ECLI:CZ:NSS:2005:KONF.1.2005
sp. zn. Konf 1/2005-10
USNESENÍ
Zvláštní senát zřízený podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých
kompetenčních sporů, rozhodl ve složení: předseda JUDr. Karel Podolka a soudci JUDr.
Marie Žišková, JUDr. Roman Fiala, JUDr. Michal Mazanec, JUDr. Pavel Pavlík a JUDr.
Petr Příhoda, o návrhu Obvodního soudu pro Prahu 6 na rozhodnutí sporu o pravomoc
mezi ním a Městským soudem v Praze, za účasti žalobce RNDr. P. Č., zastoupeného
JUDr. Miroslavem Kozmíkem, advokátem se sídlem v Brně, Smetanova 17, a žalovaného
předsedy Úřadu průmyslového vlastnictví se sídlem v Praze, A. Čermáka 2a, ve věci
žaloby o výmaz užitného vzoru, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 21
C 235/2003,
takto:
I. Příslušný vydat rozhodnutí o žalobě proti rozhodnutí předsedy Úřadu
průmyslového vlastnictví ze dne 14. 1. 2003, sp. zn. PUV 1996-5490, o výmaz
užitného vzoru o názvu „B. c.“, je soud ve správním soudnictví.
II. Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. srpna 2003, čj. 8 Ca
77/2003-41, se zrušuje.
Odůvodnění:
Návrhem došlým zvláštnímu senátu pro rozhodování některých kompetenčních
sporů dne 10. 1. 2005 se obrátil na tento senát Obvodní soud pro Prahu 6 a navrhl, aby
rozhodl spor o věcnou příslušnost, vzniklý ve smyslu §1 odst. 1 písm. b) zákona č.
131/2002 Sb. (dále kompetenční spor) mezi Městským soudem v Praze a Obvodním
soudem pro Prahu 6 ve věci u obvodního soudu zapsané pod sp. zn. 21 C 235/2003.
Z předložených spisů vyplynuly pro rozhodnutí tyto podstatné skutečnosti:
Rozhodnutím Úřadu průmyslového vlastnictví (dále Úřad) ze dne 16. července 2002,
zn. PUV 1996-5490, čj. 71566/2001, byl užitný vzor vymazán z rejstříku užitných vzorů s
odůvodněním, že jeho předmět nepřesahuje rámec pouhé odborné dovednosti a
nesplňuje tak podmínky ustanovení §1 zákona č. 478/1992 Sb., o užitných vzorech, v
platném znění.
Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce rozklad, o němž rozhodl předseda Úřadu
rozhodnutím ve výroku označeným tak, že se rozklad zamítá a napadené rozhodnutí o
výmazu užitného o názvu „B. c.“ se potvrzuje s tím, že složená kauce 2500 Kč se nevrací.
Žalobce napadl toto rozhodnutí předsedy Úřadu dne 17. 3. 2003 žalobou ve správním
soudnictví, o níž Městský soud v Praze rozhodl usnesením ze dne 29. srpna 2003, čj. 8 Ca
77/2003-41, tak, že se žaloba odmítá, žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů
řízení a žalobci se vrací zaplacený soudní poplatek 2000 Kč. Shledal, že užitný vzor je
statkem nehmotné povahy, který jako součást průmyslových práv je podřaditelný pod
pojem duševního vlastnictví a lze jej považovat za jinou majetkovou hodnotu. Vztahy
upravené právem průmyslového vlastnictví tvoří specifickou oblast občanskoprávních
vztahů. Na soukromoprávním charakteru průmyslových práv nemění ničeho ani
skutečnost, že pro průmyslové vlastnictví je typické prolínání veřejnoprávních aspektů,
když nakládání s nimi je podřízeno předpisům veřejného práva a navíc jsou chráněny
prostředky práva soukromého i veřejného. Protože v případě věcí projednávaných podle
části páté o. s. ř. jde vždy o rozhodnutí orgánu veřejné správy, který se v procesních
otázkách řídí právními předpisy veřejného práva, je rozhodující pro posouzení charakteru
věci právo hmotné, nikoli právo procesní. Rozhodování o výmazu užitného vzoru je
rozhodováním orgánu veřejné správy o právní věci vyplývající z občanskoprávních
vztahů. Žalobu proto odmítl s odkazem na ustanovení §46 odst. 2 s. ř. s. Současně poučil
žalobce krom možnosti podat kasační stížnost o tom, že může ve věci do jednoho měsíce
od právní moci usnesení podat v téže věci žalobu podle §249 odst. 1 a §250 odst. 1 písm.
a) o. s. ř. k místně příslušnému soudu.
