ECLI:CZ:NSS:2005:8.AZS.147.2005
sp. zn. 8 Azs 147/2005 - 91
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Příhody
a soudců JUDr. Michala Mazance a Mgr. Jana Passera, v právní věci žalobkyně M. P.,
proti žalovanému Ministerstvu vnitra, poštovní přihrádka 21/OAM, Nad Štolou 3,
Praha 7, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 3. 2004,
čj. OAM-554/VL-19-08-2004, o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Krajského
soudu v Ostravě ze dne 17. 5. 2005, čj. 59 Az 65/2004 - 77,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá.
II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalované se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává.
Odůvodnění:
Včas podanou kasační stížností se žalobkyně (dále též „stěžovatelka“) domáhá
zrušení usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. 5. 2005, čj. 59 Az 65/2004 – 77,
kterým v řízení o kasační stížnosti proti rozsudku téhož soudu ze dne 7. 2. 2005,
čj. 59 Az 65/2004 – 42, bylo vysloveno, že se žalobkyni pro řízení o kasační stížnosti
neustanovuje zástupce z řad advokátů.
Jak vyplývá z odůvodnění tohoto usnesení, krajský soud vyšel ze skutečnosti,
že v „Potvrzení o osobních majetkových a výdělkových poměrech pro osvobození
od soudních poplatků“ stěžovatelka neuvedla, že má příjmy z práce. Naopak v řízení
před krajským soudem stěžovatelka do protokolu uvedla, že pracuje (jako uklízečka)
s průměrným měsíčním výdělkem 7000 – 8000 Kč a za ubytování platí 2000 – 2500 Kč
měsíčně. Ve shora citovaném potvrzení stěžovatelka uvedla, že nyní bydlí s přítelem,
který jí poskytuje veškerou pomoc. Krajský soud dovodil, že stěžovatelka disponuje
dostatečnými prostředky k tomu, aby si mohla sama zvolit advokáta. Stěžovatelka
nesplňuje předpoklady pro osvobození od soudních poplatků, a proto jí nebyl zástupce
z řad advokátů ustanoven.
V kasační stížnosti stěžovatelka uvádí, že s rozhodnutím krajského soudu
nesouhlasí. V průběhu azylového řízení se několikrát změnil azylový zákon, stěžovatelka
pro špatné znalosti českého jazyka neměla možnost tyto změny prostudovat. Stěžovatelka
připomněla, že vyplnila formulář o výdělkových a majetkových poměrech, vydělává
7000 Kč měsíčně, platí nájem 2500 Kč měsíčně a pečuje o děti, které má doma
na Ukrajině.
Nejvyšší správní soud posoudil důvodnost kasační stížnosti v mezích jejího
rozsahu a uplatněných důvodů, přičemž vycházel z následujících skutečností, úvah
a závěrů.
Jakkoliv stěžovatelka výslovně nepodřazuje svá tvrzení žádnému z důvodů kasační
stížnosti podle §103 odst. 1 s. ř. s., z jejího obsahu je zjevné, že uplatňuje důvod
podle §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s., tj. nezákonnost napadeného rozhodnutí spočívající
v nesprávném posouzení právní otázky soudem. Stěžovatelka polemizuje se závěry
krajského soudu o tom, že nesplňuje podmínky pro ustanovení právního zástupce.
Nejvyšší správní soud naplnění důvodu uvedeného v §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.
neshledal. Při své úvaze vycházel především z §35 odst. 7 s. ř. s. Pro ustanovení zástupce
dle citovaného zákonného ustanovení musí být kumulativně splněny dvě podmínky.
