ECLI:CZ:NSS:2007:1.AFS.132.2006
sp. zn. 1 Afs 132/2006 - 56
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Žiškové
a soudců JUDr. Josefa Baxy a JUDr. Lenky Kaniové v právní věci žalobkyně:
B., s. r. o., v likvidaci, jednající Ing. V. K., likvidátorem, proti žalovanému Finančnímu
ředitelství v Ostravě se sídlem Na Jízdárně 3, 709 00 Ostrava, proti rozhodnutím ze dne
7. 2. 2006, č. j. 11012/140/2005, č. j. 12531/140/2005 a č. j. 12532/140/2005, o kasační
stížnosti žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. 10. 2006, č. j. 22 Ca
161/2006 - 37,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Třemi rozhodnutími ze dne 7. 2. 2006 zamítl žalovaný odvolání žalobkyně proti
platebnímu výměru na daň z převodu nemovitostí ze dne 6. 5. 2005, proti výzvě k zaplacení
nedoplatku na dani z nemovitostí ze dne 27. 6. 2005 a proti platebnímu výměru na penále
vztahující se k dani z nemovitostí ze dne 27. 6. 2005.
Žalobkyně se domáhala zrušení rozhodnutí o odvolání žalobou u Krajského soudu
v Ostravě. Při podání žaloby požádala o osvobození od soudního poplatku a o ustanovení
zástupce pro řízení o žalobě; zdůraznila, že jí byl odcizen veškerý majetek a nezůstal jí žádný
majetek vhodný ke zpeněžení ani peníze, z nichž by mohla uhradit soudní poplatek a náklady
na advokáta. Krajský soud žalobkyni vyzval přípisem ze dne 29. 5. 2006, aby ve lhůtě 14 dnů
soudu předložila doklady k potvrzení svých majetkových poměrů; zdůraznil přitom, že pouhé
tvrzení o nedostatku prostředků nestačí. Žalobkyně reagovala přípisem ze dne 2. 6. 2006,
v němž uvedla, že společnost K., a. s., jí v roce 2004 ukradla veškerý movitý i nemovitý
majetek; zopakovala, že nemá žádné bankovní účty, peníze ani majetek vhodný ke zpeněžení.
Ve věci je podána civilní žaloba u Okresního soudu ve Frýdku-Místku; bylo též podáno
trestní oznámení.
Usnesením ze dne 16. 6. 2006 zamítl krajský soud žádost žalobkyně o osvobození
od soudních poplatků. V odůvodnění uvedl, že žalobkyně svá tvrzení o majetkových
poměrech ničím nedoložila, ačkoli i v případě likvidace společnosti trvá daňová povinnost
i povinnost podávat každoročně přiznání až do skončení likvidace; žalobkyně tedy mohla
svou situaci doložit přinejmenším posledním daňovým přiznáním. Usnesením z téhož dne
zamítl krajský soud žádost žalobkyně o ustanovení zástupce; svůj postup odůvodnil
tím, že žalobkyně nedoložila soudu splnění předpokladů pro osvobození od soudních
poplatků, a nesplnila tak jednu z podmínek pro ustanovení zástupce.
Dne 24. 7. 2006 vyzval krajský soud žalobkyni k zaplacení soudního poplatku. Výzva
byla doručena fikcí a poplatek nebyl zaplacen; krajský soud proto řízení zastavil usnesením
ze dne 17. 8. 2006. Žalobkyně napadla toto usnesení kasační stížností; v ní především namítla,
že krajský soud neučinil potřebná skutková zjištění, a přesto rozhodl. Ačkoli žalobkyně soudu
dostatečně objasnila a doložila své majetkové poměry, soud jejím žádostem nevyhověl.
V kasační stížnosti žalobkyně též požádala o ustanovení advokáta pro řízení o kasační
stížnosti a žádost odůvodnila svou nemajetností. Krajský soud dne 18. 9. 2006 vyzval
žalobkyni, aby soudu ve lhůtě jednoho týdne předložila pís emné doklady svědčící
o tom, že jsou u ní dány podmínky pro osvobození od soudních poplatků. Žalobkyně
na výzvu, která jí byla doručena dne 19. 9. 2006, nereagovala, a soud tak její žádost
o ustanovení advokáta pro řízení o kasační stížnosti zamítl usnesením ze dne 6. 10. 2006.
Dne 11. 10. 2006 bylo soudu doručeno podání, v němž žalobkyně opětovně uvedla,
že nemá žádný bankovní účet ani žádný majetek; krom toho žalobkyně připojila pokladní
deník za rok 2006 a vyjádřila přesvědčení, že tímto úkonem splňuje požadavek soudu.
