ECLI:CZ:NSS:2006:3.AZS.176.2006
sp. zn. 3 Azs 176/2006 - 36
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie
Součkové a soudců Mgr. Daniely Zemanové, JUDr. Milana Kamlacha, JUDr. Vojtěcha
Šimíčka a JUDr. Petra Průchy v právní věci žalobkyně N. P., proti žalovanému Ministerstvu
vnitra, odbor azylové a migrační politiky, se sídlem Nad Štolou 3, pošt. schránka 21/OAM,
Praha 7, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 4. 2006, čj. OAM-860/VL-20-ZA-
03-2005, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 56 Az 130/2006, o kasační stížnosti
žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 12. 6. 2006, čj. 56 Az 130/2006 - 19,
takto:
Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 12. 6. 2006, čj. 56 Az 130/2006 - 19,
se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Rozhodnutím žalovaného ze dne 18. 4. 2006, čj. OAM-860/VL-20-ZA-03-2005, nebyl
žalobkyni (dále též „stěžovatelka“) udělen azyl v České republice podle §12, §13 odst. 1 a 2
a §14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii ČR,
ve znění pozdějších předpisů (zákon o azylu), ve znění pozdějších předpisů. Na žalobkyni
byla týmž rozhodnutím žalovaného vztažena překážka vycestování podle §91 zákona o azylu.
Proti rozhodnutí žalovaného podala žalobkyně včasnou správní žalobu, pro řízení
o níž požádala soud o ustanovení zástupce.
Dne 18. 5. 2006 byla žalobkyni doručena výzva krajského soudu k předložení
řádně vyplněného potvrzení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech a ke sdělení,
jakým způsobem a v jaké výši žalobkyně platí nájem ubytovateli a jak si opatřuje finanční
prostředky na výživu a ošacení a k doložení těchto tvrzení listinnými důkazy, jinak soud
návrh na ustanovení zástupce zamítne. Žalobkyně toto potvrzení soudu ve stanovené lhůtě
zaslala, všechny kolonky týkající se majetku, příjmů a sociálních dávek v něm proškrtala
a sdělila, že čeká na rozhodnutí ve věci azylu a v současné době nemá právo být zaměstnána.
Dále uvedla, že studuje český jazyk, aby mohla být zaměstnána a že jí občas poskytují pomoc
rodiče a církev.
Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 12. 6. 2006, čj. 56 Az 130/2006 - 19, byl
zamítnut návrh žalobkyně na ustanovení zástupce pro řízení o žalobě. Soud uvedl,
že žalobkyně na základě výzvy soudu sdělila, že čeká na rozhodnutí o azylu a proto zatím
nemůže být zaměstnána. Zbylé kolonky v potvrzení o osobních, majetkových a výdělkových
poměrech žalobkyně proškrtla a doplnila, že studuje češtinu, aby mohla být zaměstnána
a že jí rodiče a církev občas poskytují pomoc. Soud uvedl, že jelikož žalobkyně svá skutková
tvrzení neprokázala žádnými listinnými důkazy, a nesdělila soudu, v jaké výši
a jakým způsobem hradí nájem ubytovateli či pronajímateli a jak si opatřuje finanční
prostředky na výživu a ošacení, neprokázala, že jsou u ní dány předpoklady pro osvobození
od soudních poplatků, resp. pro ustanovení zástupce. Soud proto žádost žalobkyně
o ustanovení zástupce pro řízení o žalobě zamítl a poučil ji o možnosti podání kasační
stížnosti proti tomuto usnesení.
Proti tomuto usnesení podala stěžovatelka v zákonné lhůtě kasační
stížnost, v níž vyslovila nesouhlas s usnesením Krajského soudu v Brně a uvedla,
že tímto rozhodnutím byla porušena ustanovení §37 odst. 2 a 4 Listiny základních práv
a svobod, neboť navzdory tomu, že má každý právo na právní pomoc v řízení před soudy,
jí nebyl advokát ustanoven. Stěžovatelka dále uvedla, že neovládá dostatečně český jazyk,
aby se mohla v řízení lépe hájit; proto je přesvědčená o tom, že jí měl být ustanoven advokát
a rovněž tlumočník. Stěžovatelka navrhla, aby usnesení Krajského soudu v Brně ze dne
12. 6. 2006, čj. 56 Az 130/2006 - 19, bylo zrušeno a věc vrácena tomuto soudu k dalšímu
řízení, v němž by jí byl ustanoven zástupce.
