ECLI:CZ:NSS:2006:3.AZS.29.2006
sp. zn. 3 Azs 29/2006 - 42
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jaroslava
Vlašína, a soudců JUDr. Milana Kamlacha, Mgr. Daniely Zemanové, JUDr. Marie Turkové
a JUDr. Vojtěcha Šimíčka v právní věci žalobkyně: M. P., zastoupené Mgr. Pavlínou
Zámečníkovou, advokátkou se sídlem Brno, Příkop 8, proti žalovanému: Ministerstvo
vnitra, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení
Krajského soudu v Brně ze dne 27. 10. 2005, č. j. 56 Az 122/2005 - 9,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Ustanovené zástupkyni stěžovatelky se p ř i z n á v á odměna za zastupování
ve výši 2150 Kč. Tato částka bude jmenované vyplacena z účtu Nejvyššího správního
soudu do 1 měsíce po právní moci tohoto usnesení. Náklady právního zastoupení
stěžovatelky nese stát.
Odůvodnění:
Včas podanou kasační stížností napadla žalobkyně (dále též stěžovatelka) v záhlaví
uvedené usnesení Krajského soudu v Brně, jímž byla odmítnuta její žaloba proti rozhodnutí
Ministerstva vnitra ze dne 31. 8. 2005, č. j. OAM-519/LE-PA04-PA04-2005. Rozhodnutím
správního orgánu byla zamítnuta žádost žalobkyně o udělení azylu jako zjevně nedůvodná
podle ust. §16 odst. 1 písm. k) zák. č. 325/1999 Sb. Krajský soud vzal za prokázané,
že stěžovatelka převzala napadené správní rozhodnutí dne 1. 9. 2005. Ke krajskému soudu
byla žaloba podána osobně dne 12. 9. 2005, tj. čtyři dny po stanovené lhůtě, a krajský soud
ji proto jako opožděnou odmítl.
V kasační stížnosti stěžovatelka dovozovala existenci důvodů uvedených v ust. §103
odst. 1 písm. a) a d) s. ř. s., neboť dle jejího názoru byla žaloba podána v zákonné lhůtě
sedmi dní. V případě, že by tomu tak skutečně nebylo, měla jí být prominuta lhůta s ohledem
na její pobyt v zajištění bez možnosti napsání žaloby proti rozhodnutí žalovaného v českém
jazyce, který sama neovládá. Stěžovatelka využila svého práva konzultace s právním
zástupcem, který do ZZC v P. dojíždí, a tento jí žalobu proti správnímu rozhodnutí napsal a
sám podal, neboť stěžovatelka neměla možnost žalobu podat pro své zajištění.
Při rozhodování o kasační stížnosti žalobkyně musel nejprve Nejvyšší správní soud
posoudit, zda jsou splněny podmínky řízení. Vzhledem k tomu, že napadený rozsudek
byl krajským soudem vynesen dne 27. 10. 2005, tedy po účinnosti novely azylového zákona
č. 350/2005 Sb., zkoumal Nejvyšší správní soud nejprve otázku, zda je kasační stížnost
přijatelná ve smyslu ust. §104a s. ř. s., tedy zda podaná kasační stížnost svým významem
podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatelky. Vycházel přitom z precedentního
usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39.
Podle tohoto usnesení je podstatným přesahem vlastních zájmů stěžovatele jen natolik zásadní
a intenzivní situace, v níž je kromě ochrany veřejného subjektivního práva jednotlivce
pro Nejvyšší správní soud též nezbytné vyslovit právní názor k určitému typu případů
či právních otázek. Přesah vlastních zájmů stěžovatele je dán jen v případě rozpoznatelného
dopadu řešené právní otázky nad rámec konkrétního případu. Primárním úkolem Nejvyššího
správního soudu v řízení o kasačních stížnostech ve věcech azylu je proto nejen ochrana
individuálních veřejných subjektivních práv, nýbrž také výklad právního řádu a sjednocování
rozhodovací činnosti krajských soudů. V zájmu stěžovatele v řízení o kasační stížnosti
ve věcech azylu je pak nejenom splnit podmínky přípustnosti kasační stížnosti a svoji stížnost
opřít o některý z důvodu uvedených v ust. §103 odst. 1 s. ř. s., nýbrž také uvést,
v čem spatřuje – v mezích kritérií přijatelnosti – v konkrétním případě podstatný přesah
svých vlastních zájmů a z jakého důvodu by tedy měl Nejvyšší správní soud předloženou
kasační stížnost věcně projednat.
Z hlediska výše uvedeného Nejvyšší správní soud konstatuje, že v daném případě
kasační stížnost neobsahuje žádné tvrzení, z něhož by bylo možné dovodit,
v čem stěžovatelka spatřuje přijatelnost své kasační stížnosti ve smyslu ust. §104 a) s. ř. s.
Nejvyšší správní soud pak z úřední povinnosti nenalezl žádnou zásadní právní otázku,
k níž by byl nucen se vyjádřit v rámci sjednocování výkladu právních předpisů a rozhodovací
činnosti krajských soudů. Otázkou opožděnosti žaloby proti rozhodnutí správního orgánu
se Nejvyšší správní soud dostatečně zabýval např. v rozsudku ze dne 4. 8. 2005,
č. j. 2 As 11/2005 - 72, publikovaném ve Sb. NSS pod č. 715/2005, příp. v rozsudku ze dne
27. 10. 2004, č. j. 3 Afs 11/2004 - 47, www.nssoud.cz. Nejvyšší správní soud proto dospěl
k závěru, že podmínky přijatelnosti v daném případě nejsou splněny a kasační
stížnost žalobkyně dle ust. §104a s. ř. s. pro nepřijatelnost odmítl. Vzhledem k tomu,
že podle ust. §32 odst. 5 zák. č. 325/1999 Sb., ve znění zák. č. 350/2005 Sb. podání kasační
stížnosti proti rozhodnutí krajského soudu o žalobě proti rozhodnutí ministerstva ve věcech
azylu má odkladný účinek, nerozhodoval již Nejvyšší správní soud o žádosti stěžovatelky
o přiznání odkladného účinku podané kasační stížnosti ve smyslu ust. §107 s. ř. s.
Kasační stížnost byla odmítnuta, Nejvyšší správní soud proto rozhodl tak,
že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti (§60 odst. 3
s. ř. s. ve spojení s ust. §120 s. ř. s.). Ustanovené zástupkyni stěžovatelky pak přiznal odměnu
za dva hlavní úkony právní služby á 1000 Kč [§9 odst. 3 písm. f) vyhl. č. 177/1996 Sb.]
k nimž náleží dvakrát režijní paušál á 75 Kč (§13 odst. 3 cit. vyhlášky), celkově
tedy 2150 Kč. Náklady právního zastoupení žalobkyně nese stát (§60 odst. 4 s. ř. s.
ve spojení s ust. §120 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné (§53 odst. 3
s. ř. s.).
V Brně dne 11. října 2006
JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda senátu