ECLI:CZ:NSS:2006:2.AZS.151.2005
sp. zn. 2 Azs 151/2005 - 52
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Šimíčka
a soudců JUDr. Miluše Doškové a JUDr. Karla Šimky v právní věci žalobce: V. V.,
zastoupeného JUDr. Janou Mikulovou, advokátkou se sídlem Stodolní 17, Ostrava, proti
žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, PP 21/OAM, Praha 7, o kasační
stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 10. 2004,
sp. zn. 61 Az 128/2004,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalovanému se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti.
III. Odměna advokátky JUDr. Jany Mikulové se u r č u je částkou 2150 Kč.
Tato částka bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 60 dnů od právní
moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
Žalobce (dále jen „stěžovatel“) včas podanou kasační stížností brojí proti shora
označenému rozsudku Krajského soudu v Ostravě, kterým byla zamítnuta jeho žaloba
proti rozhodnutí Ministerstva vnitra (dále jen „žalovaný“) ze dne 17. 6. 2004,
č. j. OAM-2111/VL-20-03-2004. Tímto rozhodnutím žalovaný zamítl žádost stěžovatele
o udělení azylu jako zjevně nedůvodnou podle ustanovení §16 odst. 1 písm. g) zákona
č. 325/1999 Sb., o azylu.
Stěžovatel v kasační stížnosti (doplněné podáním ze dne 30. 5. 2005) namítá důvod
obsažený v ustanovení §103 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní
(dále jen „s. ř. s.“), tzn. nezákonnost spočívající v nesprávném posouzení právní otázky
soudem v předcházejícím řízení. Tuto nezákonnost spatřuje v tom, že splnil podmínky
pro udělení azylu dle ustanovení §12 zákona č. 325/1999 Sb., minimálně pro existenci
překážky vycestování podle ustanovení §91 tohoto zákona. Z Ukrajiny totiž stěžovatel odjel
z důvodu problémů ze strany tamní mafie, která po něm požadovala výpalné, vydírala
ho a fyzicky napadala. Stěžovatel se sice obrátil na policii, nicméně ta mu není schopna
zajistit ochranu.
Proto stěžovatel navrhuje zrušit napadený rozsudek krajského soudu a zároveň požádal
o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
Žalovaný se ke kasační stížnosti nevyjádřil.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek Krajského soudu v Ostravě
v rozsahu kasační stížnosti a v rámci uplatněných důvodů (§109 odst. 2, 3 s. ř. s.) a dospěl
k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
Nejvyšší správní soud nejprve vážil nezbytnost rozhodnutí o žádosti o odkladný
účinek kasační stížnosti. Dospěl k závěru, že o ní není třeba rozhodovat tam, kde je žadatel
chráněn před důsledky rozsudku krajského soudu režimem pobytu za účelem strpění
podle §78b odst. 1, 2 zákona o azylu (cizinec má nárok na udělení víza za účelem strpění
pobytu mj., pokud žádost doloží dokladem o podání kasační stížnosti proti rozhodnutí soudu
o žalobě proti rozhodnutí ministerstva ve věci azylu a návrhu na přiznání odkladného
účinku - takové vízum opravňuje cizince k pobytu na území po dobu platnosti víza,
která je 365 dnů; na žádost cizince odbor cizinecké a pohraniční policie platnost víza
prodlouží, a to i opakovaně) - ze zákona platnost uvedeného víza zaniká právní mocí
rozhodnutí o kasační stížnosti. Pozitivní rozhodnutí o žádosti o odkladný účinek
by tedy nemělo z hlediska ochrany stěžovatele žádný význam, negativní by před rozhodnutím
o kasační stížnosti bránilo řádnému soudnímu řízení. Při rozhodnutí o kasační stížnosti
pak je rozhodnutí o odkladném účinku nadbytečné, neboť obecně může přiznání odkladného
účinku kasační stížnosti přinést ochranu jen do doby rozhodnutí o této stížnosti.
Nejvyšší správní soud především konstatuje, že stěžovatel v kasační stížnosti namítá
nezákonnost napadeného rozsudku krajského soudu. O nezákonnost napadeného rozsudku
by se přitom jednalo tehdy, jestliže by krajský soud aplikoval na zjištěnou skutkovou situaci
nesprávné zákonné ustanovení (příp. by opomenul aplikaci některých ustanovení dalších)
anebo by sice vycházel z relevantních zákonných ustanovení, nicméně jejich výklad
by odporoval běžným interpretačním metodám (teleologická, systematická, logická,
gramatická apod.).