Následně žalobkyně podala kasační stížnost proti usnesení ze dne 6. 10. 2006. Vytkla
krajskému soudu, že jí neustanovil advokáta, ačkoli soudu sdělila a prokázala, že jí veškerý
majetek byl odcizen, a že tak splňuje předpoklady pro osvobození od soudního poplatku.
Soud ve své výzvě neupřesnil, jak má žalobkyně prokázat, že nemá žádný majetek; soud
je přitom povinen poučit účastníka tak, aby mohl splnit požadavky soudu. Žalobkyně neví,
jak má prokázat, že jí vše bylo ukradeno: soudy ve věci rozhodnou zřejmě až v roce 2007.
Žalobkyně soudu zaslala pokladní deník; ten však soud obdržel až po vydání napadeného
usnesení. Pokladní deník dokládá nemajetnost žalobkyně, resp. to, že má k dispozici
cca 1100 Kč; ostatní lze zjistit z listu vlastnictví č. 2908 pro katastrální území F.-M.
Žalobkyně proto navrhla, aby usnesení krajského soudu bylo zrušeno a aby jí byl ustanoven
advokát.
Kasační stížnost není důvodná.
Žalobkyně se domnívá, že krajský soud porušil své povinnosti, protože si neověřil
majetkové poměry žalobkyně a nesdělil jí, jakým způsobem je má prokázat; zdejší soud
má naproti tomu za to, že své povinnosti účastníka řízení řádně neplnila žalobkyně sama.
Pro to, aby soud mohl ustanovit účastníku zástupce, musejí být splněny dvě podmínky.
Jednak u účastníka musejí být dány předpoklady, aby byl osvobozen od soudních poplatků,
jednak musí být tohoto úkonu třeba k ochraně jeho práv (§35 odst. 8 s. ř. s.). Krajský soud
zkoumal nejprve první z těchto podmínek; žalobkyně mu však k tomu bohužel neposkytla
řádnou součinnost. Není sporu o tom, že žalobkyně od samého počátku řízení tvrdila,
že je nemajetná a že jsou u ní dány předpoklady pro osvobození od soudních poplatků;
tyto skutečnosti však – navzdory svému výslovně vyjádřenému přesvědčení – neprokázala.
Ostatně ani není zřejmé, v čem žalobkyně spatřuje toto prokázání, pokud soudu nedoložila
žádné doklady svědčící o její majetkové situaci. Jedinou listinou, kterou žalobkyně krajskému
soudu zaslala, je pokladní deník za rok 2006. Ten žalobkyně doručila soudu až několik týdnů
po uplynutí lhůty, která jí k předložení dokladů byla stanovena; to b y samo o sobě nemuselo
být na závadu, protože lhůta stanovená ve výzvě k prokázání majetkové situace je lhůtou
soudcovskou a je na soudu, jaké následky z jejího včasného nesplnění vyvodí. Ještě předtím,
než žalobkyně tuto listinu předložila, však soud již o její žádosti rozhodl a po právu ji zamítl,
protože žalobkyně nesplnila svou povinnost v řádné lhůtě. Úkolem Nejvyššího správního
soudu v řízení o kasační stížnosti přitom není vyjadřovat se k listinám předloženým
až po vydání rozhodnutí napadeného kasační stížností, hodnotit, jaké jsou majetkové
poměry žalobkyně, ani jí ustanovovat advokáta (jak žalobkyně žádá v kasační
stížnosti) - nýbrž posoudit, zda krajský soud při zjišťování majetkových poměrů žalobkyně
postupoval v souladu se zákonem a zda z výsledků řízení dovodil správný závěr.
Nejvyšší správní soud se s postupem a závěry krajského soudu ztotožňuje. Žalobkyně
v průběhu celého řízení setrvale tvrdila, že nemá žádný majetek, a nemůže si tak dovolit platit
advokáta; zůstalo však – přes výzvy soudu – jen u tohoto tvrzení, aniž žalobkyně předložila
listiny prokazující stav jejího majetku a její finanční situaci, a její tvrzení tak zůstala
neprokázána. Soud (v jakémkoli typu řízení) přitom nemůže rozhodovat na základě pouhých
jednostranných tvrzení (ani opakovaně uváděných), nýbrž je oprávněn a povinen od účastníků
žádat důkazy pro jejich tvrzení. Pokud účastníci takové důkazy nepředloží, nemohou soudu
vytýkat, že je zkrátil na právech rozhodnutím, které je pro ně nepříznivé: výsledek řízení
(nebo zde výsledek posuzování žádosti o ustanovení advokáta) byl totiž do značné míry
v jejich rukou. Domnívá-li se účastník, že by jeho tvrzení mohla být prokázána listinami,
které nemá ve své dispozici a nemůže si je sám obstarat, může navrhnout soudu,
aby je vyžádal od osob, které tyto listiny mohou poskytnout. Není však úkolem soudu,
aby za účastníka obstarával důkazy, které účastník může dodat soudu sám – například list
vlastnictví, o němž se žalobkyně ve svých podáních také zmínila, ovšem nepředložila jej.
