ECLI:CZ:NSS:2006:3.AZS.125.2006
sp. zn. 3 Azs 125/2006 - 69
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Marie
Součkové a soudců JUDr. Milana Kamlacha a JUDr. Milady Haplové v právní věci žalobce:
I. Y., zastoupeného JUDr. Petrem Novákem, advokátem se sídlem Litoměřice, Palachova 14,
proti žalovanému Ministerstvu vnitra, Praha 7, Nad Štolou 3, vedené u Krajského soudu
v Ostravě pod sp. zn. 64 Az 6/2005, o přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 1. 2005
č.j. OAM-3678/VL-07-03-2004, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku
Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 9. 2005 č. j. 64 Az 6/2005 – 26,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalovanému se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti.
III. Ustanovenému zástupci žalobce advokátovi JUDr. Petru Novákovi se p ř i z n á v á
odměna za zastupování ve výši 2150 Kč. Tato částka mu bude vyplacena z účtu
Nejvyššího správního soudu do 2 měsíců od právní moci tohoto rozhodnutí.
Odůvodnění:
Rozhodnutím žalovaného ze dne 4. 1. 2005 č.j. OAM-3678/VL-07-03-2004 byla
žádost žalobce (dále i „stěžovatel“) o udělení azylu zamítnuta jako zjevně nedůvodná podle
ustanovení §16 odst. 1 písm. k) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona
č. 283/1991 Sb., o Policii ČR, ve znění platném v době rozhodování ve věci (dále jen „zákon
o azylu“). Žalovaný uvedl, že na základě výpovědí žalobce bylo zjištěno, že vstoupil na území
České republiky dne 30. 5. 2000 a prokázal se cestovním pasem a voucherem, po ukončení
platnosti voucheru zde pobýval nelegálně a této skutečnosti si byl vědom. Žalobce zde
bez řádného oprávnění pracoval a žádným způsobem si neupravil pobyt, z cestovního dokladu
je dle žalovaného patrné, že dne 6. 5. 2002 bylo žalobci uděleno správního vyhoštění
na tři roky. Žalobce měl možnost se na území České republiky svobodně pohybovat a také
vejít do kontaktu se zástupci státních orgánů, této možnosti nevyužil a žádost o udělení azylu
podal až po ukončení výkonu práce dne 27. 12. 2004, přičemž sám potvrdil, že mu nic
nebránilo, aby o udělení azylu požádal již dříve. Stěžovatel sice uvedl, že zde musel pracovat,
aby splatil dluh, který má ve vlasti, ale toto vysvětlení bylo zjevně subjektivní a nemělo vliv
na skutečnost, že důvody, které uvedl v průběhu správního řízení, mu byly známy již dříve,
a v podání žádosti o udělení azylu mu v této době nebránily žádné objektivní okolnosti.
Žalovaný tak v dané věci shledal naplnění podmínek ustanovení §16 odst. 1 písm. k) zákona
o azylu.
Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 21. 9. 2005 č. j. 64 Az 6/2005 - 26 zamítl
žalobu podanou žalobcem proti shora citovanému rozhodnutí žalovaného. V odůvodnění
rozsudku krajský soud shrnul dosavadní skutková a právní zjištění ve věci a mimo jiné uvedl,
že z obsahu správního spisu zjistil, že žalobce odcestoval z Ukrajiny v roce 2000. Na Ukrajině
stěžovatel neměl dostatek pracovních příležitostí, v České republice pracoval převážně
na stavbách, došlo k jeho správnímu vyhoštění, a proto podal dne 27. 12. 2004 žádost
o udělení azylu. Stěžovatel dle svých slov chtěl v České republice získat prostředky
na vrácení dluhů a udělením azylu chtěl dosáhnout legalizace svého pobytu. Dle názoru
krajského soudu podal žalobce žádost o udělení azylu zcela jednoznačně až v době,
kdy mu bylo uděleno správní vyhoštění a jeho snahou bylo legalizovat si zde pobyt. Za této
situace žalovaný nepochybil, když postupoval tak, že žádost žalobce zamítl jako zjevně
nedůvodnou podle ustanovení §16 odst. 1 písm. k) zákona o azylu. Krajský soud proto
v souladu s ustanovením §78 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, v platném
znění (dále jen “s. ř. s.“) podanou žalobu jako nedůvodnou zamítl.
Proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě podal stěžovatel včas kasační stížnost,
ve které uplatňuje důvody uvedené v ustanoveních §103 odst. 1 písm. a) a d) s. ř. s.