Žalobce podal v souladu s daným poučením dne 17. 10. 2003 žalobu u Obvodního
soudu pro Prahu 6, v níž se domáhá zrušení rozhodnutí o výmazu předmětného užitného
vzoru, obnovení jeho zápisu v rejstříku užitných vzorů a náhrady nákladů řízení.
Obvodní soud pro Prahu 6 v podaném návrhu namítá nedostatek své pravomoci věc
projednat a o ní rozhodnout, neboť jde o spor, který je svou povahou sporem
veřejnoprávním a nikoli soukromoprávním, k jehož projednání je příslušný soud ve
správním soudnictví.
Úřad ve svém vyjádření upozornil, že podal proti rozhodnutí Městského soudu v
Praze kasační stížnost, neboť nesouhlasí s odmítnutím věcné příslušnosti uvedeného
soudu; věc je vedena u Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. 4 As 53/2003.
Z obsahu spisu Nejvyššího správního soudu sp. zn. 4 As 53/2003 plyne, že o kasační
stížnosti dosud nebylo rozhodnuto.
Při řešení vzniklého sporu o pravomoc mezi soudem v občanském soudním řízení a
soudem ve správním soudnictví se zvláštní senát řídil následující úvahou:
Součástí reformy správního soudnictví, účinné od 1. 1. 2003, bylo také obnovení
obecného principu, podle nějž se všude tam, kde zákon svěří správnímu orgánu
rozhodování ve věcech soukromého práva, může ten, kdo s takovým rozhodnutím není
spokojen, obrátit na soud rozhodující ve věcech občanskoprávních, který bude
rozhodovat v kontradiktorním sporu o věci samé (§244 a násl. o. s. ř.). Naopak
rozhodoval-li správní orgán věc veřejného práva, náleží přezkoumání zákonnosti
takového rozhodnutí soudům činným ve správním soudnictví v řízení podle soudního
řádu správního. Podrobný výklad k otázce rozhraničení působnosti soudů správních a
soudů rozhodujících v občanskoprávním řízení a k otázce právního dualismu zaujal
zvláštní senát v usnesení ze dne 6. 1. 2004, čj. Konf 93/2003-5 (publikováno pod č.
276/2004 Sb. NSS). V těchto obecných otázkách odkázal zvláštní senát pro stručnost na
uvedené usnesení a přikročil ke zkoumání charakteru rozhodnutí o výmazu užitného
vzoru.
Užitnými vzory se chrání technická řešení, která jsou nová, přesahují rámec pouhé
odborné dovednosti a jsou průmyslově využitelná (§1 zákona č. 478/1992 Sb., o užitných
vzorech). Byť jsou tu rozdíly v požadavcích týkajících se invenční úrovně, podmínek,
rozsahu a délky ochrany, mají užitné vzory něco společného s vynálezy, které jsou
chráněny patentem. V obou směrech totiž jde o novou tvůrčí myšlenku, jíž má být
docíleno určitého technického pokroku. Patent byl přitom původně panovnickým
privilegiem, kterým se vynálezci dostávalo monopolu na hospodářské využití jeho
vynálezu. Libovůle při udílení patentů byla od konce 18. století postupně omezována, až
se konečně počátkem 20. století prosadila zásada, že vynálezce má po splnění zákonem
předepsaných náležitostí vůči státu právní nárok na ochranu svého vynálezu.
Úvodem se ještě sluší připomenout zásada, že každému, komu se pomocí jeho
osobních schopností a píle podaří přispět k obohacení společnosti – ať už na poli
hospodářském či kulturním – za to náleží odměna. Ta v prvé řadě spočívá ve veřejném
uznání. Nicméně pokud již toto obohacení nabude pro společnost konkrétní praktické
formy, tj. zejména pokud se nové řešení nabízí k hospodářskému využití, je obecně
žádoucí, aby dříve, než začne z tohoto nového řešení těžit užitky celá společnost, z něho
mohl po určitou dobu těžit především sám jeho původce. Tuto záruku však může
poskytnout jen vrchnostenská autorita (veřejná moc).
