ECLI:CZ:NSS:2007:1.AZS.26.2007
sp. zn. 1 Azs 26/2007 - 74
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie
Žiškové a soudců JUDr. Lenky Kaniové, JUDr. Josefa Baxy, Mgr. Daniely Zemanové
a JUDr. Barbary Pořízkové v právní věci žalobkyně: M. L., zastoupené JUDr. Vandou
Bieleckou, advokátkou se sídlem Havířov, Pavlovova 8, proti žalovanému Ministerstvu
vnitra, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne
27. 8. 2005, č. j. OAM-1452/VL-07-19-2005, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti
rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 8. 2006, č. j. 63 Az 117/2005 - 26,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Odměna advokátky JUDr. Vandy Bielecké se u r č u je částkou 5712 Kč,
která bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 60 dnů od právní moci
tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Rozhodnutím ze dne 27. 8. 2005, č. j. OAM-1452/VL-07-19-2005, žalovaný zamítl
žádost žalobkyně o udělení azylu jako zjevně nedůvodnou podle §16 odst. 1 písm. g)
zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky,
ve znění pozdějších předpisů (zákon o azylu).
Žalobkyně proti rozhodnutí žalovaného podala žalobu, kterou Krajský soud v Ostravě
zamítl podle §78 odst. 7 s. ř. s. rozsudkem ze dne 14. 8. 2006.
Rozsudek žalobkyně (dále též stěžovatelka) napadla kasační stížností doplněnou
podáními ze dne 30. 8. 2006 a ze dne 6. 4. 2007. Uvedla, že správní orgán nezjistil přesně
a úplně skutkový stav věci, shromážděné důkazy nebyly úplné, chybí logická vazba
mezi rozhodnutím a jeho podkladem. V zemi původu je žalobkyně ohrožena na životě
tím, že náleží k určité sociální skupině. V daném případě jde o důvody humanitární podle §14
zákona o azylu. Dále žalobkyně upřesnila, že žalovaný ani krajský soud si neopatřili žádné
podklady, např. zprávy Ministerstva zahraničních věcí České republiky či humanitárních
organizací, týkající se současného postavení a vztahů mezi jednotlivými sociálními skupinami
na Ukrajině, a to zejména ve vztahu k sociálnímu napětí mezi nezaměstnanými a ostatními
sociálními skupinami, vystupňovaného všeobecnou hmotnou nouzí a prohlubujícími
se rozdíly mezi těmito ekonomicky rozlišenými skupinami. Žalobkyně je příslušníkem
sociální skupiny obyvatel, která má zájem o práci, s ohledem na nedostatek pracovních
příležitostí však ostatní tuto skupinu chápou jako konkurenci. To vyvolává důvodnou obavu
o život či zdraví a je provázeno výrazným psychickým tlakem. Tento konfliktní stav
je ze strany ukrajinských úřadů zcela tolerován. Navrhla, aby Nejvyšší správní soud zrušil
napadený rozsudek krajského soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Současně požádala o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti. O této žádosti
Nejvyšší správní soud nerozhodoval, neboť zákon o azylu, ve znění účinném od 13. 10. 2005,
spojuje odkladný účinek přímo s podáním kasační stížnosti.
Podáním ze dne 2. 7. 2007 pak žalobkyně soudu sdělila, že dne 30. 3. 2007 uzavřela
manželství s M. V. a předložila kopii oddacího listu.
Po konstatování přípustnosti kasační stížnosti se Nejvyšší správní soud ve smyslu
§104a s. ř. s. zabýval otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje
vlastní zájmy stěžovatelky.
K podrobnějšímu vymezení institutu přijatelnosti kasační stížnosti ve věcech azylu
(mezinárodní ochrany) lze pro stručnost odkázat např. na usnesení Nejvyššího správního
soudu ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39, publikované pod č. 933/2006 Sb. NSS.
Co se týče samotných důvodů podané kasační stížností, soud uvádí, že pojmy
„určitá sociální skupina“ a „sociální skupina nezaměstnaných“ vymezil např. v rozsudku
ze dne 19. 5. 2004, č. j. 5 Azs 63/2004 - 60, publ. pod č. 364/2004 Sb. NSS, či rozsudku
ze dne 19. 1. 2005, č. j. 3 Azs 75/2004 - 47, www.nssoud.cz. Nutno dodat, že stěžovatelka
ve správním řízení (jak plyne z její žádosti o udělení azylu ze dne 9. 8. 2005,
jakož i z protokolu o pohovoru ze dne 18. 8. 2005) své ekonomické problémy dovozovala
nikoli z toho, že by byla postižena nezaměstnaností, ale tím, že za vykonanou práci dostávala
od zaměstnavatele mzdu v dlouhých intervalech či v naturáliích.
