ECLI:CZ:NSS:2006:5.APS.2.2006
sp. zn. 5 Aps 2/2006 - 48
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily
Valentové a soudců JUDr. Lenky Matyášové a JUDr. Václava Novotného v právní věci
žalobkyně: JUDr. K. T., proti žalovanému: Finanční ředitelství v Brně, se sídlem nám.
Svobody 4, 602 00 Brno, o kasační stížnosti žalobkyně – stěžovatelky proti usnesení
Krajského soudu v Brně ze dne 11. 10. 2005, č. j. 29 Ca 135/2005 – 23,
takto:
Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 11. 10. 2005, č. j. 29 Ca 135/2005 – 23
se zrušuje a věc se mu vrací k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Stěžovatelka napadá kasační stížností usnesení Krajského soudu v Brně č. j.
29 Ca 135/2005 - 23 ze dne 11. 10. 2005, kterým byla odmítnuta její žaloba ze dne
13. 1. 2005. V kasační stížnosti v předně namítá, že se krajský soud ve svém odůvodnění
opírá o ustanovení §84 odst. 1 s. ř. s. s tím, že se stěžovatelka dozvěděla o nezákonném
zásahu již dne 2. 2. 2004, žaloba však byla přitom směřována i proti rozhodnutí odvolacího
orgánu v téže věci, které jí bylo doručeno dne 9. 12. 2004. Tímto by termín pro podání žaloby
uplynul až dne 9. 2. 2005. Již tato skutečnost, dle názoru stěžovatelky, zakládá odůvodnění
kasační stížnosti nezákonností napadeného rozhodnutí a to jak ve smyslu ust. 103 odst. 1
písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), tak i ve smyslu ust.
§103 odst. 1 písm. b) s. ř. s. Soud při svém rozhodování nepostupoval v souladu se zákonem
a neopíral se při procesním posuzování žaloby o předkládané listiny a především navrhovaný
petit žaloby.
Dále je stěžovatelkou namítáno, že krajský soud nereflektoval povinnost, kterou
jí dává ust. §85 s. ř. s., a to že se v prvé řadě pokusí o nápravu řádným odvoláním
k nadřízenému orgánu. Tato povinnost tedy byla, dle názoru stěžovatelky splněna, neboť
až nezákonným zamítnutím odvolání, proti němuž není ve správním řízení opravný prostředek
přípustný, pak nastaly účinky nezákonného donucení správního orgánu. Stěžovatelka
navrhuje, aby kasační stížností napadené rozhodnutí Krajského soudu v Brně bylo zrušeno.
Žalovaný ve svém vyjádření ke kasační stížnosti považuje právní úvahu a závěry
provedené soudem I. stupně za správné a navrhuje předmětnou kasační stížnost zamítnout.
Z obsahu spisu předloženého Nejvyššímu správnímu soudu vyplynulo, že žalobou
vedenou pod sp. zn. 29 Ca 135/2005 se stěžovatelka ve smyslu ust. §82 a násl. s. ř. s.
domáhala ochrany před nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením správního orgánu,
a to přezkoumání rozhodnutí správního orgánu - rozhodnutí FŘ v Brně ze dne 29. 11. 2004,
č. j. 3687/04/FŘ 110-0107, přičemž bylo navrhováno i zrušení jemu předcházejícího
rozhodnutí Finančního úřadu Brno III ze dne 29. 3. 2004, č. j. 56126/04/290912/6384
ve smyslu ust. §65 a násl. s. ř. s. Současně pak toutéž žalobou stěžovatelka brojila proti
nezákonnému zásahu resp. domáhala se ochrany před nezákonným zásahem, pokynem nebo
donucením správního orgánu dle ust. §82 a násl. s. ř. s., - konkrétně požadovala, aby
se Finančnímu úřadu Brno III zakázalo pokračovat v jakýchkoliv právních úkonech
směřujících k dodatečnému vyměření daně z příjmů za rok 1995. Krajský soud z petitu žaloby
dovodil, že stěžovatelka spatřuje nezákonný zásah v úkonu správního orgánu směřujícího
k dodatečnému vyměření daně z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 1995,
konkrétně ve vydání výzvy k podání dodatečného daňového přiznání k dani z příjmů
fyzických osob za rok 1995 ze dne 26. 1. 2004 pod č. j. 10361/04/290912/6384. Usnesením
ze dne 20. 4. 2005, č. j. 29 Ca 11/2005 - 17 rozhodl Krajský soud v Brně, že v tomto případě
je návrh stěžovatelky spojením několika žalob směřujícím k zahájení dvou různých typů
řízení, a to řízení dle dílu 1., hlavy II., části třetí s. ř. s. (ust. §65 a násl. s. ř. s.) a řízení dle
dílu 3., hlavy II., části třetí s. ř. s. (ust. §82 a násl. s. ř. s.), a rozhodl že se tyto žaloby vylučují
k samostatnému řízení, neboť jde o dvě různá řízení a nehodí se ke společnému projednání.