Stěžovatel spatřuje nezákonnost rozhodnutí krajského soudu v tom, že soud nesprávně
aplikoval zákon o azylu na důvody pro poskytnutí azylu uváděné stěžovatelem. Stěžovatel
trvá na tom, že od počátku řízení tvrdí, že je v tíživé sociální situaci, v souvislosti se sháněním
obživy po něm ukrajinská mafie vyžaduje výpalné, v případě návratu na Ukrajinu nebude mít
žádné prostředky na živobytí. Krajský soud ani žalovaný dle názoru stěžovatele nezkoumaly,
zda na jeho případ nelze aplikovat ustanovení §14 zákona o azylu, přitom on je ve své vlasti
v zoufalé životní situaci a dokonce i ohrožen na životě, proto jsou splněny podmínky
pro humanitární azyl. Stěžovatel má za to, že krajský soud měl hodnotit důvody jím uváděné
podle všech možných ustanovení zákona o azylu a neomezit se pouze na způsob aplikace
tohoto zákona provedený žalovaným. Stěžovatel navrhuje napadený rozsudek krajského
soudu zrušit a věc mu vrátit k dalšímu řízení, zároveň navrhuje přiznat kasační stížnosti
odkladný účinek.
Žalovaný ve svém vyjádření popírá oprávněnost kasační stížnosti, neboť má za to,
že jak jeho rozhodnutí, tak napadený rozsudek, byly vydány v souladu s právními předpisy,
odkazuje na správní spis ve věci, zejména na vlastní podání a výpovědi stěžovatele,
které učinil během správního řízení, a na vydané rozhodnutí. Žalovaný má za to, že pokud
v řízení o udělení azylu vyplyne nepochybná skutečnost, taxativně uvedená v §16 odst. 1
písm. k) zákona o azylu, správní orgán zamítne žádost žadatele jako zjevně nedůvodnou,
aniž zkoumá další důvody pro udělení azylu. V případě stěžovatele tato nepochybná
skutečnost vyplynula, neboť stěžovatel na území České republiky vstoupil dne 30. 5. 2000,
ale žádost o udělení azylu podal až dne 27. 12. 2004 s cílem vyhnout se hrozícímu správnímu
vyhoštění, přičemž v dřívějším podání žádosti o udělení azylu stěžovateli nebránily žádné
objektivní okolnosti. Žalovaný navrhuje zamítnutí kasační stížnosti a nepřiznaní odkladného
účinku.
Nejvyšší správní soud přezkoumal v rozsahu a v mezích kasační stížnosti napadený
rozsudek Krajského soudu v Ostravě a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
Před samotným posouzením věci považuje Nejvyšší správní soud za vhodné předeslat,
že v řízení o kasační stížnosti není jeho úkolem znovu komplexně posuzovat otázku, zda měl
či neměl být stěžovateli azyl udělen, nýbrž má posoudit, zda předchozí řízení trpělo vadami
spadajícími pod vymezení v §103 odst. 1 s. ř. s. tvrzenými v kasační stížnosti, popřípadě
některými dalšími vadami, k jejichž přezkumu je Nejvyšší správní soud povolán v řízení
zahájeném platně podanou kasační stížností.
Žádost o udělení azylu lze zamítnout jako zjevně nedůvodnou v případech taxativně
vymezených v ustanovení §16 odst. 1 zákona o azylu. V projednávané věci aplikoval
žalovaný ustanovení §16 odst. 1 písm. k) téhož zákona, když zamítl žádost stěžovatele
o udělení azylu jako zjevně nedůvodnou, neboť stěžovatel podal žádost o udělení azylu
s cílem vyhnout se hrozícímu vyhoštění, ačkoliv mohl požádat o udělení azylu dříve.
Nejvyšší správní soud neshledal oprávněným stěžovatelem uplatněný důvod kasační
stížnosti dle ustanovení §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s., tedy nezákonnost spočívající
v nesprávném posouzení právní otázky krajským soudem v předcházejícím řízení. Nesprávné
posouzení právní otázky spočívá buď v tom, že na správně zjištěný skutkový stav je vybrána
nesprávná právní norma, popř. je sice vybrána správná právní norma, ale je nesprávně
vyložena nebo aplikována. Krajský soud zjistil, že v daném správním řízení o udělení
azylu bylo hodnověrně prokázáno, že stěžovatel na území České republiky přicestoval
dne 30. 5. 2000 za prací, nejdříve zde pobýval legálně, po ukončení platnosti víza zde pobýval
nadále nelegálně, čehož si byl vědom. Během celého pobytu v České republice stěžovatel
pracoval, když v listopadu 2004 pracovat přestal, rozhodl se požádat o udělení azylu.
