ECLI:CZ:NSS:2006:6.AZS.150.2005
sp. zn. 6 Azs 150/2005 - 39
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohuslava
Hnízdila a soudkyň JUDr. Brigity Chrastilové a JUDr. Milady Tomkové v právní věci
žalobce: R. P., zastoupen JUDr. Irenou Slavíkovou, advokátkou, se sídlem Hybernská 9,
Praha 1, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, poštovní schránka
21/OAM, Praha 7, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Praze
ze dne 27. 12. 2004, č. j. 46 Az 105/2004 - 14,
takto:
I. Kasační stížnost se za mítá .
II. Ministerstvu vnitra se ne př i z n á v á právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti.
III. Ustanovené zástupkyni žalobce, advokátce JUDr. Ireně Slavíkové, se ne př i z ná v á
odměna za zastupování v řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Žalobce (dále jen „stěžovatel“) napadá kasační stížností usnesení Krajského soudu
v Praze ze dne 27. 12. 2004, č. j. 46 Az 105/2004 - 14, kterým byla odmítnuta jeho žaloba
směřující proti rozhodnutí Ministerstva vnitra (dále jen „žalovaný“) ze dne 12. 11. 2004,
č. j. OAM - 744/LE - 01 - 07 - 2004, jímž byla žádost žalobce o udělení azylu zamítnuta jako
zjevně nedůvodná podle §16 odst. 1 písm. g) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně
zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen
„zákon o azylu“). Krajský soud v Praze žalobu odmítl z toho důvodu, že z podání nebylo
zřejmé, jaké jsou důvody, pro které bylo učiněno, a jaké ustanovení konkrétního právního
předpisu mělo být rozhodnutím žalovaného porušeno, a tedy nebyly splněny podmínky řízení,
přitom tento nedostatek byl nedostatkem neodstranitelným pro uplynutí lhůty podávané z §72
odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“).
Stěžovatel uvádí, že kasační stížnost podává z důvodů uvedených v §103 odst. 1
písm. a) a e) s. ř. s. Dále uvádí, že podle jeho mínění podání ve věci žaloby bylo ve smyslu
ustanovení §71 odst. 1 písm. a) až f) s. ř. s. perfektní, obsahovalo všechny stanovené
náležitosti, i když v obecné rovině, včetně označení žalobních bodů, z nichž bylo patrno
z jakých skutkových a právních důvodů považuje napadené výroky rozhodnutí správního
orgánu za nezákonné a v jejich rámci bylo možné napadené rozhodnutí správního orgánu
meritorně přezkoumat. Stěžovatel je přesvědčen o nezákonnosti napadeného usnesení,
neboť pro odmítnutí jeho podání neexistovaly relevantní důvody, a dovozuje porušení
článku 36 Listiny základních práv a svobod, neboť takový postup soudu považuje
za diskriminační, porušující zásadu rovnosti zbraní před soudem a stěžovatelovo právo
na soudní ochranu. Vzhledem k výše uvedeným důvodům stěžovatel navrhuje, aby Nejvyšší
správní soud napadené usnesení Krajského soudu v Praze zrušil a věc mu vrátil k dalšímu
řízení.
Žalovaný ve svém vyjádření ke kasační stížnosti odkázal na obsah správního spisu.
Navrhuje zamítnutí kasační stížnosti a k přiznání odkladného účinku kasační stížnosti
neshledává důvody.
Z obsahu soudního spisu Nejvyšší správní soud zjistil, že proti rozhodnutí žalovaného
podal žalobce v zákonné lhůtě žalobu, kterou napadl rozhodnutí žalovaného v celém rozsahu
výroku o zamítnutí jeho žádosti o udělení azylu jako zjevně nedůvodné podle §16 odst. 1
písm. g) zákona o azylu. Žalobce namítl, že správní orgán nezjistil přesně a úplně skutkový
stav věci a opatřené důkazy byly neúplné, a porušil tak ustanovení §3 odst. 4, §32 odst. 1,
§34 odst. 1 a §46 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení (dále jen „správní řád“). Žalobce
navrhl, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.
O žalobě rozhodl Krajský soud v Praze usnesením č. j. 46 Az 105/2004 - 14 ze dne
27. 12. 2004 tak, že žalobu odmítl, aniž by stěžovatele vyzýval k odstranění vad podání.
Absenci výzvy soud opřel o skutečnost, že odstranění vad uvedeného podání nepřicházelo
v úvahu s ohledem na ustanovení §72 odst. 1 s. ř. s., neboť tam uvedená lhůta již uplynula.
Toto usnesení krajského soudu bylo stěžovateli doručeno dne 24. 1. 2005 a ten je napadl
kasační stížností dne 7. 2. 2005.
Stěžovatel byl účastníkem řízení, z něhož napadené usnesení vzešlo (§102 s. ř. s.),
a kasační stížnost je tak podána osobou oprávněnou. Kasační stížnost byla podána včas (§106
odst. 2 s. ř. s.). Stěžovatel uvedl jako důvod kasační stížnosti porušení ustanovení §103
odst. 1 písm. a) a e) s. ř. s., a kasační stížnost je tak přípustná.
Nejvyšší správní soud tedy napadené usnesení krajského soudu přezkoumal v mezích
řádně uplatněného kasačního důvodu (§109 odst. 3 s. ř. s.) a dospěl k závěru, že kasační
stížnost není důvodná.
Krajský soud podání stěžovatele odmítl s poukazem na neodstranitelný nedostatek
podmínek řízení, který spatřoval ve skutečnosti, že podání stěžovatele neobsahovalo
náležitosti stanovené v §71 odst. 1 písm. d) s. ř. s., tj. nebyl v něm obsažen žádný žalobní
bod. Svůj závěr o neodstranitelnosti této vady podání přitom opřel krajský soud o §71 odst. 2
s. ř. s. Podle věty třetí tohoto ustanovení je možné rozšířit žalobu na dosud nenapadené
výroky rozhodnutí nebo ji rozšířit o další žalobní body pouze ve lhůtě pro podání žaloby.
