ECLI:CZ:NSS:2006:7.AZS.113.2006
sp. zn. 7 Azs 113/2006 - 67
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Elišky
Cihlářové a soudců JUDr. Jaroslava Hubáčka, JUDr. Radana Malíka, JUDr. Milady Tomkové
a Mgr. Jana Passera v právní věci stěžovatelky A. V., za účasti Ministerstva vnitra,
se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 3, v řízení o kasační stížnosti proti usnesení Krajského soudu
v Brně ze dne 31. 5. 2006, č. j. 56 Az 188/2005 – 47,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Brně usnesením ze dne 31. 5. 2006, č. j. 56 Az 188/2005 - 47 zamítl
návrh stěžovatelky ze dne 26. 4. 2006 na ustanovení zástupce v řízení o kasační stížnosti,
kterou podala proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 6. 3. 2006,
č. j. 56 Az 188/2005 --27, jímž byla zamítnuta její žaloba proti rozhodnutí Ministerstva vnitra
(dále jen „ministerstvo“) ze dne 16. 11. 2005, č. j. OAM-551/VL-10-ZA-03-2005 o neudělení
azylu podle ustanovení §12, §13 a §14 zákona č. 325/1999 Sb., ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „zákon o azylu“) a neexistenci překážky vycestování podle ustanovení
§91 zákona o azylu. V odůvodnění usnesení krajský soud uvedl, že vyzval stěžovatelku,
aby mu ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení výzvy předložila vyplněný formulář „Potvrzení
o osobních, majetkových a výdělkových poměrech“ a sdělila, jakým způsobem a v jaké výši
platí nájem ubytovateli či pronajímateli a jakým způsobem si opatřuje finanční prostředky
na svou výživu a ošacení. Současně soud poučil stěžovatelku o tom, že svá skutková tvrzení
musí doložit listinnými důkazy a že návrh na ustanovení zástupce bude zamítnut, nesplní-li
tuto výzvu ve stanovené lhůtě. Uvedená výzva byla stěžovatelce doručena dne 11. 5. 2006.
Stěžovatelka krajskému soudu zaslala toliko vyplněný formulář potvrzení o osobních,
majetkových a výdělkových poměrech, v němž sdělila, že nemá příjmy z pracovního poměru
nebo jiné výdělečné činnosti, že občas dostává pomoc od pravoslavné církve, a proto očekává
veškerou pomoc od Českého státu. Stěžovatelka ale tato tvrzení neprokázala žádnými
listinnými důkazy a navíc nesdělila, jakým způsobem a v jaké výši platí nájem ubytovateli
či pronajímateli a jakým způsobem si opatřuje finanční prostředky na svou výživu a ošacení.
Krajský soud z uvedeného proto dovodil, že stěžovatelka dostatečně neprokázala, že jsou
u ní dány předpoklady pro osvobození od soudních poplatků, resp. pro ustanovení právního
zástupce, a její návrh proto zamítl.
V kasační stížnosti podané proti tomuto usnesení krajského soudu stěžovatelka
obsahově uplatnila důvod podle ustanovení §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Krajskému soudu
vytkla, že kvůli špatné znalosti českého jazyka neměla možnost si prostudovat změny
v azylovém zákoně. Zatím je bez práce, protože nemá ani právo být někde zaměstnána.
Advokátovi sice zaslala materiály ohledně její žaloby proti ministerstvu, ale odpověď dosud
nedostala. Z těchto důvodů proto očekává veškerou pomoc od Českého státu. Nyní se rodinná
situace změnila, do Čech přijela její sestra, která ji poskytuje pomoc a platí za ubytování
3000 Kč. Důkaz však předložit nemůže, protože má sestra dovolenou. Současně stěžovatelka
navrhla, aby Nejvyšší správní soud přiznal její kasační stížnosti odkladný účinek.
Ministerstvo vnitra, odbor azylové a migrační politiky, se k této kasační stížnosti
písemně nevyjádřilo.
Nejvyšší správní soud přezkoumal na základě kasační stížnosti napadený rozsudek
v souladu s ust. §109 odst. 2 a 3 s. ř. s. v rozsahu a z důvodů, které uplatnila stěžovatelka
v kasační stížnosti a přitom sám neshledal vady uvedené v odst. 3 citovaného ustanovení,
k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.
Podle ustanovení §35 odst. 8 s. ř. s. navrhovateli, u něhož jsou předpoklady,
aby byl osvobozen od soudních poplatků, a je-li to třeba k ochraně jeho práv, může předseda
senátu na návrh ustanovit usnesením zástupce, jímž může být i advokát.
Podle ustanovení §36 odst. 3 s. ř. s. účastník, který doloží, že nemá dostatečné
prostředky, může být na vlastní žádost usnesením předsedy senátu osvobozen od soudních
poplatků.