K tomu zdejší soud ze správního spisu (zejména protokol o pohovoru k žádosti
o udělení azylu ze dne 11. 6. 2004) zjistil, že stěžovatel v České republice pobýval
již od roku 1992 a v roce 1998 obdržel rozhodnutí o správním vyhoštění. Poté podnikal
(provozoval trafiku) zpátky na Ukrajině, nicméně „b. z U.“ po něm požadovali tzv. výpalné a
dokonce jej fyzicky napadli. Událost sice stěžovatel nahlásil na policii, nicméně bylo mu
sděleno, že nemá svědky, takže mu policie nemůže pomoci. Stejnému vydírání byli údajně
vystaveni skoro všichni podnikatelé v oblasti. Proto stěžovatel odešel do České republiky, kde
pobýval nejprve nelegálně a o azyl požádal po svém zadržení policií a po správním vyhoštění.
Důvodem žádosti o azyl jsou proto obavy z pronásledování ze strany příslušníků ukrajinské
mafie.
Nejvyšší správní soud, jsa vázán rozsahem a důvody kasační stížnosti, je nucen
konstatovat, že stěžovatel v průběhu správního řízení stejně jako v kasační stížnosti setrvale
tvrdí, že jediným důvodem jeho odchodu ze země původu je obava z pronásledování ze strany
tamní mafie. K naplnění kasačního důvodu zakotveného v ustanovení §103 odst. 1
písm. a) s. ř. s. by proto došlo tehdy, jestliže by takto nastolený důvod bylo možno podřadit
pod některý z azylově relevantních důvodů ve smyslu ustanovení §12 zákona č. 325/1999 Sb.
To znamená, že krajský soud by se dopustil nezákonnosti spočívající v tom, že by chybně
vyložil citované zákonné ustanovení, když by pod ně nezahrnul konkrétní případ stěžovatele.
Tak tomu však v projednávané věci zjevně není.
Nejvyšší správní soud v tomto směru pro stručnost odkazuje na svoji ustálenou
judikaturu (viz např. rozsudek ze dne 27. 8. 2003, sp. zn. 4 Azs 5/2003, obdobně rozsudek
ze dne 18. 12. 2003, sp. zn. 6 Azs 45/2003), podle níž žádost o azyl, jejímiž jedinými důvody
jsou toliko potíže se soukromými osobami („mafií“) v domovském státě, spočívající
ve vydírání a ve výhružkách žadateli, je zjevně nedůvodná. Žádost o udělení azylu by mohla
být důvodná pouze tehdy, pokud by orgány v zemi původu, u nichž by se žadatel skutečně
domáhal poskytnutí ochrany, nebyly schopny ochranu před takovým jednáním poskytnout.
Na žadatele se v tomto případě nevztahuje ani překážka vycestování ve smyslu ustanovení
§91 zákona č. 325/1999 Sb.
Lze tak shrnout, že krajský soud se napadeným rozsudkem nedopustil nezákonnosti
v namítaném smyslu, jelikož na daný případ aplikoval správná zákonná ustanovení a výklad
těchto ustanovení odpovídá běžným výkladovým metodám. Stěžovatel totiž zjevně nebyl
pronásledován za uplatňování politických práv a svobod a nemá ani odůvodněný
strach z pronásledování z obdobných důvodů, vymezených v ustanovení §12 zákona
č. 325/1999 Sb. Za této situace byla jeho věc správně posouzena podle ustanovení §16 odst. 1
písm. g) stejného zákona, podle něhož se žádost o udělení azylu zamítne jako zjevně
nedůvodná, jestliže žadatel neuvádí skutečnost svědčící o tom, že by mohl být vystaven
pronásledování z důvodů uvedených v §12.
Nejvyšší správní soud tak v daném případě nezjistil naplnění namítaného důvodu
kasační stížnosti ve smyslu ustanovení §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s., a proto dospěl k závěru,
že kasační stížnost není důvodná a zamítl ji (§110 odst. 1 s. ř. s.).
Stěžovatel, který neměl v tomto soudním řízení úspěch, nemá právo na náhradu
nákladů řízení (§60 odst. 1 s. ř. s.) a Ministerstvu vnitra náklady řízení nevznikly. Proto soud
rozhodl, že se Ministerstvu vnitra nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti.
Stěžovateli byla pro řízení o kasační stížnosti ustanovena zástupcem advokátka;
v takovém případě platí hotové výdaje a odměnu za zastupování stát (§35 odst. 7,
§120 s. ř. s.). Soud proto určil odměnu advokátky částkou 2 x 1000 Kč za dva úkony právní
služby a 2x 75 Kč na úhradu hotových výdajů, v souladu s §9 odst. 3 písm. f), §7,
§11 odst. 1 písm. b), §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů,
celkem 2150 Kč. Tato částka bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do šedesáti
dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 3. dubna 2006
JUDr. Vojtěch Šimíček
předseda senátu