Účastník musí splňovat podmínky pro osvobození od soudních poplatků, a musí to být
třeba k ochraně jeho práv. Při zkoumání druhé podmínky, zejména je-li účastníkem
cizinec, přihlédne soud také k jeho znalosti českého jazyka a orientaci v právním řádu
České republiky. V posuzované věci je třeba mít rovněž na paměti, že pro řízení o kasační
stížnosti je podle §105 odst. 2 s. ř. s. právní zastoupení povinné. Nejvyšší správní soud
proto druhou podmínku považuje za splněnou. Pozornost se tedy soustředí na splnění
první podmínky, kdy soud (předseda senátu) především porovná na jedné straně
výdělkové a další majetkové poměry dotyčného účastníka řízení, na druhé straně pak výši
soudního poplatku se zřetelem na případné další náklady spojené s dotyčným řízením
před soudem. Výsledkem tohoto uvážení je pak závěr, zda účastníkovi je třeba přiznat
osvobození od soudních poplatků či nikoli.
Touto úvahou se řídil i Nejvyšší správní soud při posouzení důvodnosti kasační
stížnosti a přezkumu závěrů krajského soudu. Stěžovatelka nijak podrobně své životní
náklady nespecifikovala, při ústním jednání pouze sdělila výši svých příjmů a nákladů
na bydlení. Formulář o výdělkových a majetkových poměrech, který soudu dodala,
pak žádné podrobnější informace neobsahuje. Za dané situace, kdy krajský soud dospěl
k závěru, že se zřetelem na příjem stěžovatelky u ní nejsou splněny podmínky
pro osvobození od soudních poplatků, a tedy ani pro ustanovení právního zástupce,
shledává Nejvyšší správní soud závěr krajského soudu přiměřeným. Příjem stěžovatelky,
byť nízký, jí nebrání uplatnění práva na soudní ochranu za pomoci jí zvoleného advokáta.
Z uvedených důvodů byla kasační stížnost proti usnesení Krajského soudu
v Ostravě ze dne 17. 5. 2005, čj. 59 Az 65/2004 – 77, jako bezdůvodná zamítnuta.
Stěžovatelka v kasační stížnosti rovněž uvedla, že pečuje o děti, které má doma
na Ukrajině. Uvedené tvrzení stěžovatelka uplatnila teprve v kasační stížnosti.
Ve formuláři o výdělkových a majetkových poměrech žádnou vyživovací povinnost
nezmínila, a ostatně tak neučinila ani v žádosti o azyl, kdy naopak uvedla, že žádnou
vyživovací povinnost nemá a sdělila data narození svých dětí, ze kterých vyplývá,
že všechny její děti jsou již zletilé. K této skutečnosti proto Nejvyšší správní soud,
v souladu s §109 odst. 4 s. ř. s., nepřihlížel.
Nejvyšší správní soud dále doplňuje, že v řízení o kasační stížnosti musí být
stěžovatelka podle ustanovení §105 odst. 2 s. ř. s. zastoupena advokátem. V dané věci
stěžovatelka zastoupena advokátem není a sama rovněž nemá právnické vzdělání. Povaha
rozhodnutí, proti němuž kasační stížnost směřuje, však vylučuje, aby v posuzované věci
bylo možno nedostatek podmínky povinného zastoupení považovat za překážku,
jež by bránila o kasační stížnosti věcně rozhodnout. Jak již totiž uvedl Nejvyšší správní
soud ve svém rozsudku ze dne 28. 4. 2004, čj. 6 Azs 27/2004 - 41, „Za situace,
kdy předmětem přezkumu je rozhodnutí, jímž nebylo vyhověno žádosti účastníka o ustanovení zástupce
z řad advokátů, by trvání na podmínce povinného zastoupení vedlo k vlastnímu popření cíle,
jenž účastník podáním žádosti sledoval a k popření vlastního smyslu řízení o kasační stížnosti,
v němž má být zkoumán závěr o tom, že účastník právo na ustanovení zástupce nemá.“ Nejvyšší
správní soud proto posuzoval kasační stížnost aniž by stěžovatelka byla zastoupena
advokátem.
Stěžovatelka, která neměla v řízení o kasační stížnosti proti tomuto usnesení
úspěch, nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému, jak vyplývá z obsahu spisu,
nad rámec běžné úřední činnosti náklady v tomto řízení nevznikly. Proto soud rozhodl,
že se žalovanému náhrada nákladů řízení nepřiznává.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 7. října 2005
JUDr. Petr Příhoda
předseda senátu