ECLI:CZ:NSS:2006:2.APS.3.2005
sp. zn. 2 Aps 3/2005 - 60
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše
Doškové a soudců JUDr. Vojtěcha Šimíčka a JUDr. Karla Šimky právní věci žalobce T. B.
s. r. o., zastoupeného JUDr. Jaroslavem Savkem, advokátem se sídlem Teplice, Dlouhá 31/63,
proti žalovanému Katastrálnímu úřadu pro Ústecký kraj, se sídlem Ústí nad Labem,
Krčínova 797/2, o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem
ze dne 12. 8. 2005, č. j. 15 Ca 37/2005 - 30,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalovanému se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti.
Odůvodnění:
Kasační stížností podanou v zákonné lhůtě se žalobce jako stěžovatel domáhá zrušení
usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 12. 8. 2005, č. j. 15 Ca 37/2005 - 30, jímž
byla odmítnuta jeho žaloba na ochranu před nezákonným zásahem Katastrálního úřadu
pro Ústecký kraj, katastrálního pracoviště Teplice, který mu odmítl povolit zapsání výmazu
vkladu zástavního práva.
Krajský soud vyšel ze skutečnosti, že upřesněním žaloby se žalobce domáhal ochrany
proti nezákonnému zásahu žalovaného, který měl spočívat v jeho oznámení ze dne 5. 1. 2005,
že neprovede požadovaný výmaz vkladu zástavního práva, zapsaného ve prospěch společnosti
L.A. N. a. R., Š.. Poukázal na právní úpravu a na právní názor vyjádřený v rozsudku
Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 6. 2004, č. j. 2 Ans 1/2004 - 64 a dovodil, že vyjádření
žalovaného takovým úkonem není. Stejně tak nelze dospěl k závěru, že odmítnutím provedení
záznamu vznikla žalobci povinnost něco konat, nějaké činnosti se zdržet či nějaké jednání
strpět, a tudíž nejde o zásah v souvislosti se správní činností, která by ohrožovala zájmy
žalobce nebo zasahovala do právních poměrů jiných osob. Z toho soud dovodil, že nejsou
splněny podmínky řízení a pro tento nedostatek žalobu podle §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s.
odmítl. Na závěr soud poukázal na smísení dvou žalobních typů žalobcem a uvedl, že ani
žaloba proti nečinnosti by nemohla být úspěšnou.
Proti tomu stěžovatel v kasační stížnosti namítá kasační důvody uvedené
v §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. Obsahem kasační stížnosti učinil celou žalobu včetně
rozsudečného návrhu a doplnil, že mu soud napadeným usnesením vysvětlil, že proti postupu
katastrálního úřadu, který odmítl provést výmaz zástavního práva, se nelze bránit, a dále
uvedl, že výrok o tom, že se žaloba zamítá, považuje za výrok neurčitý. K výzvě krajského
soudu doplnil kasační stížnost tak, že důvodem pro odmítnutí jeho žaloby byl odkaz
na nepublikovaný rozsudek Nejvyššího právního soudu a pojem „nezákonný zásah“ si soud
vyložil tak, aby žalobu mohl odmítnout. Stěžovatel naopak zastává názor, že každý úkon
správního orgánu, který není rozhodnutím, je nezákonným zásahem ve smyslu §82 s. ř. s.
Důvod kasační stížnosti, mimo důvodů uvedených v prvním podání, spatřuje v ust. §103
odst. 1 písm. a), b) a e) s. ř. s., neboť soud nesprávně posoudil právní otázku a restriktivně
a účelově vyložil pojem „nezákonný zásah“. Soud měl postupovat dle žaloby a přimět
žalovaného postupovat podle správního řádu a o jeho návrhu rozhodnout. Z těchto důvodů
žádá o poskytnutí soudní ochrany a o zrušení napadeného usnesení krajského soudu.
Žalovaný v písemném vyjádření ke kasační stížnosti označil kasační důvody
za zmatečné a názor, že výrok o zamítnutí žaloby je neurčitý, za chybný. S rozhodnutím
krajského soudu se ztotožňuje a navrhuje zamítnutí kasační stížnosti.
