ECLI:CZ:NSS:2006:8.AZS.86.2005
sp. zn. 8 Azs 86/2005 - 50
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Příhody
a soudců JUDr. Michala Mazance a Mgr. Jana Passera v právní věci žalobce: A. F.,
zastoupeného JUDr. Martou Čihákovou, advokátkou se sídlem Ústí nad Labem,
Masarykova 43/1120, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Praha 7, Nad
Štolou 3, pošt. schránka 21/OAM, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení
Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 7. 9. 2004, čj. 14 Az 352/2004 - 17,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá.
II. Žalovanému se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti.
III. Odměna advokátky JUDr. Marty Čihákové se určuje částkou 1075 Kč.
Tato částka bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu
do 60 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Odůvodnění:
Kasační stížností podanou v zákonné lhůtě se žalobce jako stěžovatel
domáhá zrušení shora uvedeného usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem,
jímž byla odmítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne
23. 4. 2004, čj. OAM-1260/VL-07-P11-2003. Tímto (posledně uvedeným) rozhodnutím
nebyl stěžovateli podle ustanovení §12, §13 odst. 1, 2 a §14 zákona č. 325/1999 Sb.,
o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen zákon o azylu) udělen azyl a současně bylo vysloveno,
že se na něj nevztahuje překážka vycestování podle ustanovení §91 zákona o azylu.
Krajský soud žalobu odmítl podle ustanovení §46 odst. 1 písm. a) zákona
č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále též „s. ř. s.“), neboť podání stěžovatele
neobsahovalo zákonem požadované náležitosti a v řízení nebylo možno pro tento
nedostatek dále pokračovat. Současně se jednalo o nedostatek již neodstranitelný
s ohledem na uplynutí lhůty pro podání žaloby.
Stěžovatel proti tomu v kasační stížnosti uplatňuje důvody uvedené v ustanovení
§103 odst. 1 písm. a) až d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále též „s. ř. s.“).
Konkrétně však pouze namítá, že krajský soud posoudil uvedenou věc v rozporu
s platným právním řádem, zejména v rozporu se zákonem o azylu, a že shledává vážná
pochybení v řízení u všech dosavadních orgánů. Vzhledem k tomu navrhuje, aby Nejvyšší
správní soud napadené usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem zrušil a věc mu vrátil
k dalšímu řízení a současně žádá o přiznání odkladného účinku této kasační stížnosti
s odůvodněním, že se obává návratu do Běloruska, kde mu údajně hrozí vážné nebezpečí
z politických důvodů.
Žalovaný ve svém vyjádření ke kasační stížnosti popírá oprávněnost podané kasační
stížnosti, neboť se domnívá, že jeho rozhodnutí ve věci azylu ve všech částech výroku
bylo vydáno v souladu s právními předpisy. Neshledal důvody ani k přiznání odkladného
účinku.
Nejvyšší správní soud nejprve vážil nezbytnost rozhodnutí o žádosti o odkladný
účinek kasační stížnosti. Dospěl k závěru, že o ní není třeba rozhodovat tam,
kde je o kasační stížnosti rozhodováno přednostně a kde je žadatel chráněn před důsledky
rozsudku krajského soudu režimem pobytu za účelem strpění podle §78b odst. 1, 2
zákona o azylu (cizinec má nárok na udělení víza za účelem strpění pobytu
mj., pokud žádost doloží dokladem o podání kasační stížnosti proti rozhodnutí soudu
o žalobě proti rozhodnutí ministerstva ve věci azylu a návrhu na přiznání odkladného
účinku - takové vízum opravňuje cizince k pobytu na území po dobu platnosti víza,
která je 365 dnů; na žádost cizince odbor cizinecké a pohraniční policie platnost víza
prodlouží, a to i opakovaně) – ze zákona platnost uvedeného víza zaniká právní
mocí rozhodnutí o kasační stížnosti. Pozitivní rozhodnutí o žádosti o odkladný
účinek by tedy nemělo z hlediska ochrany stěžovatele žádný význam, negativní
by před rozhodnutím o kasační stížnosti bránilo řádnému soudnímu řízení.
Při rozhodnutí o kasační stížnosti pak je rozhodnutí o odkladném účinku nadbytečné,
neboť obecně může přiznání odkladného účinku kasační stížnosti přinést ochranu
jen do doby rozhodnutí o této stížnosti.
Důvodnost kasační stížnosti posoudil Nejvyšší správní soud v mezích jejího rozsahu
a uplatněných důvodů (§109 odst. 2, 3 s. ř. s.).
Pro posouzení důvodnosti kasační stížnosti je rozhodující, že stěžovatel podal kasační
stížnost z důvodů uvedených v ustanoveních §103 odst. 1 písm. a) až d) s. ř. s.
Tyto důvody lze tak uplatnit v řízení, kdy krajský soud věc meritorně projednává
a o žalobě pak věcně rozhodne. V dané věci však krajský soud žalobu vůbec věcně
neprojednával, ale odmítl ji, protože nebyly splněny podmínky řízení a v řízení nebylo
možno pokračovat [§46 odst. 1 písm. a) s. ř. s.]. Z uvedeného je zřejmé, že stížnostní
důvody uvedené pod písmenem a) až d) na daný případ nemohou dopadat
a k jejich naplnění tak nemohlo vůbec dojít.
Jedinou uplatněnou námitkou, kterou se soud může zabývat tak zůstává nezákonnost
rozhodnutí o odmítnutí návrhu [§103 odst. 1 písm. e) s. ř. s.].
