ECLI:CZ:NSS:2005:KONF.61.2005
sp. zn. Konf 61/2005-5
USNESENÍ
Zvláštní senát zřízený podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých
kompetenčních sporů, rozhodl ve složení: předseda JUDr. Karel Podolka a soudci JUDr.
Roman Fiala, JUDr. Michal Mazanec, JUDr. Pavel Pavlík, JUDr. Petr Příhoda a JUDr.
Marie Žišková, o návrhu Městského soudu v Brně na rozhodnutí sporu o pravomoc mezi
tímto soudem a Krajským soudem v Brně, za účasti žalobce M. S., zastoupeného JUDr.
Marií Karasovou, advokátkou se sídlem Brno, Výstavní 17/19 a žalované Policie České
republiky, správy Jihomoravského kraje, se sídlem Brno, Kounicova 24, ve věci
propuštění ze služebního poměru, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 61 C
181/2003,
takto:
I. Příslušný vydat rozhodnutí o žalobě proti rozhodnutí ředitele Policie
České republiky správy Jihomoravského kraje ze dne 6. 2. 2003, č. 847 ve věci
propuštění ze služebního poměru, je soud ve správním soudnictví.
II. Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 7. 5. 2003, čj. 30 Ca
134/2003-12, se zrušuje.
Odůvodnění:
Podáním ze dne 14. 6. 2005, doručeným Nejvyššímu správnímu soudu dne
4. 7. 2005, navrhl Městský soud v Brně, aby zvláštní senát rozhodl ve sporu o
pravomoc podle ustanovení §1 odst. 1 písm. b) zákona č. 131/2002 Sb., o
rozhodování některých kompetenčních sporů, který vznikl mezi ním a Krajským
soudem v Brně ve věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 61 C 181/2003.
Ze spisu tohoto městského soudu, jakož i z vyžádaného spisu Krajského soudu v
Brně sp. zn. 30 Ca 134/2003 vyplynuly tyto podstatné skutečnosti:
Rozhodnutím ředitele Policie České republiky Okresního ředitelství Brno-venkov
ze dne 28. 11. 2002, č. 764, bylo s poukazem na ustanovení §106/1d zákona č.
186/1992 Sb., o služebním poměru příslušníků Policie České republiky, ve znění
pozdějších předpisů, vysloveno, že nstržm. M. S. se propouští ze služebního poměru
příslušníka Policie České republiky pro úmyslné porušení služební přísahy zvlášť
závažným způsobem.
Rozhodnutím ředitele Policie České republiky správy Jihomoravského kraje ze dne
6. 2. 2003, č. 847, bylo citované rozhodnutí správního orgánu potvrzeno a odvolání M.
S. bylo zamítnuto.
Žalobou, doručenou dne 16. 4. 2003 Krajskému soudu v Brně, se žalobce M. S.
proti žalované „Policii České republiky správě Jihomoravského kraje“ domáhal zrušení
obou uvedených rozhodnutí. Krajský soud v Brně usnesením ze dne 7. 5. 2003, čj. 30
Ca 134/2003-12, odmítl žalobu proti rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 2. 2003, č. 847
s tím, že se jedná o rozhodnutí správního orgánu v soukromoprávní věci. Soud
zdůraznil, že vzhledem k tomu, že od 1. 1. 2003 je možno podle ustanovení §244 a
násl. o. s. ř. takovou věc projednat pouze v občanskoprávním řízení, je ze strany
žalobce nezbytné, pokud chce pokračovat v řízení, podat v dané věci žalobu podle
ustanovení §246 o. s. ř. k okresnímu soudu a to ve lhůtě jednoho měsíce od právní
moci tohoto usnesení.
Žalobce, na základě poučení, které se mu dostalo v uvedeném usnesení Krajského
soudu v Brně, podal žalobu u Městského soudu v Brně se shodným označením
účastníků řízení i se stejným návrhem rozsudečného výroku.
