ECLI:CZ:NSS:2007:1.AFS.110.2006
sp. zn. 1 Afs 110/2006 - 41
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Žiškové
a soudců JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Josefa Baxy v právní věci žalobkyně Š. r. s. r. o.,
zastoupené JUDr. Milanem Poláčkem, advokátem se sídlem Starobrněnská 13, 602 00 Brno,
proti žalovanému Finančnímu ředitelství v Brně, se sídlem náměstí Svobody 4, 602 00
Brno, proti rozhodnutí ze dne 7. 10. 2003, č. j. 2587/03/FŘ/120, v řízení o kasační stížnosti
žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 11. 11. 2005, č. j. 30 Ca 233/2005 -
19,
takto:
Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 11. 11. 2005, č. j. 30 Ca 233/2005 - 19,
se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Dne 7. 10. 2003 zamítl žalovaný odvolání žalobkyně proti dodatečnému platebnímu
výměru Finančního úřadu Brno III (dále jen „správce daně“) na daň z příjmů právnických
osob za rok 2001, kterým byla žalobkyni dodatečně vyměřena daň ve výši 50 220 Kč
za použití pomůcek a zároveň zrušena daňová ztráta ve výši 136 401 Kč.
Žalobkyně brojila proti rozhodnutí žalovaného žalobou ke Krajskému soudu v Brně;
krajský soud však žalobu zamítl rozsudkem ze dne 11. 11. 2005.
Žalobkyně poté napadla rozsudek krajského soudu kasační stížností, v níž namítla
nesplnění zákonných podmínek pro stanovení daně prostřednictvím pomůcek dle §31 odst. 5
zákona České národní rady č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků (dále jen „daňový řád“),
kterými jsou porušení povinnosti daňovým subjektem a dále nemožnost stanovení daňové
povinnosti dokazováním ve smyslu §31 odst. 1 až 4 daňového řádu. Dle názoru žalobkyně
bylo totiž během řízení bez pochyby prokázáno, že žalobkyně nemohla předložit kompletní
účetnictví z důvodů, jež nastaly nezávisle na její vůli – účetní data částečně podlehla virové
nákaze a dílem byla odcizena spolu s motorovým vozidlem, v němž byla převážena,
jak o tom svědčí i usnesení Policie ČR, Obvodního oddělení Komárov ze dne 4. 6. 2002.
Žalobkyně sice nemohla předložit veškeré relevantní podklady, snažila se však poskytnout
požadovanou součinnost, když správci daně předložil mj. mzdové listy, přehledy o odvodech
zdravotního a sociálního zabezpečení a kopie faktur od některých dodavatelů. Správce daně
však bez bližšího zdůvodnění rezignoval na zákonem uloženou prioritu stanovit daňovou
povinnost dokazováním a stanovil ji za použití pomůcek. Takový postup je dle názoru
žalobkyně nepřípustný a nelze jej zvolit jen z toho důvodu, že jiný postup by byl pro správce
daně spojen s větší pracností, námahou či obtížemi.
Žalobkyně dále namítá, že pokud byly dány podmínky pro stanovení daně
prostřednictvím pomůcek, byl správce daně povinen postupovat v souladu s §46 odst. 3
daňového řádu a přihlédnout k okolnostem, z nichž plynou pro daňový subjekt výhody,
např. přiměřené výdaje, nezdanitelné částky daně, podmínky, za nichž daňový subjekt
podniká apod. Žalovaný se měl vyrovnat s otázkou, zda správce daně tuto svoji povinnost
splnil. Krajský soud se pak podrobněji touto otázkou nezabýval a uvedl, že správce daně
je povinen k takovým okolnostem přihlížet jenom tam, kde byly nějaké zjištěny,
ačkoliv měl na základě této vady řízení rozhodnutí žalovaného zrušit.
V této souvislosti se žalobkyně domnívá, že je naplněn i kasační důvod
podle §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s., neboť krajský soud se v odůvodnění zabýval pouze
tím, zda je uplatnění daňové ztráty v dispozici daňového subjektu a jak ji tento má doložit,
aniž by jakkoliv zdůvodnil své závěry o tom, zda bylo či nebylo přihlédnuto
také k okolnostem, z nichž vyplývají výhody pro daňový subjekt podle §46 odst. 3 daňového
řádu. Rozsudek krajského soudu je proto nepřezkoumatelný pro nedostatek důvodů.
