ECLI:CZ:NSS:2006:6.AZS.357.2005
sp. zn. 6 Azs 357/2005 - 76
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohuslava
Hnízdila a soudkyň JUDr. Brigity Chrastilové a JUDr. Milady Haplové v právní věci žalobce:
M. D., zastoupen JUDr. Petrem Knoblochem, advokátem, se sídlem Husova 17, Plzeň, proti
žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, poštovní schránka 21/OAM,
Praha 7, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni č. j. 60
Az 44/2005 - 30 ze dne 26. 5. 2005,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá.
II. Ministerstvu vnitra se ne př i zná vá právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti.
III. Ustanovenému zástupci žalobce, advokátu JUDr. Petru Knoblochovi, se př i znáv á
odměna za zastupování v řízení o kasační stížnosti v částce 2558,50 Kč, která bude
vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu ve lhůtě 60 dnů od právní moci
rozsudku.
Odůvodnění:
Rozhodnutím Ministerstva vnitra (dále též „žalovaný“) ze dne 21. 3. 2005,
č. j. OAM - 214/LE - B01 - B02 - 2005, byla žádost žalobce o udělení azylu zamítnuta
jako zjevně nedůvodná podle §16 odst. 1 písm. k) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně
zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen
„zákon o azylu“). Žalovaný v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že v průběhu správního
řízení bylo objasněno, že žalobce nepožádal o udělení azylu bezprostředně po vstupu
na území České republiky, ale až při hrozbě vyhoštění z tohoto území.
Proti rozhodnutí žalovaného podal žalobce v zákonné lhůtě žalobu, kterou napadl
rozhodnutí žalovaného v celém rozsahu výroku o zamítnutí jeho žádosti o udělení azylu
jako zjevně nedůvodné podle §16 odst. 1 písm. k) zákona o azylu. Žalobce namítl, že správní
orgán na podkladě shromážděných důkazů nesprávně posoudil skutkový stav věci
a na základě toho vydal rozhodnutí, které žalobce považuje za nesprávné s ohledem
na příslušná ustanovení zákona o azylu, a proto s tímto rozhodnutím nesouhlasí a žádá
o pomoc při vyřešení otázky týkající se udělení azylu. Vzhledem k uvedenému žalobce
navrhl, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.
O žalobě rozhodl Krajský soud v v Plzni ze dne 26. 5. 2005, č. j. 60 Az 44/2005 - 30,
tak, že žalobu zamítl. V odůvodnění svého rozsudku uvedl, že se ztotožňuje se závěrem
správního orgánu, jež žádost o udělení azylu zamítl jako zjevně nedůvodnou podle §16
odst. 1 písm. k) zákona o azylu, neboť důvodem žádosti o udělení azylu je snaha vyhnout
se hrozícímu vyhoštění z území České republiky.
Proti uvedenému rozsudku krajského soudu podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) dne
7. 6. 2005 kasační stížnost a současně požádal o ustanovení zástupce pro řízení o kasační
stížnosti.
Nejvyšší správní soud nejprve přezkoumal formální náležitosti kasační stížnosti
a zjistil, že kasační stížnost je podána včas. Stěžovateli byl rozsudek krajského soudu doručen
dne 6. 6. 2005, kasační stížnost byla podána na poštu k přepravě dne 7. 6. 2005 a doručena
Krajskému soudu v Plzni 9. 6. 2005. Jde o rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost
přípustná. Stěžovatel je zastoupen advokátem, jenž mu byl k jeho žádosti ustanoven
pro řízení o kasační stížnosti usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 26. 5. 2005,
č. j. 60 Az 44/2005 - 56.
Stěžovatel v kasační stížnosti výslovně uplatnil stížnostní důvody podle ustanovení
§103 odst. 1 písm. d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“).
Stěžovatel má za to, že soud nesprávným způsobem posoudil právní otázku, zda řízení
předcházející podání žaloby netrpělo procesní vadou. Podle jeho mínění žalovaný
nedostatečným způsobem provedl dokazování ve věci, rozhodnutí neodpovídá ustanovení
§47 odst. 3 správního řádu, neboť odůvodnění je zcela nedostatečné. Stěžovatel dále
nesouhlasí se způsobem, jakým se žalovaný i krajský soud vypořádaly s otázkou existence
překážek vycestování, když se touto otázkou vůbec nezabývaly pro její údajnou nadbytečnost.
