ECLI:CZ:NSS:2005:7.AZS.330.2004
sp. zn. 7 Azs 330/2004 - 45
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka
a soudců JUDr. Elišky Cihlářové a JUDr. Lenky Matyášové v právní věci stěžovatele
Ministerstva vnitra, se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 3, za účasti H. L., v řízení o kasační
stížnosti proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. 8. 2004,
č. j. 7 Az 45/2003 - 14,
takto:
I. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 30. 8. 2004, č. j. 7 Az 45/2003 - 14,
se z r u š u j e.
II. Žaloba stěžovatele ze dne 27. 11. 2002, která byla Městskému soudu v Praze
postoupena Ministerstvem vnitra dne 28. 1. 2003, se odmítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před Městským soudem
v Praze.
IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Rozhodnutím Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky, ze dne
14. 10. 2002, č. j. OAM-255/PR-06-2002, nebyl udělen H. L. (dále též „žadatel
o azyl“) azyl z důvodu nesplnění podmínek stanovených v ust. §12, §13 odst. 1
a 2 a §14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České
republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“), a současně bylo
vysloveno, že se na žadatele o azyl nevztahuje překážka vycestování dle ust. §91 zákona
o azylu.
K opravnému prostředku (dnes posuzovanému jako žaloba) žadatele o azyl bylo
rozhodnutí stěžovatele zrušeno rozsudkem městského soudu, když soud při svém rozhodování
aplikoval z úřední povinnosti ust. §76 odst. 1 písm. a) a b) zákona č. 150/2002 Sb., soudního
řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), přičemž konstatoval,
že rozhodnutí stěžovatele je nepřezkoumatelné a nekonkrétní.
Ve včas podané kasační stížnosti namítá stěžovatel stížní důvod uvedený v ust. §103
odst. 1 písm. d) s. ř. s. Uvedl, že rozhodnutí soudu je nesrozumitelné, protože soud shledal
důvodnost žaloby v neexistujících žalobních důvodech a zašel tak při zrušení správního
rozhodnutí nad rámec žalobních bodů, což je v rozporu s ust. §71 odst. 1 písm. d) s. ř. s.,
neboť žadatel o azyl ve své žalobě nenamítl žádné konkrétní pochybení správního orgánu.
Stěžovatel v dalším odkázal na správní rozhodnutí s tím, že se musel zabývat
i předchozím správním řízením žadatele o azyl, neboť tento výslovně prohlásil, že důvody
jeho žádosti o azyl jsou shodné s důvody jeho předchozí žádosti. Navrhl zrušení napadeného
rozhodnutí a vrácení věci zpět k dalšímu řízení.
Nejvyšší správní soud přezkoumal na základě kasační stížnosti napadené rozhodnutí
městského soudu a dospěl k závěru, že kasační stížnost je důvodná.
Podle ust. §109 odst. 3 s. ř. s. Nejvyšší správní soud je vázán důvody kasační
stížnosti; to neplatí, bylo-li řízení před soudem zmatečné (§103 odst. 1 písm. c/), nebo bylo
zatíženo vadou, která mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé, anebo je-li
napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné (§103 odst. 1 písm. d/), jakož i v případech, kdy je
rozhodnutí správního orgánu nicotné.
Podle ust. §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. nestanoví-li tento zákon jinak, soud usnesením
odmítne návrh, jestliže soud o téže věci již rozhodl nebo o téže věci již řízení u soudu probíhá
nebo nejsou-li splněny jiné podmínky řízení a tento nedostatek je neodstranitelný nebo přes
výzvu soudu nebyl odstraněn, a nelze proto v řízení pokračovat.
Podle ust. §71 odst. 1 písm. d) s. ř. s. žaloba kromě obecných náležitostí podání
(§37 odst. 2 a 3) musí obsahovat žalobní body, z nichž musí být patrno, z jakých skutkových
a právních důvodů považuje žalobce napadené výroky rozhodnutí za nezákonné nebo nicotné.
Podle ust. §110 odst. 1 s. ř. s. dospěje-li Nejvyšší správní soud k tomu, že kasační
stížnost je důvodná, rozsudkem zruší rozhodnutí krajského soudu a věc mu vrátí k dalšímu
řízení; jestliže již v řízení před krajským soudem byly důvody pro zastavení řízení, odmítnutí
návrhu nebo postoupení věci, rozhodne o tom současně se zrušením rozhodnutí krajského
soudu Nejvyšší správní soud. Není-li kasační stížnost důvodná, Nejvyšší správní soud
ji rozsudkem zamítne.
