ECLI:CZ:NSS:2006:8.AZS.154.2005
sp. zn. 8 Azs 154/2005 - 61
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Mazance
a soudců JUDr. Petra Příhody a Mgr. Jana Passera v právní věci žalobce N. H. T.,
zastoupeného Mgr. Petrem Volšíkem, advokátem v Praze 8, Sokolovská 161, proti
žalovanému Ministerstvu vnitra, Praha 7, Nad Štolou 3, poštovní přihrádka 21/OAM,
v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 7. 2003,
čj. OAM-2194/VL-20-ZA-03-2003, o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského
soudu v Brně ze dne 31. 8. 2004, čj. 55 Az 758/2003 - 38,
takto:
Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 31. 8. 2004, čj. 55 Az 758/2003 - 38,
se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Rozhodnutím žalovaného ze dne 18. 7. 2003 nebyl žalobci udělen azyl podle §12,
§13 odst. 1 a 2 a §14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb.,
o Policii ČR, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“). Žalovaný současně
rozhodl, že se na žalobce nevztahuje překážka vycestování ve smyslu §91 citovaného
zákona.
Žalobce napadl rozhodnutí žalovaného žalobou u Krajského soudu v Brně. Namítl,
že v rozhodnutí ministerstva nebyly řádně posouzeny jeho argumenty ve vztahu k §91
zákona o azylu. Uvedl, že ve Vietnamu není respektováno lidské právo a z důvodu svého
odchodu by byl v domovském státě ještě více šikanován úřady a bylo by pro něj složité
najít si práci. V České republice má bratra a sestru, se kterými by chtěl svým rodičům
pomoci z bídy, která ve Vietnamu panuje, má zde rovněž českou přítelkyni. Dovolával se
shovívavosti soudu a požádal o opětovné přezkoumání případu. Žalovaný dle jeho názoru
nedostatečně zvážil okolnosti uvedené v §14 zákona o azylu.
Krajský soud v Brně usnesením napadeným kasační stížností žalobu odmítl proto, že
podání žalobce postrádá náležitosti žaloby vymezené v ustanovení §71 odst. 1 písm. a) až
f) s. ř. s., neboť žalobce se v podstatě omezil na pouhé vyjádření nesouhlasu s napadeným
rozhodnutím žalovaného v zákonné lhůtě; podání dále postrádá uvedení tvrzených
důvodů nezákonnosti, upřesnění právní argumentace, označení napadených výroků, i petit
žaloby. Bez doplnění žaloby ve smyslu uvedeného ustanovení nebylo možno o věci dále
jednat, soud proto usnesením ze dne 11. 11. 2003 vyzval žalobce k odstranění nedostatků
žaloby a současně ho poučil, že v případě nevyhovění výzvě ve stanovené lhůtě žalobu
odmítne. Posledně jmenované usnesení bylo dle odůvodnění kasační stížností
napadeného usnesení Krajského soudu v Brně doručeno žalobci dne 4. 2. 2004, a to fikcí
náhradního doručení podle ustanovení §46 odst. 4 o. s. ř., za použití §42 odst. 5 s. ř. s.
Na uvedenou výzvu žalobce nereagoval, krajskému soudu tedy nezbylo, než žalobu
usnesením odmítnout v souladu s ustanovení §37 odst. 5 s. ř. s. Usnesení o odmítnutí
žaloby žalobce (dále též „stěžovatel“) napadl včasnou kasační stížností; tvrdil, že nebyly
naplněny zákonem požadované podmínky pro odmítnutí podání, neboť ve věci bylo
možno jednat i bez doplnění žaloby. Stěžovatel rovněž požádal o přiznání odkladného
účinku kasační stížnosti.
