; bylo totiž na stěžovateli, aby svým žalobním bodem
(důvodem nezákonnosti) sám determinoval rozsah přezkumu, jak jej měl krajský soud
podle §75 odst. 2 věty první s. ř. s. realizovat, přitom neučinil-li tak stěžovatel v žalobě,
nebyl rozsah přezkumu vymezen a soud jej tak nemohl uskutečnit.
Ze shora uvedených důvodů tedy Nejvyšší správní soud kasační stížnost jako
nedůvodnou podle §110 odst. 1 s. ř. s. zamítl. Za této procesní situace se již samostatně
nezabýval návrhem stěžovatele na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle §60
odst. 1 a 7 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s. Stěžovatel neměl ve věci úspěch, proto mu právo
na náhradu nákladů nenáleží. To by náleželo žalovanému. Protože však žalovaný žádné
náklady neuplatňoval a Nejvyšší správní soud ani žádné náklady, jež by mu vznikly
a jež by překročily náklady jeho běžné administrativní činnosti, ze spisu nezjistil, rozhodl tak,
že žalovanému, přestože měl ve věci plný úspěch, se náhrada nákladů řízení o kasační
stížnosti nepřiznává.
Usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem č. j. 14 Az 398/2004 - 32 ze dne
24. 1. 2005 byla stěžovateli ustanovena zástupcem pro řízení o kasační stížnosti advokátka
JUDr. Marta Čiháková. Nejvyšší správní soud by mohl ustanovené advokátce přiznat odměnu
za jeden úkon právní služby spočívající v převzetí a přípravě zastoupení, jak požadovala,
toliko tehdy, pokud by s klientem uskutečnila první poradu (§11 odst. 1 písm. b/ vyhlášky
č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, v platném znění). Tak se však nestalo, jak vyplývá
z jejího sdělení, Nejvyšší správní soud nadto ani ze soudního spisu nezjistil uskutečnění
žádného jiného úkonu, proto odměnu za zastupování v řízení o kasační stížnosti ustanovené
advokátce nepřiznal.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nej sou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 21. října 2005
JUDr. Milada Tomková
předsedkyně senátu