Žalobkyně proto navrhla, aby Nejvyšší správní soud zrušil napadený rozsudek
Krajského soudu v Brně a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalovaný ve svém vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že žalobkyní předložené
doklady nebyly dostatečné ke stanovení daňové povinnosti dokazováním, a proto musel
přistoupit ke stanovení této povinnosti za použití pomůcek. K námitce týkající se §46 odst. 3
daňového řádu uvedl, že se při své přezkumné činnosti v rámci odvolacího řízení zabýval
i touto otázkou. Daňový spis přitom obsahuje správní úvahu i způsob, jakým správce daně
při stanovení daňové povinnosti postupoval, tj. že použil pomůcku v podobě srovnání poměru
celkových výnosů a nákladů u tří na sobě nezávisle vybraných společností nemajících
více než dva zaměstnance, které se zabývají rovněž reklamní činností s podobným zaměřením
způsobu reklamy a se sídlem a místem podnikání ve stejné lokalitě a pro účely daně z příjmů
právnických osob i náklady osobní. Při volbě pomůcek tedy správce daně postupoval
v souladu s §46 odst. 3 daňového řádu a stanovil nejen příjmy, ale i přiměřené výdaje,
a přihlédl i k dalším okolnostem, z nichž plynou výhody pro daňový subjekt. Závěrem dodal,
že při stanovení daně prostřednictvím pomůcek nelze s odvoláním na ustanovení §46 odst. 3
daňového řádu de facto přesunout na správce daně či na žalovaného důkazní břemeno
k použitým pomůckám. Navíc podle ustanovení §50 odst. 5 tohoto zákona platí, že odvolací
orgán zkoumá jen dodržení podmínek pro použití pomůcek ke stanovení daně.
Kasační stížnost je důvodná.
Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval námitkou v kasační stížnosti, obsahově
podřaditelnou pod důvody uvedené v §103 odst. 1 písm. b) a d) s. ř. s. Žalobkyně namítala,
že i v případě, že byly dány podmínky pro stanovení daně za použití pomůcek, byl správce daně
povinen postupovat v souladu s §46 odst. 3 daňového řádu. Pokud by byla tato námitka důvodná,
bylo by rozhodnutí soudu nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů, a proto by se Nejvyšší
správní soud pro takovou vadu řízení nemohl vyjádřit k námitkám dalším.
V rozhodnutí žalovaného je k této otázce uvedeno, že z dokladů předložených
pro odvolací řízení vyplynulo, že správce daně postupoval podle ustanovení §46 odst. 3
daňového řádu. Krajský soud k námitce žalobkyně týkající se této skutečnosti uvedl,
že nepřihlédnutí k daňové ztrátě neznamená porušení §46 odst. 3 daňového řádu. Dále uvedl,
že daňová ztráta je okolností, která se týká základu daně a stanovení daně, a proto v případě
použití pomůcek je taková daňová ztráta konzumována. Dle názoru soudu je správce daně
povinen k výhodám ve smyslu §46 odst. 3 daňového řádu přihlížet jen tam, kde byly nějaké
zjištěny, ale není povinen takové výhody vyhledávat vlastní činností.
Podle §46 odst. 3 daňového řádu platí, že stanoví-li správce daně základ daně a daň
podle pomůcek, které má k dispozici nebo které si opatřil, přihlédne také ke zjištěným
okolnostem, z nichž vyplývají výhody pro daňový subjekt, i když jím nebyly za řízení
uplatněny. Z tohoto ustanovení plyne jasný závěr, že přihlédnutí k výhodám je podmínkou,
kterou musí správce daně splnit, aby mohl stanovit daňovou povinnost podle pomůcek.
Nejvyšší správní soud se k této problematice vyjádřil již v rozsudku ze dne
11. 3. 2004, č. j. 1 Afs 3/2003 - 68, publikovaném pod č. 327/2004 Sb. NSS, v němž uvedl,
že jestliže se žalovaný v odůvodnění rozhodnutí, jímž přezkoumává dodržení zákonných
podmínek pro stanovení daně podle pomůcek, omezí na konstatování, že správce daně použil
ustanovení §46 odst. 3 daňového řádu a přihlédl ke zjištěným okolnostem, z nichž vyplývají
výhody pro daňový subjekt, aniž by jakkoliv své závěry zdůvodnil, je dán důvod ke zrušení
napadeného rozhodnutí pro jeho nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů.
