ECLI:CZ:NSS:2007:1.AS.27.2006
sp. zn. 1 As 27/2006 - 81
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Žiškové
a soudců JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Josefa Baxy v právní věci žalobce O. s. K. D.,
zastoupeného Mgr. Luďkem Šikolou, advokátem se sídlem Dvořákova 13, 602 00 Brno,
proti žalovanému Krajskému úřadu Olomouckého kraje, se sídlem Jeremenkova 40a,
779 11 Olomouc, proti rozhodnutí ze dne 2. 7. 2004, č. j. OSR/3076/04-SŘ/1963/Ti, v řízení
o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. 2. 2006,
č. j. 22 Ca 404/2004 - 55,
takto:
Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. 2. 2006, č. j. 22 Ca 404/2004 - 55,
se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Dne 2. 7. 2004 zamítl žalovaný odvolání žalobce a potvrdil územní rozhodnutí
Městského úřadu Lipník nad Bečvou, kterým byla umístěna stavba „Dálnice D1 – stavba
0137 Přerov – Lipník nad Bečvou“.
Proti tomuto rozhodnutí brojil žalobce žalobou ke Krajskému soudu v Ostravě,
který ji usnesením odmítl. Svoje rozhodnutí po rozsáhlé citaci usnesení rozšířeného senátu
Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 5. 2004, č. j. 6 A 100/2002 - 74, odůvodnil
tím, že napadené rozhodnutí žalovaného bylo doručováno jeho vyvěšením. Žalovaný
jej vyvěsil na své úřední desce v době od 8. 7. 2004 do 26. 7. 2004. Rozhodnutí bylo žalobci
doručeno patnáctým dnem po vyvěšení, tj. 23. 7. 2004. Posledním dnem lhůty k podání
žaloby tak byl den 23. 9. 2004, avšak žalobce žalobu podal až dne 27. 9. 2004,
čímž předmětnou lhůtu zmeškal. Krajský soud pak neshledal, že by se žalobce řídil
nesprávným poučením správního orgánu, a proto žalobu odmítl.
Proti usnesení krajského soudu podal žalobce včasnou kasační stížnost, v níž namítl,
že v poučení rozhodnutí žalovaného se uvádí, že „rozhodnutí je konečné, neboť dle §59
odst. 4 správního řádu se proti rozhodnutí o odvolání nelze již dále odvolat. Toto rozhodnutí
musí být vyvěšeno 15 dnů na úředních deskách.“ Po otisku úředního razítka a podpisu
vedoucího stavebního úřadu následuje výčet úřadů, které rozhodnutí vyvěsí. V tomto výčtu
uvedený Městský úřad Přerov vyvěsil rozhodnutí žalovaného dne 12. 7. 2004.
Podle tohoto vyvěšení v souladu s poučením v rozhodnutí žalovaného postupoval žalobce
při počítání lhůt pro podání správní žaloby. Vycházel totiž z formulace „na úředních
deskách“, tedy z množného čísla a zcela logicky si vypočítal poslední den lhůty k podání
žaloby na den 27. 7. 2004. Dále žalobce namítl, že krajský soud použil jen první část usnesení
rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 5. 2004, č. j. 6 A 100/2002 - 74,
avšak nepoužil druhou část usnesení zabývající se chybným poučením o vyvěšení rozhodnutí,
které nemůže být účastníku řízení na újmu.
Žalobce proto navrhl, aby Nejvyšší správní soud zrušil napadené usnesení Krajského
soudu v Ostravě a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že právní názor, že při vyvěšení
rozhodnutí na více úředních deskách v nestejnou dobu je za den oznámení písemnosti
považován poslední den patnáctidenní lhůty toho úřadu, na jehož deskách byla písemnost
vyvěšena naposled, je obsažen pouze v komentáři ke knižnímu vydání prováděcí vyhlášky
ke stavebnímu zákonu. Žalovaný se ztotožňuje s názorem obsaženým v citovaném usnesení
rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu, podle nějž je pro právní moc rozhodnutí
oznámeného veřejnou vyhláškou určující lhůta jeho zveřejnění na úřední desce správního
orgánu, který rozhodnutí vydal. Žalovaný navrhl, aby byla kasační stížnost zamítnuta.