Stěžovatel přiznal, že mu bylo policií uloženo správní vyhoštění. Dle předávacího protokolu
Police České republiky, Oblastního ředitelství služby cizinecké a pohraniční policie, Oddělení
cizinecké policie Frýdek - Místek, pracoviště Vyšní Lhoty, ze dne 26. 12. 2004 bylo
stěžovateli uloženo správní vyhoštění do dne 6. 5. 2005. Z uvedených skutečností krajský
soud vyvodil, že jednání stěžovatele (podání žádosti o udělení azylu) bylo vedeno snahou
vyhnout se hrozícímu vyhoštění, a proto vyslovil souhlas s rozhodnutím žalovaného
správního orgánu, kterým byla žádost stěžovatele o udělení azylu zamítnuta jako zjevně
nedůvodná dle ustanovení §16 odst. 1 písm. k) zákona o azylu. Nejvyšší správní soud
se s právním posouzením dané věci krajským soudem ztotožňuje.
V podané kasační stížnosti stěžovatel také namítá, že krajský soud stejně jako
žalovaný neposuzoval, zda splňuje podmínky pro udělení humanitárního azylu dle ustanovení
§14 zákona o azylu. Nejvyšší správní soud k uvedené námitce konstatuje, že je-li žádost
o azyl zamítnuta správním orgánem jako zjevně nedůvodná dle ustanovení §16 zákona
o azylu, nelze současně rozhodovat o splnění podmínek dle ustanovení §12 zákona o azylu,
neboť správní orgán rozhodl konečným způsobem ve věci, aniž by v řízení zjišťoval existenci
některého ze zákonných důvodů pro udělení azylu. Pro rozhodování o udělení azylu z důvodů
předvídaných v ustanovení §14 zákona o azylu je však určující závěr o neexistenci důvodů
pro udělení azylu dle §12 zákona o azylu. Pokud tedy žádost stěžovatele o udělení azylu byla
žalovaným zamítnuta jako zjevně nedůvodná dle ustanovení §16 odst. 1 písm. k) zákona
o azylu, žalovaný v souladu se zákonem vůbec nerozhodoval o možnosti udělení
humanitárního azylu dle §14 téhož zákona, a krajský soud nemohl napadené rozhodnutí
žalovaného v tomto směru podrobit žádnému přezkumu.
Stěžovatel se v kasační stížnosti výslovně dovolává také důvodu dle ustanovení
§103 odst. 1 písm. d) s. ř. s., který však dále jakkoliv blíže nespecifikuje, proto se jím za této
situace a v uvedeném rozsahu Nejvyšší správní soud nezabýval.
Vzhledem ke shora uvedenému Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl
jako nedůvodnou dle ustanovení §110 odst. 1 s. ř. s.
S přihlédnutím k ustanovení §78b odst. 1 zákona o azylu, podle něhož se cizinci,
který předloží doklad o podání kasační stížnosti proti rozhodnutí soudu o žalobě proti
rozhodnutí ministerstva ve věci azylu a návrhu na přiznání odkladného účinku, udělí
na žádost vízum za účelem strpění pobytu, nerozhodoval Nejvyšší správní soud samostatně
o žádosti o přiznání odkladného účinku podané kasační stížnosti.
Stěžovatel neměl ve věci úspěch, nemá proto právo na náhradu nákladů řízení
o kasační stížnosti ze zákona (ustanovení §60 odst. 1 ve spojení s §120 s. ř. s.). Žalovaný
správní orgán měl ve věci úspěch, nevznikly mu však náklady řízení o kasační stížnosti
přesahující rámec jeho běžné úřední činnosti. Soud mu proto právo na náhradu nákladů řízení
nepřiznal (ustanovení §60 odst. 1 ve spojení s §120 s. ř. s.).
Krajský soud v Ostravě stěžovateli k jeho žádosti ustanovil zástupcem advokáta
pro řízení o kasační stížnosti, náklady řízení v tomto případě hradí stát. Náklady spočívají
v odměně za dva úkony právní služby v částce 2000 Kč [§7, §9 odst. 3 písm. f) a §11 odst. 1
písm. b) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění platném do 31. 8. 2006] a v náhradě
hotových výdajů v částce 150 Kč (§13 odst. 3 téže vyhlášky), celkem 2150 Kč. Tato částka
bude zaplacena z účtu Nejvyššího správního soudu k rukám zástupce JUDr. Petra Nováka
do 2 měsíců od právní moci rozsudku.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 6. prosince 2006
JUDr. Marie Součková
předsedkyně senátu