ECLI:CZ:NSS:2006:5.AZS.61.2006
sp. zn. 5 Azs 61/2006 - 47
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily
Valentové a soudců JUDr. Václava Novotného a JUDr. Lenky Matyášové v právní věci
žalobkyně: M. I., zast. Mgr. Andrejem Perepečenovem, advokátem se sídlem v Praze, ul. Jana
Zajíce č. p. 36, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad
Labem ze dne 17. 8. 2005, č. j. 14 Az 516/2004 - 23,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Zástupci žalobkyně Mgr. Andreji Perepečenovi, advokátovi se sídlem v Praze,
ul. Zajíce č. p. 36, se p ř i z n á v á odměna 1000 Kč a náhrada nákladů 75 Kč,
celkem 1075 Kč, které mu budou vyplaceny do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení
z účtu Nejvyššího správního soudu.
Odůvodnění:
Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) včas podanou kasační stížností brojí proti shora
označenému rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem, kterým byla zamítnuta žaloba
stěžovatele na přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 11. 2004,
č. j. OAM-71/CU-09-P08-2004. Tímto rozhodnutím nebyl stěžovatelce udělen v České
republice azyl z důvodu nesplnění podmínek uvedených v §12, §13 odst. 1, 2 a §14 zákona
č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky,
ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“) a současně bylo vysloveno,
že se na ni nevztahuje překážka vycestování ve smyslu §91 téhož zákona.
Rozsudek napadla stěžovatelka včas podanou kasační stížností.
V kasační stížnosti proti tomuto rozsudku označila stěžovatelka jako důvody této
stížnosti pochybení žalovaného při projednání žádosti o azyl. Pouze obecně citovala
jednotlivá ustanovení zákona č. 71/1967 Sb., správního řádu (§3 odst. 4, §32 odst. 1,
§34 odst. 1, §46), aniž by jakkoli specifikovala v čem spatřuje porušení výše uvedených
zákonných ustanovení. Dále odkázala na Příručku k postupům a kritériím pro určování
postavení uprchlíků, konkrétně na její článek č. 53 a 43. Navrhla, aby napadený rozsudek byl
zrušen a věc byla vrácena krajskému soudu k dalšímu řízení; kromě toho požádala
o ustanovení zástupce z řad advokátů, o osvobození od soudních poplatků a o přiznání
odkladného účinku. Tato žádost se však – s ohledem na odmítnutí kasační stížnosti – stala
bezpředmětnou.
Usnesením č. j. 14 Az 512/2004 - 43 ze dne 13. 2. 2006 soud stěžovatelce ustanovil
advokáta Mgr. Andreje Perepečenova jako zástupce pro řízení o kasační stížnosti. Výrokem
II. usnesení vyzval zástupce stěžovatele, aby ve lhůtě 1 měsíce ode dne doručení tohoto
usnesení odstranil vady kasační stížnosti, a to tak, že uvede v jakém rozsahu a z jakých
konkrétních skutkových i právních důvodů rozsudek krajského soudu napadá. Současně byl
zástupce poučen o tom, že nebude-li kasační stížnost ve lhůtě opravena, soud kasační stížnost
odmítne. Výzva byla zástupci doručena dne 22. 2. 2006. Ustanovený zástupce kasační stížnost
v uložené lhůtě nedoplnil.
Nejvyšší správní soud nemohl kasační stížnost věcně projednat a odmítl
ji z následujících důvodů:
Kasační stížnost je mimořádným opravným prostředkem proti pravomocnému
rozhodnutí krajského soudu ve správním soudnictví, jímž se účastník řízení, z něhož toto
rozhodnutí vzešlo, nebo osoba zúčastněná na řízení domáhá zrušení soudního rozhodnutí.
