ECLI:CZ:NSS:2006:KONF.21.2006
sp. zn. Konf 21/2006-6
USNESENÍ
Zvláštní senát zřízený dle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých
kompetenčních sporů, rozhodl ve složení: předseda JUDr. Michal Mazanec a soudci
JUDr. Roman Fiala, JUDr. Pavel Pavlík, JUDr. Karel Podolka, JUDr. Petr Příhoda a
JUDr. Marie Žišková, o návrhu Obvodního soudu pro Prahu 6 na rozhodnutí sporu o
věcnou příslušnost mezi Obvodním soudem pro Prahu 6 a Nejvyšším správním soudem,
za účasti žalobce A., Š. S. V. Z., a. s., a žalovaného Úřadu průmyslového vlastnictví, se
sídlem v Praze 6, Antonína Čermáka 2a, PSČ 160 68, ve věci žaloby o zápis slovní
ochranné známky vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 4 C 178/2003,
takto:
I. Příslušný vydat rozhodnutí o žalobě proti rozhodnutí předsedy Úřadu
průmyslového vlastnictví ze dne 17. 6. 2002, sp. zn. O-151339, ve věci zápisu
slovní ochranné známky ve znění „V.“ do rejstříku ochranných známek, je
soud ve správním soudnictví.
II. Usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 7. 2003,
čj. 5 A 102/2002-11, se zrušuje.
Odůvodnění:
Návrhem došlým zvláštnímu senátu pro rozhodování některých kompetenčních
sporů dne 4. 5. 2006 obrátil se na tento senát Obvodní soud pro Prahu 6 a požádal, aby
zvláštní senát rozhodl spor o věcnou příslušnost, vzniklý ve smyslu §1 odst. 1 písm. b)
zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů (v dalším textu
„kompetenční spor“), mezi Nejvyšším správním soudem a Obvodním soudem pro
Prahu 6 ve věci okresního soudu zapsané pod sp. zn. 4 C 178/2003.
Z předložených spisů vyplynuly tyto pro rozhodnutí podstatné skutečnosti:
Rozhodnutím ze dne 9. 11. 2001 Úřad průmyslového vlastnictví (v dalším textu též
„Úřad“) vydal rozhodnutí o částečném zamítnutí přihlášky slovní ochranné známky ve
znění „V.“. Žalobce podal proti tomuto rozhodnutí rozklad; o něm rozhodl předseda
Úřadu pod sp. zn. O-151339 dne 17. 6. 2002, kdy rozklad zamítl a napadené rozhodnutí
potvrdil. Zároveň rozhodl, že složená kauce ve výši 2500 Kč se nevrací.
Žalobce napadl toto rozhodnutí předsedy Úřadu dne 20. 8. 2002 žalobou ve správním
soudnictví (§247 a násl. o. s. ř. ve znění tehdy účinném) u Vrchního soudu v Praze, kde
byla věc zapsána pod sp. zn. 5 A 102/2002. Vrchní soud však řízení do konce roku 2002
nedokončil a neskončenou věc převzal k dalšímu řízení nově zřízený Nejvyšší správní
soud (§132 soudního řádu správního).
Nejvyšší správní soud pak - již podle právních předpisů účinných od 1. 1. 2003 –
o původní správní žalobě věcně nerozhodl. Usnesením ze dne 24. 7. 2003,
čj. 5 A 102/2002-11, žalobu odmítl s poukazem na ustanovení §46 odst. 2 s. ř. s. K
vlastním důvodům tohoto rozhodnutí viz dále; poučil současně žalobce o tom, že může
ve věci do jednoho měsíce od právní moci usnesení podat v téže věci žalobu podle části
páté občanského soudního řádu (ve znění účinném po datu 1. 1. 2003) k místně
příslušnému okresnímu soudu, a o tom, že při dodržení této lhůty mu zůstávají účinky
dosud učiněných procesních úkonů zachovány.
Žalobce se tímto poučením řídil a podal u Obvodního soudu pro Prahu 6 ve zmíněné
lhůtě žalobu proti Úřadu. Petitem žaloby se domáhal výroku o tom, že slovní ochranná
známka žalobce ve znění „V.“ sp. zn. O 151339 se zapisuje do rejstříku ochranných
známek pro výrobky a služby ve třídě 33 mezinárodní třídění – víno.
