ECLI:CZ:NSS:2006:8.AZS.34.2005
sp. zn. 8 Azs 34/2005-92
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Mazance
a soudců JUDr. Petra Příhody a Mgr. Jana Passera v právní věci žalobce M. Y. P.,
zastoupeného JUDr. Danuší Koldovskou, advokátkou v České Lípě, Náměstí T. G. M.
169, 470 01 Česká Lípa, proti žalovanému Ministerstvu vnitra, Nad Štolou 3, poštovní
schránka 21/OAM, 170 34 Praha 7, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne
19. 4. 2004, čj. OAM-227/LE-B01-B02-2004, o kasační stížnosti proti rozsudku
Krajského soudu v Plzni ze dne 9. 12. 2004, čj. 59 Az 65/2004-53
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá.
II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.
Odůvodnění:
Rozhodnutím ze dne 19. 4. 2004, čj. OAM-227/LE-B01-B02-2004, žalovaný zamítl
žádost žalobce o udělení azylu jako zjevně nedůvodnou podle §16 odst. 1 písm. g) zákona
č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění zákona č. 2/2002 Sb. Žalobce toto rozhodnutí napadl
žalobou u Krajského soudu v Plzni, který ji rozsudkem ze dne 9. 12. 2004 zamítl. Dospěl
k závěru, že skutečnosti, které žalobce v průběhu správního řízení uváděl (ekonomick é
problémy a potřeba legalizovat pobyt v České republice), nejsou těmi, které svědčí o tom,
že by žalobce mohl b ýt vystaven pronásledování z důvodů uvedených v §12 zákona
azylu.
Proti tomuto rozsudku žalobce (dále též „stěžovatel“) brojil včas podanou kasační
stížností, v níž neuve dl žádné její důvody. Krajský soud jej proto usnesením vyzval, aby
kasační stížnost v tomto směru doplnil.
Dne 18. 1. 2005 stěžovatel požádal, aby soud přiznal kasační stížnosti odkladný
účinek, a uvedl, že důvody kasační stížnosti doplní ve lhůtě 14 dnů. Dne 1. 2. 2005 pak
doplnil, že kasační stížnost podává z důvodů uvedených v §103 o dst. 1 písm. a) a b)
s. ř. s. Tvrdil, že správní orgán ani krajský soud nezhodnotil řádně jeho osobní poměry ,
jinak by muselo být rozhodnuto v jeho prospěch. Připomněl složitost ekonomických
poměrů ve Vietnamu s tím, že i on se cítil být ohrožen na životě, neboť ve Vietnamu
neměl základní podmínky k životu. Oproti tomu v České republice si za pomoci krajanů
našel bydlení i zaměstnání a je schopen se o sebe postarat.
Nejvyšší správní soud nejprve vážil nezbytnost rozhodnutí o žádosti o odkladný
účinek kasační stížnosti. Dospěl k závěru, že o ní není třeba rozhodovat tam, kde je o
kasační stížnosti rozhodováno přednostně a kde je stěžovatel chráněn před důsledky
rozsudku krajského soudu režimem pobytu za účelem strpění podle §78b odst. 1, 2
zákona o azylu (cizinec má nárok na udělení víza za účelem strpění pobytu mj. tehdy,
pokud žádost doloží dokladem o podání kasační stížnosti proti rozhodnutí soudu o
žalobě proti rozhodnutí ministerstva ve věci azylu a návrhu na přiznání odkladného
účinku; takové vízum opravňuje cizince k pobytu na území po dobu platnosti víza, která
je 365 dnů; na žádost cizince odbor cizinecké a pohraniční policie platnost víza prodlouží,
a to i opakovaně). Ze zákona platnost uvedeného víza zaniká právní mocí rozhodnutí o
kasační stížnosti. Pozitivní rozhodnutí o žádosti o odkladný účinek by tedy nemělo
z hlediska ochrany stěžovatele žádný význam, negativní by před rozhodnutím o kasační
stížnosti bránilo řádnému soudnímu řízení. Při rozhodnutí o kasační stížnosti pak je
rozhodnutí o odkladném účinku nadbytečné, neboť obecně může přiznání odkladného
účinku kasační stížnosti přinést ochranu jen do doby rozhodnutí o této stížnosti.
Nejvyšší správní soud pak přezkoumal napadené rozhodnutí krajského soudu
v mezích důvodů vymezených stížnostními body (§109 odst. 3 s. ř. s.) a dospěl k závěru,
že kasační stížnost není důvodná.
Stěžovatel především namítl nezákonnost rozsudku krajského soudu pro nesprávné
posouzení právní otázky, tj. zda na jeho případ lze aplikovat ustanovení §16 odst. 1 písm.
g) zákona o azylu [§103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.].
Ze správního spisu, zejm. z protokolu o pohovoru ze dne 16. 4. 2004, vyplynulo, že
stěžovatel odešel z Vietnamu z ekonomických důvodů. Pracoval jako zemědělec a jeho
příjem mu nestačil na obživu rodiny. Jiné zaměstnání nezískal. Pomoc mu nabídl kamarád
žijící v České republice, a proto sem z Vietnamu přicestoval (nelegálně). O azyl požádal
poté, co jej zadržela Policie ČR, neboť potřeboval získat doklady pro pobyt v České
republice, aby tu mohl pracovat a vydělávat peníze.
Nejvyšší správní soud odkazuje na dosavadní správní judikaturu, z níž plyne, že
problémy ekonomického rázu nejsou bez dalšího důvodem pro udělení azylu dle §12
zákona o azylu. Přitom obtíže s obživou či seberealizací plynoucí z hospodářských potíží
země nelze vnímat jinak, než-li právě jako důvody po výtce ekonomické. Konstantně
správní soudy nahlížejí i na snahu o legalizaci pobytu v České republice. Ani ta nemá nic
společného s důvody, o kterých hovoří ustanovení §12 zákona o azylu. Jak správní orgán,
tak krajský soud tedy osobní poměry stěžovatele a s tím související právní otázku
posoudily správně.
Stěžovatel dále uvedl, že kasační stížnost podává také z důvodu §103 odst. 1 písm. b)
s. ř. s., aniž cokoli dalšího dodal. Jelikož pouhý odkaz na zákonné ustanovení nelze
považovat za stížní bod, je v tomto rozsahu kasační stížnost nepřípustná (§104 odst. 4
s. ř. s.).
Lze shrnout, že Nejvyšší správní soud zhodnotil všechny přípustné stížní námitky
jako nedůvodné. Jelikož v řízení nevyšly najevo ani žádné jiné vady, k nimž musí přihlížet
z úřední povinnosti (§109 odst. 3 s. ř. s.), kasační stížnost jako nedůvodnou zamítl (§110
odst. 1 věta druhá s. ř. s.).
O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s ustanovením §60 odst. 1 s. ř. s.
Stěžovatel nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť ve věci neměl úspěch;
žalovanému správnímu orgánu, kterému by jinak jakožto úspěšnému účastníku řízení
právo na náhradu nákladu řízení příslušelo, náklady řízení nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 31. března 2006
JUDr. Michal Mazanec
předseda senátu