Nejvyšší správní soud nejprve vážil nezbytnost rozhodnutí o žádosti o odkladný
účinek kasační stížnosti. Dospěl k závěru, že o ní není třeba rozhodovat tam, kde je o
kasační stížnosti rozhodováno přednostně a kde je žadatel chráněn před důsledky
rozsudku krajského soudu režimem pobytu za účelem strpění podle §78b odst. 1, 2
zákona o azylu (cizinec má nárok na udělení víza za účelem strpění pobytu mj., pokud
žádost doloží dokladem o podání kasační stížnosti proti rozhodnutí soudu o žalobě proti
rozhodnutí ministerstva ve věci azylu a návrhu na přiznání odkladného účinku; takové
vízum opravňuje cizince k pobytu na území po dobu platnosti víza, která je 365 dnů; na
žádost cizince odbor cizinecké a pohraniční policie platnost víza prodlouží, a to i
opakovaně). Ze zákona platnost uvedeného víza zaniká právní mocí rozhodnutí o kasační
stížnosti. Pozitivní rozhodnutí o žádosti o odkladný účinek by tedy nemělo z hlediska
ochrany stěžovatele žádný význam, negativní by před rozhodnutím o kasační stížnosti
bránilo řádnému soudnímu řízení. Při rozhodnutí o kasační stížnosti pak je rozhodnutí o
odkladném účinku nadbytečné, neboť obecně může přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti přinést ochranu jen do doby rozhodnutí o této stížnosti.
Nejvyšší správní soud poté na základě kasační stížnosti přezkoumal napadené
rozhodnutí krajského soudu v souladu s ustanovením §109 odst. 2 a 3 s. ř. s., vázán
rozsahem a důvody, které uplatnil stěžovatel v podané kasační stížnosti. Shledal přitom
vady uvedené v odstavci 3 citovaného ustanovení, k nimž musel přihlédnout z úřední
povinnosti:
Ze soudního spisu vyplývá, že žaloba ze dne 25. 7. 2003 neobsahovala den doručení
napadeného rozhodnutí žalovaného žalobci, označení výroků rozhodnutí, které žalobce
napadá, žalobní body, z nichž by bylo patrno, z jakých skutkových a právních důvodů
považuje žalobce napadené výroky rozhodnutí za nezákonné nebo nicotné, jaké důkazy k
prokázání svých tvrzení žalobce navrhuje provést a návrh výroku rozsudku. K odstranění
těchto nedostatků podání byl žalobce vyzván usnesením krajského soudu ze dne
11. 11. 2003 a současně byl poučen, že v případě nevyhovění výzvě ve stanovené lhůtě
soud žalobu odmítne. Toto usnesení bylo žalobci doručováno na adresu L. 192, H. n. N.,
kterou krajský soud zjistil z vrácené posledně doručované zásilky (na adresu pobytového
střediska), na jejíž zadní stranu bylo připsáno, že stěžovatel je na adrese v H. n. N. na
propustce do 21. 11. 2003. Žalobce nebyl na uvedené adrese zastižen, proto byla dne
23. 1. 2004 zásilka uložena u držitele poštovní licence. Vzhledem k tomu, že uložená
písemnost nebyla vyzvednuta do 10 dnů od uložení, Krajský soud v Brně dovodil, že
dnem doručení je 4. 2. 2004 (pro úplnost se uvádí, že pokud by bylo náhradní doručení
účinné, dnem doručení by bylo pondělí 2. 2. 2004). Krajský soud v Brně se poté dvakrát
písemně dotazoval Pobytového střediska, zda se stěžovatel stále zdržuje na propustce a na
jaké adrese, když však neobdržel z pobytového střediska odpověď na svůj dotaz ani po
urgenci, upustil od dalšího zjišťování předmětné skutečnosti a vydal napadené
rozhodnutí. Telefonickým dotazem na Pobytové středisko přitom Nejvyšší správní soud
zjistil, že stěžovatel dne 23. 1. 2004 odešel z pobytového střediska na dlouhodobou
propustku k panu V. D. L. do P., J. 11.
Podle ustanovení §46 odst. 4 o. s. ř., ve znění platném v době doručování, za použití
ustanovení §42 odst. 5 s. ř. s., nebyl-li adresát písemnosti, která má být doručena do
vlastních rukou, zastižen, ačkoli se v místě doručení zdržuje, písemnost se uloží a adresát
se vhodným způsobem vyzve, aby si písemnost vyzvedl. Nevyzvedne-li si adresát zásilku
do deseti dnů od uložení, považuje se poslední den této lhůty za den doručení, i když se
adresát o uložení nedozvěděl.
