ECLI:CZ:NSS:2006:3.AZS.307.2005
sp. zn. 3 Azs 307/2005 - 86
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie
Součkové a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína a JUDr. Milana Kamlacha v právní věci
žalobkyně L. S., proti žalovanému Ministerstvu vnitra, odbor azylové a migrační politiky, se
sídlem Nad Štolou 3, pošt. schránka 21/OAM, Praha 7, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného
ze dne 16. 3. 2004, č. j. OAM-500/VL-18-11-2004, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp.
zn. 36 Az 98/2004, o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Brně ze
dne 12. 5. 2005, č. j. 36 Az 98/2004 - 50,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalovanému se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení o ka sační
stížnosti.
Odůvodnění:
Rozhodnutím žalovaného označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí nebyl žalobkyni
(dále též „stěžovatelka“) udělen azyl v České republice podle §12, §13 odst. 1 a 2 a §14
zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky,
ve znění pozdějších předpisů (zákon o azylu), ve znění pozdějších předpisů; současně
na ni nebyla vztažena překážka vycestování podle §91 zákona o azylu. Žalovaný uvedl,
že důvodem žádosti žalobkyně o udělení azylu byly ekonomické problémy spojené
s nemožností najít si zaměstnání v důsledku účasti na demonstraci a absence bydlení; v těchto
skutečnostech však žalovaný neshledal naplnění zákonných důvodů pro udělení azylu.
Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 28. 2. 2005, č. j. 36 Az 98/2004 - 28 byla
žaloba proti tomuto rozhodnutí žalovaného jako nedůvodná zamítnuta. Proti rozsudku podala
žalobkyně v zákonné lhůtě kasační stížnost, v níž požádala o ustanovení zástupce
pro řízení o kasační stížnosti. Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 12. 5. 2005,
č. j. 36 Az 98/2004 - 50 byla žalobkyni ustanovena pro řízení o kasační stížnosti zástupkyní
Mgr. Sofie Pondikasová, advokátka se sídlem Křenová 64, Brno. Proti tomuto usnesení
podala žalobkyně v zákonné lhůtě kasační stížnost, v níž žádala jeho zrušení a ustanovení
zástupce se sídlem v Praze nebo v okrese Praha – západ. Tuto skutečnost stěžovatelka
odůvodnila tím, že je těhotná, pročež se ze zdravotních důvodů obává cestovat
za ustanovenou zástupkyní. Pro pří pad, že by s ní neměla kontakt, se stěžovatelka obává
nevýhodného postavení v soudním řízení, od něhož si slibuje zrušení rozhodnutí krajského
soudu. Stěžovatelka uvedla, že byla účastnicí demonstrace proti diktatuře v Bělorusku
a má proto obavu z pronásledování. Proto stěžovatelka navrhla, aby usnesení Krajského soudu
v Brně ze dne 12. 5. 2005, č. j. 36 Az 98/2004 - 50, bylo zrušeno a věc vrácena tomuto soudu
k dalšímu řízení.
Vyjádření žalovaného k této kasační stížnosti nebylo požadováno.
Kasační stížnost je podle §102 a násl. s. ř. s. přípustná a stěžovatelka v ní namítá
důvod podle §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. a jejím rozsahem a důvody je Nejvyšší správní soud
podle §109 odst. 2 a 3 s. ř. s. vázán. Nejvyšší správní soud přitom neshledal vady podle
§109 odst. 3 s. ř. s., k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.
Kasační stížnost není důvodná.
