ECLI:CZ:NSS:2006:5.AZS.287.2005
sp. zn. 5 Azs 287/2005 - 49
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily
Valentové a soudců JUDr. Václava Novotného a JUDr. Vojtěcha Šimíčka v právní věci
žalobce: CH. B. N., proti žalovanému Ministerstvu vnitra, Praha 7, Nad Štolou 3, o žalobě
žalobce proti rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 2. 2005, č. j. OAM-72/LE-VL02-2005,
o odvolání žalobce-stěžovatele proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. 8. 2005,
č. j. 59 Az 32/2005 - 34,
takto:
Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. 8. 2005, č. j. 59 Az 32/2005 - 34,
se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Napadeným usnesením nebyl žalobci pro řízení o žalobě žalobce proti rozhodnutí
žalovaného ze dne 10. 2. 2005, č. j. OAM-72/LE-VL02-2005 vedeném před Krajským
soudem v Ostravě pod sp. zn. 59 Az 32/2005 ustanoven zástupce z řad advokátů. Podle
záhlaví napadeného usnesení rozhodoval Krajský soud v Ostravě o ustanovení zástupce
žalobci pro řízení před krajským soudem, čemuž odpovídá i odůvodnění napadeného
usnesení, nikoliv však výrok, podle něhož „Žalobci se pro kasační řízení zástupce z řad
advokátů neustanovuje.“ Krajský soud v Ostravě (dále krajský soud) dospěl k závěru,
že žalobce, který požádal o ustanovení bezplatného zástupce již v žalobě, měl dostatečné
příjmy k tomu, aby si mohl zástupce-advokáta sjednat ze svých vlastních prostředků. Tento
závěr učinil krajský soud na základě zjištění, že žalobce žije se svou družkou ve společné
domácnosti a byl činný jednak jako stavební dělník a jednak jako podnikatel v oboru
stavebnictví s příjmem okolo 7000 Kč měsíčně, vlastní automobil zn. Š. 120 L, r. v. 2003.
Dále krajský soud vycházel z toho, že žalobce pro firmu U. spol. s r. o. pracoval s menšími
přestávkami téměř nepřetržitě jako subdodavatel na stavbách firmy již od roku 1999 a to
nejprve na základě živnostenského listu a od roku 2002-2004 jako pracovník podnikatele pana
H. Ze zprávy U. spol. s r. o. ze dne 20. 6. 2005 krajský soud dále zjistil, že žalobce prováděl
v subdodávkách stavební práce v letech 2000-2004 v objemu 200 000 Kč ročně. V době
rozhodování krajského soudu byl žalobce ve vazbě.
Proti usnesení krajského soudu podal včas kasační stížnost žalobce, nyní stěžovatel
(§105 odst. 1 s. ř. s.) a domáhal se jí zrušení napadeného usnesení. Nesouhlasil se závěry
krajského soudu a namítal, že je dlouhodobě ve vazbě, už skoro 2 roky, bez příjmu a bez
majetku. Pokud krajský soud vycházel z toho, že spolupracoval s firmou U. spol. s r. o.,
odpovídá údaj o subdodávkách stavebních prací v objemu 200 000 Kč ročně, avšak nejednalo
se o čistý zisk pro něj, v této sumě byly zahrnuty i náklady i odměny za pomocné práce, které
musel zajistit. Kolik mu činil čistý zisk by mohli vypovědět svědkové, které označil v kasační
stížnosti.
Pro řízení o kasační stížnosti není stěžovatel zastoupen advokátem ve smyslu
ustanovení §105 odst. 2 s. ř. s., což v tomto případě nebrání věcnému přezkoumání
napadeného usnesení krajského soudu. Nedostatek zastoupení stěžovatele před Nejvyšším
správním soudem v řízení o kasační stížnosti proti usnesení krajského soudu o zamítnutí
návrhu na ustanovení zástupce není důvodem pro odmítnutí kasační stížnosti (tak již rozhodl
Nejvyšší správní soud ve věci 6 Azs 27/2004, rozhodnutí uveřejněno ve Sb. NSS 486/2005).
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené usnesení krajského soudu v souladu
s ustanovením §109 odst. 2, 3 s. ř. s. a dospěl k závěru, že kasační stížnost je důvodná.
