ECLI:CZ:NSS:2006:8.AS.16.2005
sp. zn. 8 As 16/2005 - 108
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Příhody
a soudců JUDr. Michala Mazance a Mgr. Jana Passera v právních věcech žalobce
JUDr. Z. V., proti žalované Policii České republiky, Správě Středočeského kraje, Praha 5 –
Zbraslav, Na Baních 1304, o kasačních stížnostech žalobce proti usnesením Městského
soudu v Praze ze dne 3. 11. 2004, čj. 6 Ca 140/2004 – 25, ze dne 18. 7. 2005,
čj. 6 Ca 140/2004 – 80, ze dne 3. 11. 2004, čj. 6 Ca 141/2004 – 25, ze dne 18. 7. 2005,
čj. 6 Ca 141/2004 – 80, ze dne 3. 11. 2004, čj. 6 Ca 142/2004 – 26, a ze dne 18. 7. 2004,
čj. 6 Ca 142/2004 – 83
takto:
I. Věci vedené u Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. 8 As 16/2005,
8 As 54/2005, 8 As 17/2005, 8 As 55/2005, 8 As 18/2005 a 8 As 56/2005
se spojují ke společnému řízení. Tyty věci budou nadále vedeny
pod sp. zn. 8 As 16/2005.
II. Kasační stížnosti se zamítají.
III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení.
Odůvodnění:
U Městského soudu v Praze jsou pod sp. zn. 6 Ca 140/2004, 6 Ca 141/2004
a 6 Ca 142/2004 vedena řízení o žalobách JUDr. Z. V. (dále též „stěžovatele“) proti
rozhodnutím žalované (v jednotlivých žalobách blíže označeným). Usneseními tohoto
soudu ze dne 3. 11. 2004, čj. 6 Ca 140/2004 – 25, 6 Ca 141/2004 – 25 a 6 Ca 142/2004 –
26 bylo vysloveno, že soud nepřiznává žalobci osvobození od soudního poplatku a že se
zamítá žádost žalobce o ustanovení zástupce žalobci z řad advokátů. Včas podanými
kasačními stížnostmi (učiněnými společným podáním ze dne 10. 11. 2004 a doručeným
Městskému soudu v Praze dne 11. 11. 2004) se stěžovatel domáhá přezkoumání a zrušení
těchto usnesení.
Poté usneseními Městského soudu v Praze ze dne 18. 7. 2005, čj. 6 Ca 140/2004 – 80,
6 Ca 141/2004 – 80 a 6 Ca 142/2004 – 83 bylo k žádosti žalobce o osvobození
od soudního poplatku a ustanovení zástupce v řízení o shora o uvedených kasačních
stížnostech rozhodnuto, že se žalobci toto osvobození nepřiznává a žádost o ustanovení
zástupce se zamítá. Proti těmto (posledně uvedeným) usnesením podal stěžovatel
další kasační stížnosti a to společným podáním ze dne 22. 7. 2005, doručeným
městskému soudu dne 25. 7. 2005 ve věcech sp. zn. 6 Ca 140/2004 a 6 Ca 142/2004
a podáním ze dne 17. 8. 2005, doručeným tomuto soudu dne 18. 8. 2005 ve věci
sp. zn. 6 Ca 141/2004.
Protože jde o věci (kasační stížnosti) nejen se stejnou skutkovou, ale i právní
problematikou, navíc se stejnými účastníky řízení, Nejvyšší správní soud v souladu
s §120 ve spojení s §39 odst. 1 s. ř. s. spojil tyto kasační stížnosti ke společnému
projednání.
Stěžovatel v těchto kasačních stížnostech dovozuje, že napadená usnesení městského
soudu jsou nepřezkoumatelná pro nesrozumitelnost i pro nedostatek důvodů. Dále
poukazuje na to, že postup Městského soudu v Praze mu upírá právo na spravedlnost
a právo na právní pomoc a došlo tak k porušení čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 2 Listiny
základních práv a svobod. Uvádí přehled všech řízení, které (ve správním soudnictví)
byl či v současné době je nucen vést na ochranu svých ústavně zaručených základních
práv a svobod a tvrdí, že byl nucen v tomto směru vynaložit částku dosahující
téměř 500 000 Kč. Dovolává se svých majetkových a sociálních poměrů, zejména
poukazuje na to, že jeho manželka je invalidní, její ozdravné pobyty značně zatěžují
rodinný rozpočet. Starší syn stěžovatele byl účastníkem dopravní nehody, poté utrpěl
závažný úraz i jeho mladší syn. Zastoupení stěžovatele bylo poskytnuto rozhodnutím
České advokátní komory pouze v některých případech.