Důvod podané kasační stížnosti je uveden v §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.,
jde tedy o stěžovatelkou tvrzenou nezákonnost spočívající v nesprávném posouzení právní
otázky soudem v přecházejícím řízení. Nesprávné posouzení právní otázky spočívá
v tom, že je na správně zjištěný skutkový stav aplikována nesprávná právní norma,
popřípadě je aplikována správná právní norma, která je však nesprávně vyložena. Podle
§35 odst. 7 s. ř. s. může navrhovateli – v tomto případě je jím stěžovatel ka v řízení o kasační
stížnosti – u něhož jsou předpoklady, aby byl osvobozen od soudních poplatků, a je-li to třeba
k ochraně jeho práv, předseda senátu na návrh ustanov it usnesením zástupce, jímž může
být i advokát. Smyslem tohoto ustanovení je poskytnutí faktické a odborně fundované
ochrany práv osobě, která by jinak měla být osvobozena od soudních poplatků
a u níž je takové ochrany třeba, neboť jen tak lze v kvalifikovaných případech (za splnění
§35 odst. 7 s. ř. s.) dostát zásadě rovnosti, jež se promítá v zákonem výslovně vyjádřené
zásadě rovného postavení účastníků podle §36 odst. 1 s. ř. s. Má-li být tímto ustanovením
založeno konkrétní subjektivní právo stěžovatelky na odborné zastoupení osobou
s právnickým vzděláním v řízení před soudem, pak toto právo je toliko právem na zástupce,
jímž může být i advokát, nikoliv však právem na konkrétního zástupce, například
pocházejícího z určitého regionu. Pokud by toto právo mělo být „právem na konkrétního
zástupce,“ pak by se taková interpretace dotýkala samotného smyslu ustanovení zástupce
soudem; pokud by totiž navrhovatelka věděla o konkrétním zástupci, jenž je s její věcí
seznámen a jenž např. již v minulosti činil jednotlivé kroky právní služby v téže věci, patrně
by neexistovala potřeba jej nyní ustanovit soudem. Nedostatek finančních prostředků
související se splněním podmínky osvobození od soudních poplatků, jak je shora uvedeno,
je totiž toliko jednou z podmínek vyplývajících z §35 odst. 7 s. ř. s.
Krajský soud v Brně ustanovil stěžovatelce v daném případě zástupkyni z řad
advokátů působících v obvodu tohoto soudu. Pokud jde o konkrétní náplň povinností,
jež ustanovené zástupkyni napadené usnesení přineslo, pak ta je závislá na aktuálních
potřebách, jež po dobu trvání takového zastoupení vyplynou jak z přímých pokynů
stěžovatelky, tak ze strany soudu, přitom budou záviset na procesním vývoji sporu.
U probíhajícího soudního sporu, kde je zástupkyně soudem ustanovena, probíhá
její komunikace se soudem zpravidla bezprostředně. Jde tu tedy zřetelně o průběžně
vykonávanou činnost, k níž povinnost ustanovené zástupkyně nastupuje často automaticky,
bez dalšího výslovného pokynu ze strany zastoupené či třetí osoby. Stěžovatelce tento stav
zajišťuje určitý stupeň právního komfortu, jehož se mu dostává prostřednictvím jistoty,
že je správa jejich právních záležitostí v konkrétním soudním sporu trvale svěřena do rukou
její zástupkyně. Za tohoto stavu, uváží-li soud, že v rámci zastoupení stěžovatelky přichází
v úvahu nahlížení do soudního spisu i do správního spisu, který se před předložením kasační
stížnosti Nejvyššímu správnímu soudu soudem nachází u Krajského soudu v Brně, možná
následná procesní reakce ustanovené zástupkyně vůči soudu apod., pak není řešením
nelogickým ustanovit stěžovatelce zástupkyni z obvodu soudu, který koná úkony
před předložením kasační stížnosti Nejvyššímu správnímu soudu, jenž má ostatně
rovněž sídlo v Brně. Pokud by bylo třeba osobní součinnosti žalobkyně s ustanovenou
zástupkyní, lze ji zajistit případně i prostřednictvím substituta v místě bydliště stěžovatelky.
Takové řešení nenaráží na žádnou ze základních zásad, jichž je třeba při rozhodování
o této otázce šetřit, a není v rozporu ani se žádným ustanovením procesního předpisu,
kterým je řízení před krajským soudem ovládáno (s. ř. s.). Má-li tedy stěžovatelka
za to, že ustanovení advokátky Mgr. Sofie Podnikasové bylo nezákonné, Nejvyšší správní
soud tomuto tvrzení nepřisvědčuje a pro úplnost dodává, že řízení před krajským soudem
předcházející rozhodnutí o ustanovení zástupkyně nebylo stiženo ani žádnou vadou,
jež by se stěžovatelky dotkla na jejích právech.
Nejvyšší správní soud tedy dospěl k závěru, že důvod kasační stížnosti podle
§103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. není dán a proto kasační stížnost jako nedůvodnou zamítl
(§110 odst. 1 s. ř. s.).
O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl soud podle §60 odst. 1 a 7 s. ř. s.,
neboť neúspěšné žalobkyni náhrada nákladů řízení nepřísluší a žalovanému v souvislosti
s kasační stížností žalobkyně žádné náklady nad rámec jeho úřední činnosti nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 22. března 2006
JUDr. Marie Součková
předsedkyně senátu