Jelikož se jí zpochybňuje pravomocné rozhodnutí krajského soudu, stanoví zákon poměrně
přísně její obsahové náležitosti. Jednou ze zvláštních náležitostí kasační stížnosti
(§106 odst. 1 s. ř. s.) je i označení důvodů, pro něž stěžovatel napadá rozhodnutí krajského
soudu – tzv. stížních bodů. Stížní bod musí zpravidla zahrnovat jak skutkové, tak právní
důvody, pro něž stěžovatel považuje rozhodnutí soudu za nezákonné. Důvody uvedené
v §103 odst. 1 s. ř. s. jsou však jen obecně vymezenými kategoriemi, které musí stěžovatel
v kasační stížnosti naplnit konkrétním a jedinečným obsahem, tedy vylíčit, k jakým
konkrétním vadám došlo podle jeho názoru v řízení před správním orgánem či před soudem,
jakými blíže určenými vadami trpí podle něj rozhodnutí soudu, v čem přesně spatřuje
stěžovatel nesprávné posouzení právní otázky soudem apod. Důvody uvedenými v kasační
stížnosti je pak Nejvyšší správní soud vázán (§109 odst. 3 s. ř. s.)
Požadavek na uplatnění některého z důvodů taxativně vypočtených
v §103 odst. 1 s. ř. s. je přitom třeba vykládat v souladu se zásadou, že procesní právní úkon
účastníka řízení (zde: kasační stížnost) se posuzuje podle jeho obsahu. Na jedné straně tedy
sice postačí, že ze znění kasační stížnosti jsou seznatelné důvody, které zákonným kasačním
důvodům odpovídají a není rozhodující, že sám stěžovatel tyto důvody jednotlivým
ustanovením nepodřadil (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 1. 2004,
č. j. 2 Afs 7/2003 - 50, publikované pod č. 161/2004 Sb. NSS). Na straně druhé ale nepostačí,
jestliže stěžovatel v kasační stížnosti pouze ocituje některé z písmen §103 odst. 1 s. ř. s.,
ale nekonkretizuje vady v řízení či vady v právním úsudku, jichž se soud podle stěžovatele
dopustil.
V daném případě stěžovatelka pouze vyjádřila nesouhlas s rozhodnutím soudu,
označila jako důvody pro podání kasační stížnosti nezákonnost rozhodnutí žalovaného
a citovala ustanovení správního řádu, kterých se měl žalovaný dopustit. Taková tvrzení
bez uvedení konkrétních skutečností, tedy v čem spatřuje stěžovatelka porušení správního
řádu, resp. jakých konkrétních vad řízení, které mohly mít vliv na zákonnost rozhodnutí
se žalovaný dopustil, jsou však stižena nemožností jejich přezkoumání kasačním soudem. Jde
o námitky jen formální, bez věcného obsahu. Obecně namítané vady nemůže ani Nejvyšší
správní soud namísto stěžovatelky sám aktivně vyhledávat, protože vymezení rozsahu kasační
stížnosti a specifikace jejích důvodů leží na stěžovatelce v důsledku dispoziční zásady,
která ovládá i řízení o kasační stížnosti.
Kasační stížnost stěžovatelky tedy zákonné náležitosti neobsahovala, krajský
soud proto správně tuto vyzval k odstranění vad a stanovil k tomu lhůtu odpovídající zákonu.
Neodstranění vad podání (chybějící kasační důvody) brání věcnému vyřízení kasační
stížnosti. Jedná se o nedostatek podmínek řízení, který přes výzvu soudu nebyl odstraněn
a v řízení proto nelze pokračovat.
Proto Nejvyšší správní soud kasační stížnost odmítl podle §37 odst. 5 ve spojení
s §106 odst. 1 s. ř. s.
O náhradě nákladů řízení rozhodl Nejvyšší správní soud v souladu s ustanovením
§60 odst. 3 ve spojení s §120 s. ř. s, podle nějž nemá žádný z účastníků právo na náhradu
nákladů řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta. Krajský soud ustanovil stěžovatelce
zástupce advokáta podle ust. §35 odst. 7 s. ř. s. V takovém případě hotové výdaje a odměnu
za zastupování platí stát. Ustanovenému zástupci stěžovatele náleží odměna za 1 úkon
(§11 odst. 1, písm. b) vyhl. č. 177/1996 Sb.) ve výši 1000 Kč (§9 odst. 3, písm. f) §7 vyhl.
č. 177/1996 Sb.) a 75 Kč režijního paušálu (§13 odst. 1, 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.). Celkem
jí náleží odměna ve výši 1075 Kč.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné (§53 odst. 3,
§120 s. ř. s.).
V Brně dne 17. května 2006
JUDr. Ludmila Valentová
předsedkyně senátu