ECLI:CZ:NSS:2006:6.AZS.303.2005
sp. zn. 6 Azs 303/2005 - 68
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohuslava
Hnízdila a soudkyň JUDr. Brigity Chrastilové a JUDr. Milady Tomkové v právní věci
žalobce: Z. A., proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, poštovní
přihrádka 21/OAM, Praha 7, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského
soudu v Praze ze dne 2. 3. 2005, č. j. 9 Az 6/2004 – 49,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá.
II. Ministerstvu vnitra se ne př i z n á v á právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti.
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 15. 10. 2004, č. j. 9 Az 6/2004 – 34, byla
zamítnuta žaloba žalobce proti rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 12. 2003,
č. j. OAM – 2619/VL – 19 – BE07 – 2002, kterým žalobci nebyl udělen azyl podle §12, §13
odst. 1, 2 a §14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii
České republiky (dále jen „zákon o azylu“) a dále bylo rozhodnuto, že na cizince
se nevztahuje překážka vycestování ve smyslu §91 uvedeného zákona.
Proti tomuto rozsudku podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížnost,
v níž zároveň požádal o ustanovení zástupce z řad advokátů. Na žádost o ustanovení advokáta
soudem reagoval Městský soud v Praze přípisem ze dne 9. 12. 2004, v němž stěžovateli sdělil,
že pro ustanovení zástupce soudem musí soudu především doložit, že nemá dostatečné
prostředky. Stěžovatel byl proto vyzván, aby ve lhůtě 10 dnů od doručení této výzvy soudu
písemně sdělil, kolik činí měsíční výše nájemného, které platí za ubytování na adrese,
kde se zdržuje, komu nájemné platí a z jakých prostředků toto nájemné hradí, když podle jeho
prohlášení obsaženého v kasační stížnosti nemá žádný příjem, a dále byl vyzván z jakých
prostředků hradí svoje další náklady spojené s pobytem v České republice (náklady na stravu,
ošacení, jízdné MHD aj.). Stěžovateli byl zároveň zaslán příslušný formulář „potvrzení
o osobních, majetkových a výdělkových poměrech“ s tím, aby ho vyplněný (případně
potvrzený) a podepsaný vrátil nejpozději do 10 dnů Městskému soudu v Praze. Na uvedenou
výzvu stěžovatel reagoval tak, že soudu zaslal „Potvrzení o osobních, majetkových
a výdělkových poměrech“, z něhož vyplývá, že nemá žádné příjmy z pracovního poměru,
případně z dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr, ani příjmy z podnikání a jiné
samostatné činnosti.
Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 2. 3. 2005, č. j. 9 Az 6/2004 – 49, byl
návrh stěžovatele na ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti soudem zamítnut.
V odůvodnění svého usnesení městský soud uvedl, že pro posouzení toho, zda stěžovateli
může být soudem ustanoven zástupce, je podle §35 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudní
řád správní (dále jen „s. ř. s.“), rozhodné jednak to, zda stěžovatel splňuje předpoklady
pro osvobození od soudních poplatků a dále, zda je ustanovení zástupce třeba k ochraně jeho
práv. Zdůraznil dále, že od soudních poplatků může být v souladu s §36 odst. 3 s. ř. s.
osvobozen účastník, který doloží, že nemá dostatečné prostředky. Vzhledem k tomu,
že stěžovatel bydlí nikoliv v pobytovém středisku pro žadatele o azyl, ale na adrese uvedené
v záhlaví napadeného usnesení, soud stěžovatele výzvou ze dne 9. 12. 2004 vyzval, aby sdělil
údaje tam uvedené. Jedinou reakcí stěžovatele na uvedenou výzvu soudu bylo vyplnění
potvrzení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech, v němž stěžovatel uvedl,
že nemá žádné příjmy z pracovního či obdobného poměru, ani žádné jiné příjmy, a nevlastní
žádný osobní majetek větší ceny. Další významné skutečnosti, k jejichž sdělení byl vyzván
výzvou ze dne 9. 12. 2004, však stěžovatel soudu nesdělil. Podle názoru městského soudu
je přitom nepochybné, že s pobytem stěžovatele v ČR jsou nutně spojeny určité náklady
(na ubytování v soukromí, na stravu, ošacení, jízdné aj.), a že stěžovatel musí tyto náklady
z nějakých prostředků hradit. Za situace, kdy stěžovatel soudu nesdělil, z jakých prostředků
tyto náklady hradí, se městskému soudu jako krajně nevěrohodné jeví jeho tvrzení o tom,
že nemá naprosto žádné příjmy a prostředky, neboť v takovém případě by neměl
ani prostředky na úhradu výše zmíněných nákladů spojených s jeho pobytem v České
republice. Městský soud proto dospěl k závěru, že stěžovatel soudu věrohodným způsobem
nedoložil, že nemá dostatečné prostředky. Nesplnil tak faktické předpoklady pro osvobození
od soudních poplatků, z čehož plyne, že v jeho případě nejsou splněny ani zákonem stanovené
podmínky pro to, aby mu mohl být pro řízení o kasační stížnosti ustanoven zástupce z řad
advokátů soudem. Městský soud proto návrh stěžovatele na ustanovení zástupce pro řízení
o kasační stížnosti zamítl.