Vyjádření žalovaného k této kasační stížnosti nebylo podáno.
Kasační stížnost je přijatelná a důvodná.
Kasační stížnost je podle §102 a násl. s. ř. s. přípustná a stěžovatelka v ní namítá
důvody odpovídající §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. a jejím rozsahem a důvody je Nejvyšší
správní soud podle §109 odst. 2 a 3 s. ř. s. vázán.
Po konstatování přípustnosti kasační stížnosti se Nejvyšší správní soud ve smyslu
§104a s. ř. s. dále zabýval otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje
vlastní zájmy stěžovatelky. Pokud by tomu tak nebylo, musela by být podle tohoto ustanovení
odmítnuta jako nepřijatelná.
Jak Nejvyšší správní soud vyložil v usnesení ze dne 26. 4. 2006,
čj. 1 Azs 13/2006 - 39, www.nssoud.cz, o případ přijatelnosti kasační stížnosti se může jednat
mj. tehdy, pokud by bylo v napadeném rozhodnutí krajského soudu shledáno
zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do právního postavení stěžovatele; příkladem
toho může být např. hrubé pochybení krajského soudu v jednotlivém případě při výkladu
hmotného či procesního práva. Nejvyšší správní soud dospěl poté v rozhodnutí ze dne
26. 7. 2006, čj. 3 Azs 35/2006 - 104, www.nssoud.cz, k závěru, že kasační stížnost
je třeba považovat za přijatelnou i v případě zásadního procesního pochybení spočívajícího
ve vybočení z ustálené soudní praxe při rozhodování o ustanovení zástupce účastníku řízení;
s odkazem na tato rozhodnutí shledal tedy Nejvyšší správní soud podanou kasační stížnost
za přijatelnou.
Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že Krajský soud v Brně pochybil při posouzení
toho, zda stěžovatelka doložila svá tvrzení týkající se majetkových poměrů a zda tedy byl
splněn předpoklad pro osvobození od soudních poplatků. Soud odůvodnil zamítavý výrok
svého usnesení tím, že stěžovatelka neprokázala listinnými důkazy, že jsou u ní dány
předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. K tomu je zapotřebí poukázat na to,
že stěžovatelka na výzvu soudu uvedla, že nevlastní žádný majetek a nemá žádné příjmy.
Dále sdělila, že ji občas podporují rodiče a církev a že studuje češtinu, aby mohla být
výhledově zaměstnána. Pokud jde o požadavek soudu, aby stěžovatelka doložila listinnými
důkazy tvrzení o tom, že nemá žádný majetek ani příjmy, pak je zapotřebí zdůraznit jedno
ze základních východisek dokazování v řízení před soudem spočívající v tom, že dokazovat
nelze něco, co neexistuje. Jedná se o tzv. negativní důkazní teorii, o níž se pojednává
mj. v publikaci Prof. JUDr. Aleny Winterové, CSc., a kol.: Civilní právo procesní, 4. vydání,
Linde Praha, a. s., 2006, s. 279: „Teorie negativní je založena na tom, že negativní skutečnosti
nemohou být dokazovány, a je tedy ten, kdo tvrdí negativní skutečnost, od důkazního břemene
osvobozen. Nedávný judikát NS ČR poskytuje pěkný příklad aplikace této teorie,
když s poukazem na nemožnost dokazování negativní skutečnosti rozhodl, že žalovaný
v bytovém sporu podle §706 OZ není zatížen důkazním břemenem stran skutečnosti, že nemá
vlastní byt, a tudíž opak toho – existenci vlastního bytu žalovaného – musí prokázat žalobce.“
Jediný důvod, na základě něhož soud dospěl k závěru, že u stěžovatelky není dán předpoklad
osvobození od soudních poplatků, spočíval v souzené věci v neprokázání stěžovatelkou
tvrzených skutečností prostřednictvím listinných důkazů. Jak již bylo výše uvedeno,
svou nemajetnost stěžovatelka ani prokázat nemohla. Za této situace podle názoru Nejvyššího
správního soudu nebylo možné dospět k závěru, že by stěžovatelka neprokázala předpoklad
osvobození od soudních poplatků; krajský soud pochybil, když stěžovatelce přičetl
k tíži nedokázání skutečností, které z povahy věci dokázat nemohla.
