ECLI:CZ:NSS:2006:6.ADS.82.2005
sp. zn. 6 Ads 82/2005 - 53
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohuslava
Hnízdila a soudkyň JUDr. Brigity Chrastilové a JUDr. Milady Tomkové v právní věci
žalobce: R. Š., zastoupen JUDr. Irenou Slavíkovou, advokátkou, se sídlem Hybernská 9,
Praha 1, proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha
5, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze č. j. 43 Cad
86/2004 - 27 ze dne 26. 4. 2005,
takto:
I. Kasační stížnost se za mítá .
II. České správě sociálního zabezpečení se ne př i znává právo na náhradu nákladů
řízení o kasační stížnosti.
III. Ustanovené zástupkyni žalobce, advokátce JUDr. Ireně Slavíkové, se při zn ává
odměna za zastupování v řízení o kasační stížnosti v částce 773,50 Kč, která bude
vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu ve lhůtě 60 dnů od právní moci
rozsudku.
Odůvodnění:
Rozhodnutím České správy sociálního zabezpečení (dále též „žalovaný“) ze dne
21. 10. 2004, č. 7812140325, byla zamítnuta žádost žalobce o plný invalidní důchod
pro nesplnění podmínek ust. §38 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění (dále též
„zákon o důchodovém pojištění“). Žalovaný své rozhodnutí odůvodnil tím, že podle posudku
lékaře OSSZ v Kladně ze dne 7. 9. 2004, není plně invalidní, neboť z důvodu dlouhodobě
nepříznivého zdravotního stavu, poklesla jeho schopnost soustavné výdělečné činnosti pouze
o 40 %. V této souvislosti byl citován §39 zákona o důchodovém pojištění, podle něho
pojištěnec je plně invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu
poklesla jeho schopnost soustavné výdělečné činnosti nejméně o 66 %.
Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce žalobu, o níž rozhodl Krajský soud v Praze
rozsudkem ze dne 26. 4. 2005, č. j. 43 Cad 86/2004 – 27, tak, že žalobu zamítl. Při posouzení
zdravotního stavu a dochované pracovní schopnosti stěžovatele se krajský soud opírá
především o posudek Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí (dále jen
„MPSV“) pro Středočeský kraj ze dne 2. 3. 2005, podle něhož procentní míra poklesu
schopnosti soustavné výdělečné činnosti podle přílohy č. 2 vyhlášky č. 284/1995 Sb., v době
vydání napadeného rozhodnutí žalované podle kapitoly V., pol. 1., písm. b) činila 40 %.
Komise hodnotila na horní hranici procentního rozmezí i se zohledněním ostatních nemocí
a práce žalobce, pro uplatnění §6 odst. 4 uvedené vyhlášky již však nenalezla další
posudkový důvod. Komise, narozdíl od posudkového lékaře OSSZ, zvolila hodnocení podle
pol. 1, neboť takové hodnocení pokládala za lépe vystihující dopad dlouhodobě nepříznivého
zdravotního stavu.
Proti tomuto rozsudku podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížnost,
v níž poukázal na svá zdravotní postižení a znovu zopakoval důvody, které jej vedly k podání
žaloby.
Usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 17. 6. 2005, č. j. 43 Cad 86/2004 – 34,
byla zástupkyní stěžovatele pro řízení o kasační stížnosti ustanovena advokátka JUDr. Irena
Slavíková, která podáním ze dne 18. 7. 2005 doplnila kasační stížnost poukazem na to,
že z dokumentace obsažené ve spisu a ze samotného zdravotního stavu stěžovatele, je patrno,
že neobjektivní lékařské posudkové komise ČSSZ a MPSV dospěly ve svých znaleckých
posudcích k závěrům, které byly ve vzájemném a hrubém rozporu, a to zejména
při závěrečném procentuálním ohodnocení postižení stěžovatele. Pochybení soudu stěžovatel
spatřil zejména ve skutečnosti, že soud neustanovil objektivního znalce z oboru posudkového
lékařství, který by řádně zhodnotil zdravotní stav stěžovatele. Důvodem pro podání kasační
stížnosti jsou podle stěžovatele důvody specifikované v §103 odst. 1 písm. b) zákona
č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), a to zejména vady v řízení
před krajským soudem a Českou správou sociálního zabezpečení, spočívající v tom,
že skutková podstata, z níž správní orgán v napadeném rozhodnutí vycházel, nemá oporu
ve spisech nebo je s nimi v rozporu.