Proti tomuto usnesení podal stěžovatel kasační stížnost, v níž uvedl, že je zaměstnán,
přičemž dohodnutá mzda činí 7185 Kč (přiložil kopii pracovní smlouvy) a kvůli špatné
znalosti českého jazyka neměl možnost vyjádřit svůj nesouhlas. Upozorňuje soud,
že s jeho vyjádřením nesouhlasí, protože vícekrát se pokusil spojit s advokátem Mgr. P. a
nepovedlo se mu to. Zatím bydlí v ubytovně, platí měsíčně 3000 Kč, nemá kredit na telefon, a
když volá z automatu, automat většinou nefunguje. Advokátovi zasílal materiály ohledně
kasační stížnosti poštou a nedostal žádnou odpověď. Navrhl, aby soud zrušil usnesení
městského soudu a ustanovil mu bezplatného zástupce z řad advokátů.
Nejvyšší správní soud nejprve zkoumal formální náležitosti kasační stížnosti
a konstatoval, že kasační stížnost je podána včas. Jde o rozhodnutí, proti němuž je kasační
stížnost přípustná. Stěžovatel sice není zastoupen advokátem, podle ustálené judikatury
Nejvyššího správního soudu však v řízení o kasační stížnosti proti usnesení krajského soudu
o zamítnutí návrhu na ustanovení zástupce žalobci není důvodem pro odmítnutí kasační
stížnosti nedostatek právního zastoupení ve smyslu §105 odst. 2 s. ř. s. (srovnej rozsudek
Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 4. 2004, č. j. 6 Azs 27/2004 – 41).
Nejvyšší správní soud napadené soudní rozhodnutí přezkoumal v souladu s ust. §109
odst. 2 a 3 s. ř. s., vázán rozsahem a důvody, které stěžovatel uplatnil ve své kasační stížnosti.
Nejvyšší správní soud neshledal vady podle §109 odst. 3 s. ř. s., k nimž by musel přihlédnout
z úřední povinnosti.
Kasační stížnost není důvodná.
Podle §35 odst. 7 s. ř. s. navrhovateli, u něhož jsou předpoklady, aby byl osvobozen
od soudních poplatků, a je-li to třeba k ochraně jeho práv, může předseda senátu na návrh
ustanovit usnesením zástupce, jímž může být i advokát. K ustanovení zástupce účastníkovi
soudem může tedy dojít za splnění dvou podmínek, a to tehdy, jsou-li splněny předpoklady
pro osvobození od soudních poplatků a dále je-li to třeba k ochraně práva navrhovatele.
Obě podmínky musí být splněny současně, nesplnění jedné z nich pak vede k nevyhovění
žádosti o ustanovení zástupce soudem.
Předpoklady pro osvobození od soudních poplatků má zákon na mysli předpoklady
pro přiznání osvobození výrokem soudu podle §36 odst. 3 s. ř. s.; nemá tedy na mysli
případy, kdy účastník je již ze zákona osvobozen nebo jde-li dokonce o řízení osvobozené
od poplatků věcně. Městský soud proto správně zkoumal, zda u stěžovatele jsou předpoklady
pro osvobození od soudních poplatků ve smyslu §36 odst. 3 s. ř. s. Za tím účelem správně
stěžovatele vyzval k doložení svých osobních, majetkových a výdělkových poměrů.
Tuto povinnost stěžovatel splnil pouze částečně, když soudu vrátil vyplněný vzor 060 o. s. ř. –
potvrzení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech, nereagoval však na výzvu
soudu, aby sdělil výši nájemného, které platí za ubytování, komu a z jakých prostředků toto
nájemné platí, z jakých prostředků hradí své další náklady spojené s pobytem v České
republice, zejména náklady spojené se stravováním, ošacením, jízdným v MHD apod. Pokud
tedy stěžovatel soudu nesdělil, z jakých prostředků uvedené náklady hradí, lze souhlasit
s městským soudem, že se jako krajně nevěrohodné jeví tvrzení stěžovatele uvedené
v „Potvrzení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech“, že nemá naprosto žádné
příjmy a prostředky, neboť v takovém případě by neměl ani prostředky na úhradu všech
nákladů spojených s jeho pobytem v České republice. Městský soud proto dospěl
ke správnému závěru, že stěžovatel soudu věrohodným způsobem nedoložil, že nemá
dostatečné prostředky, nesplnil tak faktické předpoklady pro osvobození od soudních
poplatků, takže nesplnil zákonem stanovené podmínky pro to, aby mu mohl být pro řízení
o kasační stížnosti ustanoven zástupce z řad advokátů soudem.
Městský soud v Praze proto postupoval správně, když návrh stěžovatele na ustanovení
zástupce soudem pro řízení o kasační stížnosti zamítl. Z uvedených důvodů Nejvyšší správní
soud dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná, a proto ji zamítl (§110 odst. 1
s. ř. s.).
Stěžovatel, který neměl v tomto řízení úspěch, nemá právo na náhradu nákladů řízení
(§60 odst. 1 s. ř. s.). Žalovaný žádné náklady neuplatňoval a Nejvyšší správní soud ani žádné
mu vzniklé náklady ze spisu nezjistil, a proto bylo rozhodnuto tak, že Ministerstvu vnitra
se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nej sou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 12. října 2006
JUDr. Bohuslav Hnízdil
předseda senátu