Obvodní soud pro Prahu 6 usnesením ze dne 13. 5. 2005, čj. 4 C 178/2003-6, řízení
zastavil podle §104b odst. 1 o. s. ř. a žalobce poučil o možnosti podat ve lhůtě jednoho
měsíce žalobu ve správním soudnictví u Městského soudu v Praze. Toto usnesení však k
odvolání žalobce zrušil usnesením ze dne 30. 9. 2005, čj. 24 Co 273/2005-12, Městský
soud v Praze a věc vr átil k dalšímu řízení Obvodnímu soudu pro Prahu 6, který zavázal k
postupu podle §104c o. s. ř.
Obvodní soud pak podal zvláštnímu senátu v úvodu označený návrh; tvrdil, že věc
náleží do věcné příslušnosti správních soudů, neboť předmětný spor je sporem
veřejnoprávním.
Při řešení vzniklého sporu o pravomoc mezi obecným soudem a soudem ve správním
soudnictví se zvláštní senát řídil následující úvahou:
Součástí reformy správního soudnictví, účinné od 1. 1. 2003, bylo také obnovení
obecného principu, kdy všude tam, kde zákon svěří správnímu orgánu rozhodování ve
věcech soukromého práva, může se ten, kdo s takovým rozhodnutím není spokojen,
obrátit na soud rozhodující ve věcech občanskoprávních, který bude rozhodovat
v kontradiktorním sporu o věci samé (§244 a násl. o. s. ř). Naopak rozhodoval-li správní
orgán věc veřejného práva, náleží přezkoumání zákonnosti takového rozhodnutí soudům
činným ve správním soudnictví v řízení podle soudního řádu správního. Podrobný výklad
k otázce rozhraničení působnosti soudů správních a soudů rozhodujících v
občanskoprávním řízení a k otázce právního dualismu zvláštní senát zaujal v usnesení ze
dne 6. 1. 2004, čj. Konf 93/2003-5 (publikováno pod č. 276/2004 Sb. NSS). V těchto
obecných otázkách zvláštní senát pro stručnost odkázal na uvedené usnesení a rovnou
přikročil ke zkoumání charakteru rozhodnutí o výmazu ochranné známky.
Právní institut ochranné známky se vyvinul z hospodářské potřeby výrobce nebo
obchodníka dosáhnout toho, aby právě jeho zboží (služby) zájemci kupovali nebo si
opatřovali a aby toto zboží nebylo zaměňováno s produkcí konkurence. Opatření zboží
značkou výrobce nebo obchodníka nemá ovšem smysl bez toho, že tu bude dána záruka,
že někdo jiný nemůže takovou značku použít. Záruku, která by měla praktický smysl, však
může poskytnout jen vrchnostenská autorita (veřejná moc). Dnešní podoba průmyslových
práv se ostatně vyvinula ze středověkých panovnických nebo vrchnostenských privilegií.
Je třeba dodat, že vznik ochranné známky zajisté reflektuje (také) soukromý zájem
jejího budoucího majitele, například proto, že po svém vzniku se známka může stát
předmětem právního obchodu a její existence má pro jejího vlastníka hospodářský smysl,
nicméně samotné udělení práva průmyslového vlastnictví nijak neztratilo svůj původní
charakter veřejnoprávního privilegia, které je udělováno výlučně veřejnou mocí a v zájmu
veřejném. Tím je zájem zákazníků či konzumentů zboží a služeb a jejich ochrany před
napodobováním, falšováním známek nebo jejich zneužíváním.
V dnešních podmínkách stát může stanovit podmínky, za kterých se smí uchazeč
domoci kladného rozhodnutí správního úřadu. Úřad musí sice ochrannou známku zapsat
do (veřejného) rejstříku (registrovat), ale musí také přihlášku zamítnout, nejsou-li splněny
zákonné podmínky registrace, případně při splnění zákonných podmínek musí známku
z rejstříku vymazat.