Z ustanovení §35 odst. 8 s. ř. s. vyplývá, že první podmínkou pro ustanovení zástupce
účastníka v řízení před soudem je předpoklad osvobození tohoto účastníka řízení od soudních
poplatků. Druhou podmínkou je pak potřeba ustanovení zástupce k ochraně práv účastníka
řízení. Z dikce citovaného ustanovení je tedy zřejmé, že obě tyto zákonné podmínky musí
být splněny současně.
Pokud jde o první podmínku, z obsahu spisu vyplývá, že krajský soud vyzval přípisem
ze dne 9. 5. 2006 stěžovatelku, aby do 15 dnů ode dne doručení vyplnila a zaslala zpět tomuto
soudu přiložený formulář „Potvrzení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech
pro osvobození od soudních poplatků“. Vzhledem k tomu, že stěžovatelka bydlela u Mgr. P.
na adrese P. 7, J. Z. 36, vyzval ji současně krajský soud, aby v téže lhůtě sdělila, jakým
způsobem a v jaké výši platí nájem ubytovateli či pronajímateli a jakým způsobem si opatřuje
finanční prostředky na svou výživu a ošacení a svá skutková tvrzení doložila listinnými
důkazy. Stěžovatelka sice krajskému soudu zaslala vyplněný formulář, v němž uvedla,
že nemá příjmy z pracovního poměru nebo jiné výdělečné činnosti, je nemajetná a občas
dostává pomoc od pravoslavné církve, ale tato tvrzení neprokázala žádnými listinnými důkazy
a navíc nesdělila ve stanovené lhůtě, a ani později, jakým způsobem a v jaké výši platí nájem
ubytovateli či pronajímateli a jakým způsobem si opatřuje finanční prostředky na svou výživu
a ošacení.
Nejvyšší správní soud má za to, že stěžovatelka neprokázala své majetkové poměry
rozhodné pro posouzení jedné ze zákonných podmínek pro postup podle §35 odst. 8 s. ř. s.,
kterým byl předpoklad osvobození tohoto účastníka řízení od soudních poplatků. Je tomu
tak proto, že podle vyplněného „Potvrzení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech
pro osvobození od soudních poplatků“ je stěžovatelka bez finančních prostředků a zcela
nemajetná, ale přes toto tvrzení však bydlí v soukromí v P. 9, P. 569, resp. na adrese u Mgr. P.
v P. 7, J. Z. 36, kde musí za normálních okolností platit nájemné, zcela jistě v nezanedbatelné
výši. Vzniká proto otázka, jaké jsou skutečné majetkové poměry stěžovatelky, která,
ač bez finančních prostředků a nemajetná, bydlí v soukromí, kde musí platit nájemné. K tomu
přistupuje i skutečnost, že určité finanční prostředky musí také použít i na svou výživu
a ošacení. Pokud tedy stěžovatelka nesdělila, jakým způsobem a v jaké výši platí nájem
ubytovateli či pronajímateli a jakým způsobem si opatřuje finanční prostředky na svou výživu
a ošacení, neprokázala své majetkové poměry ve výše uvedeném smyslu. Krajský soud proto
zcela důvodně zamítl její návrh na ustanovení zástupce z řad advokátů pro účely řízení
o kasační stížnosti, aniž se zabýval druhou zákonnou podmínkou, jíž je potřeba ustanovení
zástupce k ochraně práv účastníka řízení.
Stěžovatelka v kasační stížnosti uvedla, že se nyní změnila její rodinná situace, neboť
do Čech přijela její sestra, která jí poskytuje pomoc a platí za ubytování 3000 Kč. Toto tvrzení
v době rozhodování Nejvyššího správního soudu o kasační stížnosti již nemá právní relevanci,
protože nebylo stěžovatelkou sděleno krajskému soudu v době, kdy rozhodoval o ustanovení
či neustanovení zástupce stěžovatelce přesto, že byla tímto soudem vyzvána k předložení
důkazů v uvedeném směru. Nejvyšší správní soud jako kasační soud nemůže rozhodnutí
krajského soudu měnit a musí věc posuzovat z hlediska skutkového a právního stavu, z něhož
vycházel krajský soud.
Nejvyšší správní soud z uvedených důvodů dospěl k závěru, že kasační stížnost
stěžovatelky není opodstatněná, a proto ji zamítl (§110 odst. 1 s. ř. s.).
Nejvyšší správní soud již nerozhodoval o přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti, protože rozhodl přednostně ve věci neustanovení zástupce stěžovatelce v řízení
o tomto mimořádném opravném prostředku.
Nejvyšší správní soud rozhodl o kasační stížnosti rozsudkem bez jednání, protože
mu takový postup umožňuje ustanovení §109 odst. 1 s. ř. s.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení §60 odst. 1 větu první
ve spojení s §120 s. ř. s., podle kterého nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který
měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně
vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Stěžovatelka v řízení úspěch neměla,
proto jí nevzniklo právo na náhradu nákladů řízení a ministerstvu žádné náklady s tímto
řízením nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 12. října 2006
JUDr. Eliška Cihlářová
předsedkyně senátu