Stěžovatel uvádí, že je vysoce pravděpodobné, že po návratu do země původu by byl vystaven
minimálně administrativní šikaně, ale je zde i možnost, že bude vystaven mučení, nelidskému
či ponižujícímu zacházení. Jeho obavy jsou důvodné, neboť na Ukrajině zcela chybí ochrana
ze strany policie, a proto nesouhlasí s tvrzením, že návrat na Ukrajinu lze považovat
za bezpečný, a z uvedeného vyvozuje existenci překážky vycestování podle §91 odst. 1
písm. a) zákona o azylu. Ze shora uvedených důvodů stěžovatel navrhuje napadené
rozhodnutí zrušit. Současně požádal o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti
s odkazem na ustanovení §107 s. ř. s. s odůvodněním, že je nutná jeho přítomnost v České
republice, aby mohl uplatňovat svá procesní práva před soudem.
Žalovaný se ve svém vyjádření ke kasační stížnost plně ztotožňuje se závěry
Krajského soudu v Plzni. Uvádí, že jak rozhodnutí správního orgánu, tak i rozhodnutí
krajského soudu byla vydána v souladu s právními předpisy, a odkazuje na obsah správního
spisu, zejména na vlastní podání a výpovědi stěžovatele učiněné ve správním řízení
a na vydané rozhodnutí. Kasační stížnost považuje za nedůvodnou, stejně tak i návrh
na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
Nejvyšší správní soud napadené soudní rozhodnutí přezkoumal v souladu s §109
odst. 2 a 3 s. ř. s., vázán rozsahem a důvody, které stěžovatel uplatnil ve své kasační stížnosti.
Nejvyšší správní soud přitom neshledal vady podle §109 odst. 3 s. ř. s., k nimž by musel
přihlédnout z úřední povinnosti.
Kasační stížnost není důvodná.
Nejvyšší správní soud konstatuje, že stěžovatel v kasační stížnosti výslovně uplatnil
stížnostní důvody podle ustanovení §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. Podle tohoto ustanovení lze
kasační stížnost podat z důvodu tvrzené nepřezkoumatelnosti spočívající v nesrozumitelnosti
nebo nedostatku důvodů rozhodnutí, popřípadě v jiné vadě řízení před soudem, mohla-li mít
taková vada za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé.
Nejvyšší správní soud dále konstatuje, že krajský soud při vlastním přezkoumání
žalobou dotčeného rozhodnutí správně vyšel z dostatečně zjištěného skutkového stavu,
který správně po právní stránce posoudil a zabýval se výrokem napadeného rozhodnutí
v mezích žalobních bodů. Nejvyšší správní soud se plně ztotožňuje se závěry krajského
soudu a shodně s tímto soudem má za to, že stěžovatelem uváděné důvody pro udělení azylu,
a to jak v řízení před správním orgánem, tak potom obdobně i v řízení před soudem, nelze
zařadit pod žádný zákonný důvod, pro který lze podle zákona o azylu žadateli azyl udělit,
anebo jinak řečeno, na jehož základě je na udělení azylu právní nárok. Podle názoru
Nejvyššího správního soudu tak Krajský soud v Plzni právní otázku v předcházejícím řízení
posoudil správně. S ohledem na uvedené skutečnosti Nejvyšší správní soud dospěl k závěru,
že krajský soud správně vyšel z toho, že stěžovatel podal žádost o udělení azylu s cílem
vyhnout se hrozícímu vyhoštění, takže žalovaný správně jeho žádost o azyl zamítl
jako zjevně nedůvodnou podle §16 odst. 1 písm. k) zákona o azylu. S námitkami stěžovatele
se krajský soud náležitým a vyčerpávajícím způsobem v odůvodnění svého rozhodnutí
vypořádal.
Námitka týkající se nevztažení překážky vycestování je nedůvodná, neboť překážka
vycestování se v souladu s ustanovením §28 zákona o azylu posuzuje pouze v případě
neudělení nebo odnětí azylu. Rozhodnutí o zamítnutí žádosti o udělení azylu jako zjevně
nedůvodné podle §16 odst. 1 písm. k) zákona o azylu nelze považovat za rozhodnutí
o neudělení azylu ve smyslu §28 tohoto zákona. Za takové lze považovat pouze rozhodnutí,
kterým Ministerstvo vnitra rozhodne o neudělení azylu pro nesplnění podmínek uvedených
v §12, §13 odst. 1, 2 a §14 téhož zákona po věcném posouzení důvodů tvrzených žadatelem
o azyl. Z tohoto důvodu neshledal Nejvyšší správní soud v postupu žalovaného v daném
případě žádné pochybení a ani krajskému soudu nelze vytýkat, že se otázkou splnění
podmínek pro udělení azylu řádně ve svém rozsudku nezabýval, neboť v případě zamítnutí
žádosti o azyl jako zjevně nedůvodné by bylo rozhodování podle citovaných ustanovení
zákona o azylu nadbytečné.