Jak krajský soud uvedl, tato lhůta již uplynula, a proto by doplnění žaloby na základě výzvy
soudu bylo nadbytečné, neboť by soud k němu nemohl přihlížet.
Nejvyšší správní soud vychází z ustanovení §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s.,
podle něhož soud usnesením odmítne návrh, jestliže nejsou splněny jiné podmínky řízení
a tento nedostatek je neodstranitelný nebo přes výzvu soudu nebyl odstraněn a nelze
proto v řízení pokračovat. V projednávané věci stěžovatel v zákonem stanovené lhůtě podal
žalobu, v níž uvedl toliko porušení příslušných ustanovení správního řádu,
aniž by specifikoval důvody, pro které tak činí, a tato absence základních náležitostí žaloby
se stala uplynutím lhůty pro podání žaloby vadou neodstranitelnou. Jak již Nejvyšší správní
soud opakovaně judikoval, neexistuje zákonná povinnost soudu v případech, kdy žaloba
neobsahuje žádný žalobní bod, vyzývat žalobce k odstranění těchto vad ve smyslu ustanovení
§37 odst. 5 s. ř. s., neboť takto široce pojímaná povinnost soudu by odporovala zásadě
dispoziční a zásadě koncentrace řízení, v souladu s nimiž je řízení o žalobě koncipováno.
Tu lze poukázat na rozsudek č. j. 2 Azs 9/2003 - 40 ze dne 23. 10. 2003, publikovaný
pod č. 113/2004 Sbírky rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, a na rozsudek rozšířeného
senátu č. j. 2 Azs 92/2005 - 58, publikovaný pod č. 835/2006 Sbírky rozhodnutí Nejvyššího
správního soudu. Nejde-li tedy o situaci, kdy podání neobsahuje žádný žalobní bod, a jde-li
naopak o situaci, kdy žalobní bod je formulován nedostatečně přesně a podrobně,
popř. chybí-li v žalobě jiné náležitosti než žalobní body či vymezení rozsahu napadení
správního rozhodnutí, je soud povinen postupovat podle ustanovení §37 odst. 5 s. ř. s.
a usnesením vyzvat podatele k opravě nebo odstranění vad podání tak, aby mohlo být věcně
projednáno. Pouze v případě, že podání není ve stanovené lhůtě doplněno nebo opraveno
a v řízení není možno pro tento nedostatek pokračovat, odmítne soud usnesením řízení
o takovém podání, přičemž o tomto následku musí být podatel ve výzvě poučen.
V dané věci je tak třeba vyřešit klíčovou otázku, zda byl v žalobě uveden žalobní bod
či nikoli. Pouze ve druhém případě se takový nedostatek stal po uplynutí lhůty k jejímu
podání neodstranitelným. Namítá-li v žalobě stěžovatel toliko porušení ustanovení §3 odst. 4,
§32 odst. 1, §34 odst. 1 a §46 správního řádu, aniž by uvedl potřebná skutková tvrzení,
pak i při nejmírnějších požadavcích na povinný obsah takového podání a při nejvyšší míře
příznivosti posouzení jeho obsahu nelze jakýkoli žalobní bod dovozovat. Absence takového
žalobního bodu tedy znamená, že Krajský soud v Praze postupoval správně, když stěžovatele
k doplnění jeho podání nevyzýval, a tedy rozhodnutí nelze dle Nejvyššího správního soudu
považovat za nezákonné odmítnutí přístupu stěžovatele k soudu.
Stěžovatelova námitka diskriminace a porušení zásady rovnosti zbraní taktéž není
příhodná, přitom právní názor, z něhož Nejvyšší správní soud při posuzování této právní věci
vychází, je názorem konstantním, který neznevýhodňuje stěžovatele ani oproti jiným
stěžovatelům v obdobných právních věcech, ani oproti žalovanému.
Ze všech shora uvedených důvodů Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační
stížnost není důvodná, a proto ji zamítl (§110 odst. 1 s. ř. s.).
Za této procesní situace, kdy Nejvyšší správní soud o kasační stížnosti rozhodl,
se z důvodu nadbytečnosti již samostatně nezabýval návrhem na přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti.
Stěžovatel, který neměl v tomto řízení úspěch, nemá právo na náhradu nákladů řízení
(§60 odst. 1 s. ř. s.). Žalovaný žádné náklady neuplatňoval a Nejvyšší správní soud ani žádné
mu vzniklé náklady ze spisu nezjistil, a proto bylo rozhodnuto tak, že Ministerstvu vnitra
se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
Stěžovateli byla usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 27. 12. 2004,
č. j. 46 Az 105/2004 - 29, pro řízení o kasační stížnosti ustanovena zástupcem advokátka;
v takovém případě platí hotové výdaje a odměnu za zastupování stát (§35 odst. 7 s. ř. s.).
Protože v dané věci nebyly provedeny ustanovenou advokátkou žádné úkony, jak vyplývá
z obsahu soudního spisu, a nebyly tak naplněny zákonné předpoklady pro přiznání odměny
ve smyslu platné právní úpravy dané vyhláškou č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů
a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění pozdějších předpisů, bylo
rozhodnuto, že ustanovené zástupkyni stěžovatele, advokátce JUDr. Ireně Slavíkové,
se nepřiznává odměna za zastupování v řízení o kasační stížnosti, jak uvedeno v bodě III.
výroku tohoto rozsudku.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nej sou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 23. května 2006
JUDr. Bohuslav Hnízdil
předseda senátu