ECLI:CZ:NSS:2006:4.ADS.4.2005
sp. zn. 4 Ads 4/2005 - 101
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Turkové
a soudců JUDr. Dagmar Nygrínové a JUDr. Petra Průchy v právní věci žalobkyně: M. K.,
proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Praha 5, Křížová 25, adresa
pro doručování: detašované pracoviště Ostrava, Zelená 3158/34a, o kasační
stížnosti žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. 11. 2004,
č. j. 17 Cad 51/2004 – 70,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Rozhodnutím žalované ze dne 25. 9. 2003, č. j. 6003-3347/2003-Kr, bylo
zamítnuto odvolání žalobkyně a potvrzeno rozhodnutí Okresní správy sociálního zabezpečení
Ostrava – město ze dne 21. 7. 2003, č. j. 6002/19679/4580/P 328/2001/319/OŘ/03/1270.
OSSZ Ostrava – město napadeným rozhodnutím zamítla návrh žalobkyně na povolení obnovy
řízení ve věci nároku na nemocenské při pracovní neschopnosti vzniklé dne 27. 1. 1998.
V této věci rozhodla OSSZ Ostrava – město pravomocným rozhodnutím ze dne 12. 2. 2001,
č. j. 6002/19679/4580/P 328/2001/319, že žalobkyni nenáleží nemocenské při pracovní
neschopnosti vzniklé dne 27. 1. 1998. Proti předmětnému rozhodnutí žalované podala
žalobkyně dne 1. 11. 2003 žalobu ke Krajskému soudu v Ostravě a domáhala se zrušení
tohoto rozhodnutí.
Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 8. 12. 2003, č. j. 58 Ca 66/2003 – 29, řízení
přerušil. V odůvodnění tohoto usnesení uvedl, že u Okresního soudu v Ostravě
pod sp. zn. 42P a Nc 457/2002 a ONC 1767/2002 probíhá řízení o zbavení způsobilosti
žalobkyně k právním úkonům. Krajský soud konstatoval, že podle ustanovení §48 odst. 2
písm. e) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů
(dále jen „s. ř. s.“), předseda senátu usnesením přeruší řízení, jestliže zjistí, že probíhá
jiné řízení, jehož výsledek může mít vliv na rozhodování soudu o věci samé. Jelikož bylo
zjištěno, že u Okresního soudu v Ostravě probíhalo řízení o zbavení způsobilosti žalobkyně
k právním úkonům, a soud měl za to, že výsledek tohoto řízení může mít vliv na rozhodování
o věci samé, krajský soud podle ustanovení §48 odst. 2 písm. e) s. ř. s. řízení přerušil.
V poučení předmětného usnesení soud uvedl, že proti tomuto usnesení nejsou přípustné
opravné prostředky. Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. 12. 2003,
č. j. 58 Ca 66/2003 – 29, o přerušení řízení, si žalobkyně osobně vyzvedla dne 9. 3. 2004.
Proti tomuto usnesení o přerušení řízení podala žalobkyně dne 24. 3. 2004 odvolání,
ve kterém především namítala, že rozhodnutí v řízení o zbavení způsobilosti žalobkyně
k právním úkonům nemůže nikterak změnit rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ve věci
samé. Přerušení řízení označila žalobkyně za plně nedůvodné a navrhovala, aby bylo usnesení
Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. 12. 2003, č. j. 58 Ca 66/2003 – 29, zrušeno a věc byla
tomuto soudu vrácena k pokračování v řízení a rozhodnutí ve věci samé.
Dne 17. 8. 2004 byl spis Krajského soudu v Ostravě, sp. zn. 58 Ca 66/2003, převeden
do rejstříku Cad téhož soudu pod sp. zn. 17 Cad 51/2004.
Zjevná chyba v psaní v předmětném usnesení o přerušení řízení, která spočívala
v uvedení ustanovení §48 odst. 1 písm. e) s. ř. s. namísto ustanovení §48 odst. 2 písm. e)
s. ř. s., byla na žádost žalobkyně opravena usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne
5. 11. 2004, č. j. 17 Cad 51/2004 – 72, s odůvodněním, že opravu bylo nezbytné provést
usnesením, když žalobkyně odmítla předložit své vyhotovení opravovaného usnesení
o přerušení řízení s tím, že jde o její majetek.