Nejvyšší správní soud napadený rozsudek krajského soudu přezkoumal v souladu
s ust. §109 odst. 2, 3 s. ř. s., vázán rozsahem a důvody, které stěžovatel uplatnil ve své
kasační stížnosti. Nejvyšší správní soud přitom neshledal vady podle §109 odst. 3 s. ř. s.,
k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.
Kasační stížnost není důvodná.
Stěžovatel v kasační stížnosti výslovně uplatnil důvod podle §103 odst. 1 písm. b)
s. ř. s., podle něhož lze kasační stížnost podat z důvodu tvrzené vady řízení, spočívající v tom,
že skutková podstata, z níž správní orgán v napadeném rozhodnutí vycházel, nemá oporu
ve spisech nebo je s nimi v rozporu, nebo že při jejím zjišťování byl porušen zákon
v ustanoveních o řízení před správním orgánem takovým způsobem, že to mohlo ovlivnit
zákonnost a pro tuto důvodně vytýkanou vadu soud, který ve věci rozhodoval, napadené
rozhodnutí správního orgánu měl zrušit; za takovou vadu řízení se považuje
i nepřezkoumatelnost rozhodnutí správního orgánu pro nesrozumitelnost. Vzhledem k tomu,
že stěžovatel vytýká krajskému soudu, že ve věci neustanovil znalce, lze jím uplatněný důvod
spíše podřadit pod §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s., spočívající v jiné vadě řízení před soudem,
mohla-li mít taková vada za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé.
Rozhodnutí o nároku na plný nebo částečný invalidní důchod je závislé zejména
na lékařském odborném posouzení. Pro přezkumné soudní řízení je k posouzení zdravotního
stavu a výdělečné schopnosti občana povoláno ze zákona Ministerstvo práce a sociálních věcí,
které tak činí svými posudkovými komisemi (§4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci
a provádění sociálního zabezpečení). Posudek uvedené komise pak soud hodnotí jako každý
jiný důkaz podle zásady volného hodnocení důkazů podle §132 o. s. ř.
Podle §39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění je pojištěnec plně invalidní,
jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, poklesla jeho schopnost
soustavné výdělečné činnosti nejméně o 66 % nebo je schopen pro zdravotní postižení
soustavné výdělečné činnosti jen za zcela mimořádných podmínek. Podle §44 odst. 1
uvedeného zákona je pojištěnec částečně invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě
nepříznivého zdravotního stavu, poklesla jeho schopnost soustavné výdělečné činnosti
nejméně o 33 %. V obou případech podle §39 odst. 2 ve spojení s §44 odst. 1 věta druhá
zákon o důchodovém pojištění, se při určování poklesu schopnosti soustavné výdělečné
činnosti pojištěnce vychází z jeho zdravotního stavu doloženého výsledky funkčních vyšetření
a z jeho schopnosti vykonávat práce odpovídající zachovaným tělesným, smyslovým
a duševním schopnostem, s přihlédnutím k výdělečným činnostem, které vykonával předtím
než k takovému poklesu došlo, a k dosaženému vzdělání, zkušenostem a znalostem,
přitom se bere v úvahu, zda jde o zdravotní postižení trvale ovlivňující schopnost výdělečné
činnosti pojištěnce, zda a jak je pojištěnec na své zdravotní postižení adaptován, a schopnost
rekvalifikace pojištěnce na jiný druh výdělečné činnosti, než dosud vykonával.