Městský soud v Brně předložil věc k rozhodnutí o věcné příslušnosti Vrchnímu
soudu v Olomouci přípisem ze dne 5. 1. 2005, který mu byl doručen dne 9. 2. 2005.
Usnesením ze dne 24. 2. 2005, čj. Ncp 281/2005-16, Vrchní soud v Olomouci
rozhodl, že k projednání a rozhodnutí věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp.
zn. 61 C 181/2003 je příslušný okresní soud.
Poté městský soud podal zvláštnímu senátu zmíněný návrh, v němž dovodil, že se
jedná o přezkoumání rozhodnutí, jímž správní orgán rozhodl v mezích své zákonné
pravomoci v soukromoprávní věci. Jde totiž o „druhostupňové odvolací rozhodnutí
správního orgánu ve věci služebního poměru příslušníka Policie České republiky
vydané na základě ustanovení §106/1d zákona č. 186/1992 Sb.“.
Při řešení vzniklého sporu o pravomoc mezi obecným soudem a soudem ve
správním soudnictví vycházel zvláštní senát z následujících závěrů:
Věci vyplývající ze služebního poměru příslušníků Policie České republiky nelze
pro jejich povahu považovat za věci soukromoprávní (především pracovněprávní).
Služební poměr je (i byl) charakterizován jako institut veřejného práva; byl považován
za právní poměr státně zaměstnanecký. Tento právní poměr nevzniká smlouvou, ale
mocenským aktem služebního orgánu (§5 cit. zákona - rozhodnutím o přijetí do
služebního poměru) a po celou dobu svého průběhu se výrazně odlišuje od poměru
pracovního, který je naopak typickým poměrem soukromoprávním, kde účastníci mají
rovné postavení.
To se projevuje v právní úpravě týkající se změny služebního poměru (část první,
hlava I cit. zákona), služební kázně (část první, hlava II téhož zákona), skončení
služebního poměru a nároků s ním souvisících (část první, hlava VIII tohoto zákona),
jakož i dalších případů rozhodování služebních orgánů. Nejinak je tomu u
rozhodování o odpovědnosti policisty za škodu způsobenou státu (část první, hlava
VII cit. zákona). Právní povaha služebního poměru příslušníků Policie České republiky
postihuje zvláštní povahu „zaměstnavatele“ jako primárního nositele veřejné moci,
potřebu pevného začlenění policisty do organismu veřejné moci a účast na jejím
výkonu. Tato potřeba zasahuje tak daleko, že tu nejde o modifikaci soukromoprávního
poměru, ale (stejně jako u některých dalších kategorií veřejných a zvláště státních
zaměstnanců) o specifický státně zaměstnanecký poměr veřejného práva. Vodítkem
může být i charakter právní úpravy, kdy právě u služebních poměrů má tato úprava
kodexový charakter a použití zákoníku práce je buď vůbec nebo z převážné části
vyloučeno.
Co do další argumentace je možno pro stručnost odkázat na rozsudek Nejvyššího
správního soudu ze dne 30. 10. 2003, čj. 6 As 29/2003-97, publikovaný ve Sbírce
rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 415/2004.
Z těchto důvodů zvláštní senát vyslovil, že rozhodnout o žalobě proti rozhodnutí
ředitele Policie České republiky správy Jihomoravského kraje ve věci služebního
poměru náleží soudu ve správním soudnictví (§5 odst. 1 zákona č. 131/2002 Sb.).
Pravomocné rozhodnutí zvláštního senátu je závazné pro strany kompetenčního
sporu, účastníky řízení, v němž spor vznikl, pro správní orgány i soudy (§5 odst. 5
téhož zákona). Dalším výrokem zvláštní senát zrušil usnesení krajského soudu, které
výroku, jímž byla kompetence určena, odporuje.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 13. září 2005
JUDr. Karel Podolka
předseda zvláštního senátu