Nejvyšší správní soud posoudil důvodnost kasačních stížností v mezích jejich rozsahu
a uplatněných důvodů, přičemž vycházel z následujících skutečností, úvah a závěrů.
Jak vyplývá ze všech usnesení napadených těmito kasačními stížnostmi, městský soud
vycházel především z Potvrzení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech
pro osvobození od soudních poplatků, předloženého stěžovatelem z kterého vyplývá,
že žalobce měl průměrný měsíční čistý výdělek 15 527 Kč, má jednu vyživovací
povinnost k synovi, manželka pobírá invalidní důchod ve výši 7381 Kč. Stěžovatel
je spolu s manželkou spolumajitelem rodinného domu a osobního auta, má dluhy
u fyzických osob ve výši 105 000 Kč. Ze spisu ve věci vedené u téhož soudu
pod sp. zn. 11 Ca 62/2004 vyplývá, že stěžovatel dále pobírá příspěvek za službu ve výši
7196 Kč měsíčně. Na základě těchto skutečností se zřetelem na výši soudního poplatku
městský soud dospěl k závěru, že stěžovatele nelze považovat za osobu, která nemá
dostatečné prostředky k zaplacení tohoto poplatku. Pokud se týká žádosti o ustanovení
zástupce z řad advokátů, městský soud poukázal především na §35 odst. 7 s. ř. s.
s tím, že není splněna jedna ze dvou nezbytných podmínek, tj. že stěžovatel splňuje
podmínky pro osvobození od soudního poplatku.
Soud především neshledal naplnění důvodu uvedeného v §103 odst. 1 písm. d)
s. ř. s., tedy tvrzenou nepřezkoumatelnost spočívající v nesrozumitelnosti a v nedostatku
důvodů. Napadená usnesení městského soudu jsou v prvé řadě srozumitelná, neboť
z jejich výroků a záhlaví lze dobře zjistit, v jaké věci a jak soud rozhodl, tj. že zamítl
žádost stěžovatele o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce v řízení
v záhlaví usnesení odpovídajícím způsobem uvedeným, tj. v řízení o správní žalobě
či v řízení o kasační stížnosti. K tomu viz obdobný závěr vyslovený v rozhodnutích
o obdobných kasačních stížnostech žalobce, např. v rozsudku zdejšího soudu ze dne
21. 9. 2005, čj. 2 As 66/2004 – 345.
Nelze ani dovodit, že napadená usnesení jsou nepřezkoumatelná pro nedostatek
důvodů. Z těchto rozhodnutí je zcela zřejmé, o jaké skutečnosti soud svá rozhodnutí
opřel a z jakých právních úvah přitom vycházel.
Pokud se týká vlastního (obsahu) rozhodnutí, je třeba vycházet především
z §36 s. ř. s., dle kterého účastník, který doloží, že nemá dostatečné prostředky, může
být na vlastní žádost usnesením předsedy senátu osvobozen od soudních poplatků.
Dospěje-li však soud k závěru, že návrh zjevně nemůže být úspěšný, takovou žádost
zamítne.
Nejedná-li se tedy o případ uvedený v druhé větě tohoto ustanovení, soud
(předseda senátu) především porovná na jedné straně výdělkové a další majetkové poměry
dotyčného účastníka řízení, na druhé straně pak výši soudního poplatku se zřetelem
na případné další náklady spojené s dotyčným řízením před soudem. Výsledkem tohoto
uvážení je pak závěr, zda účastníkovi je třeba přiznat osvobození od soudních poplatků
či nikoli.
Touto úvahou se řídil i Nejvyšší správní soud při posouzení důvodnosti kasačních
stížností. Dospěl k závěru, že uvažovaná výše soudních poplatků v těchto věcech
se zřetelem na příjem žalobce a jeho rodiny nebrání uplatnění práva na soudní ochranu.
Městský soud tedy nepochybil, když napadenými usneseními stěžovateli nepřiznal
osvobození od soudních poplatků. Rozhodnutí o žádosti o ustanovení zástupce
pak, jak správně uvedl tento soud, odvisí od výsledku posouzení prvé otázky,
tj. zda u stěžovatele jsou dány předpoklady, aby byl osvobozen od soudních poplatků
(§35 odst. 7 s. ř. s.).
Ze všech těchto důvodů byly kasační stížnosti proti shora označeným usnesením
Městského soudu v Praze jako bezdůvodné zamítnuty.
Stěžovatel, který neměl v řízení o kasačních stížnostech úspěch, nemá právo
na náhradu nákladů řízení. Žalovanému, jak vyplývá z obsahu spisu, náklady v tomto
řízení nevznikly. Proto soud rozhodl, že se žalovanému náhrada nákladů řízení
nepřiznává.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 24. května 2006
JUDr. Petr Příhoda
předseda senátu