Ve věci správní žaloby na ochranu před nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením
správního orgánu dle ust. §82 a násl. s. ř. s. rozhodl soud I. stupně tak, že žalobu dle ust. 46
odst. 1 písm. b) v návaznosti na ust. §84 odst. 1 s. ř. s. odmítl pro opožděnost.
V souladu s ust. §109 odst. 3 s. ř. s. je Nejvyšší správní soud vázán důvody kasační
stížnosti; to neplatí, bylo-li řízení před soudem zmatečné ust. §103 odst. 1 písm. c) s. ř. s.
nebo bylo zatíženo vadou, která mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé,
anebo je-li napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné /ust. §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s./, jakož
i v případech, kdy je rozhodnutí správního orgánu nicotné. V projednávané věci shledal
Nejvyšší správní naplnění důvodu dle ust.§103 odst.1 písm.d) s. ř. s., když rozhodnutí soudu
je zcela nepřezkoumatelné.
Dle setrvalé judikatury Ústavního soudu (viz např. nález Ústavního soudu ze dne
20. 6. 1996, sp. zn. III. ÚS 84/94, zveřejněný pod č. 34 ve svazku č. 3 Sbírky nálezů
a usnesení Ústavního soudu, nález Ústavního ze dne 26. 6. 1997, sp. zn. III. ÚS 94/97,
zveřejněný pod č. 85 ve svazku č. 8 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, nález
Ústavního ze dne 21. 10. 2004, sp. zn. II. ÚS 686/02, dosud nezveřejněn) jedním z principů,
představujícím součást práva na řádný proces, jakož i pojmu právního státu (čl. 36 odst. 1
Listiny základních práv a svobod, čl. 1 Ústavy) a vylučujícím libovůli při rozhodování,
je i povinnost soudů své rozsudky odůvodnit (ve správním soudnictví viz ustanovení §54
odst. 2 s. ř. s.). Z odůvodnění musí vyplývat vztah mezi skutkovými zjištěními a úvahami
při hodnocení důkazů na straně jedné a právními závěry na straně druhé. Nepřezkoumatelné
rozhodnutí nedává dostatečné záruky pro to, že nebylo vydáno v důsledku libovůle
a způsobem porušujícím ústavně zaručené právo na spravedlivý proces.
Jak vyplývá ze soudního spisu, stěžovatelka v žalobě proti rozhodnutí správního
orgánu požadovala zrušení rozhodnutí Finančního ředitelství v Brně č. j. 3687/04/FŘ/110-
0107 ze dne 29. 11. 2004, kterým bylo zamítnuto odvolání stěžovatelky proti rozhodnutí
Finančního úřadu Brno III č. j. 56126/04/29091 ze dne 29. 3. 2004, kterým bylo zastaveno
řízení pro nepřípustnost podání podle §27 odst. 1 písm. h) zákona č. 337/1992 Sb., o správě
daní a poplatků. Tímto nepřípustným podáním byla námitka proti výzvě vydané Finančním
úřadem Brno III ze dne 26. 1. 2004, č. j. 10361/04/290912/6384 k podání dodatečného
daňového přiznání k dani z příjmů fyzických osob za rok 1995. Stěžovatelka požadovala
v petitu žaloby zrušení rozhodnutí Finančního ředitelství v Brně o zamítnutí odvolání a dále
zrušení rozhodnutí Finančního úřadu Brno III o zastavení řízení. Jakkoli žalobu označila jako
„žalobu proti rozhodnutí správního orgánu a proti nezákonnému pokynu a donucení správního
orgánu“, blíže tento nespecifikovala. Krajský soud dovodil, že tímto zásahem je výzva
Finančního úřadu Brno III, a věc s tím, že se jedná o spojení tří žalob, usnesením č. j.
29 Ca 11/2005 - 17 ze dne 20. 4. 2005 rozdělil, přitom vyloučil k samostatnému řízení žalobu
na ochranu před nezákonným zásahem Finančního ředitelství v Brně a dále žalobu na ochranu
před nezákonným zásahem Finančního úřadu Brno III, aniž blíže předmět vyloučených žalob
specifikoval.
