ECLI:CZ:NSS:2005:7.AZS.209.2005
sp. zn. 7 Azs 209/2005 - 41
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Elišky
Cihlářové a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Jaroslava Hubáčka v právní věci
stěžovatelky A. S., zastoupené JUDr. Stanislavem Stunou, advokátem se sídlem v Praze 10,
Počernická 3225/2c, za účasti Ministerstva vnitra, se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 3,
v řízení o kasační stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne
14. 12. 2004, č. j. 14 Az 15/2004 – 19,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 14. 12. 2004,
č. j. 14 Az 15/2004 – 19, byla zamítnuta žaloba stěžovatelky proti rozhodnutí Ministerstva
vnitra (dále jen „ministerstvo“) ze dne 17. 5. 2004, č. j. OAM-92/CU-09-09-2004, jímž byla
její žádost o udělení azylu zamítnuta jako zjevně nedůvodná podle §16 odst. 1 písm. g)
zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky,
ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“). Krajský soud v odůvodnění rozsudku
uvedl, že stěžovatelka požádala o udělení azylu, protože jí i dětem v zemi původu po odjezdu
manžela vyhrožovali telefonicky lidé, jimž její manžel jako celník zadržel drogy, nenechal
se uplatit a drogy odevzdal. Proto odešla s dětmi do K., kde žili do smrti tchýně a pak s dětmi
odjela 21. 4. 2004 do České republiky za manželem, který zde žije od dubna 2001.
Stěžovatelka výhrůžky neoznámila příslušným státním orgánům. Jiné problémy v zemi
původu neměla, nebyla členem žádné politické strany. Neuvedla tedy žádné skutečnosti
svědčící o tom, že by mohla být vystavena pronásledování z důvodů uvedených v §12 zákona
o azylu. Skutečnosti, na základě nichž je žádost zamítnuta podle §16 odst. 1 zákona o azylu,
jsou v zákoně zařazeny mezi důvody obecně vylučující udělení azylu, tj. včetně udělení azylu
z humanitárních důvodů.
Proti tomuto rozsudku podala stěžovatelka v zákonné lhůtě kasační stížnost z důvodu
uvedeného v §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s., v níž namítala, že hlavním důvodem
pronásledování byla skutečnost, že je příslušnice národnostní menšiny v Moldavsku, neboť
je národností Ukrajinka. To je hlavní důvod toho, že byla nadále pronásledována a nemohla
sehnat zaměstnání. Je přesvědčena o tom, že splňuje podmínky pro udělení azylu ve smyslu
ustanovení §12 písm. b) zákona o azylu. Krajský soud dále neoprávněně vyloučil možnost
udělení azylu podle §14 zákona o azylu. Přitom v jejím případě je dán důvod hodný
zvláštního zřetele, neboť xxx 5. 2004 jí v České republice zemřel manžel a ona nemá
již nikoho, kdo by ji v zemi původu mohl ochraňovat před pronásledováním, případně hmotně
zabezpečit, a to právě z důvodu, že je ukrajinské národnosti. Obává se tedy, že bude v případě
návratu do Moldavska vystavena nebezpečí perzekuce. Proto se domáhala zrušení napadeného
rozsudku a přiznání kasační stížnosti odkladného účinku.
Ministerstvo ve svém vyjádření popřelo oprávněnost podané kasační stížnosti,
neboť se domnívá, že jeho rozhodnutí i rozsudek soudu byly vydány v souladu s právními
předpisy. Ministerstvo odkázalo na správní spis, zejména na podání a výpovědi stěžovatelky
učiněné ve správním řízení. K jejím námitkám uvedlo, že žádost stěžovatelky o azyl byla
zamítnuta jako zjevně nedůvodná podle §16 odst. 1 písm. g) zákona o azylu, neboť neuvedla
žádnou skutečnost svědčící o tom, že by mohla být vystavena pronásledování z důvodů
uvedených v §12 citovaného zákona. Ekonomické a sociální potíže v zemi původu nejsou
bez dalšího azylově relevantním důvodem. Co se týče námitek týkajících se neudělení azylu
podle §14 zákona o azylu, odkázalo na rozsudek Nejvyššího správního soudu
č. j. 4 Azs 23/2003 - 69, z něhož vyplývá nadbytečnost výroku ve vztahu k ustanovení
§14 citovaného zákona v případě, kdy ministerstvo neprovádí dokazování o přítomnosti
důvodů azylu ve smyslu §12 zákona o azylu. Vzhledem k uvedenému proto ministerstvo
považuje tvrzení stěžovatelky v její kasační stížnosti za irelevantní. Navrhlo proto zamítnutí
kasační stížnosti a nepřiznání odkladného účinku pro nedůvodnost.