Právní vztah, který se takovým řízením a rozhodnutím řeší, vzniká mezi
přihlašovatelem (při výmazu mezi majitelem známky) a správním úřadem. Takový vztah je
vztahem mocenským (v jiné terminologii vertikálním, vrchnostenským); nejde o vztah
občanskoprávní (§7 odst. 1 o. s. ř.), protože takové vztahy při vrchnostenském
autoritativním rozhodování mezi Úřadem a stranou nevznikají.
Nejvyšší správní soud tvrdí, že řízení ve věci práva k ochranné známce je třeba
považovat za řízení ve věci práva soukromého; tvrzení se opírá o argumentaci, že v
souvislosti s ochranou známkou se vždy jedná o úpravu majetkových vztahů vznikajících
mezi podnikateli při podnikání. Tato argumentace však není přiléhavá.
Registrací ochranné známky (nebo jejím výmazem) se neupravují vztahy mezi
fyzickými a právnickými osobami, protože nic takového předmětem řízení o registraci
(výmazu) není a nemůže být. Jediný vztah, který se tu registrací upravuje, je vztah mezi
tím, kdo o registraci žádá (resp. tím, kdo má známku zapsánu), a úřadem, který
o registraci (výmazu) rozhoduje. Předmětem řízení je vyřešení otázky, zda jsou splněny
zákonem stanovené podmínky a zda tedy má nebo nemá vzniknout nehmotný statek
(ochranná známka), resp. zda má tento status zaniknout (výmaz). Výsledkem řízení je pak
vznik (registrace) známky nebo její výmaz; zda vůbec vzniknou majetkové vztahy mezi
podnikateli při podnikání (a kdy a jaké), je naprosto nejisté (u některých typů známek,
např. obranných nebo zásobních, lze dokonce předpokládat, že takové vztahy záměrně
ani vzniknout nemají) a registrační akt se o tom nijak nevyjadřuje (a při výmazu
registrované známky nijak do té doby vzniklé soukromoprávní vztahy neupravuje).
Odůvodnění:
lze pak pro úplnost uzavřít poznámkou, že rozhodnutí předpokládaná
jednotlivými zákony na ochranu průmyslového vlastnictví přesně rozlišují, která
rozhodnutí ve věci přísluší činit Úřadu a která soudu (v občanském soudním řízení).
Ve věci patentů jsou v pravomoci soudů např. rozhodnutí o tom, komu svědčí právo na
patent, stanovení výše odměny za právo na patent, výše licenčních poplatků v případě
poskytnutí nucené licence, porušení práv z patentů; ostatní rozhodnutí jsou v kompetenci
Úřadu. I takovéto rozdělení – navíc za situace, kdy zákonodárce ani neupravil
mechanismus, jímž by se vůbec mohlo dosáhnout zápisu ve veřejných knihách bez toho,
že by taková povinnost byla soudem uložena Úřadu, který v řízení podle §244 o. s. ř. není
účastníkem řízení – představovalo pro zvláštní senát jen další podpůrný argument pro
toto usnesení.
Z vyložených důvodů proto zvláštní senát vyslovil podle §5 odst. 1 zákona č.
131/2002 Sb., že rozhodovat o žalobě proti rozhodnutí Úřadu o zápisu slovní ochranné
známky ve výroku označené do rejstříku ochranných známek náleží soudu ve správním
soudnictví.
Zvláštní senát podle §5 odst. 3 téhož zákona zruší rozhodnutí, kterým strana
kompetenčního sporu popřela svou pravomoc o věci rozhodovat, ačkoliv podle
rozhodnutí zvláštního senátu je vydání rozhodnutí ve věci uvedené v návrhu na zahájení
řízení v její pravomoci. Dalším výrokem proto zvláštní senát zrušil usnesení Nejvyššího
správního soudu, které odporuje výroku, jímž byla kompetence určena, a odstranil tak
překážku věci rozhodnuté.
Pravomocné rozhodnutí zvláštního senátu je podle §5 odst. 5 zákona č. 131/2002 Sb. závazné pro strany kompetenčního sporu, účastníky řízení, v němž spor vznikl, pro
správní orgány [§4 odst. 1 písm. a) s. ř. s.] i soudy. Dále bude tedy Nejvyšší správní soud
pokračovat v původním řízení o podané správní žalobě.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 30. června 2006
JUDr. Michal Mazanec
předseda zvláštního senátu