Předmětnou otázkou se ostatně zabýval i Ústavní soud v nálezu ze dne 31. 8. 2001,
sp. zn. IV. ÚS 179/01, v němž uvedl, že „ze spisového materiálu správce daně
musí být zřejmé nejen to, zda byly splněny zákonné předpoklady pro stanovení daňové
povinnosti pomocí pomůcek, ale též zda a jak správce daně přihlédl k okolnostem,
z nichž plynou výhody pro daňový subjekt. To je základním předpokladem
k tomu, aby prvostupňové správní rozhodnutí bylo schopné odvolacího přezkumu podle §50
odst. 5 daňového řádu. Pokud však daňové spisy obsahují pouze zdokumentování
oprávněnosti stanovení daně pomocí pomůcek, a neobsahují již správní úvahu
či zdokladování toho, že správce daně při tomto kontumačním způsobu stanovení daně
přihlédl i k oněm okolnostem, z nichž plynou výhody pro daňový subjekt, pak není odvolací
orgán schopen přezkoumat napadené rozhodnutí právě v tom rozsahu, jak požaduje zákon
v ust. §50 odst. 5 daňového řádu, tedy zda byly dodrženy zákonné podmínky pro použití
tohoto způsobu stanovení daně. Jinak řečeno, v případech, kdy daň je stanovena
podle pomůcek, musí se odvolací správní orgán vyrovnat i s otázkou, zda správce daně splnil
svoji zákonnou povinnost vyplývající z ust. §46 odst. 3 daňového řádu. Každý jiný postup
staví účastníka daňového řízení do nedůvodně nerovného postavení a je tedy rozporný s čl. 37
odst. 3 Listiny“.
Podle §50 odst. 5 daňového řádu směřuje-li odvolání proti rozhodnutí o dani
stanovené podle pomůcek nebo o dani sjednané za řízení, zkoumá odvolací orgán pouze
dodržení zákonných podmínek pro použití tohoto způsobu stanovení daně.
Mezi tyto podmínky je však nutné zařadit i postup podle §46 odst. 3 daňového řádu.
Ve světle uvedeného rozhodnutí Ústavního soudu je potom zřejmé, že rozhodnutí žalovaného
nemůže obstát, neboť pouhé jednověté konstatování o tom, že bylo k příslušnému ustanovení
zákona správcem daně přihlédnuto, nelze považovat za dostatečné zdůvodnění rozhodnutí.
Takový postup pak zakládá nepřezkoumatlenost rozhodnutí pro nedostatek důvodů,
jak je uvedeno výše.
Jestliže se pak krajský soud v odůvodnění rozhodnutí zabýval
pouze tím, kdo prokazuje daňovou ztrátu a zda je správce daně povinen vyhledávat výhody
pro daňový subjekt, avšak nijak se nevyjádřil k otázce, zda žalovaný skutečně dostál
povinnosti podle §46 odst. 3 daňového řádu, trpí i jeho rozhodnutí vadou, která jej činí
nepřezkoumatelným pro nedostatek důvodů. Krajský soud přitom není povinen
pouze konstatovat, zda k takovým výhodám bylo nebo nebylo přihlédnuto, ale je rovněž
povinen svůj závěr řádně odůvodnit na základě informací obsažených ve správním spisu.
Dalšími námitkami žalobkyně se Nejvyšší správní soud s ohledem na výše uvedený
závěr nezabýval.
Žalobkyně se svými námitkami tedy uspěla; Nejvyšší správní soud proto zrušil
napadené rozhodnutí Krajského soudu v Brně a věc mu vrátil k dalšímu řízení, v němž bude
krajský soud vázán názorem vysloveným v rozsudku zdejšího soudu. V novém řízení
rozhodne krajský soud i o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti (§110 odst. 2 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 29. srpna 2007
JUDr. Marie Žišková
předsedkyně senátu