Žalobkyně krajskému soudu neprávem vytýká, že ji nepoučil o tom, jaké důkazy
by měla předložit: je na účastníku, jaké důkazy k prokázání svých tvrzení zvolí.
Byly-li pro žalobkyni výzvy soudu nejasné, mohla na soud vznést dotaz, vysvětlit,
čemu nerozumí, a požádat o upřesnění výzev; nic takového ale neučinila.
Kromě toho žalobkyně poukazovala na své nepříznivé majetkové poměry již v řízení o žalobě
a krajský soud se ke způsobu jejich prokazování výslovně vyjádřil v usnesení ze dne
16. 6. 2006. Uvedl zde, že ač je žalobkyně v likvidaci, stíhá ji daňová povinnost a povinnost
podávat daňová přiznání; právě tato přiznání by mohla posloužit k prokázání majetkové
situace žalobkyně. Žalobkyně se však z této informace poskytnuté krajským soudem
nijak nepoučila a setrvala v nečinnosti. Navíc v průběhu dalšího řízení (konkrétně v podání
ze dne 25. 7. 2006) soudu sdělila, že doložení případného daňového přiznání by nebylo
s to prokázat její skutečnou majetkovou situaci. K tomu je třeba podotknout, že hodnocení
vypovídací hodnoty jednotlivých důkazních prostředků je na soudu, a nikoli na účastnících.
Žalobkyně má plné právo zastávat jiný názor než soud a jím se řídit; důsledky takového
svého jednání však pak také musí nést. Ostatně není zřejmé, proč by daňová přiznání nemohla
soudu osvětlit nepříznivou majetkovou situaci žalobkyně, pokud k tomu žalobkyně sama
dodává, že je v dlouhodobé ztrátě. Kromě toho žalobkyně ve zmíněném podání uvedla,
že má k dispozici účetnictví; nic tedy zjevně nebránilo tomu, aby předložila účetní závěrku
či rozvahu, ovšem nestalo se tak.
Žalobkyně namítá, že nelze prokázat negativní skutečnosti – tedy to, že nic nemá;
to je však pravdivé pouze částečně. Skutečně nelze žádat od fyzické osoby nepodnikající
a nezaměstnané, aby prokazovala svou naprostou nemajetnost, protože to prokázat nelze:
taková osoba nemůže doložit své poměry jinak než čestným prohlášením
(srov. k tomu rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne ze dne 26. 7. 2006,
č. j. 3 Azs 35/2006 - 104, publikované pod č. 951/2006 Sb. NSS). U právnických osob,
které jsou navíc podnikateli, však taková námitka neobstojí. Žalobkyně jako obchodní
společnost je povinna vést účetnictví a podávat daňová přiznání i v průběhu likvidace,
jak správně poznamenal krajský soud; z jejích podání ostatně vyplývá, že tyto své povinnosti
plní, a příslušné listiny mohla poskytnout i soudu.
Žalobkyně se svými námitkami tedy neuspěla; jelikož v řízení o kasační stížnosti
nevyšly najevo žádné vady, k nimž je nutno přihlížet z úřední povinnosti (§109 odst. 3
s. ř. s.), Nejvyšší správní soud zamítl kasační stížnost jako nedůvodnou. Nutno poznamenat,
že tímto rozsudkem zamítnutá kasační stížnost směřovala proti usnesení, jímž žalobkyni
nebyl ustanoven advokát pro řízení o kasační stížnosti napadající rozhodnutí o zastavení
řízení. Dále tedy krajský soud bude činit úkony podle §108 s. ř. s. v řízení o této posledně
uvedené kasační stížnosti. O náhradě nákladů řízení rozhodl Nejvyšší správní soud v souladu
s §60 odst. 1 s. ř. s. Žalobkyně neměla ve věci úspěch, a nemá proto právo na náhradu
nákladů řízení; žalovanému pak v řízení o kasační stížnosti žádné náklady nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 29. srpna 2007
JUDr. Marie Žišková
předsedkyně senátu