ECLI:CZ:NSS:2005:7.AZS.105.2005
sp. zn. 7 Azs 105/2005 - 61
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Elišky
Cihlářové a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Jaroslava Hubáčka v právní věci
stěžovatele H. H. N., zastoupeného Mgr. Markem Sedlákem, advokátem se sídlem v Brně,
Příkop 8, za účasti Ministerstva vnitra, se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 3, v řízení o kasační
stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 31. 5. 2004, č. j. 55 Az 743/2003 – 31,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 31. 5. 2004, č. j. 55 Az 743/2003 – 31,
byla odmítnuta žaloba stěžovatele proti rozhodnutí Ministerstva vnitra (dále jen
„ministerstvo“) ze dne 5. 7. 2003, č. j. OAM-2582/VL-11-ZA-03-2003, jímž bylo rozhodnuto
o neudělení azylu stěžovateli podle §12, §13 odst. 1, 2 a §14 zákona č. 325/1999 Sb.,
o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „zákon o azylu“) a současně bylo rozhodnuto, že se na stěžovatele
nevztahuje překážka vycestování ve smyslu §91 zákona o azylu. Krajský soud v odůvodnění
usnesení uvedl, že podání stěžovatele nemělo základní náležitosti žaloby, když se stěžovatel
omezil v podstatě jen na ohlášení nesouhlasu s napadeným správním rozhodnutím a neuvedl
konkrétní tvrzení důvodů nezákonnosti. Na výzvu krajského soudu k doplnění podání
stěžovatel nereagoval. Jedná se tak o vadu podání, která brání meritornímu přezkoumání
žalobou napadeného správního rozhodnutí.
Proti tomuto usnesení podal stěžovatel v zákonné lhůtě kasační stížnost z důvodu
uvedeného v §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s., neboť má za to, že jeho podání, kterým se domáhal
přezkoumání rozhodnutí ministerstva, má náležitosti podání podle ustanovení §37 odst. 2 a 3
s. ř. s. i náležitosti žaloby podle ustanovení §71 odst. 1 s. ř. s. Stěžovatel ve svém podání
označil rozhodnutí, které napadá a vyslovil s ním nesouhlas, protože ho považuje
za nezákonné. Dále se ve svém podání vyjádřil k tomu, z jakých důvodů považuje rozhodnutí
ministerstva za nezákonné. Pokud se týká skutkových důvodů, pro které se domáhá
přezkoumání rozhodnutí ministerstva, tyto jsou součástí jeho žádosti o udělení azylu a dále
součástí spisového materiálu, který se k jeho žádosti o udělení azylu vztahuje. Krajský soud
tedy mohl ve věci meritorně jednat a rozhodnout. Proto se stěžovatel domáhal zrušení
napadeného usnesení a přiznání kasační stížnosti odkladného účinku.
Nejvyšší správní soud přezkoumal na základě kasační stížnosti napadené usnesení
v souladu s ustanovením §109 odst. 2 a 3 s. ř. s., vázán rozsahem a důvody, které uplatnil
stěžovatel v podané kasační stížnosti a přitom sám neshledal vady uvedené
v odstavci 3 citovaného ustanovení, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.
Podle §37 odst. 3 věta první s. ř. s. musí být z každého podání zřejmé, čeho se týká,
kdo jej činí, proti komu směřuje, co navrhuje, a musí být podepsáno a datováno. Podle §71
odst. 1 s. ř. s. musí žaloba obsahovat kromě obecných náležitostí podání a) označení
napadeného rozhodnutí a den jeho doručení nebo jiného oznámení žalobci, b) označení osob
na řízení zúčastněných, jsou-li žalobci známy, c) označení výroků rozhodnutí, které žalobce
napadá, d) žalobní body, z nichž musí být patrno, z jakých skutkových a právních důvodů
považuje žalobce napadené výroky rozhodnutí za nezákonné nebo nicotné, e) jaké důkazy
k prokázání svých tvrzení žalobce navrhuje provést, f) návrh výroku rozsudku.