Na základě výzvy krajského soudu stěžovatelka ve svém vyjádření ze dne 3. 9. 2004
uvedla, že svým podáním ze dne 24. 3. 2004 označeným jako „odvolání“ měla na mysli
podání kasační stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. 12. 2003,
č. j. 58 Ca 66/2003 – 29 (nyní 17 Cad 51/2004 – 29). Současně poukázala na vadné poučení,
že proti tomuto usnesení nejsou přípustné opravné prostředky. Stěžovatelka proto nevěděla,
jakého opravného prostředku má využít a v jaké lhůtě jej má podat. S ohledem
na tuto skutečnost požádala stěžovatelka o prominutí zmeškání lhůty k podání kasační
stížnosti, bude-li mít krajský soud za to, že kasační stížnost byla podána po lhůtě.
Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 9. 9. 2004, č. j. 17 Cad 51/2004 – 46,
rozhodl, že se návrh na prominutí zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti zamítá.
V odůvodnění tohoto usnesení uvedl, že podle ustanovení §106 odst. 2 s. ř. s. nelze zmeškání
lhůty k podání kasační stížnosti prominout, proto návrh žalobkyně zamítl. Poukázal
přitom na skutečnost, že usnesení soudu ze dne 8. 12. 2003, č. j. 17 Cad 51/2004 – 29,
o přerušení řízení, obsahuje správné poučení o tom, že proti tomuto usnesení nejsou přípustné
opravné prostředky.
Dne 7. 10. 2004 podala žalobkyně kasační stížnost proti usnesení Krajského soudu
v Ostravě ze dne 9. 9. 2004, č. j. 17 Cad 51/2004 – 46, kterým byl zamítnut její návrh
na prominutí zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti proti usnesení tamního soudu
o přerušení řízení. Současně žalobkyně požádala o osvobození od soudních poplatků
a ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti ze dne 7. 10. 2004.
Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 5. 11. 2004, č. j. 17 Cad 51/2004 – 70,
rozhodl, že se žalobkyni neustanovuje zástupce z řad advokátů pro řízení o kasační stížnosti
proti usnesení tamního soudu ze dne 9. 9. 2004, č. j. 17 Cad 51/2004 – 46. V odůvodnění
tohoto usnesení soud uvedl, že žalobkyně prokázala, že splňuje podmínky ustanovení §138
zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“),
pokud jde o majetkové poměry. Avšak v daném případě jde o zřejmě bezúspěšné uplatňování
práva, neboť ustanovení §106 odst. 2 s. ř. s. výslovně uvádí, že zmeškání lhůty k podání
kasační stížnosti nelze prominout.
Proti tomuto usnesení o neustanovení zástupce podala žalobkyně
(dále jen „stěžovatelka“) včas kasační stížnost, v níž namítala, že krajský soud neposoudil
řádně dané skutečnosti. Napadené rozhodnutí označila za nezákonné ve smyslu ustanovení
§103 odst. 1 písm. a) s. ř. s., dále uvedla kasační důvod podle ustanovení §103 odst. 1
písm. d) s. ř. s. Stěžovatelka navrhovala, aby soud napadené usnesení krajského soudu
o neustanovení zástupce zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Předmětem
přezkumné soudní činnosti je v posouzené věci kasační stížnost podaná proti usnesení ze dne
5. 11. 2004, č. j. 17 Cad 51/2004 – 70, jímž nebyl žalobkyni ustanoven zástupce z řad
advokátů pro řízení o kasační stížnosti podané žalobkyní proti usnesení, jíž byla zamítnuta
žádost žalobkyně o prominutí zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti proti usnesení
o přerušení řízení.
Pro celkovou orientaci Nejvyšší správní soud uvádí, že v této věci byly současně
krajským soudem předloženy 4 spisy, a to pod sp. zn. 4 Ads 77/2004 kasační stížnosti
proti usnesení krajského soudu ze dne 8. 12. 2003, č. j. 58 Ca 66/2003 – 29, jímž bylo řízení
o žalobě přerušeno, pod sp. zn. 4 Ads 2/2005 kasační stížnost proti usnesení,
jímž byl zamítnut návrh na prominutí zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti proti usnesení
ze dne 8. 12. 2003, pod sp. zn. 4 Ads 3/2005 kasační stížnost proti usnesení ze dne
5. 11. 2004, č. j. 17 Cad 51/2004 – 72, jímž byla provedena oprava usnesení ze dne
8. 12. 2003, a pod sp. zn. 4 Ads 4/2005 kasační stížnost proti usnesení ze dne 5. 11. 2004,
č. j. 17 Cad 51/2004 – 70, jímž byl zamítnut návrh na ustanovení zástupce,
což je nyní posuzovaná věc.
