ECLI:CZ:NSS:2006:7.AZS.27.2006
sp. zn. 7 Azs 27/2006 - 94
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Elišky
Cihlářové a soudců JUDr. Radana Malíka, JUDr. Jaroslava Hubáčka, JUDr. Milady Tomkové
a Mgr. Jana Passera v právní věci stěžovatelky N. P., za účasti Ministerstva vnitra, se sídlem
v Praze 7, Nad Štolou 3, v řízení o kasační stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Brně ze
dne 2. 1. 2006, č. j. 55 Az 155/2004 – 80,
takto:
Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 2. 1. 2006 č. j. 55 Az 155/2004 - 80
se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 2. 1. 2006, č. j. 55 Az 155/2004 – 80,
byl zamítnut návrh stěžovatelky na ustanovení zástupce z řad advokátů pro řízení o kasační
stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 6. 9. 2005, č. j. 55 Az 155/2004 – 65,
kterým byla zamítnuta žaloba stěžovatelky proti rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne
28. 5. 2004, č. j. OAM-1239/VL-11-ZA08-2004, jímž bylo rozhodnuto o neudělení azylu
stěžovatelce podle §12, 13 odst. 1 a 2 a 14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně
zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů, a současně
bylo rozhodnuto, že se na stěžovatelku nevztahuje překážka vycestování ve smyslu §91
zákona o azylu. V odůvodnění krajský soud uvedl, že stěžovatelka zaslala soudu pouze
vyplněný formulář „Potvrzení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech“
(dále jen „Potvrzení“), ve kterém všechny kolonky proškrtala a sdělila pouze, že se snaží najít
práci a čeká na rozhodnutí ze soudu, má nepříznivý zdravotní stav, a proto její kamarádka,
se kterou teď bydlí, jí poskytuje veškerou pomoc, platí za ni ubytování a nakupuje
jí potraviny. Tato svá skutková tvrzení však stěžovatelka neprokázala žádnými listinnými
důkazy. Na základě výše uvedeného zjištění dospěl krajský soud k závěru, že stěžovatelka
neprokázala, že jsou u ní dány předpoklady pro osvobození od soudních poplatků,
resp. pro ustanovení právního zástupce.
Proti tomuto usnesení podala stěžovatelka v zákonné lhůtě kasační stížnost,
v níž vyjádřila s tímto usnesením nesouhlas a namítala, že v průběhu azylového řízení
se několikrát změnil azylový zákon a kvůli špatné znalosti českého jazyka neměla možnost
prostudovat tyto změny. Dále uvedla, že nemá žádnou práci, nemá právo být zaměstnána,
nemá kredit na telefon. Zaslala advokátovi materiály ohledně žaloby proti Ministerstvu vnitra
poštou a nedostala odpověď. Její rodinná situace se změnila, neboť do České republiky
dorazila její sestra, která jí poskytuje pomoc a platí za ubytování 4000 Kč měsíčně. Nemůže
o tom předložit soudu důkaz, protože majitelé bytu nejsou přítomni. Proto se domáhala
zrušení napadeného usnesení a přiznání kasační stížnosti odkladného účinku.
Nejvyšší správní soud přezkoumal na základě kasační stížnosti napadené usnesení
v souladu s ustanovením §109 odst. 2 a 3 s. ř. s., vázán rozsahem a důvody, které uplatnila
stěžovatelka v podané kasační stížnosti a přitom shledal vadu uvedenou v odstavci 3
(nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů), k níž musel přihlédnout z úřední povinnosti.
Podle §35 odst. 7 věta prvá s. ř. s. navrhovateli, u něhož jsou předpoklady,
aby byl osvobozen od soudních poplatků, a je-li to třeba k ochraně jeho práv, může předseda
senátu na návrh ustanovit usnesením zástupce, jímž může být i advokát.
Podle §36 odst. 3 s. ř. s. účastník, který doloží, že nemá dostatečné prostředky,
může být na vlastní žádost usnesením předsedy senátu osvobozen od soudních poplatků.
Dospěje-li však soud k závěru, že návrh zjevně nemůže být úspěšný, takovou žádost zamítne.
Přiznané osvobození kdykoliv za řízení odejme, popřípadě i se zpětnou účinností,
jestliže se do pravomocného skončení řízení ukáže, že poměry účastníka přiznané osvobození
neodůvodňují, popřípadě neodůvodňovaly.
Z dikce citovaných ustanovení vyplývá, že účastníku lze ustanovit zástupce pouze
tehdy, jsou-li splněny dvě podmínky. Jedná se o účastníka, u něhož jsou dány předpoklady
pro osvobození od soudních poplatků a je to třeba k ochraně jeho zájmů.