V dnešních podmínkách může tedy stát stanovit podmínky, za kterých se původce
nového, průmyslově využitelného technického řešení, které přesahuje rámec pouhé
odborné dovednosti, může domoci rozhodnutí správního úřadu, které zajistí tomuto jeho
řešení ochranu. Úřad tedy musí užitný vzor zapsat do rejstříku, jsou-li splněny zákonné
podmínky registrace (§11 odst. 1 zákona o užitných vzorech), a není-li tomu tak, musí
naopak přihlášku zamítnout. Zapsaný užitný vzor pak Úřad musí z rejstříku vymazat,
jestliže zjistí – sám či k návrhu kohokoliv – že nastala situace, kterou předpokládá zákon
(§17 odst. 1 zákona o užitných vzorech).
Městský soud v Praze založil své usnesení o odmítnutí žaloby na vymezení pojmu
průmyslového vlastnictví coby souhrnu zvláštních absolutních subjektivních práv
k nehmotným statkům, která jsou průmyslově (tj. opakovaně hospodářsky) využitelná a
která požívají zvláštní právní ochrany. Jádro jeho argumentace tkví v tvrzení, že užitný
vzor jako statek nehmotné povahy je jinou majetkovou hodnotou. Jelikož předmětem
občanskoprávních vztahů jsou – jak soud uvádí – nejen věci, ale i práva a jiné majetkové
hodnoty (§118 odst. 1 občanského zákoníku), je užitný vzor – coby jiná majetková
hodnota – způsobilý být předmětem občanskoprávních vztahů. To jistě nelze nijak
zpochybnit; soud zde však vychází z neúplného axiomu. To, že užitný vzor může být
předmětem občanskoprávních vztahů, není nijak v rozporu se skutečností, že
rozhodování o jeho výmazu z rejstříku – jakožto projev výkonu státní správy v oblasti
průmyslového vlastnictví – je naopak předmětem vztahu veřejnoprávního mezi majitelem
již zapsaného užitného vzoru a Úřadem.
Městský soud dále tvrdí, že rozhodování o užitných vzorech je rozhodováním orgánu
veřejné správy o právní věci vyplývající z občanskoprávních vztahů. Na tom nic nemění
ani skutečnost, že průmyslové vlastnictví má i své veřejnoprávní aspekty, neboť nakládání
s předměty průmyslového vlastnictví je podřízeno předpisům veřejného práva a vztahy při
tom vznikající jsou chráněny nejen prostředky práva soukromého, ale i veřejného.
Tato argumentace však v projednávané věci neobstojí.
Je nepochybné, že původce technického řešení se zápisem užitného vzoru do
rejstříku stává jeho majitelem. S tímto svým majetkem pak může v každém směru volně
nakládat v soukromoprávních vztazích: může jej např. zcizit, dát do zástavy či poskytnout
třetím osobám licenci. Nelze však opomenout, že samotný akt udělení tohoto práva je
výlučně aktem veřejné moci, kterým se rozhodně neupravuje právní vztah mezi subjekty
stojícími v rovném postavení. Předmětem řízení o registraci takový vztah není: jeho
předmětem je toliko vztah mezi přihlašovatelem, který o zápis do veřejného rejstříku žádá
(resp. majitelem užitného vzoru), a Úřadem, který o zápisu (výmazu) rozhoduje. Stát
reprezentovaný Úřadem a přihlašovatel (majitel) tu tedy stojí v postavení vertikálním: na
jedné straně je tu nositel veřejného oprávnění a na straně druhé je tu adresát
veřejnoprávního působení. Výsledkem řízení je pak zápis či výmaz užitného vzoru.
Ze shora uvedeného vyplývá, že rozhodné pro určení, zda věc bude projednávat soud
správní či soud v občanském soudním řízení, je vždy soukromoprávní nebo veřejnoprávní
povaha aktu udělení (odnětí) užitného vzoru jako majetkového práva k nehmotnému
statku, nikoli samotná povaha tohoto práva. Samotný zápis (výmaz) užitného vzoru tedy
není soukromoprávní věc a je nerozhodné, že zápisem (výmazem) vznikají nebo zanikají
soukromoprávní nároky. Žádná soukromá osoba, se kterou je přihlašovatel (majitel)
v rovném postavení, mu nemůže užitný vzor zapsat ani vymazat. To může učinit jenom
správní úřad, který k tomu má zákonnou kompetenci, a může to udělat jen tak, že o tom
vydá vrchnostenský správní akt.