Podle názoru zdejšího soudu tedy krajský soud nesprávně posoudil splnění
předpokladů pro osvobození od soudních poplatků ze strany žalobkyně. Předpoklad
osvobození od soudních poplatků je vedle skutečnosti, že návrh, pro řízení o němž se žádá
o ustanovení zástupce, nesmí být zjevně neúspěšný, jednou z podmínek, které musejí být
kumulativně naplněny, aby správní soud mohl účastníku řízení na jeho žádost ustanovit
zástupce. Podle §36 odst. 3 s. ř. s. může být účastník, který doloží, že nemá dostatečné
prostředky, na vlastní žádost usnesením předsedy senátu osvobozen od soudních poplatků.
V souzené věci stěžovatelka na základě výzvy soudu uvedla, že nemá žádný příjem
ani majetek, že nemůže získat zaměstnání a občasnou pomoc jí poskytují rodiče a církev.
Krajský soud tyto skutečnosti ve svém rozhodnutí shrnul v reprodukční části,
poté však při hodnocení splnění podmínek pro osvobození od soudních poplatků dospěl
ke strohému závěru, že jelikož stěžovatelka svá skutková tvrzení nedoložila žádnými
listinnými důkazy, neprokázala dostatečně, že jsou u ní dány předpoklady pro osvobození
od soudních poplatků, resp. pro ustanovení zástupce. Soud tedy nesprávně posoudil otázku
splnění předpokladu osvobození od soudních poplatků, neboť přičetl stěžovatelce
k tíži neprokázání skutečností, které prokázat ani nemohla. Tímto přístupem soud stěžovatelce
de facto odepřel právo na právní pomoc zakotvené mj. v čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv
a svobod, podle něhož „každý má právo na právní pomoc v řízení před soudy, jinými státními
orgány či orgány veřejné správy, a to od počátku řízení“. Podrobnosti pro to,
za jakých podmínek je možné účastníku řízení ve správním soudnictví ustanovit zástupce,
stanoví §35 odst. 8 s. ř. s. Podle tohoto ustanovení „navrhovateli, u něhož jsou předpoklady,
aby byl osvobozen od soudních poplatků, a je-li to třeba k ochraně jeho práv, může předseda
senátu na návrh ustanovit usnesením zástupce, jímž může být i advokát; hotové výdaje
zástupce a odměnu za zastupování osoby uvedené v odstavci 2 platí v takovém případě stát“.
Věc lze uzavřít tak, že postupem krajského soudu při rozhodování o ustanovení zástupce
pro řízení o žalobě došlo k pochybení, jímž bylo stěžovatelce upřeno výše zmíněné ústavním
pořádkem chráněné právo na právní pomoc.
Nejvyšší správní soud tedy dospěl k závěru, že usnesení Krajského soudu v Brně
vycházelo z nesprávného posouzení právní otázky, zda stěžovatelka splňuje předpoklad
osvobození od soudních poplatků nezbytný pro rozhodnutí o tom, zda se stěžovatelce ustanoví
zástupce. Proto Nejvyšší správní soud kasační stížností napadené usnesení Krajského soudu
v Brně podle §110 odst. 1 s. ř. s. zrušil; současně věc vrátil Krajskému soudu v Brně
k dalšímu řízení, v němž je tento soud podle odst. 3 téhož ustanovení vázán výše vysloveným
právním názorem Nejvyššího správního soudu.
O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodne podle §110 odst. 2 s. ř. s.
Krajský soud v Brně v novém rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 25. října 2006
JUDr. Marie Součková
předsedkyně senátu