Přípisem krajského soudu ze dne 30. 11. 2005 byla stěžovatelka vyzvána k prokázání
svých osobních, majetkových a výdělkových poměrů a vzhledem k tomu, že bydlí
na soukromé adrese, byla rovněž vyzvána ke sdělení, jakým způsobem a v jaké výši platí
nájem ubytovateli či pronajímateli a jak si opatřuje finanční prostředky na svou výživu
a ošacení. Tato svá tvrzení měla doložit listinnými důkazy. Spolu s touto výzvou
jí byl doručen i tiskopis „Potvrzení“, který měla vyplněný a podepsaný vrátit zpět krajskému
soudu. Na tuto výzvu stěžovatelka reagovala tak, že krajskému soudu zaslala zpět vyplněný
tiskopis „Potvrzení“, ve kterém všechny kolonky proškrtala a sdělila soudu, že má nepříznivý
zdravotní stav a její kamarádka, se kterou bydlí, jí poskytuje veškerou pomoc, platí
za ni ubytování a nakupuje jí potraviny.
Nejvyšší správní soud má za to, že usnesení, jímž se zamítá návrh účastníka
na ustanovení zástupce, je rozhodnutím sice procesní povahy, ale takové, jimž se nepochybně
ovlivňuje další postavení účastníka v soudním řízení a zasahuje se tak do jeho práv.
Jde o usnesení, proti němuž je kasační stížnost přípustná a i soud rozhodující o kasační
stížnosti by měl seznat, jaké důvody vedly krajský soud k zamítnutí návrhu, což platí zejména
v případech, v nichž rozhodnutí soudu závisí na posouzení, zda jsou splněny zákonné
podmínky pro možnost vyhovění návrhu tak, jak je tomu i v případě ustanovení §35 odst. 7
s. ř. s. Krajský soud však neuvedl, z jakých důvodů považuje tvrzení stěžovatelky o svém
nepříznivém zdravotním stavu a o tom, že jí finančně pomáhá její spolubydlící,
za nevěrohodná, resp. jaké listinné důkazy, zejména pokud jde o finanční pomoc spolubydlící,
měla soudu předložit. Krajský soud tak své rozhodnutí opřel o skutečnosti v řízení
nezjišťované. Je proto třeba, aby krajský soud vyzval znovu stěžovatelku, aby svá tvrzení,
která by mohla mít vliv na posouzení její žádosti o ustanovení zástupce, konkretizovala,
tj. zejména, aby konkretizovala, o jaké zdravotní problémy se jedná a jaký mají vliv
na její majetkové a výdělkové poměry, dále, aby přesně označila osobu, která za ni v době
podání kasační stížnosti hradila náklady na ubytování a výživu, výši těchto nákladů a osobu,
která jí ubytování poskytovala, aby případně tyto osoby mohly být vyslechnuty jako svědci.
V případě kasační stížnosti směřující proti usnesení o neustanovení zástupce, kde není
nedostatek povinného zastoupení advokátem důvodem pro odmítnutí tohoto mimořádného
opravného prostředku (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 4. 2004,
č. j. 6 Azs 27/2004 - 41, publikovaný pod č. 486/2005 Sbírky rozhodnutí Nejvyššího
správního soudu), nelze nevidět, že důvody zpravidla formuluje sám stěžovatel, tedy cizí
státní příslušník, neznalý českého právního prostředí a většinou neovládající český jazyk. Lze
si proto jenom ztěží představit, že by takový účastník byl schopen pregnantně formulovat
přesah jeho vlastních zájmů. Z těchto důvodů je proto nutno klást velký důraz
na přezkoumatelnost uvedeného rozhodnutí o neustanovení advokáta stěžovatelce, z něhož
musí být zcela zřejmé, které skutečnosti vedly k takovému rozhodnutí. Proto bylo napadené
usnesení přezkoumáno po věcné stránce a kasační stížnost nebyla odmítnuta
pro nepřijatelnost.
Nejvyšší správní soud proto napadené usnesení krajského soudu zrušil a věc vrátil
k dalšímu řízení (§110 odst. 1 s. ř. s.). Ve věci rozhodl v souladu s §109 odst. 1 s. ř. s., podle
kterého o kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud zpravidla bez jednání.
V dalším řízení je krajský soud vázán právním názorem, který je vysloven v tomto
rozsudku (§110 odst. 3 s. ř. s.).
O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodne krajský soud v novém
rozhodnutí (§110 odst. 2 s. ř. s.).
O stěžovatelkou podaném návrhu, aby kasační stížnosti byl přiznán odkladný účinek
podle ust. §107 s. ř. s., Nejvyšší správní soud nerozhodl, neboť se jednak jedná o věc,
která byla vyřízena v souladu s ust. §56 odst. 2 ve spojení s §120 s. ř. s. přednostně a jednak
by to bylo nadbytečné, když samo podání kasační stížnosti má podle §32 odst. 5 zákona
o azylu odkladný účinek.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 30. června 2006
JUDr. Eliška Cihlářová
předsedkyně senátu