Na tom, co bylo právě uvedeno, nic nemění ani to, že v posuzované věci iniciovala
řízení osoba třetí (navrhovatel výmazu). Návrh na výmaz užitného vzoru může podat
kdokoli a Úřad provede výmaz, jestliže technické řešení není způsobilé k ochraně podle §
1 a §3 zákona o užitných vzorech, jestliže předmět užitného vzoru je již chráněn
patentem s účinky na území České republiky či užitným vzorem s dřívějším právem
přednosti nebo jestliže předmět užitného vzoru jde nad rámec původního podání
přihlášky užitného vzoru. Podstatou návrhu tedy jsou námitky, že nemělo být uděleno
veřejné subjektivní právo majiteli užitného vzoru, protože nebyly splněny zákonné
podmínky zápisu, nebo proto, že zápisu brání jiné veřejné subjektivní právo dříve vzniklé
(registrace patentu nebo užitného vzoru s dřívějším právem přednosti). To, že se celý
příběh navenek představuje při zběžném nahlédnutí jako soukromý spor, ještě z takového
sporu nečiní věc soukromoprávní. Stále jde o řízení vyvolané k tomu legitimovaným
subjektem, který tvrdí, že Úřad neměl užitný vzor zapsat, neboť tomu brání např. lepší
veřejné subjektivní právo navrhovatele výmazu. Situace je tu obdobná jako u námitky
souseda proti stavbě rodinného domu, tvrdící, že pozemek, na kterém se staví nebo stavět
má, k tomu není územním plánem určen. I zde zpravidla bude v pozadí nebo jevově spor
mezi dvěma osobami soukromého práva, ale žaloba souseda proti vydanému stavebnímu
povolení nebude žalobou ve věci soukromoprávní.
Odůvodnění:
lze pak pro úplnost uzavřít poznámkou, že jednotlivé zákony na
ochranu průmyslového vlastnictví přesně rozlišují, která rozhodnutí ve věci přísluší činit
Úřadu a která soudu (v občanském soudním řízení). Ve věci patentů (a také užitných
vzorů s ohledem na obdobné použití ustanovení zákona o vynálezech, průmyslových
vzorech a zlepšovacích návrzích např. v otázkách licenčních smluv) jsou v pravomoci
soudů např. rozhodnutí o tom, komu svědčí právo na patent, stanovení výše odměny za
právo na patent, výše licenčních poplatků v případě poskytnutí nucené licence, porušení
práv z patentů; ostatní rozhodnutí jsou v kompetenci Úřadu. I takovéto rozdělení – navíc
za situace, kdy zákonodárce ani neupravil mechanismus, jímž by se vůbec mohlo
dosáhnout zápisu ve veřejných knihách bez toho, že by soud uložil takovou povinnost
Úřadu, který v řízení podle §244 o. s. ř. není účastníkem řízení – představovalo pro
zvláštní senát jen další podpůrný argument pro toto usnesení.
Z vyložených důvodů proto zvláštní senát vyslovil podle §5 odst. 1 zákona č.
131/2002 Sb., že rozhodovat o žalobě proti rozhodnutí Úřadu o výmazu užitného vzoru
náleží soudu ve správním soudnictví.
V důsledku tohoto rozhodnutí pak zvláštní senát dále zrušil podle §5 odst. 3 téhož
zákona usnesení Městského soudu v Praze, jímž byla pravomoc tohoto soudu popřena, a
odstranil tak překážku věci rozhodnuté.
Ke shodným závěrům dospěl zvláštní senát již v usnesení ze dne 1. prosince 2004, sp.
zn. Konf 97/2003, na něž lze rovněž odkázat.
Pravomocné rozhodnutí zvláštního senátu je podle §5 odst. 5 zákona č. 131/2002 Sb. závazné pro strany kompetenčního sporu, účastníky řízení, v němž spor vznikl, pro
správní orgány [§4 odst. 1 písm. a) s. ř. s.] i soudy. Dále bude tedy Městský soud v Praze
pokračovat v původním řízení o podané správní žalobě.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 23. března 2005
JUDr. Karel Podolka
předseda zvláštního senátu