Z obsahu správního spisu vyplývá, že stěžovatel podal žádost o udělení azylu
písemností ze dne 23. 12. 2004, dne 21. 1. 2005 s ním byl sepsán-vyplněn formulář žádosti
o azyl za účasti tlumočníka z jazyka vietnamského a dne 2. 1. 2005 s ním byl proveden
pohovor dle §23 odst. 1 zákona č. 325/1999 Sb. za účasti tlumočníka z jazyka vietnamského
ve vazební věznici v Ostravě. Žalobu proti rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 2. 2005, č. j.
OAM-72/LE-VL02-2005, podal stěžovatel u krajského soudu dne 25. 2. 2005 a uvedl v ní,
že se nachází ve vazební věznici v Ostravě 1. Poté mu krajský soud doručoval své písemnosti
do vazební věznice v Ostravě 1 a stěžovatel na ně odpovídal. V písemnosti ze dne 20. 6. 2005
stěžovatel krajskému soudu na jeho dotaz sdělil, že je ve vazbě od 6. 8. 2004 a je proti němu
vzneseno obvinění pro trestný čin podle §187 trestního zákona. Ve vazební věznici
v Ostravě 1 se stěžovatel nachází dosud, respektive se tam nacházel i dne 7. 2. 2006, neboť
tento den mu tam byla doručena písemnost Nejvyššího správního soudu.
Z obsahu spisu tedy vyplývá, že stěžovatel je od 6. 8. 2004 dosud ve vazební věznici
a podle svých údajů nemá po tuto dobu žádný příjem. Za této situace Nejvyšší správní soud
nemůže souhlasit se závěrem krajského soudu. Stěžovatel podle něj měl dostatečné příjmy
k tomu, aby si mohl advokáta sjednat ze svých vlastních prostředků. To určitě platilo do vzetí
stěžovatele do vazby. Poté je k této skutečnosti, tedy vzetí do vazby, v níž údajně práci
nevykonává a nemá proto žádný příjem, nutné přihlížet. Tato situace přitom trvá již
dlouhodobě.
Krajský soud přitom stěžovateli neustanovil zástupce z řad advokátů právě proto,
že u stěžovatele nejsou dány předpoklady pro osvobození od soudních poplatků.
Podle ustanovení §36 odst. 3 s. ř. s. účastník, který doloží, že nemá dostatečné
prostředky, může být na vlastní žádost osvobozen od soudních poplatků.
Podle ustanovení §35 odst. 7 s. ř. s. navrhovateli, u něhož jsou předpoklady, aby byl
osvobozen od soudních poplatků, a je-li to třeba k ochraně jeho práv, může předseda senátu
na návrh ustanovit usnesením zástupce, jímž může být i advokát.
Tím, zda stěžovatel potřebuje zástupce k ochraně svých práv v řízení před krajským
soudem, v němž není povinné zastoupení advokátem, se krajský soud nezabýval a proto
z tohoto hlediska nemohl napadené usnesení krajského soudu přezkoumat ani Nejvyšší
správní soud.
Nejvyššímu správnímu soudu proto nezbylo, než napadené usnesené krajského soudu
zrušit a věc mu vrátit k dalšímu řízení (§110 odst. 1 s. ř. s.), protože stěžovatelem uplatněný
důvod kasační stížnosti byl prokázán.
Závěrem Nejvyšší správní soud dodává, že napadeným usnesením nebyl stěžovateli
ustanoven zástupce z řad advokátů pro kasační řízení (jak již zmínil výše), ačkoliv správně šlo
o rozhodnutí o žádosti o ustanovení zástupce pro řízení o žalobě. K tomuto došlo určitě jen
nedopatřením při vyhotovování napadeného usnesení. K opravě tohoto nedopatření
nepřistoupil krajský soud před předložením věci Nejvyššímu správnímu soudu a Nejvyšší
správní soud nevyzval krajský soud k jeho opravě ve smyslu ustanovení §54 odst. 4 s. ř. s.
za použití ustanovení §120 s. ř. s., protože především z jiného důvodu přicházelo v úvahu
zrušení napadeného usnesení a jeho oprava by tak byla nadbytečná.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné (§53 odst. 3
s. ř. s.).
V Brně dne 31. března 2006
JUDr. Ludmila Valentová
předsedkyně senátu