Nejvyšší správní soud (stejně jako krajský soud) nemá pochybnosti o úplnosti
a přesvědčivosti závěru Posudkové komise MPSV pro Středočeský kraj, vyjádřeného
v posudku této komise ze dne 2. 3. 2005, podle nějž stěžovatel je i nadále částečně invalidní.
Z uvedeného posudku je přitom zřejmé, že zdravotní stav stěžovatele byl komplexně
posouzen na základě úplné zdravotnické dokumentace a po přihlédnutí ke všem obtížím
stěžovatelem uváděným, takže nevznikly pochybnosti o úplnosti a správnosti stanovené
diagnózy. Ostatně ani stěžovatel neuvádí žádné konkrétní výhrady proti závěrům posudkové
komise, pouze poukazuje na neobjektivní závěry této komise a posudku lékaře OSSZ
v Kladně, aniž by tyto svoje výhrady nějakým způsobem konkretizoval. Oba posudky nejsou
ve vzájemném hrubém rozporu, jak stěžovatel ve své kasační stížnosti tvrdí, oba v procentní
míře poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti stěžovatele vycházejí z přílohy č. 2,
kapitola V. (duševní poruchy a poruchy chování) a pokud posudková komise MPSV zvolila
hodnocení podle položky 1, náležitým způsobem toto ohodnocení zdůvodnila tím,
že je pokládá za lépe vystihující dopad dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu
stěžovatele. Námitka stěžovatele, že závěrečné procentuální ohodnocení postižení stěžovatele,
jak v posudku Posudkové komise MPSV, tak lékaře OSSZ, je ve vzájemném hrubém rozporu,
je pak zcela nedůvodná, neboť v obou případech je vyjádřen shodný závěr o poklesu
soustavné výdělečné činnosti stěžovatele pouze o 40 %. Za tohoto stavu věci nelze považovat
za pochybení krajského soudu, když řízení nedoplnil ustanovením znalce z oboru
posudkového lékařství.
S ohledem na skutečnost, že stěžovatel ke dni vydání rozhodnutí České správy
sociálního zabezpečení, nebyl plně invalidní podle §39 odst. 1 zákona o důchodovém
pojištění, neboť jeho schopnost soustavné výdělečné činnosti nepoklesla nejméně o 66 %
a není schopen pro zdravotní postižení soustavné výdělečné činnosti jen za zcela
mimořádných podmínek, krajský soud nepochybil, když rozhodnutí správního orgánu
jako věcně správné potvrdil. Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost podle §110 odst. 1
s. ř. s. jako nedůvodnou zamítl.
O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle §60
odst. 1, 2 s. ř. s. Stěžovatel, který nebyl v řízení úspěšný, nemá právo na náhradu nákladů
řízení, a právo České správy sociálního zabezpečení na náhradu nákladů řízení
je v posuzované věci ze zákona vyloučeno.
Krajským soudem ustanovená zástupkyně stěžovatele požadovala za zastoupení
stěžovatele odměnu za dva úkony právní služby (v rozporu s tím však uvedla čtyři úkony
právní služby po 250 Kč). Podle §35 odst. 7 s. ř. s. Nejvyšší správní soud přiznal ustanovené
advokátce odměnu ve výši 773,50 Kč, představující dva úkony právní služby po 250 Kč,
a to za první poradu s klientem včetně přípravy a převzetí zastoupení podle §11 odst. 1
písm. b) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů
za poskytování právních služeb, ve znění pozdějších předpisů, a v doplnění kasační stížnosti
z 18. 7. 2005 podle §11 odst. 1 písm. d) téže vyhlášky, a dva režijní paušály po 75 Kč
podle §13 odst. 3 téže vyhlášky, přičemž uvedená odměna byla zvýšena o 19 % DPH.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nej sou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 29. června 2006
JUDr. Bohuslav Hnízdil
předseda senátu