Žalovaná se k podané kasační stížnosti nevyjádřila.
Nejvyšší správní soud nejprve zkoumal, zda je splněna podmínka povinného
zastoupení advokátem ve smyslu ustanovení §105 odst. 2 s. ř. s. Nepřihlížel
přitom k usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 12. 2004, č. j. 17 Cad 51/2004 – 82,
které nebylo doručeno žádnému z účastníků řízení.
V souladu s konstantní judikaturou Nejvyšší správní soud konstatuje, že v řízení
u Nejvyššího správního soudu o kasační stížnosti proti usnesení krajského soudu o zamítnutí
návrhu na ustanovení zástupce žalobců není důvodem pro odmítnutí kasační stížnosti
nedostatek právního zastoupení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne
28. 4. 2004, č. j. 6 Azs 27/2004 – 41, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního
soudu pod č. 486/2005).
Nejvyšší správní soud proto uzavírá, že věcnému projednání kasační stížnosti
stěžovatelky ze dne 2. 12. 2004 nebrání žádná překážka.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené usnesení v souladu s ustanovením
§109 odst. 2 a 3 s. ř. s. vázán rozsahem a důvody, které stěžovatelka uplatnila ve své kasační
stížnosti. Neshledal přitom vady podle ustanovení §109 odst. 3 s. ř. s., k nimž by musel
přihlédnout z úřední povinnosti.
Kasační stížnost není důvodná.
Z textu kasační stížnosti vyplývá, že ji stěžovatelka podala z důvodů uvedených
v ustanovení §103 odst. 1 písm. a) a d) s. ř. s.
Podle ustanovení §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. lze kasační stížnost podat z důvodu
tvrzené nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem
v předcházejícím řízení. Nesprávné právní posouzení spočívá buď v tom, že je na správně
zjištěný skutkový stav aplikován nesprávný právní názor, popř. je sice aplikován správný
právní názor, ale tento je nesprávně vyložen.
Podle ustanovení §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. lze kasační stížnost podat z důvodu
tvrzené nepřezkoumatelnosti spočívající v nesrozumitelnosti nebo nedostatku důvodů
rozhodnutí, popř. v jiné vadě řízení před soudem, mohla-li mít taková vada za následek
nezákonné rozhodnutí o věci samé.
Taková pochybení však Nejvyšší správní soud v napadeném usnesení Krajského soudu
v Ostravě neshledal.
Podle ustanovení §35 odst. 8 s. ř. s. (ve znění účinném do 12. 10. 2005 odst. 7)
může předseda senátu navrhovateli (zde stěžovatelce), u něhož jsou předpoklady, aby byl
osvobozen od soudních poplatků, a je-li to třeba k ochraně jeho práv, na návrh ustanovit
usnesením zástupce, jímž může být i advokát.
Z citace uvedeného zákonného ustanovení vyplývá, že účastníku lze ustanovit
zástupce tehdy, jestliže jsou splněny dvě podmínky: 1) jde o účastníka, u něhož jsou dány
předpoklady pro osvobození od soudních poplatků, a 2) jestliže je to třeba k ochraně
jeho práv.
V projednávané věci se krajský soud před vydáním napadeného usnesení zabýval
splněním obou zákonných podmínek, když uvedl, že stěžovatelka splňuje podmínky
ustanovení §138 o. s. ř., pokud jde o majetkové poměry. Konstatoval však, že v daném
případě jde o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva, neboť ustanovení §106 odst. 2 poslední
věta s. ř. s. výslovně uvádí, že zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.
Nejvyšší správní soud se neztotožňuje s krajským soudem stran aplikace ustanovení
občanského soudního řádu, neboť soudní řád správní obsahuje vlastní úpravu rozhodování
o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce v ustanovení §36 odst. 3 s. ř. s.,
resp. v ustanovení §35 odst. 8 s. ř. s. Aplikace ustanovení občanského soudního řádu
proto nebyla na místě. Toto pochybení však podle názoru Nejvyššího správního soudu
nemá vliv na správnost závěrů, které v posuzované otázce učinil krajský soud.