Důvodnost kasační stížnosti posuzuje Nejvyšší správní soud v mezích jejího rozsahu
a uplatněných důvodů (§109 odst. 2, 3 s. ř. s.). Přitom rozhodné jsou důvody směřující proti
napadenému soudnímu rozhodnutí (§102, 103 odst. 1 s. ř. s.), je tedy zcela bez významu
obsahuje-li kasační stížnost znění žaloby včetně rozsudečného výroku. Jak už Nejvyšší
správní soud uvedl ve svém rozhodnutí ze dne 5. 1. 2006, č. j. 2 As 45/2005
(dostupné na www.nssoud.cz) odmítl-li krajský soud žalobu jako neprojednatelnou
a nezabýval se jí věcně, přezkoumá Nejvyšší správní soud v kasačním řízení jen to, zda krajský
soud správně posoudil nesplnění procesních podmínek; věcný obsah žaloby přezkoumávat
nemůže. Stejně tak není rozhodné, pod jaká ustanovení zákona své námitky stěžovatel
podřadil – je-li totiž kasační stížností napadeno usnesení o odmítnutí žaloby, přicházejí
pro stěžovatele v úvahu z povahy věci pouze kasační důvody dle §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s.,
spočívající v tvrzené nezákonnosti rozhodnutí o odmítnutí návrhu a pod tento důvod spadají
o ostatní věcné námitky (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne
21. 4. 2005, č.j. 3 Azs 33/2004 - 98- rovněž dostupný na www.nssoud.cz).
Lze tak shrnout, že rozhodné jsou důvody kasační stížnosti směřující proti usnesení
krajského soudu o odmítnutí žaloby. Nelze se tedy věcně zabývat žalobou a žalobním
návrhem, které jsou v daném případě rozhodné jen z hlediska posouzení důvodnosti odmítnutí
žaloby. Stejně tak nelze zkoumat důvodnost kasační námitky, formulované: „výrok, že žaloba
se zamítá, je výrokem neurčitým“, neboť jeho relevanci k rozhodnutí soudu o odmítnutí
návrhu skutečně nelze seznat.
K posouzení správnosti postupu krajského soudu jsou ze soudního a správního spisu
rozhodné tyto skutečnosti:
Spis žalovaného obsahuje mj. kopii zástavní smlouvy ze dne 6. 8. 1997 uzavřené mezi
zástavním věřitelem L.A. a zástavcem T. B., s. r. o. týkající se nemovitostí zástavce v B., a
výpis z katastru nemovitostí ze dne 3. 6. 2005, v nichž je toto zástavní právo vyznačeno.
V přípisu žalovaného adresovaného žalobci ze dne 5. 1. 2005 je konstatován návrh žalobce ze
dne 26. 11. 2004 na zahájení řízení o povolení zápisu výmazu zástavního práva. Obsahem
přípisu kromě skutkového přehledu je sdělení, že žadatel neprokázal zánik zástavního práva
ve smyslu §170 odst. 1 občanského zákoníku, za který nelze považovat jen jednostranné
prohlášení zástavce. Dále žalovaný žalobci doporučil řešení problému cestou občanskoprávní,
kdy na základě určovacího výroku soudu by výmaz vkladu byl proveditelný.
Žaloba v dané věci byla podána na „ochranu před nezákonným zásahem“ a stojí
na tvrzení o neexistenci smlouvy o půjčce, s níž měla být zástava spojena, a z toho plynoucím
závěru o tom, že zástavní právo vůbec nevzniklo. Již v době zápisu nebyly pro něj splněny
podmínky, neboť zástavní věřitel již byl v likvidaci a o řádném podpisu smlouvy
za zástavního věřitele odstranění je třeba pochybovat. Žalobou se žalobce domáhal uložení
zákazu žalovanému pokračovat v porušování práva žalobce a příkazu soudu žalovanému,
aby v řízení o návrhu žalobkyně ze dne 21. 11. 2004 pokračoval podle zákona o správním
řízení. K žalobě byl připojen návrh ze dne 24. 11. 2004, vyrozumění žalovaného a výpisy
z obchodního rejstříku pro kanton S. s překladem a zástavní smlouva. Krajský soud
usnesením žalobci uložil odstranění pochybnosti, zda žaloba směřuje proti nezákonnému
zásahu, či zda se jedná žalobu na ochranu před nečinností žalovaného. Žalobce k tomu sdělil
dne 2. 8. 2005, že se jedná o žalobu proti nezákonnému zásahu, nikoliv o žalobu proti
nečinnosti, když nápravu lze sjednat jen tak, že žalovaný bude řádně pokračovat v řízení.
Za nezákonný zásah označil vyrozumění žalovaného ze dne 5. 1. 2005. Na to soud žalobu
odmítl.
