ECLI:CZ:NSS:2005:KONF.51.2004:9
sp. zn. Konf 51/2004-9
USNESENÍ
Zvláštní senát zřízený podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých
kompetenčních sporů, rozhodl ve složení: předseda JUDr. Karel Podolka a soudci
JUDr. Petr Příhoda, JUDr. Roman Fiala, JUDr. Michal Mazanec, JUDr. Pavel Pavlík a
JUDr. Marie Žišková, o návrhu Krajského soudu v Brně na rozhodnutí sporu o
pravomoc mezi tímto soudem a Městským soudem v Brně, za účasti žalobce npor.
Ing. P. J., a žalovaného Vojenského útvaru 2802 Olomouc, ve věci žaloby proti
rozhodnutí velitele Vojenského útvaru 8930 Brno ze dne 13. 1. 2003, čj.
22230/76/2003-8930, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 29 Ca 133/2003,
takto:
Příslušný vydat rozhodnutí o žalobě proti rozhodnutí velitele
Vojenského útvaru 8930 Brno ze dne 13. 1. 2003, čj. 22230/76/2003-8930,
ve věci náhrady škody, je soud ve správním soudnictví.
Odůvodnění:
Podáním ze dne 26. 3. 2004, doručeným Nejvyš šímu správnímu soudu dne
16. 4. 2004, navrhl Krajský soud v Brně, aby zvláštní senát rozhodl ve sporu o
pravomoc podle ustanovení §1 odst. 1 písm. b) zákona č. 131/2002 Sb., o
rozhodování některých kompetenčních sporů, který vznikl mezi ním a Městským
soudem v Brně ve věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 29 Ca 133/2003.
Ze spisu tohoto krajského soudu, jakož i z vyžádaného spisu Městského soudu v
Brně sp. zn. 17 C 64/2003 vyplynuly tyto podstatné skutečnosti:
Rozhodnutím velitele Vojenského útvaru 3742 Litoměřice ze dne 30. 10. 2002, čj.
00080/32/2002-3742, bylo s poukazem na ustanovení §111, §151 a §101 odst. 1
zákona č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání, ve znění pozdějších předpisů,
vysloveno, že npor. Ing. P. J. je povinen v souladu s ustanovením §107 odst. 2, 3
téhož zákona zaplatit České republice - Ministerstvu obrany k úhradě škody EKŠ
79/02, zveřejněné v DR č. 166/02 velitele VÚ 3742 Litoměřice ze dne 20. 8. 2002,
částku 65 953 Kč, a to prostřednictvím RFO Litoměřice.
Rozhodnutím velitele Vojenského útvaru 8930 Brno ze dne 13. 1. 2003, čj.
22230/76/2003-8930, bylo citované rozhodnutí správního orgánu potvrzeno a
odvolání npor. Ing. P. J. bylo zamítnuto.
Žalobou, doručenou dne 10. 3. 2003 Městskému soudu v Brně, se žalobce npor.
Ing. P. J. proti žalovanému „Česká republika - velitel VÚ 8930 Brno“ domáhal zrušení
obou uvedených rozhodnutí. Usnesením Městského soudu v Brně ze dne 2. 4. 2003,
čj. 17 C 64/2003-8, bylo řízení zastaveno, když tento soud dospěl k závěru, že jde o
žalobu proti rozhodnutí orgánu veřejné správy a věc náleží do věcné příslušnosti
krajských soudů rozhodujících věci správního soudnictví podle zákona č. 150/2002 Sb., o soudním řádu správním. Proto bylo postupováno podle ustanovení §104b o. s.
ř.
Poté žalobce, zřejmě na základě poučení, které se mu dostalo v uvedeném
usnesení Městského soudu v Brně, podal žalobu u Krajského soudu v Brně se
shodným označením účastníků řízení i se stejným návrhem rozsudečného výroku.