Krajský soud v napadeném rozhodnutí vycházel z ustanovení §106 odst. 2 s. ř. s.,
které stanoví, že zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Toto ustanovení
našlo svůj odraz i v konstantní judikatuře Nejvyššího správního soudu (srov. usnesení
Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 9. 2003, č. j. 4 Azs 10/2003 – 34, resp. usnesení
Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 8. 2003, č. j. 4 Azs 9/2003 – 37, publikované
ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 68/2004). Této judikatuře
je společné, že zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Je-li kasační
stížnost podána opožděně, Nejvyšší správní soud takovou kasační stížnost odmítne
podle ustanovení §46 odst. 1 písm. b) s. ř. s.
V ustanovení §106 odst. 2 s. ř. s. nejsou uvedeny žádné výjimky, kdy by prominutí
zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti bylo přípustné. Zmeškání lhůty
proto nelze prominout ani v případě vadného poučení, které podle tvrzení stěžovatelky
způsobilo, že kasační stížnost proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. 12. 2003,
č. j. 17 Cad 51/2004 – 29, o přerušení řízení, byla stěžovatelkou podána po uplynutí zákonné
lhůty 14 dnů od doručení rozhodnutí. Nejvyšší správní soud navíc toto poučení shledal
správným, neboť podle jeho konstantní judikatury je usnesení o přerušení řízení rozhodnutím
dočasné povahy, proti kterému ve smyslu ustanovení §104 odst. 3 písm. c) s. ř. s.
není kasační stížnost přípustná.
Podle ustanovení §36 odst. 3 s. ř. s. účastník, který doloží, že nemá dostatečné
prostředky, může být na vlastní žádost usnesením předsedy senátu osvobozen od soudních
poplatků. Dospěje-li však soud k závěru, že návrh zjevně nemůže být úspěšný, takovou žádost
zamítne. Přiznané osvobození kdykoliv za řízení odejme, popřípadě i se zpětnou účinností,
jestliže se do pravomocného skončení řízení ukáže, že poměry účastníka přiznané osvobození
neodůvodňují, popřípadě neodůvodňovaly.
Nejvyšší správní soud konstatuje, že kasační stížnost stěžovatelky podaná
proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. 9. 2004, č. j. 17 Cad 51/2004 – 46,
kterým byl zamítnut návrh na prominutí zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti,
zjevně nemůže být úspěšná, když zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.
Nejsou tedy splněny předpoklady pro osvobození stěžovatelky od soudních poplatků
podle ustanovení §36 odst. 3 s. ř. s., a proto nemůže být stěžovatelce ustanoven zástupce
podle ustanovení §35 odst. 8 s. ř. s. S ohledem na výše uvedené je navíc zřejmé,
že ustanovení advokáta není třeba k ochraně práv stěžovatelky. Navíc nutno konstatovat,
že Nejvyšší správní soud usnesením ze dne 29. 6. 2006, sp. zn. 4 Ads 77/2004, odmítl kasační
stížnost stěžovatelky podanou proti usnesení o přerušení řízení jako nepřípustnou, takže
základní předměty přezkumu, zpětvně vzešly i ostatní kasační stížnosti, nemůže být
Nejvyšším správním soudem projednán pro nepřípustnost.
Krajský soud v Ostravě tak podle názoru Nejvyššího správního soudu postupoval
správně, když napadeným usnesením ze dne 5. 11. 2004, č. j. 17 Cad 51/2004 – 70,
neustanovil stěžovatelce zástupce z řad advokátů pro řízení o kasační stížnosti proti usnesení
Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. 9. 2004, č. j. 17 Cad 51/2004 – 46.
Nejvyšší správní soud z výše uvedených důvodů nepovažoval kasační stížnost
za důvodnou, a proto ji podle ustanovení §110 odst. 1 s. ř. s. zamítl.
O nákladech řízení rozhodl Nejvyšší správní soud podle ustanovení §60 odst. 1 s. ř. s.
za použití ustanovení §120 s. ř. s. Protože úspěšnému žalovanému v tomto stádiu řízení
žádné náklady nevznikly a stěžovatelka v řízení nebyla úspěšná, bylo rozhodnuto
tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Poučení: Proti tomuto rozsudku n ej so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 29. června 2006
JUDr. Marie Turková
předsedkyně senátu