Vzhledem k tomu, že procesní důsledky spojené s fikcí doručení předmětné zásilky
mají zásadní význam pro další řízení, a shora popsané skutečnosti vyvolaly pochybnosti,
zda se stěžovatel na adrese, na níž mu bylo doručováno zdržoval, měl si krajský soud tuto
skutečnost ověřit. V opačném případě lze vznést oprávněně pochybnosti, zda se
stěžovatel skutečně zdržoval v rozhodné době na adrese, na níž mu byla výzva
doručována, a zda tedy v daném případě byly splněny podmínky pro uplatnění fikce
doručení. Tato skutečnost byla zjistitelná například dotazem na Pobytové středisko; to
bylo krajskému soudu známo, neboť ze soudního spisu vyplývá, že se na ni dvakrát
písemně dotazoval. Krajský soud však poté, co neobdržel z pobytového střediska
odpověď na svůj dotaz ani po urgenci, upustil od dalšího zjišťování předmětné
skutečnosti a vydal napadené rozhodnutí. Tento postup krajského soudu neodpovídá
zákonu (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 7. 2005,
čj. 7 Azs 57/2005 - 46)
1
. V této souvislosti lze poukázat také na nález Ústavního soudu ze
dne 16. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 451/03, publikovaný pod č. 131/2004 Sb. ÚS, z něhož
plyne, že v případě náhradního doručování je ustanovením §46 odst. 4 o. s. ř. (po
novelizaci občanského soudního řádu účinné od 1. 1. 2005 se jedná o odstavec 6)
konstruována právní fikce, že účinky doručení písemnosti nastanou po uplynutí stanovené
doby ex lege i vůči tomu, kdo písemnost fakticky nepřevzal. Právní fikce jako nástroj
odmítnutí reality právem je nástrojem výjimečným. Aby mohla svůj účel, dosažení právní
jistoty, splnit, musí respektovat všechny náležitosti, které s ní zákon spojuje. Nejsou-li
všechny právní náležitosti splněny, není soud oprávněn naplnění fikce konstatovat.
Základní náležitostí požadovanou citovaným ustanovením je, že se adresát v místě
doručování zdržoval v době, kdy je toto doručování uskutečňováno. A contrario, pokud se
účastník v místě doručení nezdržuje, fikce doručení nastoupit nemůže. Takto výslovně
formulované pravidlo nepřipouští modifikaci.
V daném případě bylo prokázáno, že se stěžovatel v rozhodné době na adrese, na níž
mu byla výzva doručována, nezdržoval, a proto nenastala fikce jejího doručení. V
důsledku toho, že stěžovatel nebyl k odstranění vad podání řádně vyzván, nebyly splněny
zákonné podmínky pro odmítnutí žaloby podle v souladu s ustanovením §37 odst. 5
s. ř. s.
1
http://www.nssoud.cz/anonym.php?ID=591
Řízení u krajského soudu tak trpí vadou, která mohla mít za následek nezákonné
rozhodnutí o věci samé [§103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.] a Nejvyšší správní soud k této
skutečnosti přihlédl z úřední povinnosti (§109 odst. 3 s. ř. s.). V dalším řízení proto
krajský soud stěžovateli především řádně doručí výzvu k odstranění vad podání.
Jelikož v řízení vyšla najevo vada, k níž musí kasační soud přihlížet z úřední
povinnosti (§109 odst. 3 s. ř. s.), Nejvyšší správní soud napadené usnesení podle
§110 odst. 1 věty první s. ř. s. zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení. Krajský
soud je vysloveným právním názorem Nejvyššího správního soudu vázán (§110 odst. 3
s. ř. s.).
O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodne podle §110 odst. 2 s. ř. s.
krajský soud v novém rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 31. ledna 2006
JUDr. Michal Mazanec
předseda senátu