Vojenský úřad pro právní zastupování Ministerstva obrany ve vyjádření k této žalobě
navrhl, aby soud podle ustanovení §46 odst. 2 s. ř. s. žalobu odmítl, neboť v tomto
případě se jedná o rozhodnutí v soukromoprávní věci. Poté krajský soud podal
zvláštnímu senátu zmíněný návrh, v němž rovněž dovodil, že se jedná o přezkoumán í
rozhodnutí, jímž správní orgán rozhodl v mezích své zákonné pravomoci v
soukromoprávní věci. Jde totiž o „druhostupňové odvolací rozhodnutí správního
orgánu o náhradě škody vydané na základě ustanovení §107 a násl. zákona č.
221/1999 Sb.“.
Při řešení vzniklého sporu o pravomoc mezi obecným soudem a soudem ve
správním soudnictví vycházel zvláštní senát z následujících závěrů:
Věci vyplývající ze služebního poměru vojáků z povolání (nyní upravené
především zákonem č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání) nelze pro jejich povahu
považovat za věci soukromoprávní (především pracovněprávní). Služební poměr je (i
byl) charakterizován jako institut veřejného práva; byl považován za právní poměr
státně zaměstnanecký. Tento právní poměr nevzniká smlouvou, ale mocens kým aktem
služebního orgánu (§5 cit. zákona - rozhodnutím o povolání do služebního poměru) a
po celou dobu svého průběhu se výrazně odlišuje od poměru pracovního, který je
naopak typickým poměrem soukromoprávním, kde účastníci mají rovné postavení. To
se projevuje v právní úpravě týkající se průběhu a změny služebního poměru (část
druhá, hlava II cit. zákona), kázeňské pravomoci, kázeňských odměn, kázeňských
trestů a jejich ukládání (část třetí, hlava III téhož zákona), zániku služebního poměru
(část druhá, hlava III tohoto zákona), jakož i dalších případů rozhodování služebních
orgánů. Nejinak je tomu u rozhodování o odpovědnosti vojáka za škodu způsobenou
státu (část sedmá cit. zákona). Právní povaha služebního poměru vojáka z povolání
postihuje zvláštní povahu „zaměstnavatele“ jako primárního nositele veřejné moci,
potřebu pevného začlenění vojáka do organismu veřejné moci a účast na jejím výkonu.
Tato potřeba zasahuje tak daleko, že tu nejde o modifikaci soukromoprávního
poměru, ale (stejně jako u někter ých dalších kategorií veřejných a zvláště státních
zaměstnanců) o specifický státně zaměstnanecký poměr veřejného práva. Vodítkem
může být i charakter právní úpravy, kdy právě u služebních poměrů má tato úprava
kodexový charakter a použití zákoníku práce je buď vůbec nebo z převážné části
vyloučeno.
Co do další argumentace je možno odkázat na rozsudek Nejvyššího správního
soudu ze dne 30. 10. 2003, čj. 6 As 29/2003 -97, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí
Nejvyššího správního soudu pod č. 415/2004. I když toto rozhodnutí se týká
propuštění ze služebního poměru příslušníka Policie České republiky [§106 odst. 1
písm. d) zákona č. 186/1992 Sb.], jsou v něm uvedené podrobné úvahy a závěry
natolik obecné, že je možno je vztáhnout i na rozhodování o povinnosti voják a z
povolání k náhradě škody ze služebního poměru.
Z těchto důvodů zvláštní senát vyslovil, že rozhodnout o žalobě proti rozhodnutí
velitele vojenského útvaru ve věci náhrady škody náleží soudu ve správním soudnictví
(§5 odst. 1 zákona č. 131/2002 Sb.). Pravomocné rozhodnutí zvláštního senátu je
závazné pro strany kompetenčního sporu, účastníky řízení, v němž spor vznikl, pro
správní orgány i soudy (§5 odst. 5 téhož zákona).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 4. května 2005
JUDr. Karel Podolka
předseda zvláštního senátu