Nejvyšší správní soud na tomto místě považuje za nezbytné vyjádřit se k postupu
krajského soudu při aplikaci ust. §112 odst. 2 o. ř. s. a ust. §64 s. ř. s., upravujícího
vyloučení věcí k samostatnému projednání. Dle ustanovení §112 odst. 2 o. s. ř., jsou-li
v návrhu na zahájení řízení uvedeny věci, které se ke spojení nehodí, nebo odpadnou-li
důvody, pro které byly věci soudem spojeny, může soud některou věc vyloučit
k samostatnému řízení. Ust. §64 s. ř. s. upravuje subsidiární použití ustanovení části prvé
a třetí občanského soudního řádu pro řízení ve správním soudnictví, pokud s. ř. s. nestanoví
jinak. Dle ust. §39 odst. 2 s. ř. s. směřuje-li jedna žaloba proti více rozhodnutím, může
předseda senátu usnesením každé takové rozhodnutí vyloučit k samostatnému projednání,
není-li společné řízení možné nebo vhodné. Z textu obou právních úprav ohledně vyloučení
věci k samostatnému řízení lze však dovodit, že obě shodně stanoví jako důvod vyloučení
nevhodnost vést společné řízení. Zde je třeba tedy vytknout krajskému soudu rovněž vadu, jíž
se dopustil nesprávnou aplikací §112 odst. 2 o. ř. s. ve vazbě na ust. §64 s. ř. s. namísto užití
speciální úpravy obsažené v ust. §39 odst. 2 s. ř. s.
Napadeným usnesením Krajského soudu v Brně č. j. 29 Ca 11/2005 - 17 ze dne
20. 4. 2005 byla odmítnuta žaloba v řízení proti žalovanému Finančnímu ředitelství v Brně,
v odůvodnění přitom soud konstatuje, že projednává žalobu, kterou se žalobkyně domáhala
ochrany před nezákonným zásahem žalovaného, spočívajícím ve výzvě k podání dodatečného
daňového přiznání k dani z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 1995 č. j.
10361/04/290912/6384. Jak ze spisu vyplynulo, tuto výzvu vydal nikoli žalovaný výše
označený, ale Finanční úřad Brno III.
Podle ust. §83 s. ř. s. je žalovaným správní orgán, který podle žalobního tvrzení
provedl zásah.
V napadeném usnesení označený žalovaný, tedy Finanční ředitelství v Brně, vydal
pouze rozhodnutí o odvolání proti rozhodnutí o zastavení řízení Finančního úřadu Brno III
(zrušení těchto rozhodnutí požadovala stěžovatelka v žalobě). V usnesení krajského soudu
označený žalovaný však v žádném případě nemohl být tím, kdo výše konkretizovaný
nezákonný zásah - tj. vydání výzvy k podání dodatečného daňového přiznání- mohl vyvolat,
neboť tuto výzvu nevydal. Posuzoval-li krajský soud poté, kdy žalobu bez označení věcí
rozdělil, jako nezákonný zásah, jakkoli nebyl v žalobě přímo specifikován, vydání výše
uvedené výzvy, mohl být stranou žalovanou pouze Finanční úřad Brno III, nikoli však
Finanční ředitelství v Brně. Krajský soud tak postupoval v rozporu se zákonem, vedl-li řízení
s někým, komu žalobní legitimace ve věci projednávané nesvědčila; nic na tom nemění ani
skutečnost, že Finanční ředitelství v Brně se v dané věci jako žalovaný chovalo, k žalobě
(poté i ke kasační stížnosti) se vyjadřovalo a konečně i rozhodnutí soudu převzalo. Účinky
rozhodnutí krajského soudu však nemohly takovýmto doručením nastat.
Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že napadené usnesení krajského soudu, jakož
i řízení před tímto soudem vedené, je zatíženo vadami, které zakládají nesrozumitelnost,
zmatečnost a tedy i nepřezkoumatelnost rozhodnutí.
Vzhledem k výše uvedenému Nejvyšší správní soud usnesení Krajského soudu v Brně,
které bylo napadeno kasační stížností postupem podle §110 odst. 2 s. ř. s. zrušil a věc mu
vrátil k dalšímu řízení.
V novém rozhodnutí rozhodne Krajský soud v Brně rovněž o nákladech řízení
o kasační stížnosti. (§110 odst. 2 in fine).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné (§53 odst. 3,
§120 s. ř. s.).
V Brně dne 20. října 2006
JUDr. Ludmila Valentová
předsedkyně senátu