I když věcnou argumentací žaloba směřovala spíše proti nečinnosti žalovaného,
k výzvě soudu žalobce výslovně specifikoval, že se jedná o žalobu proti nezákonnému zásahu,
za který považuje vyrozumění o nemožnosti provést výmaz zástavního práva.
Žalobou proti nezákonnému zásahu se může podle §82 s. ř. s. bránit každý, kdo tvrdí,
že byl přímo zkrácen na svých právech nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením
(dále jen "zásah") správního orgánu, který není rozhodnutím, a byl zaměřen přímo proti němu
nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo, trvá-li takový zásah nebo jeho
důsledky anebo hrozí-li jeho opakování. Soudní řád správní zavedl ochranu před nezákonným
zásahem správního orgánu jako institut ochrany před nezákonným jednáním správního
orgánu.
Nelze přisvědčit stěžovateli v tom, že každý úkon správního orgánu je zásahem,
nehledě k tomu, že ochrana je poskytována jen před zásahem nezákonným. Krajský soud
při vysvětlení pojmu neoprávněného zásahu vycházel z rozsudku Nejvyšší správní soud
ze dne 24. 6. 2004, č. j. 2 Ans 1/2004 - 64 a lze jen zopakovat, že definici zásahu zákon
neobsahuje, zásah vymezuje velmi obecně a široce. Přesná definice ani není možná, protože
pod pojem zásahu spadá velké množství faktických činností správních orgánů, ke kterým jsou
různými zákony oprávněny. Jde o úkony neformální, pro které mohou a nemusí být stanovena
pravidla, např. faktické pokyny (typicky v dopravě), bezprostřední zásahy (při ohrožení,
při demonstraci, příkazy ke zjednání nápravy), zajišťovací úkony atd.; tedy obecně úkony,
které nejsou činěny formou rozhodnutí, ale přesto jsou závazné pro osoby vůči nimž směřují,
a ty jsou povinny na jejich základě něco konat, nějaké činnosti se zdržet nebo nějaké jednání
strpět, a to na základě jak písemného, tak i faktického (ústního či jinak vyjádřeného) pokynu
či příkazu. Kromě neformálnosti samotného zásahu je neformální i donucení v případě
nerespektování pokynu či příkazu (když ovšem i donucení je zahrnuto pod legislativní zkratku
„zásah“). K tomu lze jen dodat, že ústavní stížnost proti tomuto rozsudku byla usnesením
Ústavního soudu ze dne 8. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 618/04 odmítnuta. Tvrdí-li stěžovatel,
že se zde krajský soud opřel o nepublikované rozhodnutí, lze jen odkázat
na č. 670/2005 Sb. NSS, kde rozsudek zveřejněn byl. Tento rozsudek ostatně je hoden
pozornosti stěžovatele i z toho hlediska, že vyjádřil nemožnost podání žaloby na ochranu proti
nečinnosti, která by měla spočívat v neprovedení záznamu (§7 odst. 1 zákona
č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem)
spočívajícího ve výmazu zástavního práva v katastru nemovitostí.
V daném případě, jak bylo výše objasněno, žalobce podal žalobu na ochranu
před nezákonným zásahem, který měl spočívat ve vyrozumění o neprovedení výmazu
zástavního práva pro nesplnění podmínek. Sdělení správního úřadu o tom, že nejsou splněny
podmínky pro požadovaný postup, takovým úkonem není, stejně tak jako v řízení o ochraně
před nezákonným zásahem nelze požadovat po soudu, aby přiměl správní orgán k vydání
nějakého rozhodnutí. Nejedná se zde o žádný úkon, který by mohl být pod pojem
nezákonného zásahu podřazen, nemá důsledky předpokládané právní úpravou poskytující
před nezákonnými zásahy ochranu. Možnost řešení, na níž poukazoval žalovaný,
lze jen znovu připomenout.
Není-li vyrozumění žalovaného o nedostatku podmínek pro výmaz zástavního práva
nezákonným zásahem, jde o neodstranitelný nedostatek podmínek řízení a krajský soud
správně návrh podle §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. odmítl.
Kasační stížnost proto byla shledána nedůvodnou a Nejvyšší správní soud ji podle
§110 odst. 1 s. ř. s. zamítl.
Stěžovatel neměl ve věci úspěch, nenáleží mu proto právo na náhradu nákladů řízení
o kasační stížnosti (§60 odst. 1 a contr. ve spojení s §120 s. ř. s.). Úspěšnému žalovanému
náklady řízení nevznikly, proto mu nebyly přiznány.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 4. října 2006
JUDr. Miluše Došková
předsedkyně senátu