K tomu ze soudního a správního spisu vyplynulo, že dne 17. 5. 2004 stěžovatel
převzal rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 4. 2004, čj. OAM-1260/VL-07-P11-2003,
a dne 28. 5. 2004 podal ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem podání nazvané
jako „žaloba proti rozhodnutí MV ČR čj. OAM-1260/VL-07-P11-2003“, které kromě
uvedení data a stěžovatelova podpisu obsahovalo důvody, pro které opustil zemi původu;
žaloba však neobsahovala žádný žalobní bod. Stěžovatel v ní navrhl, aby rozhodnutí
o neudělení azylu bylo zrušeno. Přílohu tohoto podání tvořila fotokopie shora citovaného
rozhodnutí Ministerstva vnitra. Krajský soud tuto žalobu odmítl podle ustanovení
§46 odst. 1 písm. a) s. ř. s., neboť podání stěžovatele neobsahovalo zákonem požadované
náležitosti a v řízení nebylo možno pro tento nedostatek dále pokračovat. Současně
se jednalo o nedostatek již neodstranitelný s ohledem na uplynutí lhůty pro podání žaloby.
Při posouzení důvodnosti kasační stížnosti Nejvyšší správní soud především vycházel
z ustanovení §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s., podle něhož soud usnesením odmítne návrh,
jestliže nejsou splněny jiné podmínky řízení a tento nedostatek je neodstranitelný nebo
přes výzvu soudu nebyl odstraněn a nelze proto v řízení pokračovat. V důsledku přísné
dispoziční zásady v řízení o žalobách proti rozhodnutím správního orgánu musí žaloba
obsahovat žalobní body, z nichž musí být patrno, z jakých skutkových a právních důvodů
považuje žalobce napadené výroky rozhodnutí za nezákonné nebo nicotné [§71 odst. 1
písm. d) s. ř. s.]. V souzené věci je však zřejmé, že žaloba stěžovatele žádné žalobní body
neobsahovala a že stěžovatel tuto žalobu v zákonné lhůtě pro její podání v tomto směru
ani nijak nedoplnil (stěžovatel obdržel napadené rozhodnutí v pondělí 17. 5. 2004 a lhůta
k podání žaloby uplynula v úterý 1. 6. 2004 - §72 odst. 1 s. ř. s., §32 odst. 1 zákona
o azylu). Přitom zákon stanoví, že žaloba musí vždy obsahovat alespoň jeden žalobní bod
(viz druhá věta §71 odst. 2 s. ř. s.). Pokud žádný žalobní bod neobsahuje, může být tento
nedostatek podmínek řízení odstraněn, a to ve lhůtě pro podání žaloby, jak vyplývá
z ustanovení §71 odst. 2 s. ř. s. Není však dána zákonná povinnost soudu v těchto
případech vždy vyzývat žalobce k odstranění těchto vad ve smyslu ustanovení
§37 odst. 5 s. ř. s., neboť – takto široce pojímaná povinnost soudu by zjevně odporovala
zmíněné zásadě dispoziční a rovněž zásadě koncentrace řízení, v souladu s nimiž je tento
typ řízení koncipován. Tento právní závěr Nejvyšší správní soud prezentoval
ve svých rozhodnutích již opakovaně (viz např. rozsudek čj. 2 Azs 9/2003 - 40 ze dne
23. 10. 2003, publikováno pod č. 113/2004 Sb. NSS) a prošel i testem ústavnosti
(Usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 1. 2004 sp. zn. IV. ÚS 613/03). Ústavní soud
přisvědčil argumentaci Nejvyššího správního soudu s tím, že formálně podaná žaloba
bez podstatných náležitostí nenaplňuje podmínku vyčerpání procesního prostředku
určeného zákonem k ochraně práva. Nejvyšší správní soud proto dospěl k závěru,
že se Krajský soud v Ústí nad Labem napadeným usnesením nedopustil nezákonnosti
ve smyslu ustanovení §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s., když žalobu stěžovatele podle
ustanovení §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. odmítl, aniž jej předtím vyzval k odstranění
nedostatku podmínky řízení, neboť dospěl k závěru, že po marném uplynutí lhůty
k podání žaloby se zcela absentující žalobní body stávají neodstranitelným nedostatkem
podmínky řízení. Důvod uvedený v ustanovení §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. tak soud
neshledal.
Ze všech shora uvedených důvodů Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační
stížnost není důvodná a proto ji zamítl (§110 odst. 1 s. ř. s.).
Stěžovatel, který neměl v tomto soudním řízení úspěch, nemá právo na náhradu
nákladů řízení a úspěšnému žalovanému náklady řízení nevznikly. Proto soud rozhodl,
že se žalovanému právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává
(§60 odst. 1, §120 s. ř. s.).
Stěžovateli byla pro toto řízení před soudem ustanovena zástupcem advokátka;
v takovém případě platí hotové výdaje a odměnu za zastupování stát (§35 odst. 7,
§120 s. ř. s.). Soud proto určil odměnu advokátky částkou 1x 1000 Kč za jeden úkon
právní služby – převzetí a příprava věci a 1x 75 Kč na úhradu hotových výdajů, v souladu
s ustanovením §9 odst. 3 písm. f), §7, §11 odst. 1 písm. b) vyhlášky č. 177/1996 Sb.
ve znění pozdějších předpisů, celkem 1075 Kč. Tato částka bude vyplacena z účtu
Nejvyššího správního soudu do šedesáti dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 6. dubna 2006
JUDr. Petr Příhoda
předseda senátu