Svého práva vystupovat v řízení jako zúčastněná osoba využilo občanské sdružení D.
Z. – K. z. u. d., které ve svém vyjádření uvedlo, že formulace poučení v rozhodnutí
žalovaného je pro neprávníky nejednoznačná a může u laiků či nezkušených účastníků
správních řízení vyvolat různé výklady. Členové žalobce, jako obyvatelé Přerova, při počítání
lhůt vycházeli v dobré víře z formulace v rozhodnutí žalovaného z data uvedeného na úřední
desce Městského úřadu Přerov, nikoliv z data na úřední desce žalovaného. A aby ne, když
v tomto konkrétním případě šlo patrně o první takový případ doručení rozhodnutí veřejnou
vyhláškou v jiném městě než v Přerově. Přitom správně si měli přijet osobně prohlédnout
datum na úřední desce žalovaného v Olomouci. Zúčastněná osoba proto Nejvyššímu
správnímu soudu navrhla, aby zrušil usnesení krajského soudu a doporučil žalovanému, aby
používal pregnantnější formulaci o způsobu doručení jeho rozhodnutí veřejnou vyhláškou.
Kasační stížnost je důvodná.
Předložená kasační stížnost obsahuje dvě zásadní námitky – první je otázka, na úřední
desce kterého orgánu je územní rozhodnutí vyvěšeno s účinky doručení. Aplikovatelným
předpisem zde je §42 odst. 2 zákona č. 50/1976, stavební zákon, podle nějž se veřejnou
vyhláškou oznámí územní rozhodnutí o umístění liniové stavby, a v odůvodněných případech
též o umístění stavby zvlášť rozsáhlé, s velkým počtem účastníků řízení, jakož i rozhodnutí
o využití území, rozhodnutí o chráněném území nebo o ochranném pásmu a rozhodnutí
o stavební uzávěře, týká-li se rozsáhlého území. Doručení se provede vyvěšením územního
rozhodnutí po dobu 15 dnů způsobem v místě obvyklým. Poslední den této lhůty je dnem
doručení. Krajský soud při výkladu tohoto ustanovení správně vycházel z již vícekrát
citovaného usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu publikovaného
pod č. 449/2005 Sb. NSS, když uzavřel, že vyvěšení územního rozhodnutí s účinky doručení
se děje jen na úřední desce orgánu, který takové rozhodnutí vydal (v tomto případě
tedy žalovaného). Ustanovení §48 odst. 1 vyhlášky Ministerstva pro místní rozvoj
č. 132/1998 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení stavebního zákona
(dále jen „vyhláška“), přitom v souladu s názorem rozšířeného senátu není možné použít,
neboť toto ustanovení překračuje zákonem uložené zmocnění. Ustanovení §42 odst. 2
stavebního zákona totiž upravuje dva instituty: oznámení rozhodnutí veřejnou vyhláškou
a doručení vyvěšením územního rozhodnutí. Naopak vyhláška uvádí se zákonem zcela
rozporný institut „doručení veřejnou vyhláškou“ (který nesprávně používá i zúčastněná
osoba). Jelikož tento institut stavební zákon neupravuje, nelze přihlížet k jeho úpravě
v prováděcí vyhlášce.
Nelze navíc pominout, že právní závěry plynoucí ze zmíněného usnesení
rozšířeného senátu byly aprobovány nálezem Ústavního soudu ze dne 11. 5. 2005,
sp. zn. II. ÚS 487/03, a ani senát kasačního soudu rozhodující v nyní souzené věci nevidí
důvod, proč se od nich odchýlit. V tomto ohledu by tedy žaloba byla podána opožděně
a krajskému soudu by nebylo lze nic vytknout.