Podle ustanovení §16 odst. 1 písm. k) zákona o azylu se žádost o udělení azylu
zamítne jako zjevně nedůvodná, jestliže žadatel podal žádost o udělení azylu s cílem vyhnout
se hrozícímu vyhoštění, nebo vydání k trestnímu stíhání do ciziny, ačkoliv mohl požádat
o udělení azylu dříve.
Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že námitky stěžovatele o tvrzené
nepřezkoumatelnosti napadeného rozsudku ve smyslu §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. nejsou
důvodné.
Žalovaný správní orgán i Krajský soud v Plzni postupovaly správně, když důvody
uplatňované stěžovatelem neshledaly jako důvody k udělení azylu a podle toho rozhodly.
Ze všech shora uvedených důvodů Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační
stížnost není důvodná, a proto ji zamítl (§110 odst. 1 s. ř. s.).
Za této procesní situace, kdy Nejvyšší správní soud o kasační stížnosti rozhodl,
se z důvodu nadbytečnosti již samostatně nezabýval návrhem na přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti.
Stěžovatel, který neměl v tomto řízení úspěch, nemá právo na náhradu nákladu řízení
(§60 odst. 1 s. ř. s.). Žalovaný žádné náklady neuplatňoval a Nejvyšší správní soud ani žádné
mu vzniklé náklady ze spisu nezjistil, a proto bylo rozhodnuto tak, že Ministerstvu vnitra
se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
Stěžovateli byl usnesením Krajského soudu v Plzni č. j. 60 Az 44/2005 - 56 ze dne
26. 5. 2005 pro řízení o kasační stížnosti ustanoven zástupcem advokát; v takovém případě
platí hotové výdaje a odměnu za zastupování stát (§35 odst. 7 s. ř. s.). Nejvyšší správní soud
přiznal advokátu JUDr. Petru Knoblochovi odměnu ve výši 2558,50 Kč. Omylem byla
přiznána částka 408,50 Kč, tj. částka daně vypočtená podle §37 písm. a) a §47 odst. 3 zákona
č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ačkoliv sám ustanovený advokát požadoval
odměnu ve výši 2150 Kč (dva úkony právní služby po 1000 Kč spočívající v první poradě
s klientem včetně převzetí a přípravy zastoupení podle §11 odst. 1 písm. b/ vyhlášky
č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb
/advokátní tarif/, ve znění pozdějších předpisů, a v písemném podání soudu ve věci doplnění
kasační stížnosti podle §11 odst. 1 písm. d/ téže vyhlášky, a dva režijní paušály po 75 Kč
podle §13 odst. 3 téže vyhlášky) a nedokládá, že je plátcem DPH.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nej sou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 26. října 2006
JUDr. Bohuslav Hnízdil
předseda senátu
OPRAVNÉ USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl předsedou senátu JUDr. Bohuslavem Hnízdilem
v právní věci žalobce: M. D., zastoupen JUDr. Petrem Knoblochem, advokátem, se sídlem
Husova 17, Plzeň, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, poštovní
schránka 21/OAM, Praha 7, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského
soudu v Plzni č. j. 60 Az 44/2005 - 30 ze dne 26. 5. 2005,
takto:
Bod III. výroku rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 6 Azs 357/2005 - 76 ze dne
26. 10. 2006 správně zní: „Ustanovenému zástupci žalobce, advokátu JUDr. Petru
Knoblochovi, se př iznává odměna za zastupování v řízení o kasační stížnosti v částce
2150 Kč, která bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu ve lhůtě 60 dnů
od právní moci rozsudku“.
Odůvodnění:
V písemném vyhotovení rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 10. 2006,
č. j. 6 Azs 357/2005 – 76, bylo nedopatřením v bodě III. výroku tohoto rozsudku uvedeno,
že ustanovenému zástupci žalobce, advokátu JUDr. Petru Knoblochovi, se přiznává odměna
za zastupování v řízení o kasační stížnosti v částce 2558,50 Kč (tj. odměna za 2 úkony právní
služby po 1000 Kč a 2 režijní paušály po 75 Kč s připočtením daně z přidané hodnoty),
ačkoliv ustanovený advokát sám požadoval přiznání odměny pouze ve výši 2150 Kč
a nedokládá, že je plátcem DPH.
Tuto zjevnou nesprávnost proto Nejvyšší správní soud opravil vydáním tohoto
opravného usnesení (§54 odst. 4 a §55 odst. 5 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní).
Poučení: Proti tomuto usnesení nej sou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 21. listopadu 2006
JUDr. Bohuslav Hnízdil
předseda senátu