V podané žalobě stěžovatel uvedl, že byl v předcházejícím řízení o udělení azylu
v České republice zkrácen na svých právech. Tvrdil, že ministerstvo porušilo §3 odst. 3
zákona č. 71/1967 Sb. ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), jeho žádostí
o udělení azylu se nezabývalo odpovědně a svědomitě; §3 odst. 4 správního řádu, nevyšlo
ze spolehlivě zjištěného stavu věci a nevedlo azylové řízení tak, aby posílilo jeho důvěru
ve správnost jeho rozhodování a napadené rozhodnutí nepovažuje za přesvědčivé; §32 odst. 1
správního řádu, nezjistilo přesně a úplně skutečný stav věci a za tím účelem si neopatřilo
potřebné podklady pro rozhodnutí; §33 odst. 2 správního řádu, ministerstvo mu nedalo
možnost se před vydáním rozhodnutí vyjádřit k jeho podkladu i ke způsobu jeho zjištění,
popř. navrhnout jeho doplnění; §46 správního řádu, napadené rozhodnutí není v souladu
se zákony a nevyšlo ze spolehlivě zjištěného stavu věci; §47 odst. 3 správního řádu,
odůvodnění napadeného rozhodnutí jej nepřesvědčilo o jeho správnosti a postupu
ministerstva, které se v něm nevypořádalo se všemi provedenými důkazy; §12 zákona
o azylu, neboť má za to, že splňuje zákonné podmínky pro udělení azylu stanovené
v citovaném ustanovení, resp. minimálně pro vztažení překážky vycestování ve smyslu §91
zákona o azylu. Pokud jde o skutkové důvody, na jejichž základě stěžovatel tvrdí uvedená
porušení zákona, odkázal na žádost o udělení azylu v České republice ze dne 31. 5. 2003,
protokol o pohovoru ze dne 30. 6. 2003, který byl s ním proveden, a ostatní spisový materiál,
který se vztahuje k žádosti o udělení azylu a který má k dispozici ministerstvo. Na základě
výše uvedených skutečností považuje napadené rozhodnutí za nezákonné a ministerstvo tím,
že mu azyl podle §12 a 14 neudělilo, resp. na něj ani nevztáhlo překážku vycestování
ve smyslu §91 zákona o azylu, žádost o udělení azylu v České republice posoudilo nesprávně
a v důsledku toho vydalo vadné rozhodnutí. Proto stěžovatel navrhl, aby krajský soud
s ohledem na skutečnost, že ministerstvo porušilo v řízení o jeho žádosti o udělení azylu
v České republice §3 odst. 3 a 4, §32 odst. 1, §33 odst. 2, §46 a §47 odst. 3 zákona
č. 71/1967 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a §12 zákona o azylu, napadené rozhodnutí
v celém rozsahu zrušil a věc vrátil ministerstvu k dalšímu řízení.
Z citovaných ustanovení vyplývá, že přezkumné řízení ve správním soudnictví
je ovládáno přísnou dispoziční zásadou. Žaloba musí kromě obecných náležitostí obsahovat
další náležitosti taxativně uvedené v §71 odst. 1 písm. d) s. ř. s. V předmětné věci však
žaloba žádné žalobní body neobsahovala. Stěžovatel v ní pouze v obecné rovině namítal
nezákonnost správního rozhodnutí, citoval vyjmenovaná ustanovení správního řádu,
aniž by k nim uvedl jakoukoliv konkrétní argumentaci. Krajský soud proto usnesením ze dne
28. 1. 2004, č. j. 55 Az 743/2003 – 26, stěžovatele vyzval k odstranění vad podání ve smyslu
ustanovení §37 odst. 5 s. ř. s., a to ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení tohoto usnesení
a zároveň jej poučil, že nebudou-li tyto nedostatky v uvedené lhůtě odstraněny, bude kasační
stížnost odmítnuta. Toto usnesení bylo stěžovateli doručeno dne 14. 2. 2004. Ve stanovené
lhůtě stěžovatel nereagoval a své podání nedoplnil.
V této souvislosti Nejvyšší správní soud poukazuje na to, že podle ustálené judikatury
tohoto soudu (viz rozsudky ze dne 23. 10. 2003, č. j. 2 Azs 9/2003 - 40 a ze dne 27. 2. 2004,
č. j. 4 Azs 3/2004 - 48) neobsahuje-li žaloba žádný žalobní bod, lze jej doplnit jedině ve lhůtě
pro podání žaloby (§71 odst. 2 s. ř. s.) a v tomto případě není krajský soud povinen vyzývat
žalobce k odstranění vad podání ve smyslu ustanovení §37 odst. 5 s. ř. s., neboť takto široce
pojímaná povinnost soudu by zjevně odporovala zásadě dispoziční a rovněž zásadě
koncentrace řízení, která pro toto řízení platí. Pokud tedy krajský soud v daném případě
stěžovatele vyzval k doplnění žalobních bodů, poskytl mu tak nad rámec zákona vady žaloby
odstranit a stěžovatel této možnosti nevyužil.
Nejvyšší správní soud proto dospěl k závěru, že se krajský soud napadeným
usnesením nedopustil nezákonnosti ve smyslu ustanovení §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s.,
když žalobu stěžovatele podle ustanovení §37 odst. 5 s. ř. s. odmítl, neboť absentující žalobní
body jsou neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení a tato vada brání meritornímu
přezkoumání žalobou napadeného rozhodnutí.
Nejvyšší správní soud z důvodů výše uvedených kasační stížnost podle ustanovení
§110 odst. 1 s. ř. s. zamítl. Ve věci rozhodl v souladu s §109 odst. 1 s. ř. s., podle něhož
rozhoduje Nejvyšší správní soud o kasační stížnosti zpravidla bez jednání, když neshledal
důvody pro jeho nařízení.
O stěžovatelem podaném návrhu, aby kasační stížnosti byl přiznán odkladný účinek
podle ust. §107 s. ř. s., Nejvyšší správní soud nerozhodl, neboť se jedná o věc, která byla
vyřízena v souladu s ust. §56 odst. 2 ve spojení s §120 s. ř. s. přednostně.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení §60 odst. 1, věta první
ve spojení s §120 s. ř. s., podle kterého nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl
ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil,
proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Stěžovatel v řízení úspěch neměl, proto nemá
právo na náhradu nákladů řízení a ministerstvu žádné náklady s tímto řízením nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 20. října 2005
JUDr. Eliška Cihlářová
předsedkyně senátu