Poukázala-li stěžovatelka na splnění podmínek humanitárního azylu, připomíná
Nejvyšší správní soud, že k otázce povinnosti správního orgánu posuzovat podmínky
pro udělení humanitárního azylu za situace, kdy je žádost o udělení azylu zamítána
jako zjevně nedůvodná podle §16 zákona o azylu, se již dříve vyjádřil např. ve svém
rozsudku 15. 10. 2003, č. j. 1 Azs 8/2003 - 90, www.nssoud.cz.
Námitky týkající se porušení povinnosti spolehlivého zjištění skutkového stavu žalovaným
a nedostatečného soudního přezkumu postupu správního orgánu při zjišťování skutkového stavu,
pak byly již předmětem množství rozhodnutí zdejšího soudu, namátkou lze uvést například
rozsudek ze dne 20. 11. 2003, č. j. 2 Azs 27/2003 - 59, publ. pod č. 181/2004 Sb. NSS, rozsudek
ze dne 18. 12. 2003, č. j. 5 Azs 22/2003 - 41, www.nssoud.cz, rozsudek ze dne 16. 5. 2004,
č. j. 1 Azs 45/2004 - 47, www.nssoud.cz, nebo rozsudek ze dne 28. 4. 2004, č. j. 1 Azs 22/2004 - 42,
www.nssoud.cz.
Pokud stěžovatelka v podání ze dne 2. 7. 2007 poukázala na jí dne 30. 3. 2007
uzavřený sňatek se státním občanem České republiky, jedná se o skutkové novum. Z pohledu
přezkumu kasačním soudem jde o tvrzení nové, které stěžovatelka uplatnila až poté, co bylo
vydáno napadené rozhodnutí. K takovým skutečnostem Nejvyšší správní soud nepřihlíží
(§109 odst. 4 s. ř. s.). K tomu je vhodné uvést, že český právní řád na případy úpravy pobytu
cizinců v České republice, kteří uzavřeli manželství se státním občanem České republiky,
pamatuje jinou právní úpravou než zákonem o azylu, a to zejména zákonem č. 326/1999 Sb.,
o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů.
Nutno dodat, že kasační soud neshledal ani žádné pochybení krajského soudu
tak výrazné intenzity, o němž by bylo možno se důvodně domnívat, že zapříčinilo odlišnost
rozhodnutí ve věci samé, a které by způsobilo přijatelnost kasační stížnosti.
Ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího správního soudu tak poskytuje
dostatečnou odpověď na všechny námitky podávané v kasační stížnosti. Za těchto okolností
soud konstatuje, že kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy
stěžovatelky. Shledal ji proto ve smyslu §104a s. ř. s. nepřijatelnou a z tohoto důvodu
ji odmítl.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o §60 odst. 3 ve spojení s §120 s. ř. s.,
podle nichž žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, pokud byla kasační
stížnost odmítnuta.
Žalobkyni byla pro řízení o kasační stížnosti ustanovena zástupkyní advokátka;
v takovém případě platí hotové výdaje a odměnu za zastupování stát (§35 odst. 8,
§120 s. ř. s.).
Výše odměny byla stanovena podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu,
a to za dva úkony právní služby spočívající v převzetí a přípravě právního zastoupení
a v písemném podání týkajícím se věci samé ze dne 6. 4. 2007, a náhrady hotových výdajů,
tedy ve výši 2x 2100 Kč a 2x 300 Kč [§7, §9 odst. 3 písm. f), §11 odst. 1 písm. b), d), §13
odst. 3 citované vyhlášky], celkem 4800 Kč. Protože ustanovená advokátka je plátcem
daně z přidané hodnoty, zvyšují se náklady řízení o částku 912 Kč, odpovídající dani,
kterou je advokátka povinna z odměny za zastupování a z náhrad hotových výdajů odvést
podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (§57 odst. 2 s. ř. s.). Ustanovené
advokátce se tedy přiznává náhrada nákladů v celkové výši 5712 Kč.
Tato částka bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do šedesáti dnů
od právní moci tohoto rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 19. července 2007
JUDr. Marie Žišková
předsedkyně senátu