Nejvyšší správní soud přezkoumal na základě kasační stížnosti napadený rozsudek
v souladu s ustanovením §109 odst. 2 a 3 s. ř. s., vázán rozsahem a důvody, které
stěžovatelka uplatnila, přičemž neshledal vady uvedené v odstavci 3 citovaného ustanovení,
k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.
Ke stěžovatelkou tvrzené skutečnosti, že hlavním důvodem jejího pronásledování
je její příslušnost k národnostní menšině a splňuje tedy podmínky k udělení azylu podle
§12 písm. b) zákona o azylu, Nejvyšší správní soud nepřihlédl, neboť porovnáním obsahu
žaloby a kasační stížnosti zjistil, že tato skutečnost byla v kasační stížnosti uvedena nově,
tj. poté, kdy bylo vydáno napadené rozhodnutí (§109 odst. 4 s. ř. s.).
Pokud jde o důvod týkající se aplikace ustanovení §14 zákona o azylu, nepovažuje
jej Nejvyšší správní soud za opodstatněný.
Zákon o azylu vedle pozitivního vymezení předpokladů pro udělení azylu v §12, §13
a §14 stanoví také vylučující důvody, při jejichž naplnění nelze žadateli azyl udělit.
Tyto důvody jsou taxativně stanoveny v §15 a 16 zákona o azylu. Pokud jsou splněny
podmínky stanovené v §16 odst. 1 zákona o azylu pro zamítnutí žádosti, není zákonný důvod
zkoumat případnou existenci důvodů pro udělení azylu podle §§12 až 14 zákona o azylu.
V tomto směru stěžovatelka v žalobě nezpochybnila správnost závěru ministerstva, že důvody
opuštění země původu byly ekonomické. Aplikace §14 zákona o azylu je možná
jen v případě hodném zvláštního zřetele, není-li v řízení o udělení azylu zjištěn důvod
pro udělení azylu podle §12 zákona o azylu. Protože ministerstvo nerozhodovalo o udělení
azylu podle §12 zákona o azylu, nebylo možno aplikovat §14 zákona o azylu. Proto výhrady
stěžovatelky v tomto směru vůči krajskému soudu jsou nedůvodné.
Nejvyšší správní soud z důvodů výše uvedených kasační stížnost podle ustanovení
§110 odst. 1 s. ř. s. zamítl. Ve věci rozhodl v souladu s §109 odst. 1 s. ř. s., podle něhož
rozhoduje Nejvyšší správní soud o kasační stížnosti zpravidla bez jednání, když neshledal
důvody pro jeho nařízení.
O stěžovatelkou podaném návrhu, aby kasační stížnosti byl přiznán odkladný účinek
podle ust. §107 s. ř. s., Nejvyšší správní soud nerozhodl, neboť se jedná o věc, která byla
vyřízena v souladu s ust. §56 odst. 2 ve spojení s §120 s. ř. s. přednostně.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení §60 odst. 1, věta první
ve spojení s §120 s. ř. s., podle kterého nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník,
který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně
vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Stěžovatelka v řízení úspěch neměla,
proto nemá právo na náhradu nákladů řízení a ministerstvu žádné náklady s tímto řízením
nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 22. prosince 2005
JUDr. Eliška Cihlářová
předsedkyně senátu