ECLI:CZ:NSS:2006:4.ADS.101.2005
sp. zn. 4 Ads 101/2005 – 39
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Turkové
a soudců JUDr. Dagmar Nygrínové a JUDr. Petra Průchy v právní věci žalobkyně: I. K.,
proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Praha 5, Křížová 25,
o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. 9. 2005,
č. j. 17 Cad 99/2004 – 30,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Krajský soud v Brně usnesením ze dne 5. 9. 2005, č. j. 17 Cad 99/2004 – 30,
pro opožděnost odmítl žalobu žalobkyně podanou proti rozhodnutí žalované ze dne
21. 7. 2004, č. X, a rozhodl dále, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Napadeným rozhodnutím žalované byla zamítnuta žádost žalobkyně o plný invalidní důchod
pro nesplnění podmínek ustanovení §38 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění,
ve znění pozdějších předpisů, s odůvodněním, že pokles schopnosti soustavné výdělečné
činnosti činí pouze 60 %.
Proti tomuto usnesení podala žalobkyně (dále jen stěžovatelka) kasační stížnost,
v níž vyjádřila nesouhlas s hodnocením lékařské posudkové komise vzhledem k tomu,
že její zdravotní stav jí neumožňuje řádně pracovat ani několik málo hodin denně.
Stěžovatelka si je vědoma toho, že žalobu podala opožděně, a vysvětluje to svým zdravotním
stavem, neboť trpí anxiózně depresivní těžkou poruchou a somatizační poruchou, organizační
smíšenou poruchou osobnosti, která je emočně nestabilní, histriónská a anxiózní.
Podle posudku jsou globální intelektové schopnosti a recentní paměť stěžovatelky v nižším
průměru, vázne schopnost rozlišovat podstatné od nepodstatného a je inhibována rovina
funkčního úsudku. Stěžovatelka trpí poruchou učit se novému a přesně reprodukovat detaily,
nezvládá ani mírnou psychickou zátěž. Popsaná psychická nedostatečnost způsobuje
u stěžovatelky špatnou orientaci v čase, stěžovatelka není scho pna rozlišit reálné plynutí času
a některé dny jí splývají v jeden. Uvedenými skutečnostmi stěžovatelka odůvodňuje pozdní
podání žaloby, kterou sepsala ve lhůtě již dne 17. 9. 2004, a žádá o prominutí zmeškání lhůty.
Stěžovatelka navrhla, aby bylo usnesení Krajského soudu v Ostravě zrušeno a věc byla
vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení.
Kasační stížnost je nepřípustná.
Podle ustanovení §104 odst. 4 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), kasační stížnost není přípustná, opírá-li se jen o jiné
důvody, než které jsou uvedeny v §103, nebo o důvody, které stěžovatel neuplatnil v řízení
před soudem, jehož rozhodnutí má být přezkoumáno, ač tak učinit mohl.
Podle konstantní judikatury Nejvyššího správního soudu je-li kasační stížností
napadeno usnesení o odmítnutí žaloby, přicházejí pro stěžovatele v úvahu z povahy věci
pouze kasační důvody podle ustanovení §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s., spočívající v tvrzené
nezákonnosti rozhodnutí o odmítnutí návrhu (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu
ze dne 21. 4. 2005, č. j. 3 Azs 33/2004 – 98, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího
správního soudu pod č. 625/2005).
Podle ustanovení §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. lze kasační stížnost podat z důvodu
tvrzené nezákonnosti rozhodnutí o odmítnutí návrhu nebo o zastavení řízení.
V posuzované věci byla žaloba stěžovatelky odmítnuta pro opožděnost, stěžovatelka
však netvrdí nezákonnost rozhodnutí krajského soudu o odmítnutí návrhu, naopak uvádí,
že si je vědoma, že svou žalobu podala opožděně.
Nejvyšší správní soud proto dospěl k závěru, že stěžovatelka neuvádí žádný důvod
kasační stížnosti podle ustanovení §103 s. ř. s. a tento nedostatek je neodstranitelný,
když stěžovatelka současně potvrzuje opožděnost podané žaloby, a tím i správnost
a zákonnost napadeného rozhodnutí krajského soudu.
Za této procesní situace, kdy vzhledem ke způsobu a důvodům rozhodnutí krajského
soudu stěžovatelka mohla namítat pouze včasnost podání žaloby, považoval Nejvyšší správní
soud za nadbytečné vyzývat stěžovatelku k odstranění vad kasační stížnosti podle ustanovení
§106 odst. 3 s. ř. s., když tyto vady v kontextu obsahu kasační stížnosti shledal
neodstranitelnými.
K žádosti stěžovatelky o prominutí zmeškání lhůty k podání žaloby Nejvyšší správní
soud, aniž by zpochybňoval závažnost zdravotního stavu stěžovatelky, podotýká,
že podle ustanovení §72 odst. 4 s. ř. s. zmeškání lhůty pro podání žaloby nelze prominout.
Podle konstantní judikatury Nejvyššího správního soudu je-li žaloba podána
opožděně, nemůže soud zkoumat, z jakých důvodů nebyla dodržena lhůta k podání žaloby,
v důsledku jakých skutečností došlo k překročení lhůty, či kdo zmeškání lhůty zavinil. Soud
nemůže svým rozhodnutím zmeškání lhůty prominout a žalobou napadené rozhodnutí
věcně přezkoumat (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 3. 2004,
č. j. 1 Ads 4/2004 – 57).
Ze své související judikatury Nejvyšší správní soud dále uvádí, že zmeškání lhůty
k podání kasační stížnosti nelze prominout. Obsahuje-li opožděně podaná kasační stížnost
žádost o prominutí zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti, soud usnesením kasační stížnost
odmítne jako opožděně podanou a žádostí o prominutí zmeškání lhůty k podání kasační
stížnosti se zabývá toliko v odůvodnění tohoto usnesení (srov. usnesení Nejvyššího správního
soudu ze dne 27. 8. 2003, č. j. 4 Azs 9/2003 – 37, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí
Nejvyššího správního soudu pod č. 68/2004).
V souladu s citovanou judikaturou, která se analogicky vztahuje rovně ž ke zmeškání
lhůty pro podání žaloby, Nejvyšší správní soud nerozhodoval o žádosti stěžovatelky
o prominutí zmeškání lhůty k podání žaloby, neboť zmeškání této lhůty prominout nelze.
S ohledem na výše uvedené je zřejmé, že kasační stížnost je nepřípustná
podle ustanovení §104 odst. 4 s. ř. s., neboť se opírá jen o jiné důvody,
než které jsou uvedeny v ustanovení §103 s. ř. s. Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost
proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. 9. 2005, č. j. 17 Cad 99/2004 – 30, odmítl
podle ustanovení §46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. jako nepřípustnou. Nutno však dodat,
že stěžovatelka má možnost kdykoliv znovu požádat o dávku plného invalidního důchodu
u příslušné okresní správy sociálního zabezpečení, a proti rozhodnutí žalované, jímž by byla
její žádost případně zamítnuta, může brojit včas podanou žalobou u místně a věcně
příslušného krajského soudu.
O náhradě nákladů řízení před Nejvyšším správním soudem bylo za použití ustanovení
§60 odst. 3 a §120 s. ř. s. rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu
nákladů řízení o kasační stížnosti.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 5. dubna 2006
JUDr. Marie Turková
předsedkyně senátu