S ohledem na dikci ust. §109 odst. 3 s. ř. s. citovaného výše přezkoumal Nejvyšší
správní soud napadené rozhodnutí nad rámec stížních bodů, které jsou obsaženy v kasační
stížnosti stěžovatele. V této souvislosti byl Nejvyšší správní soud povinen zabývat
se dodržením procesních podmínek řízení před městským soudem, když došel k závěru,
že tyto podmínky dodrženy nebyly. Žadatel o azyl zahájil řízení před městským soudem
žalobou tohoto znění: „Podle práva o odvolání přicházím s úctou Vám předložit tuto žádost,
abych Vás naléhavě poprosil o pomoc, ohledně mé situace. Tato žádost je Vám formulována
na protest proti bezdůvodným, nemoudrým a netolerantním závěrům ze strany ministerstva
vnitra. Jsem v ČR od roku 1992 a nikdy jsem nebyl obviněn v záležitosti krádeží, drog
a jiné.Veškerá mé problémy se dají shrnout na jedné stránce ... Ministerstvo vnitra mě chce
přesvědčit, že Alžírsko je demokratický stát! To není pravda. Žádám Vaší laskavost
o rozhodnutí v můj prospěch a o znovu shlédnutí mé žádosti.“ Jak je zřejmé z výše uvedeného
textu, takováto žaloba nebyla vůbec způsobilá k projednání ve správním soudnictví, neboť
v ní absentovala jedna ze základních náležitostí žaloby, kterou je dle ust. §71 odst. 1 písm. d)
s. ř. s. žalobní bod, neboť jak vyplývá z konstantní judikatury Nejvyššího správního soudu
(reprezentované zejména rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 10. 2003,
sp. zn. 2 Azs 9/2003, publikovaným ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod
č. 113/2004 Sb. NSS), pokud žaloba neobsahuje žádný žalobní bod, může být tento
nedostatek podmínek řízení odstraněn, avšak pouze ve lhůtě pro podání žaloby. Vzhledem
k okolnosti, že v takovém případě není dána zákonná povinnost soudu vyzývat žalobce
k odstranění takovéto vady ve smyslu ustanovení §37 odst. 5 s. ř. s., neboť takto široce
pojímaná povinnost soudu by zjevně odporovala dispoziční zásadě a rovněž zásadě
koncentrace řízení, v souladu s nimiž je tento typ řízení koncipován, měl městský soud poté,
co uplynula zákonem stanovená lhůta pro podání žaloby, žalobu žadatele o azyl odmítnout
dle ust. §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. pro nedostatek podmínek řízení.
Nejvyšší správní soud tedy konstatuje, že Městský soud v Praze pochybil, jestliže
o žalobě proti rozhodnutí stěžovatele specifikovanému výše rozhodl meritorně, tedy jestliže
věc přezkoumal a napadené rozhodnutí zrušil. Nejvyšší správní soud proto s ohledem na dikci
ust. §109 odst. 3 s. ř. s. postupoval tak, že napadené rozhodnutí městského soudu přezkoumal
i nad rámec důvodů stanovených v kasační stížnosti, neboť řízení před městským soudem
bylo zmatečné, což zakládá jeho nezákonnost, pro kterou Nejvyšší správní soud toto
rozhodnutí zrušil.
Vzhledem k výše uvedenému se Nejvyšší správní soud nezabýval stížními body
stěžovatele.
S ohledem na dikci ust. §110 odst. 1 s.ř.s., větu prvou za středníkem, rozhodl Nejvyšší
správní soud současně o odmítnutí žaloby žadatele o azyl dle ust. §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s.,
neboť v rozhodné věci nebyly splněny podmínky řízení.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení §60 odst. 3 s. ř. s., dle kterého
žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, bylo-li řízení zastaveno nebo žaloba
odmítnuta. Z tohoto důvodu nemá jak stěžovatel, tak ani žadatel o azyl právo na náhradu
nákladů řízení před městským soudem, ani před soudem kasačním.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 15. prosince 2005
JUDr. Radan Malík
předseda senátu