Druhou kasační námitkou pak bylo chybné poučení v rozhodnutí žalovaného.
Citované usnesení rozšířeného senátu k tomu uvedlo, že na újmu účastníka řízení nemůže
být, jestliže v dobré víře postupoval podle informace, které se mu od správního orgánu
dostalo podle §48 odst. 1 prováděcí vyhlášky.
Jak plyne ze správního spisu, na úřední desce žalovaného bylo napadené rozhodnutí
vyvěšeno od 8. 7. 2004 do 26. 7. 2004, formálně doručeno tedy bylo dne 23. 7. 2004.
Žalovaný ale předmětné rozhodnutí pro informaci účastníků řízení vyvěšoval též na úředních
deskách dotčených obcí a měst, mimo jiné též na úřední desce Městského úřadu Přerov,
v kteréžto obci má žalobce sídlo. Na úřední desce tohoto městského úřadu však rozhodnutí
bylo vyvěšeno až od 12. 7. 2004 do 29. 7. 2004. Pokud by tedy z hlediska doručení
a od něj se odvíjející lhůty pro podání žaloby bylo bráno v potaz i vyvěšení na této úřední
desce, bylo by rozhodným dnem (patnáctým dnem lhůty) pondělí 27. 9. 2004.
V dané věci je podstatné, že z rozhodnutí žalovaného, které bylo vyvěšeno na úřední
desce Městského úřadu Přerov, dotčení účastníci řízení nemohli zjistit skutečnost,
že předmětné rozhodnutí bylo na úřední desce žalovaného vyvěšeno již dne 8. 7. 2004,
tedy o pět dní dříve. V předmětném rozhodnutí přitom nebyli účastníci poučeni
ani o tom, na které úřední desce je vyvěšeno s účinky doručení. Na straně 5 rozhodnutí
žalovaného je totiž uvedeno, že „toto rozhodnutí musí být vyvěšeno 15 dnů na úředních
deskách.“ Na další straně následuje seznam městských a obecních úřadů, na jejichž úředních
deskách má být rozhodnutí zveřejněno. Je zřejmé, že pokud bylo takové poučení vyvěšeno
na úřední desce Městského úřadu Přerov, mohlo nepochybně účastníky řízení utvrdit
v přesvědčení, že i vyvěšení na úřední desce tohoto městského úřadu má účinky
doručení a může být určující pro stanovení počátku procesní lhůty k podání žaloby.
Žalobce také podle tohoto poučení jednal a v dobré víře (v žalobě ostatně poukazuje
na to, že mu bylo předmětné rozhodnutí doručeno veřejnou vyhláškou vyvěšenou na úřední
desce Městského úřadu Přerov) využil k podání žaloby lhůtu pro sebe prospěšnější.
Za dané situace nemůže jít uvedené nepřesné a nedostatečné poučení dané
správním orgánem k tíži žalobce a zapříčinit tak odmítnutí věcného projednání jeho žaloby
z důvodu opožděnosti. Takový závěr by narušoval princip důvěry jednotlivce v rozhodovací
činnost a v akty státu, a to vzhledem k tomu, že je na újmu účastníka, který se řídil - byť
nedostatečným - poučením správního orgánu. Jako takový by potom byl nepřijatelný.
V daném případě je tak s ohledem na §72 odst. 1 s. ř. s. nutno za poslední den lhůty
pro podání žaloby brát pondělí 27. 9. 2004. Žalobce podal žalobu k poštovní přepravě právě
v tento den a učinil tak nikoli opožděně, ale včas.
Žalobce se svými námitkami tedy uspěl; Nejvyšší správní soud proto zrušil napadené
rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě a věc mu vrátil k dalšímu řízení, v němž bude krajský
soud vázán názorem vysloveným v rozsudku zdejšího soudu a včas podanou žalobu věcně
projedná. V novém řízení rozhodne krajský soud i o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti
(§110 odst. 2 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 14. června 2007
JUDr. Marie Žišková
předsedkyně senátu